Oficiální E-shop Oficiální E-shop

Aktuality

Setkání hráčů v Blues Rock Café

23.12.2009 / A tým

Michal Kovář, Roman Hubník, Ivo Krajčovič, Michal Vyskočil, Martin Vaniak, Radim Kučera, Radek Látal, Pavel Hapal, Josef Mucha, Martin Kotůlek, Jaroslav Černý, Tomáš Ujfaluši, Radim König, Robert Caha, Marek Heinz a ze současných hráčů Marek Kaščák, Pavel Šultes a Michal Hubník. To bylo včerejší setkání v restauraci Blues Rock Café, které se již stalo tradicí. „Tuto akci vymyslel Radim Kučera s Pavlem Hapalem a Martinem Vaniakem. Všichni tři jsou dnes tady. Organizuje to vždycky Kuča. Schází se tady hráči, kteří mají něco se Sigmou společného. Ať už tady hrají, nebo hráli. Základem je vždycky taková ta stará parta, která nám dělala radost v dřívějších letech. Vždycky jich přijde kolem třiceti. Letos je to pátým rokem a vždycky jsem rád, že kluky vidím. Sigmě fandím roky, takže jsem za tuto akci moc rád,“ řekl majitel restaurace Blues Rock Café Radek Vyroubal. Některé z hráčů, kteří se v Blues Rocku objevili, jsem požádal o krátké ohlednutí za uplynulým rokem. Radim Kučera a rok 2009. Jaký byl? Rok 2009 stál za prd, jestli to teda můžu takhle hodnotit. Zranění, která se mi nestala za celou kariéru, tak přišla teď. Byl jsem třikrát operovaný…Tenhle rok bych chtěl hodit co nejrychleji za hlavu. Mám už nějaké roky a můžu to asi přičítat tomu. Věřím, že rok 2010 bude lepší. Nedařilo se také sportovně, kde jsme sestoupili z bundesligy a teď hrajeme zase o postup. Teď se však na mě ty zranění lepí a to jsem nikdy nepoznal. Z toho jsem teď takový špatný. Kariéra se pomalu chýlí ke konci. Zdraví, to je to hlavní, abych mohl na jaře hrát a co bude po 30. červnu, kdy mi končí smlouva, tak to se teprve uvidí. Od 30.6. jsem volným hráčem, ale bude mi 36 let a to je věk už hodně vysoký. Když hrajeme nějaký zápas a já se podívám na ty ročníky narození v těch zpravodajích, tak hledám někoho staršího a už nenajdu ani gólmany starší. Už je to těžké a jak se říká mládí vpřed. Už se s tím pomalu smiřuju, netlačím na pilu co bude dál. Se svojí kariérou jsem spokojený. Samozřejmě bych chtěl fotbal hrát dál, ale uvidím co bude. Nemám problémy s tréninkem, s ničím. Výkonnostně jsem se cítil dobře, když jsem hrál, ale to zdraví mě poslední dobou omezuje a co bude, to teď opravdu neřeším. Když jsi teď sám načal co bude dál a je to pro stránky Sigmy… Já vím, že by mě tady lidi strašně rádi viděli. Ono bylo vždycky mým přáním si za Olomouc ještě někdy zahrát, ale už to vidím tak akorát na nějaký ten sranda mač, tak jako byl teď v létě. To jméno, co jsem si tady udělal a fanoušci by mě třeba rádi viděli v Sigmě, tak nevím, jestli bych splnil jejich očekávání. Vidím to tak, že na 99 procent už tady hrát nebudu. A co bude dál? Mám teď v Německu manažera a ten mi ještě něco hledá a můžu říct, že to vypadá, že bych se ještě mohl uchytit někde na Kypru, nebo v Rakousku. To mám dvě nabídky. Neříkám, že je naše liga pro mě uzavřená, ale raději bych to ukončil v zahraničí a tady bych si pak zahrál na úrovni župy, nebo divize. Nikdy však neříkej nikdy a nechávám to zatím na osudu. Je možné, že se s rodinou domluvíme a vrátím se do Česka, do Olomouce. Může se to stát, ale já tomu fakt dávám strašně málo. Je prostě fakt, že už mám šestatřicet a já to respektuju sám vůči sobě a nechtěl bych pak poslouchat, že ve svém věku už na to nemám. V Německu to zatím neslyším, tu výkonnost se pořád snažím držet, neslyším žádné řeči, že bych byl starý a podobně. Tady bych se toho nechtěl dožít. To si raději uchovám u fanoušků tu dobrou