Oficiální E-shop Oficiální E-shop

Aktuality

Hrával jsem za Sigmu…Jiří Povišer (*1970)

31.10.2009 / A tým

Pro dnešní Hrával jsem za Sigmu…, jsme vybrali hráče, který vystřídal ve své profesionální kariéře čtyři kluby. Odchovanec Českých Budějovic Jiří Povišer, si zahrál také ve Slávii, v Lipsku a tři sezóny působil v Olomouci. Právě pro spojitost mezi oběma kluby, které si to dnes rozdají na Andrově stadionu, jsme požádali Jirku o rozhovor a on ochotně přijal. Vzpomínáte na rychlého, technicky vybaveného levého záložníka, který se Sigmou zažil druhé místo v sezóně 1995/96, ale také vyřazení s Hutnikem Krakov? V dresu Sigmy odehrál 86 ligových zápasů, ve kterých vstřelil 5 branek. V současnosti je hráčem Hluboké nad Vltavou, kde také žije se svou rodinou.

Když se řekne…Hrával jsem za Sigmu, co se ti Jirko vybaví?

Určitě se mi vybaví sezóna 1995/96, když jsme skončili se Sigmou na druhém místě. První tenkrát byla Slávie a my jsme jí ještě tři kola před koncem dýchali na záda. Určitě je tahle sezóna nejpovedenější jak z mé strany, tak asi v historii Sigmy. Samozřejmě co se týká úspěchů v naší lize, nepočítám poháry.

Kdo tě k fotbalu přivedl, nebo jak ses k němu dostal?

Tak fotbal mě bavil a vždycky jsem ho s klukama hrál za barákem na plácku a pak jsem jel na pionýrák, kde byl kamarád, kterého táta trénoval v Dynamu. Když viděl jak hraju fotbal, tak mi řekl, ať tam přijdu na trénink. Tak jsem se v deseti letech dostal rovnou do Dynama. Dalo by se říct, že z plácku za barákem rovnou do Dynama.

Už od malinka v záloze, nebo jsi hrál taky na jiném postu?

Myslím, že až do mladšího dorostu jsem hrál levého útočníka. Tenkrát se hrávalo na tři útočníky a tak jsem hrál v útoku. V žákovských kategoriích jsem dával hodně gólů a patřil k nejlepším střelcům mužstva. Do zálohy jsem se dostal až v dorostu.

Jestli si pamatuji dobře, tak jsi levák. Je to tak?

Ano. Leváci mají takovou specialitu, že to jsou ortodoxní leváci, že tu pravou nohu moc nepoužívají a i to je můj případ, že jsem z devadesáti procent používal jenom tu levou nohu.

Tebe si všímali díky tvé technice a rychlosti?

Asi jsem vynikal rychlostí a i tou technikou. Určitě to nebylo vysokou postavou, ale spíše to pohyblivostí a technikou.

Když se vrátím do těch žákovských let, tak jsi měl kolem sebe docela silné vrstevníky.

Se mnou, i když o rok mladší, byl od žáků Jirka Lerch, který to pak dotáhl až do Slávie, nebo taky do reprezentace. Spolu jsme putovali od žáků až do mužů. Potom o rok mladší byl Karel Poborský. S tím jsem se potkával jak v žácích, dorostu a pak i v mužích. Z Hluboké k nám do dorostu ještě přestoupil Karel Vácha, který rovněž byl ve Slávii a v nároďáku.

Tvoje druhá štace byla Slávie. Tam jste se potkali?

Tam jsme se nepotkali. Vystřídali jsme se tam všichni, ale já jsem se tam s nikým nepotkal. Já jsem přišel do Slávie, když mi bylo devatenáct let. Budějovice hráli druhou ligu. Hrál jsem kvalifikaci na olympiádu v Barceloně, tehdy to byla vlastně reprezentace do jednadvaceti let, takže to byl pro mě obrovský skok a krásná doba. Hrál tam tehdy Pavel Kuka, Řehák, Jarda Šilhavý a další výborní hráči. Ze začátku jsem hrál stabilně. Pak do klubu přišel mecenáš Boris Korbel. V klubu to pak fungovalo daleko lépe než předtím, ale před sezónou přišlo asi šest nových kluků za obrovské peníze, kteří se museli zapracovat do mužstva. Já se ještě snažil, ale v dalším přestupním termínu přišli další výborní hráči zase za dost peněz a já vypadl ze základní sestavy. Tak jsem šel ze Slávie zpět na hostování do Budějovic. Zažil jsem ve Slávii krásný rok a půl, potkal tam spoustu super hráčů, jako je Berger, Šmicer, Kuka, Bejbl, Suchopárek, Petrouš, v té době vlastně půlka týmu byla v reprezentaci.

