Oficiální E-shop Oficiální E-shop

Aktuality

Hrával jsem za Sigmu...Jan Janošťák

26.06.2008 / Ostatní

Jan Janošťák, rodák z Žulové, se do Olomouce dostal přes Třinec a Tábor. Na Hanou směřoval v létě 1987 jako posila béčka Sigmy, během krátké doby však dostal první ligovou příležitost v A týmu. Nakonec zde strávil krásných pět sezón. Fanouškům Sigmy se vryl do paměti svou vysokou postavou. Zažil éru trenéra Karla Brücknera a v útoku nastupoval s Drulákem či Sedláčkem. Stejně jako mnoho jeho spoluhráčů i on zamířil do zahraničí. Po krátkém působení ve Zlíně a v Brně se vydal na týdenní zkoušku do Malajsie. Ta se však protáhla na pět let. Fotbal stále hraje, krajský přebor v Mikulovicích, utkání staré gardy Sigmy a v Olomouci potom populární malou kopanou. Na úvod naše tradiční otázka. Co se ti vybaví, když se řekne hrával jsem za Sigmu? Vybaví se mi krásný roky a první ligová příležitost. Když jsem přišel z vojny z Tábora do Sigmy, tak jsem přicházel vlastně do béčka. Během čtrnácti dnů se to ale otočilo tak, že jsem byl hráčem áčka a začal okamžitě hrát ligu. Bylo to super. Hrával jsi tedy hned pravidelně? To bylo právě zajímavé. Nečekaně jsem začal hrát v základu. Přišel jsem sice jako útočník, začal jsem ale hrát stopera nebo beka. Nevadilo mi to, hrál jsem přece ligu. Co spoluhráči? Jak tě tak rychle přijali? Bylo to super, hráči jako Drulák, Beznoska, Doležílek… Když jsi prostě ukázal, že na to máš, když viděli, že se snažíš, tak to nebyl takový problém. Tenkrát ta parta byla dobrá. Mladí, staří, na to se tehdy moc nehrálo. Jak Tě přijali diváci? Jak na ně vzpomínáš? Diváci byli tenkrát asi trochu jiní než dneska. Chodilo víc lidí, což je asi nejmarkantnější rozdíl a lidi si ten fotbal více užívali. Hlavně to bylo ale tím, že jich chodilo víc. To bylo důležité. Je taky pravda, když my jsme byli v televizi, to byl svátek na pět roků dopředu. Teď je v televizi toho fotbalu hrozně moc. I to je možná důvod, že nechodí tolik lidí. Probrali jsme spoluhráče, diváky… Co trenéři? Trenérů jsem tady zažil dost. Brücknera, Dunaje, Matušku a Cviertnu. Když jsem za toho trenéra hrával, tak to bylo super (smích). Samozřejmě, když jsem nehrával, tak vzniká nespokojenost. To je ale všude. Jinak nějaké velké problémy, to ne. Každý trenér mi dal něco, ale Karas je Karas (Karel Brückner – pozn. autora). Ten je prostě jen jeden a jeho tréninky, to byla pohádka! (uznale). Než jsem přišel do Sigmy, vzpomínám na Jardu Kozačku. Trénoval mě na vojně. Tam to nebylo tak růžové... Ten pak trénoval i v Dukle. Přišel jsi jako útočník, ale hrával jsi zpočátku v obraně. Fanoušci si tě ale stejně pamatují spíše jako útočníka. Jak sis rozuměl se spoluhráči v útoku? Tak samozřejmě to byl Radek Drulák, který byl už tehdy hotový fotbalista, pomalu hvězda ligy. Hrával jsem i s Romanem Sedláčkem. Spíš ale hrával Drulák se Sedláčkem. To byla sehraná dvojka, takže když jsem k někomu z nich naskočil, bylo to trošku překvapení. Pak „Drulin“ odešel do Německa a naskočili mladší, Pavel Hapal, Radek Látal, Milan Kerbr… Vraťme se ještě na začátek tvé fotbalové kariéry. Jak vzpomínáš na dobu, než ses dostal do Sigmy? Jé, to byl vesnický fotbal (smích). Od sedmi let jsem hrál v Žulové. Pak už to mělo rychlý spád. Tenkrát jsem mohl od patnácti hrát za muže, musel jsem ale mít takzvaný střídavý start, což schvaloval doktor. Proběhla nějaká prohlídka… Já jsem snad ani nehrál za dorost. Možná tak tři, čtyři zápasy a hned jsem začal hrát v