pozici z doby, kdy jsem odsud odcházel. V Bielefeldu jsi už čtyři a půl roku. Strašně to utíká. Pamatuji si, jak jsi po zápase v Jablonci (v roce 2005 výhra Sigmy 2:1) odjel s Martinem na letiště do Prahy. Jaký tam máš vztah s fanoušky? Musím říct, že mám k Olomouci obrovský vztah a proto sem vždycky rád přijedu. Každý rok se tady s klukama rád setkám, každý rok se na to těším až je uvidím. K Olomouci mám obrovský a ten nejvřelejší vztah. Narodili se mi tady obě děti. Na Olomouc nedám dopustit a nikdy na něj nezapomenu a to samé je v mé kariéře to druhé působiště což je Bielefeld, i když je to teď druhá liga. Musím říct, že jsem u fanoušků pořád dobře hodnocený a nejsem pod nějakým tlakem kritiky. Samozřejmě, když tam někdo přijde a nemá výkonnost, tak se dostává pod tlak fanoušků. Já jsem se s tím nesetkal, ani se s tím nesetkávám teď. Berou mě tam a nikdy tam nebyl nějaký problém. Někdy ta kritika je, ale já si nemám na co stěžovat. Jsem rád, že mi Bielefeld umožnil v jednatřiceti letech hrát bundesligu a strávit tam pět let. Za to všechno jsem vděčný a budu na ně vzpomínat určitě v dobrém. Byl bych rád, kdyby mi nabídli ještě na rok smlouvu, ale já tomu moc nevěřím. Začal jsem teď po těch zraněních zase hrávat a zrovna minulý týden jsem se zase zranil, mám natrženou šlachu v patě a je to prostě průšvih, protože jsem si říkal, že kdybych hrával, tak by mi ještě rok nabídli, což by bylo moje přání. Nebudu jim to mít za zlé, když to tak nebude. Vezmu to sportovně. Mám šestatřicet. Budu za všechno vděčný. Nemůžu také říct, co bylo lepší, jestli Olomouc, nebo Bielefeld. Obě tyto působiště mi něco přinesly a obě jsou na prvním místě. Bielefeld je moje zahraniční angažmá a Olomouc je ten klub, ve kterém jsem se vykopal, kde jsem zažil krásné úspěchy. Jediné co mě mrzí je to, že jsem tady nevyhrál domácí pohár, nebo že jsem se Sigmou nevyhrál ligu. Měl jsem dvakrát bronzovou medaili, ale to není ono. Chybí mi ten úspěch a zahrát si třeba Ligu mistrů. To mi chybí a vždycky trošku zamrzí. Za Sigmu mám však hodně startů a s tím jsem velmi spokojený. Radime, krásné svátky, myslím že ti můžu popřát i za všechny fanoušky Sigmy, ať je ten nový rok i pro tebe co nejlepší. Všechny pozdravuju a přeju hlavně zdraví a možná se uvidíme na nějakém sranda mači. Po skončení kariéry chci dostudovat trenérskou licenci. Mám tu druhou nejvyšší a chci samozřejmě tu první. Třeba jednou jako trenér bych sem chtěl nakouknout. Může se opravdu stát cokoliv. Trenérské ambice mám. Chtěl bych do fotbalu dál dělat, ale jestli budu dobrým trenérem, to fakt nevím(smích). Na chvilku se v Blues Rocku objevil také David Kobylík. Jaký byl uplynulý rok pro něj? Ta první půlka byla už propraná v novinách dost, tu hodnotit nebudu a ten druhej půlrok jsem byl spokojený. Začal jsem hrát, hrát v dobrém mužstvu, drželi jsme první místo v lize, hráli jsme poháry…Dobrý rok z mého pohledu. Podzim byl solidní a věřím, že jaro bude ještě lepší. Co čekáš od nového roku? Hlavně zdraví. Čekáme druhé dítě, takže bych si moc přál, aby všechno proběhlo v pohodě. Fotbalové cíle? Hlavně bych chtěl získat titul a co bude dál? To všechno se bude odvíjet od mých výkonů, co bude od léta( smlouvu s opcí má v Žilině do konce této sezóny). Uvidím. Už se zase těším, až si zahraju fotbal. Máme nějakou dobu dovolenou a mě to už chybí. Další z bývalých hráčů, který byl v Blues Rocku, je Martin Vaniak. Taky pro něj stejná otázka. Jaký byl rok 2009? Byl vynikající. Vynikající v tom, že jsem udělal druhý titul, dokonce druhý za sebou, což je krásný. To, co se