Potom jsi šel zpátky do Budějovic a jak ses dostal do Olomouce?

V Budějovicích jsem byl dva roky na hostování ze Slávie a v té době, v sezóně 92/93 jsem se dostal s ligovým výběrem do Koreje. To taky beru jako úspěch v kariéře. Další sezónu jsme hráli v Budějovicích velice dobře a po podzimu jsme byli dokonce na druhém místě. Podařilo se nám dokonce vyhrát na Spartě, což v Budějovicích způsobilo obrovské nadšení a chodilo tady kolem šesti tisíc diváků. To byly taky krásné časy. Měli jsme dobrý tým. Hrál tady Láďa Fujdiar, který taky prošel Olomoucí, pak se tady na chvilku objevili odchovanci Sigmy bratři Guzikové. Po této sezóně 93/94,  jestli si dobře vzpomínám, tak Sigma prodala Radka Látala do Schalke a on tuším hrál v Olomouci na postu levého záložníka. Tak asi hledali náhradu za něj a v té době Sigmu trénoval Radolský. Ten mě znal z ligového výběru, který vedl a možná i proto si mě vybral do týmu.

Jak tě v Olomouci přijala kabina?

Já neměl žádný problém. Tenkrát přišel také Karel Rada. Kabina mě přijala velice dobře a já na to vzpomínám hrozně rád. Potkal jsem se v Olomouci s Láďou Fujdiarem, Martinem Kotůlkem, se kterým jsem hrál v olympijském výběru. Takže některé kluky už jsem znal a jiné znal z ligy.

Ty ses potkal se současným trenérem Zdeňkem Psotkou v jedné šatně.

Ano. Tenkrát tam však byl suverénní brankářskou jedničkou Martin Vaniak, jestli si dobře pamatuji, tak Petr Pižanowski byl dvojkou a z dorostu přišel Zdeněk Psotka. A ještě Marek Janků tam byl. Ta první sezóna v Olomouci nám moc nevyšla. Dokonce se měnil trenér, když za trenéra Radolského přišel pan Kolda. V průběhu sezóny přišel do týmu Míra Baránek, nevím teď, jestli Pepa Mucha přišel před sezónou, nebo až v zimě. S těmahle klukama a ještě taky s Karlem Radou, Martinem Kotůlkem jsme drželi při sobě, taky naše rodiny se navštěvovaly a bylo to moc fajn.

V té druhé sezóně ze tří, co jsi byl v Olomouci, přišla další trenérská změna.

Tak na tento rok, na pana trenéra Brücknera vzpomínám nejraději. Lepšího trenéra jsem ve své kariéře nezažil. Ještě dnes, když se vracím zpátky ve vzpomínkách a promítám si momenty ze hry, tak si vybavuji jak nás to trenér Brückner učil. Různé herní nácviky a nácviky standardních situací. Hodně jsem jich jako levák zahrával. Ty nácviky byly nekonečné, ale bavily mě a přinášely nám úspěchy. Na trenéra Brücknera a jeho tréninky moc rád vzpomínám. Ze všech trenérů mi dal nejvíce.

V čem je podle tebe to jeho kouzlo?

On fotbalu rozumí asi jak nikdo jiný. Mu stačilo na nás kouknout a hned věděl jestli jsme dynamičtí, jestli jsme lehcí. Nepotřeboval žádná vyšetření. Jak nás viděl nad překážkami tak věděl jestli má přidat, nebo ubrat. V tom měl dobré oko. Nepamatuji si, že by pod ním byly tréninky nějaké galeje, ale dokázal to mužstvo připravit kondičně na ten fotbal, co chtěl hrát. Měl prostě cit. Věděl kdy přidat, nebo ubrat. Měl dokonale připravenou taktiku, vymyšlené standardní situace, přemýšlel jak si otvírat prostory. Lpěl při nácvicích na detaily. Hromada trenérů taky připravuje různé varianty, ale nikdo tak dokonale jako on. Vše muselo sedět, každý musel být ve správný čas na svém místě. Dokud to nebylo podle jeho představ, tak jsme to pilovali stále dokola. Pamatuji si na nácvik standardních situací s mužstvem a když hráč, který to kopal, to nedával na těch pět až sedm nabíhajících hráčů, tak si ho pan Brückner vzal bokem a musel mu to kopat do náruče. Dokud mu to nedával do rukou, tak nešel z tréninku. To je ta jeho genialita, nebo preciznost. To mu přinášelo úspěchy a v tom bylo to jeho kouzlo.

