Oficiální E-shop Oficiální E-shop

Aktuality

Hrával jsem za Sigmu...Ing. Vladimír Šišma

25.11.2008 / A tým

...Ing. Vladimír Šišma (1953) „Bylo to tady super po všech stránkách,“ vzpomíná na angažmá v Sigmě její někdejší opora Rozhovor s Petrem Mrázkem jsme začínali vzpomínkou na sestavu týmu v podání dlouholetého hlasatele Václava Novotného. S Vladimírem Šišmou nelze začít jinak. Takže si zkusme vybavit nezapomenutelný hlas hlasatele a sestavu Sigmy z první poloviny devadesátých let se třemi inženýry. V bráně byl tehdy s číslem jedna Ing. Zdeněk Tulis, s číslem tři nastupoval Ing. Petr Mrázek a sestavu uzavíral s jedenáctkou Ing. Vladimír Šišma. Přes 200 ligových zápasů, ve kterých dal 40 branek. To je stručná vizitka středního záložníka, který v Sigmě zažil první i druhou ligu, získal mistrovský titul s Baníkem Ostrava a své angažmá v Chebu si po vojně dobrovolně prodloužil. Zpět jej zlákalo volání domova a hlavně trenérský doyen, Karel Brückner. Nemůžeme začít jinak, než otázkou - co se Vám jako první vybaví, když si řeknete: „Hrával jsem za Sigmu?“ Tak první, co si vzpomenu, je určitě to, že mě do Sigmy vytáhl Karel Brückner. Já jsem dřív hrával v Litovli a on tady trénoval áčko a asi i béčko. Jednou jsem hrál za béčko, ještě v Řepčíně, dal jsem asi tři góly. Trenér si mě vzal do prvního týmu, kde jsem si vyzkoušel pár tréninků a pak následoval přestup. Také jsem stavěl tuhle tribunu! Pamatuji si ještě tu dřevěnou, to mi bylo tak devatenáct, dvacet let, a vždycky po tréninku jsme chodili a pomáhali při stavbě té nové. Tady za fanshopem bývala taková bouda, snad tam je dodnes. Tam jsme mívali hlavní stan. Hlavně musím říct, že to tady bylo perfektní. Taky jsem se potom vrátil. Dlouho jsem hrál v Baníku, v Chebu… Pak ve třiceti jsem se vrátil. Takže Sigma, Baník, Cheb, Sigma? Ano, když byl Baník poprvé mistrem, tak to jsem za něj zrovna hrával. Tam jsem strávil dvě sezony. Potom jsem se na chvilku vrátil, dodělal jsem školu a poté jsem odešel do Chebu na vojnu. Kolik mi to bylo? Asi čtyřiadvacet, pětadvacet (smích). To už je tak dávno, že si to ani pořádně nepamatuju. V Chebu jsem pak zůstal šest let a potom jsem se vrátil do Sigmy. Na několika fotkách jste s kapitánskou páskou… No ano, deset kol. A Olomouc vedla ligu! Laďa Kučerňák se v prvním kole zranil, tak jsem dělal kapitána za něj. No a než se uzdravil, to bylo do toho desátého kola, tak Sigma vedla ligu. Určitě by se to dalo někde dohledat. Už si ale nevzpomenu, který to byl rok. Každopádně potom, co jsem o tu pásku zase přišel, tak už to tak dobré nebylo a začali jsme v tabulce trochu klesat (smích). Takže jinak řečeno, nebýt Ladi Kučerňáka, tak Sigma vyhrála ligu? No určitě! (smích) No a tady z téhle fotky to zase vypadá, že jste uměl docela vysoko vyskočit? No, docela hodně gólů jsem dal hlavou, to je fakt. Takže jsem v tom skákání byl docela dobrý. Snad ano… Celkem mám na kontě asi 40 ligových gólů. A za jednu sezonu jsem dal nejvíc. Tuším dvanáct, to bylo v Chebu. Jaké jsou vzpomínky na kolektiv v Sigmě? Jen dobré. Ty špatné jsem už dávno zapomněl. No a nějaká pikantní historečka, byla by? Pikantní historečka? Ne, to nemůžu. I kdyby byla, tak to nemůžu říct… Akorát Niki (Lauda, pozn.), ten dělal nejvíc všelijaké prasárny (smích). No, když jsem už na něj vzpomněl, nemůžu nezmínit jeho jeden výrok: „Víte co pánové, hoďte mě to do šestnáctky a nestarejte se.