Oficiální E-shop Oficiální E-shop

Aktuality

Hrával jsem za Sigmu...Jan Maroši

04.03.2009 / A tým

…Jan Maroši (*1965). Z ředitele zálohy Sigmy, se stal pan ředitel Základní školy na Janouškově ulici v Brně. Tam jsme se s Honzou také setkali před prvním utkáním Sigmy v tomto roce, ve kterém na začátku ledna porazila Zlín. Do školy nás pustila usměvavá paní učitelka a nasměrovala nás ke kanceláři ředitele školy. Proti dveřím do ředitelny okno na dvůr a na něm hřiště s umělou trávou. Po chvilce čekání nám otevřela bývalá ikona olomoucké kopané, kdysi pilíř zálohy a to nejen v lize, ale i v památných zápasech s Hamburkem, Realem či Juventusem, hráč s dynamitem v levé noze, navíc příjemný společník a jak by řekl „John“ Uličný…krásný člověk. Stejně jako v Olomouci, je i ve škole vidět, jak ho mají všichni rádi. „Výborná parta, výborný trenér, výborné zázemí… A v neposlední řadě také výborní diváci! Na diváky v Olomouci se nedá zapomenout,“ říká bývalý hráč a v současnosti ředitel školy Jan Maroši.

Jaká je fotbalová historie Honzy Marošiho?
S fotbalem jsem začínal v Plzni. Tam jsem se narodil a tam jsem se taky v pěti letech hlásil do fotbalového oddílu. Ovšem nevzali mě, protože jsem byl moc malinkatej. Poté jsme se s rodiči přestěhovali do Brna a v šesti letech jsem byl zapsán do klubu v Medlánkách. Ve dvanácti jsem přešel do Králova Pole – tam jsem byl až do jedenadvaceti. Sigma mě poprvé kontaktovala už někdy v osmnácti letech, jenže v Králově poli byla tehdy vynikající parta, takže jsem tam ještě nějakou dobu zůstal a nastupoval za tým mužů. No a v těch jedenadvaceti jsem přestoupil do Olomouce. Brno tenkrát hrálo druhou ligu, takže jsem radši volil Hanou. V Olomouci mi navíc vytvořili podmínky, abych mohl dostudovat vysokou školu, takže nebylo co řešit. V Sigmě jsem pak zůstal až do dvaceti osmi a pak jsem šel do Brna.

Ale kariéru jsi v Brně nezakončil, že?
No, v Brně to neskončilo moc slavně… Potom jsem byl v Kounicích, tam jsem dělal i hrajícího trenéra. No a pak jsem šel do Rakouska, kam vlastně jezdím pořád.

akže kopačky někde na stěně pověšené ještě nemáš?
Mám, ale vždycky je sundám a jedu si zakopat :-)

Vrátíme se k Sigmě. Když se řekne Sigma, co tě napadne?
Poháry, jednoznačně poháry a taky nejlepší období mého fotbalového života. Výborná parta, výborný trenér, výborné zázemí… A v neposlední řadě také výborní diváci! Na diváky v Olomouci se nedá zapomenout, jak s námi prožívali ligové a pohárové zápasy. Jako hráč jsem si to moc neuvědomoval, ale teď s odstupem času vidím, jakou práci tehdy odvedli nejen hráči, ale také funkcionáři a vůbec všichni co se kolem klubu, jak se říká, motali.

Vybaví se ti nějaký konkrétní okamžik ohledně fanoušků?
Ano. Před zápasem s Hamburkem jsme se dvě hodiny před výkopem vrátili ze soustředění. Sněžilo, počasí že by psa nevyhnal. Šli jsme se podívat, jak vypadá hřiště a najednou jsme uviděli ty narvané tribuny. Lidi tam byli už tak dlouho dopředu a vůbec jim nevadila zima a sníh. Navíc se to utkání podařilo, takže jsme se jim za tu podporu odvděčili. Ten Hamburk, to byl pro mě v tomhle asi největší zážitek. Na Juventus a na Real, to byli lidé z celé republiky, ale na Hamburk přijeli převážně diváci z Olomouce a svou podporu nám dávali jaksepatří najevo.

Čím to je, že v současnosti diváci tolik nechodí?
Nevím. Možná zbytečně negativní články v novinách, kdy se hledají hlavně chyby, ale dobré věci se tak nějak opomenou. A taky samotný fotbal. Dříve byl sice pomalejší, ale bylo tam víc techniky, člověk měl na všechno trochu víc času a také padalo víc gólů, což samozřejmě lidi zajímá. Sporty, kde se používají branky, jsou především o gólech. Dnes je na hřišti někdy až moc atletiky, na úkor fotbalovosti.

A nehraje v tom roli také nynější konzumní styl života?
Tak určitě. Vždycky nechápu, když jdu v marketu s košíkem, kde mám jen to, co potřebuji, proti mně jdou lidi s plnými košíky zboží, které za týden, za dva stejně vyhodí, protože se potraviny zkazí a u jiných věcí přijdou na to, že se jim k ničemu nehodí. Je zajímavé, že na tyhle zbytečné nákupy lidi peníze najdou, ale potom si stěžují, jak jsou na tom špatně. V neděli potom raději vyrazí s rodinou na oběd do Globusu a fotbal si pustí na internetu, v tom horším případě jim stačí sestřih ve zprávách. Ale taková je holt doba.