teď stalo, že jsme nepostoupili do Ligy mistrů, tak to je samozřejmě rána a to velká. Nejenom pro hráče, ale taky pro klub. Když to ale shrnu, jsem zdravej, žiju, hraju, trénuju a ještě vyučuju ty naše průměrný hráče, kteří tam jsou na tréninku, takže zatím ještě spokojenost v tom, že můžu trénovat. Průměrní hráči? Průměrní jsou u mě všichni, co hrají naši ligu. Až se dostanou do zahraničí, tak se u mě dostanou výš. Průměrní, to je vlastně ještě pochvala, protože tu ligu hrají. Ti co nehrají ligu, tak jsou podprůměrní. Co čekáš v novém roce? Určitě se budeme snažit, abychom šli nahoru, protože tam Slavie patří, už jenom tím kádrem a zázemím. Když už nic jiného, tak aspoň vyhrát v domácím poháru, i když ten los je těžký a bude to těžký oříšek. Hrajeme se Spartou během deseti dnů třikrát. Uvidíme co bude na jaře, jak na tom budou ostatní týmy a jestli nás někdo posílí. Uvidíme. Náš cíl je vyhrát pohár a dostat se v lize co nejvýš. Nedávali jsme na podzim góly. Když se nedávají góly, tak ani ten tým pak nešlape jak by měl. Minulou sezónu jsme dali na podzim 34 gólů a teď jich máme tuším osmnáct. Je to skoro o polovinu míň a to nám chybí. Chybí nám střelec, který by dal za sezónu 15-20 gólů a když to spočítáš, tak je to třeba třicet bodů. Jakou máš ve Slávii teď vlastně pozici? Já jsem řekl už na začátku sezóny, že jsem připravený být v pozadí, že budu krýt záda druhému gólmanovi. Stalo se, trenér chtěl dát šanci novému gólmanovi, bohužel ten zatajil, to co zatajil a do brány jsem šel já. Potom byl samozřejmě problém v tom, že mě po prvním zápase trenér vyndal, nastaly šachy s gólmanama, což není nikdy dobře a myslím, že bych to nedoporučoval nikomu z trenérů, aby se to takhle v brance točilo. Nikdo pak nemá jistotu a to si myslím, že se podepsalo na výkonech a to nejen mých. Hlavně jsme nedávali branky. I když jsme hráli útočně, měli jsme šance, tak jsme hlavně nedávali branky a to pak nemůžeme vyhrát. Uvidíme. Ve Slávii mám smlouvu do června, dál zatím nic neplánuju a myslím, že se to vyřeší do března. Máš nějaké přání do nového roku? Hlavně abych byl zdravej, abych mohl ještě trénovat a hrát. Abych byl platnej pro mužstvo, ktery je dobry a abych ještě mohl předávat zkušenosti druhým. To je pro mě velké přání, přání do budoucna. Já jsem člověk, který by rád předal zkušenosti gólmanům, aby prožili to, co jsem prožil já a možná ještě víc. Já jsem prožil krásnej fotbalovej život, fotbal mi dal strašně moc. Jediny co mi vzal, to je zdraví. Nebudeme si nic nalhávat, mám artrózy kolen, kyčlí, ale to přebijou všechny ty krásny pocity a vzpomínky z toho, co jsem prožil nejenom v Olomouci, ale i v jiných klubech. Fotbal mi dal taky rodinu a za to jsem vděčný. Jaký byl rok 2009 pro Romana Hubníka? Asi to byl jeden z nejlepších roků v mé kariéře. Dostal jsem se do nároďáku, postoupili jsme do Evropské ligy se Spartou. Na jaře, stejně jako teď na podzim jsme byli druzí, takže určitě jeden z nejlepších roků. Co čekáš od nového roku. Už ne Sparta, ale Hertha Berlín. Pro mě je to určitě výzva. Já jsem vždycky chtěl zkusit ligu v Anglii, nebo v Německu. Soutěž, kde chodí na stadiony padesát, šedesát tisíc lidí, je tam pořád vyprodáno. Bundesliga mě vždycky lákala a i když má Hertha šest bodů, tak se pokusíme zachránit. Na záchranu máme v tabulce tuším deset bodů. Uvidíme.Doufám, že to bude pro mě plus a zkušenost do budoucna. V Německu se začíná brzo. Co tě čeká v nejbližších dnech? Jedu tam 27. prosince na nějaké vyšetření. Příprava je velice krátká, liga začíná brzo a zařizování bude náročné. Šestnáctého