Oficiální E-shop Oficiální E-shop

Aktuality

Hrával jsem za Sigmu...Jiří Navrátil (*1953)

12.05.2009 / Ostatní

Na jméno Jiří Navrátil nemůže nikdy zapomenout žádný správný fanoušek SK Sigma Olomouc. Právě Jiří Navrátil byl totiž autorem vůbec první branky SK Sigma v nejvyšší soutěži. Navrátil, zvaný Čiča, prožil svou fotbalovou kariéru na Hané. „Mám to spojené se třemi místy. Začal jsem v Náměšti na Hané, v zimě hokej v létě fotbal. Po vojně jsem se vrátil. Pak mě v Lipníku našel trenér Zeman, ten mě přetáhl do Železáren Prostějov, tam jsme hráli divizi. No a pak jsem šel v sedmasedmdesátém do Olomouce, to si mě našli Brückner s Máčalou,“ říká Navrátil. „Tady to byla nádherná léta. Byla tady spousta zkušených hráčů. Gomola, Jiskra, Uličný, hráči, kteří prošli ligou. A když se dostaneš mezi takové hráče, tak tvoje kvalita vyroste. Žádný trenér ti to nedá, než praxe s lepšími hráči. Tady jsem vyrostl po herní stránce a samozřejmě trenéři Máčala a Brückner mi něco fotbalově také dali,“ podotkl. Co se vám vybaví, když se řekne, hrával jsem za Sigmu? Krásná éra… Nádherná… Fakt. Hráči, které jsem nikdy nezažil, kolektiv, kamarádi. Jsem Hanák, srdce mám tady. Jsem hanácký patriot, jinde bych žít nemohl. Nedovedl si představit, že bych nebyl v Olomouci. Kousek jsem se tady narodil, můj vzor tehdy byla Dukla Olomouc. Můj sen byl někdy hrát za Olomouc a to se mi splnilo. Kdo si vás do Olomouce vybral? Určitě Karel Brückner s Milanem Máčalou. Kupoval mě tehdy Jarda Gajda. Ale který z nich si mě vyhlédl, to nevím. My jsme tenkrát hráli v Prostějov dobrý fotbal, proti Máčalovi jsem dokonce ještě hrál. Ale já jsem byl první přestup Jardy Gajdy. A hned jste začal za Sigmu hrát? S tím jsem neměl nikdy potíže. Hned jsem byl v základní sestavě. Na lavce jsem seděl snad jen jednou v životě. To už bylo v lize. Hráli jsme s Chebem, trénoval nás Jarda Dočkal. Nechal mě na lavce, dal mě tam druhý poločas. A já jsem hrál jako bůh, dal jsem tyčku a on mě za patnáct minut vystřídal. Pak jsme se za dva roky potkali na disciplinárce a já mu říkám: trenére, co se stalo, že jste mě tak rychle vystřídal? A on na to: Promiň, já jsem byl v takovém transu, že jsem omylem vystřídal tebe místo někoho jiného. Mimochodem, jaký byl pan Dočkal trenér? Prý byl trošku ras. On přišel z Kypru, kde trénoval. A tam si pouštěl Liverpool a anglická mužstva. Tenkrát se tam hrálo stylem nákop zezadu do vápna a tam to posbírat. Jednoduchý fotbal, anglický styl. Od půlky se dávaly nákopy do vápna. A on s tím přišel sem. My jsme to měli založené na technickém fotbalu po zemi. Bratři Fialovi, Uličný, já nebo Kučerňák, my jsme hráli technicky, nedat soupeři balon, nějaké zabíhávačky, to jsme měli v sobě. To u něho neexistovalo. To byl nákop a my jsme to museli dorážet. On chtěl náročný fotbal, v tom by možná ani problém nebyl. Ten vidím spíš v jeho metodice trénování. My jsme běhali po okruhu čtyři hodiny s vestami na zádech. Já bych uběhl klidně dva maratóny, ale když jsem udělal krátké sprinty balonem, tak jsem nemohl. Ale asi se tak tenkrát trénovalo. To možná ano… Bylo to někde jinde než dneska. Když se podíváte na Porto, tak ti běhají ve sprintu devadesát minut a vůbec se nezakyselí. Asi tam jinak