“ Fakt je, že když se tam dostal a stačil se otočit, tak vždycky dal gól. On to v té noze měl neuvěřitelným způsobem. On když střílel, tak opravdu do posledního okamžiku nikdo nevěděl, kam to půjde. Tulda (Zdeněk Tulis, pozn.) z něj byl na tréninku vždycky nešťastnej. A taky jsme vždycky po zápase chodili do letadla. Když se vyhrálo, Brückner dal na druhý den volno, takže i když se něco popilo, tak se z toho člověk včas dostal. V úterý na tréninku už bylo všechno v pohodě. Ani kuřáků moc nebylo. Když se někde posedělo, tak jsem si i já zapálil, ale kuřák jsem vyloženě nebyl. Myslím, že kromě nějakých těch vítězných doutníčků, to nebylo nějak rozšířené. Zavzpomínejme také na trenéry, co Karel Brückner? To víte, že na něj jsou vzpomínky perfektní. Vždycky, když sem přišel, tak já přišel taky. I Z toho Chebu si mě tehdy vyžádal, takže jsem byl pro tým posila. Asi (smích). Určitě to byl nejlepší trenér, co mě kdy vedl. Taky to někam dotáhl, že…?! Rozhodně jsem rád, že se mu tak daří a že má úspěchy i na mezinárodní scéně. Co tedy nejhorší trenér? Já jsem žádného špatného trenéra nikdy neměl (smích). Já jsem měl navíc vždycky štěstí, že se hrál nějaký přátelák, třeba jako Baník se Sigmou. To jsme tehdy hráli druhou ligu. Milan Máčala mi půjčil kopačky, měl tenkrát Pumy, neuvěřitelně lehké, no a Frantovi Smuckerovi jsem tady dal gól v té přípravě. Moc dobře se mi hrálo… A za čtrnáct dní jsem už byl v Ostravě. A s Ostravou jste vybojoval titul… No, jsem mistr ligy. Je pravda, že se později už málokdo z mých spoluhráčů mohl pochlubit takovým úspěchem… To bylo v roce 1976, jak tady vždycky řvou, když sem přijede ta banda z Ostravy. V dresu Sigmy jste zažil také pohárovou Evropu, byť to byl jen jeden zápas… Ano, to bylo s IFK Göteborg. Doma jsme remizovali 1:1, to dával gól Mira Mlejnek, no a venku, tam jsme dostali tři góly a já měl nejmíň pět gólovek… Ty branky jste tam dostali dokonce čtyři… Jéje, no vidíte (smích). Ale to bylo něco. Vždycky jsem se dokázal dostat na šestnáctku, ale jednou to letělo kousek nad, podruhé kousek vedle… A opravdu to bylo tak jednoznačné utkání? Právě, že nebylo. Zdeněk Tulis byl v té době zraněný a chytal tam Laslop. A bohužel, dostal neuvěřitelně laciné góly. Já jsem byl úplně šílenej, ale tak co se dá dělat. Ale jednoznačné to určitě nebylo. Dostávali jsme se do střeleckých šancí, ale nedokázali jsme je proměnit. Já uměl anglicky, a když jsem se o tom zápase s protihráči bavil, tak sami uznávali, že mají neuvěřitelné štěstí. Ale zase musím uznat, že Göteborg měl tenkrát ohromnou fazonu. Ale špatné to tam nebylo. Výsledek tedy ano, ale ta hra, ta byla na úrovni. A třeba mě osobně, mě se tam hrálo skvěle. Až na ty neproměněné šance teda (smích). Dva góly vám dal Johny