Oficiální E-shop Oficiální E-shop

Aktuality

Hrával jsem za Sigmu…Miloš Beznoska(*1959)

23.09.2010 / A tým

V roce 1986 si přivedl trenér Karel Brückner do Olomouce ze Sparty urostlého pilíře zadních řad. Prvního půl roku nastupoval sice na kraji obrany, ale pak se stal na postu libera jistotou zadních řad Sigmy. Dnešní díl rubriky „Hrával jsem za Sigmu“, patří urostlému obránci, vynikajícímu hlavičkáři, který výborně organizoval hru a měl také přesnou přihrávku. Miloš Beznoska, výborný parťák, vynikající kamarád a společník, který nikdy nepokazí žádnou srandu. Pražák a Sparťan tělem i duší. Když však po třech letech opouštěl Olomouc, nebylo mu lehce. „V roce 1989, když odcházel do Bohemky, tak měl slzy na krajíčku. Moravu má moc rád,“ řekl o Milošovi Beznoskovi Radek Drulák.  

 

Miloši, tradiční otázka na úvod. Když se řekne „Hrával jsem za Sigmu“, co se ti vybaví?

Jenom ty nejlepší vzpomínky. V Sigmě byla výborná parta a také ty lidi okolo. Ohromný zájem v Olomouci o fotbal, kde na každý zápas chodilo deset až čtrnáct tisíc diváků. Na ty tři roky v Sigmě strašně rád vzpomínám a mohu mluvit pouze pozitivně.

 

Pojďme k tvým začátkům. Kdo tě k fotbalu přivedl?

K fotbalu mě samozřejmě přivedl tatínek. Už když jsem začal chodit, tak po mě házel balóny a trénoval mě tady na tom dvoře, kde teď právě sedím. Na dvorku, na kterém jsem vyrůstal. V šesti letech mě táta s maminkou, kteří mě dobře vychovali, a maminka vždycky nachystala věci na trénink, přivedli do Sparty na nábor. Tam jsem uspěl, nechali si mě, a tak vlastně mohla začít moje fotbalová kariéra.

 

Potkal jsi se tam už tenkrát s některými hráči, kteří se dostali nejen do ligy, ale i do reprezentace?

Ne, to jsem se nepotkal. Například Franta Straka je tuším o dva roky starší. Z mého ročníku, jak jsem procházel od žáčků přes dorost až do mužů, jsem se dostal do ligového áčka jenom já.

 

V mládežnických kategoriích jsi se dostal do reprezentačních výběrů?

Určitě. Byl jsem od patnácti do osmnácti ve výběrech české části tehdejšího Československa a v osmnácti letech už to byl výběr celé Československé republiky, do kterého jsem se dostal. Pak jsem se dostal i do jednadvacítky. Za tu mám odehráno šestnáct utkání.  

 

V kolika letech jsi poprvé nastoupil do ligy?

V sedmnácti. První utkání jsem hrál ve Frýdku-Místku. To jsme prohráli 2:3 a díky této výhře se domácí zachránili v lize.

 

Ve Spartě jsi v lize odehrál osm roků. Jak na to vzpomínáš?

Určitě nejvíc vzpomínám na utkání v PMEZ, v současnosti Liga mistrů. V letech 83, 84, 85 jsme měli titul třikrát za sebou pod vedením trenéra Ježka. Vyřadili jsme Real Madrid, málem jsme i Barcelonu, se kterou jsme doma prohráli 1:2, ale tam vyhráli 1:0. To jsou zápasy, na které se nezapomíná. Když přijde sto tisíc diváků, tak to je neskutečné. Byli jsme první československý mančaft, který vyhrál v Anglii. Porazili jsme Watford a tam nám před zápasem podával ruku Elton John. To jsou zážitky, na které se nedá zapomenout.

 

Málokdo se může pochlubit, že trénoval pod Ježkem a Brücknerem …

Oba špičkoví trenéři. Každý samozřejmě jiný. Pan Brückner byl specialista, velký psycholog, výborně nás dokázal připravit na standardní situace. Stávalo se, že jsme v patnácté minutě vedli 3:0 a všechny branky padly ze standardních situacích. Lauda to uměl kopat, chodili jsme tam spolu s Kučerňákem a Mrázkem, všichni výborní hlavičkáři. Na to nás dokázal Brückner výborně připravit. Za svoji kariéru jsem zažil spoustu trenérů, ale dva výjimečné. Brücknera a Ježka.