trénují. Teď jsme se o tom bavili s Johnem Uličným. V čem by to mohlo být, jestli je to od mládeže špatně nevím. Pojďme zpět k Sigmě. Měli hráči trenéra Dočkala rádi? Přístup k hráčům měl hrozný. Na každého řval, s Laudou po sobě házeli petláhve. Lauda byl ofrklý Pražáček, my ostatní jsme byli rádi, že jsme hráli ligu. Byli jsme z toho vyjevení. Až přišel Lauda, to pak nabudilo druhé a on musel odejít. Zachránit se ta liga tehdy dala bez problému. Třeba Uličného trenér Dočkal odvařil hned. Nechal ho na lavce, když jsme hráli na Bohemce, tak říkal, ten útok hraje tak špatně a já tady nemám, koho bych tam dal. A on seděl za ním. (smích) Vraťme se na ten úplný ligový začátek. Tento rozhovor je s autorem vůbec první branky Sigmy v první lize. To bylo v utkání proti Nitře. No, to vyšlo … Každý zápas je jiný, někdy to vyjde, někdy ne. Je to jediný ligový gól. Já jsem měl spíše radost z toho, když jsem někomu gól vypracoval. Samozřejmě jsem měl radost, když jsem dal branku, ale nebylo jich tolik. Máčala vždycky říkal, že záložník by měl dát alespoň čtyři branky. To jsem se snažil dát. Těší mě, že si lidi pamatují, že jsem ten první gól Sigmy v lize dal. Je to už šestasedmadvacet let a potkám nějakého dnes už dědulu a on si na to vzpomene. To mě potěší. Ale víc by mě těšilo, kdyby řekl sakra, tys měl dvoje plíce, tys měl přihrávky. Ten gól jsem dal navíc levačkou, kterou mám na opírání. Ale těší mě to. První sezonu nešlo v lize zachránit? Tehdy jste hodně zápasů prohráli až v závěrech? Šlo to zachránit. Bylo to možná i nezkušeností. Zas takový hrozný fotbal jsme nehráli. Tenkrát jsme spadli se Zbrojovkou Brno. Byl tehdy Sigma v jiné pozici na Moravě než nyní? Tehdy to teprve začínalo. Dneska vlastně žádný talent nepropadne, když na to má, tak se chytne. Na Moravě tehdy bylo Brno a Ostrava, nic jiného nebylo. Proto pak tehdy chodilo na fotbal tolik lidí, když jsme hráli doma, tak lidé viseli na stromech. To bývaly narvané stadiony, hodiny před zápasy bývaly mračna lidí. To by vám mohli dnešní fotbalisté závidět. Oni vám návštěvy, vy jim zase možná podmínky, že se dnes mohou zabezpečit, mají možnost prosadit se v cizině. No, to si určitě můžeme navzájem závidět (smích) Bylo cítit ve městě, že je o sport zájem. Tady byli basketbalisté, hokejisti, box, sport byl víc vidět. Dneska se mi zdá, že zájem o sport upadá. Těžko se shání fotbalisti. Udělat mládežnické týmy na vesnici, to je někdy zázrak. Dříve byl o sport zájem, člověk chodil po městě, dovedli jsme toho využít. Tenkrát také byla jiná doba, nebyl profesionalismus jako dřív. A tak jste museli chodit někam do zaměstnání? Byli jsme rozstrkaní po Sigmě. Na propagačním oddělení, na výzkumácích. Tam jsme museli být od sedmi do osmi. Na hodinu jsme tam šli jak šašci, přečetli jsme si Sport, šli jsme na kafe a na půl desátou měli trénink. Tak to bylo ve druhé lize, když jsme pak postoupili, tak pak už ne. Stalo se, že by někdo musel skutečně za trest do práce chodit? Když zlobil. To ne. Ale dělávali jsme takové různé testy a jeden hráč, raději ho nebudu jmenovat, byl takový poctivý, tak tomu jedna disciplína nevyšla a trenér Máčala mu říká: a za trest jdeš do práce. A on to vzal tak vážně, že sedl na kolo a jel do ní. Pak