V té druhé sezóně co jsi tady byl, skončila Sigma druhá. Kdo byl tahounem toho týmu?

Tak to se asi rozdělilo mezi všechny hráče. Herně se dařilo všem, každý na hřišti předváděl svůj nadstandard a kluci se z tohoto mančaftu dostali na Euro do Anglie v roce 1996. Karel Rada, Martin Kotůlek a Milan Kerbr.

Sigma v sezóně 95/96 sice vybojovala druhé místo, ale pak přišel průšvih. Už zapomenutý trest z utkání s Juventusem a s Krakovem se hrálo před prázdným stadionem.

Tak to byl opravdu průšvih. Hrozný zápas. Prázdný stadion, jen televizní kamery a ten zápas jsme vyhráli 1:0. Pak jsme jeli na odvetu a ta se vyvíjela dobře. Myslím, že jsme vedli 1:0, pak za nepříznivého stavu 1:2, kdy jsme ještě postupovali, Pepa Mucha nastřelil břevno, ale nakonec jsme 1:3 prohráli a vypadli jsme z poháru UEFA. To pak asi docela ovlivnilo naše působení v ligové sezóně. Bylo to velké zklamání a tu předešlou sezónu jsme nezopakovali.

Ty jsi se tady potkával s klukama, kteří se pak dostali docela daleko. Už jsi jmenoval Martina Kotůlka, Milana Kerbra, Karla Radu, kteří byli na EURO 1996 v Anglii. Pak tam byli také mladí.

Tak z dorostu přišli do týmu Marek Heinz a Tomáš Ujfaluši. Tomáš Ujfaluši v té době na sobě hodně pracoval a věděl co chce ve fotbale dosáhnout. Šel si za tím docela tvrdě. To Mára Heinz, ten si šel tak trochu svojí cestou a fotbal asi u něj nebyl na prvním místě. On byl svůj. Nevím jak bych to řekl. Šel si svojí cestou.

Proč odchod z Olomouce? Hrál jsi tady, tuším, že jsi vynechal snad jeden zápas v té třetí sezóně. Táhlo tě to domů?

V té době jsme měli ročního kluka, který se nám v Olomouci narodil v roce 96 a táhlo nás to domů. Chtěli jsme s manželkou zpět do jižních Čech a Dynamo mi dalo nabídku, abych se sem vrátil. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl po těch třech sezónách v Olomouci se vrátit zpět do Budějovic.

Bydlel jsi v Olomouci tři roky. Kam jste s rodinou nejraději chodili?

Občas jsme s manželkou chodili na procházku na Svatý Kopeček, do zoologické zahrady, nebo do města. To centrum Olomouce je moc pěkné. Musím říct, že nám hodně scházely lesy. Tady v jižních Čechách člověk vyjede za značku města a je v lese. Vzpomínám, když jsme chtěli jet na houby, tak to byl hrozný problém. Člověk jel pomalu až do Beskyd.

Ty jsi říkal, že máš dvě děti.

Kluk, ten je ročník 96, ten se nám narodil v Olomouci a holku, osmiletou Verunku, která se nám narodila v Lipsku. Takže mám z každé štace dítě.

Sportují?

Kluk hraje fotbal, hokej a tenis. Tady na místní úrovni na Hluboké. Sportuje, sport ho baví a to je hlavní.

Je mu třináct, to z něj třeba ještě bude fotbalista.

Tak sportuje, ale asi ty vlohy až tak úplně nezdědil. Sport ho baví a jsme rádi, že se hlavně věnuje škole. Má to jako koníček, který ho baví a nikdo ho do něj nemusí nutit. Jsme prostě šťastní a spokojení jak to je.

Teď už tě fotbal neživí. Čím se zabýváš?

Když jsem v roce 2003 skončil v Dynamu, tak jsem začal pracovat u bráchy ve firmě. Obchodujeme s ocelí. Doufám, že ještě dlouho budu.

A daří se?

Daří se a ta práce mě baví. I když jsem třeba dostal nabídku z Dynama, abych šel trénovat, ale raději jsem odešel z fotbalu a věnuji se tomuhle.

Děláme tento rozhovor do zpravodaje na utkání Sigmy s Českými Budějovicemi. Komu budeš fandit?

Tak určitě bych chtěl, aby Olomouc Budějovice šetřila, aby nedostaly takový výprask, jaký teď dostalo Brno. Jak Olomouc, tak i Budějovice teď potřebují body, tak bych byl rád za remízu. Diváci aby viděli hodně gólů a skončilo to tak 2:2.