Jeseníku za muže. Tenkrát jsme hráli nějaký turnaj, kde byl i Třinec. Tam si mě všimli a už to bylo. Pak jsem byl na vojně na Dukle a v Táboře. Potom jsem se ocitl v Sigmě. Byl jsi krátce ve Zlíně, ale potom jsi zažil dvě sezony v Brně. Jedna z nich byla Tvá nejlepší střelecká. Trenéry byly legendy československého fotbalu Masopust, Dobiáš... Zmínil jsem Brücknera, klobouk dolů musí i před Masopustem a Dobiášem. Byly to takové dvě osobnosti, že byla opravdu radost pod nimi hrát a trénovat. Už jen ta jména, ta sama o sobě dodala vážnost a člověk neměl ani chuť něco vypustit. Bylo to dobré. Z Brna vedly tvé kroky do zahraničí. Nebyla to taková klasika jako Rakousko Ano, dostal jsem se do Malajsie. Tam jsem šel přes kluka, který hrál v Dunajské Strede. Jmenoval se Tibor Saban, hrával kdysi ligu. Byli jsme spolu na vojně v Táboře. Hledali tam tenkrát nějakého útočníka. Původně to byla týdenní zkouška, která se ale protáhla na pět let. Letěl jsem tam původně sám, že se za čtrnáct dní vrátím, a zůstali jsme tam s rodinou pět let. Kdo nezažil, neuvěří. Bylo to fantastických pět let. Byla to pohádka, celkem dobře placená. Nebylo to na žádné zabezpečení do budoucna, ale vzpomínám na to rád. Jaká byla fotbalová kvalita? Kvalita tam byla celkem dobrá. Hrálo tam hodně cizinců. V malajské lize byli povoleni tři cizinci a kvalita byla na dobré úrovni. V Singapuru to bylo specifičtější, tam mohl mít každý klub pět cizinců. Tenkrát byl fotbal státní projekt, aby se lidi měli čím zabavit. Vytvořili tak fotbalovou ligu a nacpali tam hrozně moc peněz. Hrálo tam hodně Angličanů, Brazilců, Chorvatů, Australanů… Tam ta úroveň byla o něco vyšší. Pohádkových pět let. To se ti asi nechtělo ani vrátit domů... Udělal jsem asi životní chybu. V devadesátým osmým byla asijská krize. Liga řekla, že nám buď sebere třicet procent platu, nebo si máme nechat vyplatit zbytek smlouvy a můžete odjet a pak uvidíme. Já si nechal smlouvu vyplatit a odjel jsem. Tenkrát to bylo i kvůli dětem. Děti měly odjet na půl roku do školy. Rodina tam byla se mnou celých pět let a už se to nedalo skloubit. Musely v Česku nastoupit školu. Asi to byla chyba. Kdybych se teď mohl vrátit zpátky, tak neváhám. A jak tedy vypadá současný fotbalový život Honzu Janošťáka? Jak jsem se vrátil z Malajsie, tak jsem byl chvilku v Žulové, protože jsem potřeboval protáhnout zelenou kartu. Zelená karta by nepřišla do nějakého profiklubu. Odehrál jsem asi pět zápasů v Žulové, dostal jsem zelenou kartu a šel jsem do Holice. Tam jsem odehrál rok a pak jsem byl osm roků v Rakousku. Z Rakouska jsem pak odešel do Mikulovi, kde hraji krajský přebor. V Olomouci potom stále malou kopanou. Děkuji za rozhovor Kluby, v nichž Jan Janošťák (1965) působil: 1972-1980 Žulová 1980-1981 Jeseník 1981-1984 Třinec 1984 Dukla Praha (vojenská základní služba) 1985-1986 VTJ Tábor (vojenská základní služba) 1986-1987 VTJ Tábor (vojenská základní služba) 1987-1988 SK Sigma Olomouc 19-0 1988-1989 SK Sigma Olomouc 15-0 1989-1990 SK Sigma Olomouc 19-1 1990-1991 SK Sigma Olomouc 5-0 jaro 1991 FK Drnovice 1991-1992 SK Sigma Olomouc 1-0 1992 Zlín 1992-1993 Brno 23/5 1993-1994 Brno 13/2 1994-1995 Kedach (Malajsie) 1995-1996 Kedach (Malajsie) 1996-1997 Woodland Wellington (Singapur) 1996-1997 Woodland Wellington (Singapur) podzim 1998 Žulová jaro 1999 FK Holice 1932 nižší rakouské soutěže 2007- Mikulovice (krajský přebor) Vysvětlivky: doba, klub, počet utkání, branky







OLTV.cz
TravelSlevy.cz
Rádio Haná