Na druhou stranu, ty jsi zažil plné ochozy Za Lužánkami...
To ano a jsem tomu strašně rád. Těch 40 tisíc na Spartu, nebo na Slavii, to byl ohromný zážitek a jsem moc rád, že jsem byl u toho. Tenkrát se lidi na ten fotbal těšili. Pak začala nová éra České republiky, ale jestli je horší nebo lepší, to ať si každý posoudí sám. Všichni se o fotbale baví, ale na živo ho vidí málo kdo.

Jaké to je, dát gól Juventusu?
Já to tak ani tenkrát nebral. Podařilo se to, ale nakonec ten gól nic neřešil. Snad jenom, že jsme aspoň ten jeden gól dali. Samozřejmě, to utkání byl obrovský zážitek, ale potom zápas v Itálii, to už jsme cítili, že ta éra velkých zápasů na mezinárodní scéně pomalu končí. Nicméně je úžasné, že provinční klub dal do kupy kádr, který byl několik let schopný v takové konkurenci důstojně obstát. Je pravda, že v Sigmě nám byly vytvořeny takové podmínky, abychom se mohli věnovat jen fotbalu a nemuseli řešit nic jiného.

Co šéf kabiny, že by Jirka Vaďura?
Tak Jirku jsme všichni znali, je hodně smutné co se stalo. Ale jo, on byl takový… Tedy jak kdy. Někdy byl zádumčivý a nebylo o něm slyšet, byl hodně náladový. Ale určitě byl jednou z vůdčích osobností kabiny. Ve chvílích, kdy se nedařilo, nás dokázal vyburcovat. Já jsem s ním hrával v Králově Poli, naši rodiče se znali, takže jsme byli kamarádi dlouhá léta. Byl vždycky trochu nahoru a dolů, ale pro dobrou věc se vydal na sto procent.

Co tvůj životní trenér?
Tak určitě Karel Brückner. Pro mě je to jednoznačná volba. Každý trenér ti něco dá a můžeš si z jeho práce něco odnést, ale trenér Brückner, to je absolutní špička. Odborník, výborný psycholog a stratég. Mnozí mu vyčítají třeba, že měl svých jedenáct, dvanáct hráčů, kteří hráli, ale to je prostě jeho styl. A i v reprezentaci mu to vycházelo. Škarohlídi se najdou vždycky, ale pro mě je jednoznačně trenér číslo jedna.

Máš nějakou zajímavou příhodu s Karlem Brücknerem?
Když jsem přestupoval do Sigmy, tak jsem hrál za jedenadvacítku, kterou on trénoval. Hráli jsme tehdy v Budějovicích proti Řecku. Přišel za mnou, prohlídl si mě a zeptal se: „Kolik vážíš?“ Já mu na to řekl, že sedmdesát osm, nacož mi oznámil, že pod ním hrát tedy nebudu. Asi jsem se mu zdál trochu podsaditý, nebo co. Ale pak se ten vztah úplně změnil a dodnes si máme co říct, když se potkáme.

A nějaká celotýmová příhoda?
No, opět to má co dočinění s Brücknerem. Před zápasem v Hamburku jsme hráli na Slavii a on byl nemocný. Prohrávali jsme tam 1:0 a nakonec jsme to dvěma góly otočili. Cestou zpátky jsem si říkal, že Karlos na nás určitě bude čekat a něco nám k tomu řekne. A taky že jo. Utekl jim z nemocnice a jen nás tak pokáral, abychom moc bujaře neslavili, aby to v Hamburku nebyla nakládačka. My jsme samozřejmě po zápase chodili posedět, ale myslím, že jsme všichni věděli, kde je ta pomyslná hranice.

Abychom nezapomněli, radši to vyřídíme hned, pozdravují tě paní uklizečky.
Jé, tak to je taky pozdravujte. Já vždycky rád pokecám se všemi. A nevidím důvod, proč bych měl dělat rozdíl mezi uklizečkou, Kubíčkem, nebo Gajdou :-)

Nemrzí tě, že ti v dobách slávy nevyšlo zahraniční angažmá?
Mrzí, nemrzí, lákalo mě Fenerbahce, Hamburk dvakrát, Rapid, Austrie… Ale Olomouc mě tenkrát nechtěla nějak pustit. Dnes už se v tom asi nemá cenu babrat. Bůh ví, kam by se můj život nasměroval. Já jsem si nikdy neměl moc na co stěžovat, takže všechno asi bylo tak, jak mělo být. I když… jedno nějaké angažmá by asi nebylo špatné, vyzkoušet si to. Teď, při studiu trenérské licence mi Jirka Kubíček říkal, že si dodnes vyčítá, že jsem si kvůli němu v cizině nezahrál, takže se mi tak v uvozovkách omluvil :-). Prý dnes už by mě za ty peníze pustil a ani by o tom nepřemýšlel. Holt dnes je jiná doba a asi je to daleko víc o těch penězích.