mu museli vysvětlovat, že to byl jen žert. Vás trénovali Milan Máčala a Karel Brückner. Dalo se už tehdy poznat, že jsou výjimeční, že jednou budou u reprezentace? Mě určitě nastartovali. Ale že to dotáhnou tak daleko… Koho by to v té době napadlo, když jsem ještě s Karlem Brücknerem hrával mariášek (směje se). Ale byli to první trenéři, kteří mě něco naučili. Teď to můžu hodnotit po čase, kdy už sám dvacet let trénuju. A pořád tvrdím, že musíte mít respekt ale zbytečně řvát na hráče, to je nesmysl. Jak by dopadla Sigma sezony 82/83 v konfrontaci s tou dnešní? Hrál se určitě jiný fotbal. Mě se zdá, že jsem toho naběhal stejně, nevím, v jaké intenzitě. Bylo tam víc prostoru, dnes se hraje více silově. Fotbal je o běhání celého týmu, je určitě jiná doba, než tehdy. Všechno jde do větší rychlosti, jsou jiné metodiky, hráči mají jiné možnosti v přípravě, rehabilitaci, jsou to profíci. My jsme to přece jen brali více pro zábavu. Ale těžko tu konfrontaci takhle hodnotit… Určitě si ale dnes mladí na hřišti dovolí více, jsou otrkanější. My, když jsme přijeli na Spartu, tak jsme si první poločas jen prohlíželi stadion. A Jarolím nám říkal, vemte si žvýkačku, ať nemáte otevřenou hubu. Na Sigmu chodíte? Chodím. Pokud se mi to nekříží se zápasy Dolan, které trénuju. Chodím rád. Staří páni máme permanentku. Sejdeme se na stadioně, povykládáme si, zkritizujeme to (směje se). Máme tam i vyhlášené experty. A v této sezoně kritizujete méně než v předchozích? Určitě. Jednak kádr o rok zestárl a víc si věří a také trenér Psotka dal hráčům větší volnost. Jsou tam nadějní kluci, hrají dobře. Kaščák je výborný, dát se na to dívat. Ale Kladno bylo hrozné, tam jsme někteří v půlce odešli (směje se). Ovšem každý zápas se nepovede. Myslím, že to šestého místa by Sigma být mohla. Rádi bychom tady zase viděli nějaký pohár. Zkuste si vzpomenout na nějakou veselou, možná už promlčenou příhodu. Lauda, to byl takový bohém. Já jsem s ním spával na pokoji. Prožili jsme spolu hrozně moc, fotbalového také. Byl střelec, měl kopací techniku. Mimo stadion to byl ďábel. Ho znali všichni. Měl toho svého žlutého bavoráka, kterým jsme jezdili. Jednou mě dostal do takového průšvihu. On normálně nepil, ale když se napil, tak to stálo za to. Jednou večer jsme byli hrát karty a pak se v deset večer rozešli. Na druhý den jsem musel na kobereček. A na výboru mi řekli, že jsem byl s Laudou v baru, který jsme měli vybílit. Přitom já jsem byl doma a on tam byl sám. Výbor dal hlavy dohromady a vyhodili mě. Byl to před začátkem ligy na jaře. Pak jsme prohráli v Trnavě a vzali mě zpátky a doma už jsem hrál. Tohle na sebe Lauda nevzal, nechal to na mě. Ale jinak byla dobrá parta, ne? To bylo něco, co jsem nikdy nezažil. Třeba Máčala hodnotil zápas a říká Chladil, jaktožes udělal tu chybu? A v tom se zvedl Uličný a říká: Ne, to jsem byl já. To prostě nebylo tak, aby někdo někoho shazoval. To byla parta! Nikdo po ostatních neřval. I Petrželu jsme sklidnili. Žádné skupinky, to byla fantazie. Náměšť na Hané 1969 Dukla Lipník (1970 - 1971) Železárny Prostějov(1971 – 1977) SK Sigma Olomouc (1977 – 1983) Železárny Prostějov(1983 – 1985) Náměšť (1985 - 2003) FC Dolany (2003 – 2009)






OLTV.cz
TravelSlevy.cz
Rádio Haná