Ekström, tehdejší hvězda IFK… To byl opravdu skvělý útočník. Vysoký a hlavně měl obrovský čich na góly. Taky nám dva dal. Zase jsme mu to ale ulehčili sami. Když jsme prohrávali 2:0, tak jsme už chtěli také dát gól a nemysleli jsme už tolik na obranu. Vnímáte rozdíl ve fotbale tehdy a teď? Tak rychlost je v současné době úplně někde jinde a taky si myslím, že jsme hrávali více ohleduplně. Taky jsme si víc hráli. Jasně, taky šlo o živobytí, ale daleko víc jsme se tím fotbalem dokázali bavit. Když byl někdo technicky vybaven, tak obešel čtyři, pět hráčů. V současné době si uděláte jednoho a druhej vás sestřelí. K tomuto mám taky příhodu. Hráli jsme v Hradci, dostali jsme gól na 1:0. Před rozehrávkou pak říkám Zdenkovi Čížkovi, ať mi dá balon a běží na šestnáctku. No a já prošel přes celou půlku hřiště, nahrál mu a on dal gól. Byl jsem tehdy stoprocentně přesvědčen, že to vyjde a taky vyšlo. Ale v současné době si to neumím vůbec představit. Je to daleko více o atletice. My jsme si dokázali na hřišti i odpočinout. Dnes, když by si někdo chtěl dát chvilku pohov, tak je to okamžitě vidět, tenkrát se to ztratilo. Když jsme před chvílí vzpomínali na bývalé spoluhráče, vídáte se ještě? Samozřejmě. Laďa Kučerňák to vždycky domluví a občas se sejdeme. Letos i loni jsme si byli zahrát fotbal, na víno jezdíme… U vína se dobře vzpomíná… Tak to určitě (smích). Na jižní Moravě, tam nám dodají nějaké ty výpěstky, no, a když je to kvalitní, to se pak krásně vzpomíná. Jak vůbec vypadal jídelníček tehdejšího ligového hráče? Tak když jsme jezdívali na zámeček do Chudobína, tak to bylo perfektní. Tam mi moc chutnaly ovesné vločky. Oni to nějak uvařili s medem, to bylo super. A jinak normální jídla. Samozřejmě, trošku dietní. Brambor, plátek masa… Ale pokuty za klobásu asi nehrozily… Tak to ne. A ani my jsme asi ani nebyli na úrovni dnešních profesionálů. Sami jsme to v hlavě neměli tak srovnané, že bychom se sami starali o jídelníček. To jsme si dávali svíčkovou se šesti knedlíky, ale tak… Nám to prostě nic nedělalo (smích). Ale zase musím říct, že už tenkrát nás trochu hlídali, co se váhy týče. S váhou byl hlavně Niki docela na štíru. Jenže on za to nemohl. On byl prostě takový. A co fanoušci vaší doby? Tak ti bývali vždycky perfektní. Když se dodělala Východní tribuna, to jsme potom hráli se Spartou, přišlo deset tisíc lidí, neuvěřitelná atmosféra. Rachot od začátku do konce, hlava na hlavě… Stávalo se už tehdy, že fanoušci své idoly běžně oslovovali na ulici? Tak když jsme šli někam posedět, tak občas někdo přišel, ale řekl bych, že dřív byli lidi trošku zdrženlivější. Na domácí debakl s Chebem si pamatujete? No aby ne! Já jsem se na ně tak těšil a ty bestie nám dali čtyřku. Já jim říkám, kluci, tady nemůžete udělat žádný body, ne? No a vidíte… Ale na druhé straně si zase pamatuju zápas s Bohemkou, to jsme deset minut před koncem vedli 3:1. A jak Brückner nás učil, abychom se nabízeli, tak jsme jim přidali ještě tři góly. To Mira Příložný zrovna přišel z Bohemky a my jsme jim hned dali takovou nakládačku. Trenér Pospíchal jej tam