Ještě řekni olomouckým fanouškům, proč přestup do Brna?
Tak těch sedm let bylo asi tak akorát. Na Olomouc nedám dopustit, ale po těch letech asi tehdy nastala doba, kdy byl na obou stranách určitý zájem, abych změnil prostředí. Už to mezi mnou a vedením bylo tak akorát, abych změnil dres. :-)

Možná by to pak dopadlo jako v Brně?
Asi tak. Vážně si myslím, že jsem odešel tak akorát. Dnes když přijedu do Olomouce, tak cítím, že jsem vítaný a že mě tam berou jako někoho, kdo klubu odvedl dobré služby, což mě samozřejmě těší.

A co Jan Maroši – trenér?
Tak vyzkoušel jsem si hrajícího trenéra v Kounicích i v Rakousku. Po tom, co jsem ukončil profi kariéru, tak jsem začal učit na základce. Teď jsem se přihlásil na konkurs a od podzimu řediteluji tady na sportovce. Když jsem se na ten konkurs hlásil, tak jsem zrovna dostal nabídku dělat asistenta v Sigmě, ale nakonec jsem už nechtěl vycouvávat. V konkurzu jsem nakonec uspěl, takže jsem tady.

Takže mnoho nechybělo a mohl jsi zažívat úspěchy na lavičce Sigmy?
No, byl to pro mě docela perný týden. Jak jsem říkal, byl jsem přihlášený do výběrového řízení, když přišla nabídka ze Sigmy. Docela mě to mrzí, ale nakonec jsem se rozhodnul, že z toho necouvnu. Vlastně dělám do fotbalu i tady a do budoucna nikdy neříkej nikdy… Kdyby ta nabídka přišla o půl roku dřív, tak neváhám a teď bych byl v Olomouci.

Jak vůbec hodnotíš výber nového hlavního trenéra?
Tak Zdenek je skvělý člověk, je spjatý se Sigmou, srdcař a určitě výborný trenér. Myslím, že ten povedený podzim není náhoda a že i z dlouhodobějšího hlediska se pro Sigmu blýská na lepší časy. I na hráčích je vidět, že v Olomouci momentálně vládne pohoda. Tím samozřejmě nemyslím, že by se třeba málo trénovalo. Spíš se ti kluci učí mít z fotbalu radost tak, jako jsme měli my za Brücknera.

Místo trenéra ředitelem. Baví tě to?
Musím říct, že ano. Sedm hodin týdně učím a zbytek doby dělám vlastně manažera. Je to takové podnikání, jen to nedělám do své kapsy, ale pro školu.

A po pár letech tak vlastně budeš připraven pro dráhu trenéra – manažera někde na Britských ostrovech.
Stoprocentně :-)

A nějaký pokračovatel, malý Honza Maroši, je?
Mám dceru. A je už docela velká, je jí dvacet. Malý honza zatím není.

Honzo, díky za rozhovor.
Já děkuju, že si na mě ještě někdo vzpomněl :-). A fanouškům přeju, ať jich chodí co nejvíc, ať jsou slyšet a ať vidí nejen v prvním kole pohledný fotbal a vítězství Sigmy.

Kluby v nichž Jan Maroši (*1965) působil:
-87: KPS Brno
87-88: Olomouc 30- 5
88-89: Olomouc 29- 7
89-90: Olomouc 29- 9
90-91: Olomouc 29- 9
91-92: Olomouc 30- 9
92-93: Olomouc 27- 8
93-94: Olomouc 24- 5

94-95: Brno 26- 3
95-96: Brno 27- 2
96-97: Brno 27- 4
97-98: Brno 27- 1
98-99: Brno 26- 1
99-00: Brno 29- 4
00-01: Brno 5- 0
01-hrající trenér v Kounicích a v současnosti v nižší rakouské soutěži.
V Sigmě celkem 147 utkání – 47 branek V lize celkem 365 utkání – 67 branek




A tým - další aktuality:

Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 02.12.2016
Brankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkouBrankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkou
| 30.11.2016
Začal předprodej permanentek na jaroZačal předprodej permanentek na jaro
| 29.11.2016
Tým SK Sigma i po konci sezony trénujeTým SK Sigma i po konci sezony trénuje
| 29.11.2016
Vyjádření SK Sigma Olomouc, a.s.  k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnesVyjádření SK Sigma Olomouc, a.s. k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnes
| 28.11.2016
Exolomoučtí hráči v zahraničíExolomoučtí hráči v zahraničí
| 28.11.2016
Nejslavnější výhra v historii SK Sigma slaví čtvrtstoletíNejslavnější výhra v historii SK Sigma slaví čtvrtstoletí
| 27.11.2016
Buchta: Připravíme se na jaro a budeme ještě lepšíBuchta: Připravíme se na jaro a budeme ještě lepší
| 25.11.2016
Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 25.11.2016
Jílek: Samozřejmě každá prohra mrzíJílek: Samozřejmě každá prohra mrzí
| 24.11.2016



OLTV.cz
TravelSlevy.cz
Rádio Haná