ledna se začíná, takže na přípravu bude nějakých čtrnáct dní. Máme soustředění na Mallorce a pak příprava v Berlíně. Ten kontakt proběhl jak? Do Berlína si tě vyžádal trenér? Nevím jak to bylo, oni mají spoustu skautů. S jedním jsem byl v kontaktu přes Jardu Drobného. Ten skaut byl snad na všech zápasech, co jsme hráli. Myslím, že mě měli zmapovaného docela důkladně. Nemáš teď z toho trochu strach, že jdeš z druhého mančaftu do posledního, i když v Německu? Určitě strach nemám a hlavně chci tomu mužstvu dát něco pozitivního. Přijdou tam další čtyři až pět hráčů, ten tým se musí trošku obměnit a doufám, že budeme sbírat nějaké ty body. Co rok 2009 a Marek Heinz? To jsou krásné otázky. Takovy přirozeny(úsměv). Něco se povedlo, něco zase ne. Co bylo už nezměním. Na Brno zapomeneš? Brno, o tom se nechci bavit. Byl jsem v Olomouci, prožil jsem v Ostravě fantastický rok. Vždycky to byl pro nás rival, ale na Ostravu nejde zapomenout. Na Olomouc nemůžu zapomenout, tady jsem vyrůstal. Samozřejmě taky v Ostravě to bylo krásny. Když jsem měl teď volno, tak jsem se byl v Olomouci na fotbale podívat. Vyrůstal jsem tady. Psal jsem si o Sigmě deníčky. Co se týká Ostravy, tak na tu se taky nedá zapomenout. I v Brně to bylo fajn rok, ale co se týká fotbalové stránky, tak to stálo jak se říká za h…, ale takovej je život. Co teď v Rakousku? Po fotbalové stránce se tam cítím velmi dobře. Fajn lidi, daří se mi, pohoda. Chtěl bych hrát, dokud bude trošku zdraví, dokud budu moct něco ukázat a dokud mě to bude bavit. Už přemýšlíš co bude až skončíš? Já jsem takovej, že o tom nechci raději vůbec přemýšlet. Samozřejmě už bych měl, ale nějak bylo, nějak bude. Ještě mám rok smlouvu, ale může nastat cokoliv. Jaký byl rok 2009 Michala Kováře? Nic moc. Hodně mě přibrzdilo zranění (utržená achilovka). Takže já se vlastně tento rok dostával z toho nejhoršího. Byl jsem vlastně více než půl roku úplně pryč z fotbalového života a v mém věku to je strašně těžké se dostat zpět. Teď, když už jsem zpět, tak ty výsledky v Holici nejsou takové, jako bychom chtěli. Po fotbalové stránce nic moc a po rodinné určitě v pohodě. A v novém roce? Co jiného si přát než zdraví? Když je zdraví tak je všechno. Spokojenost a zdraví přeji nejen mojí rodině, ale prostě všem lidem. Ať jsme všichni spokojení, ať je pohoda. Moc se teď těším na Vánoce. Stromeček, dárečky, to mám moc rád. Ježíškovi jsi už napsal? Ne! (smích) Ještě ne! To musím ještě napravit.



A tým - další aktuality:

Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 02.12.2016
Brankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkouBrankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkou
| 30.11.2016
Začal předprodej permanentek na jaroZačal předprodej permanentek na jaro
| 29.11.2016
Tým SK Sigma i po konci sezony trénujeTým SK Sigma i po konci sezony trénuje
| 29.11.2016
Vyjádření SK Sigma Olomouc, a.s.  k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnesVyjádření SK Sigma Olomouc, a.s. k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnes
| 28.11.2016
Exolomoučtí hráči v zahraničíExolomoučtí hráči v zahraničí
| 28.11.2016
Nejslavnější výhra v historii SK Sigma slaví čtvrtstoletíNejslavnější výhra v historii SK Sigma slaví čtvrtstoletí
| 27.11.2016
Buchta: Připravíme se na jaro a budeme ještě lepšíBuchta: Připravíme se na jaro a budeme ještě lepší
| 25.11.2016
Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 25.11.2016
Jílek: Samozřejmě každá prohra mrzíJílek: Samozřejmě každá prohra mrzí
| 24.11.2016



OLTV.cz
TravelSlevy.cz
Rádio Haná