nějak nechtěl, nepohodli se, tak se mu za to odvděčil. Co Vladimír Šišma po ukončení profesionální kariéry? No, tak to jsem jezdil ještě hrát fotbal do Rakouska. Asi pět, nebo šest let jsem tam hrával. Postupně jsem z vyšších soutěží klesal níž a skončil jsem v nějaké vesničce u Kremže, teď si nevzpomenu na ten název, ale měli tam krásný stadionek. Tam jsem pak už jezdil jen na zápasy a ještě jsem si tam zahrál s Laudou. To jsme si vždycky dali sraz na hranicích a dál jsme pak většinou jeli jedním autem. Fotbal vás už ale tenkrát asi neživil… To neživil. Navíc dřív to nebylo jako teď, kdy se špičkový fotbalista dokáže zajistit na zbytek života. My jsme měli tak auto, byt a po tu kariéru jsme si mohli docela dobře žít. No a začal jsem hned v roce 1991 podnikat a musím zaklepat, nemám si na co stěžovat. Co Šišma – nástupce, není žádný? Tak, když mu bylo pět, šest let, zkoušel jsem ho sem dát, ale záhy jsme uznali, že kolektivní hry jdou mimo něj. Hraje tenis, má trenéra, ale taky to na žádnou špičku nevypadá. A můžou potkat fanoušci Vladimíra Šišmu na tribuně Androva stadionu? Samozřejmě. Mám permanentku a vždycky když mám čas, tak si rád na fotbal zajdu. A fandím jim, jak jinak. Jenže včera (zápas v Edenu, pozn.) na ně prostě neměli. Slavia je holt naše špička. Já jsem tam jednou remizoval, Leoš Kalvoda srovnával na 1:1, a to byl taky jediný bod, co jsme tam uhráli. Tak kafe máme dopito, čas se pomalu nachýlil, děkujeme za rozhovor. Není vůbec zač, moc rád jsem si zase takhle zavzpomínal. Nashledanou. Kluby, v nichž Vladimír Šišma (*1953) působil: 65-72: Litovel 72-75: TJ Sigma ZTS Olomouc 75-77: Baník Ostrava (75/76-mistr ČR) 77-79: TJ Sigma ZTS Olomouc 79-80: RH Cheb 80-81: RH Cheb 29- 6 81-82: RH Cheb 29- 4 82-83: RH Cheb 26- 5 83-84: RH Cheb 30- 1 84-85: TJ Sigma ZTS Olomouc 27- 2 85-86: TJ Sigma ZTS Olomouc 27- 4 86-87: TJ Sigma ZTS Olomouc 26- 4 87- : Drnovice 88-93: nižší soutěže v Rakousku V 1. lize 223 startů a 27 branek.




A tým - další aktuality:

Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 02.12.2016
Brankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkouBrankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkou
| 30.11.2016
Začal předprodej permanentek na jaroZačal předprodej permanentek na jaro
| 29.11.2016
Tým SK Sigma i po konci sezony trénujeTým SK Sigma i po konci sezony trénuje
| 29.11.2016
Vyjádření SK Sigma Olomouc, a.s.  k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnesVyjádření SK Sigma Olomouc, a.s. k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnes
| 28.11.2016
Exolomoučtí hráči v zahraničíExolomoučtí hráči v zahraničí
| 28.11.2016
Nejslavnější výhra v historii SK Sigma slaví čtvrtstoletíNejslavnější výhra v historii SK Sigma slaví čtvrtstoletí
| 27.11.2016
Buchta: Připravíme se na jaro a budeme ještě lepšíBuchta: Připravíme se na jaro a budeme ještě lepší
| 25.11.2016
Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 25.11.2016
Jílek: Samozřejmě každá prohra mrzíJílek: Samozřejmě každá prohra mrzí
| 24.11.2016



OLTV.cz
TravelSlevy.cz
Rádio Haná