Sleduješ svoje bývalá působiště?

Určitě. Teď v Sigmě působí Martin Kotůlek a Zdeněk Psotka, sleduji jak Olomouc hraje a vlastně ve všech klubech, kde jsem působil. Občas mrknu na jejich webové stránky, co se tam děje nového a jak se těm mužstvům daří.

Vzpomněl jsi tyhle dva. Oba hráli pod trenérem Brücknerem. Myslíš, že to má nějakou souvislost s tím, že hromada hráčů, kteří pod ním trénovali se pak stali trenéry? Tebe to nelákalo? Jsou to samozřejmě také další. Leoš Kalvoda, Olda Machala, Mirek Kouřil, Jirka Balcárek…

Určitě je to ovlivnilo. Tak jako ve Spartě co trénovali pod Ježkem, říkají, že je nejvíc ovlivnil právě on a jako trenéři pak čerpají z těch věcí, které jim on dal, tak to stejné se dá říct o hráčích, kteří prošli rukama trenéra Brücknera. Měli pod ním úspěch a určitě je hodně ovlivnil a asi se jim to zalíbilo a chtějí třeba dosáhnout takových úspěchů jako měl on. Když je trénovala taková osobnost, tak je to určitě ovlivní. Když tady syn hrál na Hluboké, tak jsem trénoval přípravku, teď ještě občas pomáhám. Ale neláká mě to. Člověk, když chce trénovat na nějaké úrovni, tak je to sedm dní v týdnu a to je otročina. Dělat to při zaměstnání to nejde. Za těch dvacet let, co jsem dělal fotbal jsem na hřištích víkendů strávil spoustu a i z tohoto důvodu se nechci dál točit ve fotbale.

Je něco co bys chtěl v kariéře vrátit?

Nezažil jsem nic nepříjemného. Snad kromě sestupu s Dynamem. Vzápětí se to nějak vrátilo zpět, do ligy, ale s fotbalového hlediska, že bych udělal nějaké špatné rozhodnutí, nebo špatný přestup tak to ne.

Co řadíš nejvýš v kariéře?

Ve federální lize, když jsem se dokázal prosadit ve Slávii, případně když jsem se dokázal dostat do olympijského výběru, kde byla spousta vynikajících hráčů Nečas, Látal, Kotůlek, Dubovský, Štefan Rusnák, tak prosadit se mezi takové hráče je určitě jeden z vrcholů mojí kariéry. Samozřejmě taky zápasy za ligový výběr řadím vysoko. Nesmím zapomenout ani na sezónu, kdy jsme v Olomouci byli druzí. To bylo moje nejlepší umístění v lize.

Kluby, v nichž působil Jiří Povišer (*1970).

1980-90 Č. Budějovice

1990-91 Slavia Praha 15-2

1991-92 Slavia Praha 14-1

1992-93 Č.Budějovice 27-4

1993-94 Č.Budějovice 26-1

1994-95 SK Sigma Olomouc 29-2

1995-96 SK Sigma Olomouc 28-1

1996-97 SK Sigma Olomouc 29-2

1997-98 Č.Budějovice 29-1

1998-99 Č.Budějovice

1999-01 FC Leipzig (Německo)

2001-02 Č.Budějovice

2002-03 Č.Budějovice 12-0

2003-06 Waidhofen (Rakousko)

2006- Hluboká nad Vltavou

Za Sigmu celkem 86- 5

V lize celkem 209-14




A tým - další aktuality:

25 let od slavné výhry SK Sigma nad HSV25 let od slavné výhry SK Sigma nad HSV
| 10.12.2016
Jakub Plšek je Hráčem měsíce listopaduJakub Plšek je Hráčem měsíce listopadu
| 09.12.2016
Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 09.12.2016
Všechny týmy SK Sigma jsou po podzimu v popředí tabulekVšechny týmy SK Sigma jsou po podzimu v popředí tabulek
| 06.12.2016
Program zimní přípravy týmu SK Sigma OlomoucProgram zimní přípravy týmu SK Sigma Olomouc
| 05.12.2016
Exolomoučtí hráči v zahraničíExolomoučtí hráči v zahraničí
| 05.12.2016
Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 02.12.2016
Brankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkouBrankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkou
| 30.11.2016
Začal předprodej permanentek na jaroZačal předprodej permanentek na jaro
| 29.11.2016
Tým SK Sigma i po konci sezony trénujeTým SK Sigma i po konci sezony trénuje
| 29.11.2016



OLTV.cz
TravelSlevy.cz
Rádio Haná