 

V čem byl pan Ježek jiný?

Nevím, jak bych to řekl. My jsme se ho báli. On nemusel být na tréninku a my jsme se báli, že kouká někde za keřem. Nemyslím to tak, že by se třeba za trenéra Brücknera mohlo něco odflinknout, nebo tak něco. Dokázal nás výborně na zápas připravit. Když jsme hráli na Realu, tak nám říkal, že není lepšího mančaftu, než je Sparta. Mě přesvědčil, že jsem lepší stoper než je Stielike a my jsme si začali věřit tak, že jsme snad nejlepší tým na světě. Pak jsme Real vyřadili a on povídá: No vidíte, vždyť jsem vám to říkal, že máme na každém postu lepší hráče, než má Real. On nás dovedl taky psychicky připravit. Hlavně jsme nesměli prohrát. To byl pak na Spartě konec. Co s námi pak prováděl…On říkal, že ve Spartě jsou nejlepší hráči. Kdo za ni hraje, tak musí ukázat, že si toho váží. A pokud ne, tak půjdete pracovat do ČKD a to bude pro naši společnost lepší.

 

Když jsi přišel do Olomouce, tak tady vyrostla tenkrát nová tribuna Východ, hrály se poháry…

Ano, to bylo s IFK Göteborg. Doma jsme hráli 1:1 a u nich jsme prohráli 0:4. Oni tenkrát vyhráli celý ten pohár. Pro nás a vlastně pro celou Olomouc to byl svátek fotbalu. To byl tehdy opravdu vynikající soupeř, ale neměl tak atraktivní jméno. Kdyby přijel třeba Arsenal, tak bylo vyprodáno. Vypadli jsme sice v prvním kole, ale vypadli s vítězem.

 

Sigma po této sezóně prošla generační výměnou. Změna přišla také na trenérské lavici, kde Karla Brücknera nahradil Jiří Dunaj.

Na trenéra Dunaje také rád vzpomínám, protože to byl takový lidový trenér. Nám starším dokázal vyjít vstříc, když jsme potřebovali nějakou úlevu. Měl také kvalitní tréninky a byl to takový dobrý parťák. Pod ním jsme hráli docela slušně a skončili na pátém místě v lize. Ten druhý rok se však od týmu asi čekalo víc, ale hrálo se pomalu o sestup. Ten stejný mančaft, který málem skončil na druhém místě, protože tam to bylo hodně těsné, tak najednou hrál dole. Nevím, co se stalo, možná byl na nás velký tlak a najednou jsme se pomalu ani nezachránili v lize. Takže pak byl trenér Dunaj odvolán a přišel Cviertna. Ale to už jsem šel do Bohemky.

 

Pokud si dobře pamatuji, tak se obrané dvojici Beznoska – Mlejnek mluvilo jako o nejlepší v lize.

To bych neřekl. S Mirkem jsem do dneška velký kamarád. Byli jsme stejné typy. Oba jsme chtěli útočit, oba jsme chtěli zakládat útoky a to nešlo. To mohl jen jeden. Takže já jsem se musel přizpůsobit Mirkovi. Nejlepší, co jsem odehrál, tak to bylo s Leošem Kalvodou a potom s Martinem Kotůlkem. Možná jsem mu i pomohl na začátku kariéry. Nebyl jsem na něj žádný pes, protože jsem věděl, že ten hráč začíná. V těch začátcích nebyl nijak výrazným hráčem, ale pak se vypracoval až do národního mužstva.

 

Na které spoluhráče z Olomouce nejraději vzpomínáš?

Na všechny. Rád vzpomínám na Jirku Doležílka, na „Pinďu“ Malíka, na Peťu Mrázka, Otu Vyskočila, Oldu Machalu s Radkem Drulákem, kteří tady byli na mojí padesátce, Mirka Kouřila, Romana Sedláčka, Nikiho Laudu, Mirka Příložného, Jirku Fialu, Jardu Fialu ... nerad bych na někoho zapomněl. Za ty tři roky, co jsem byl v Olomouci, tak jsme byli s kluky výborná parta. Ty tři roky byly báječné a nikdy na ně nezapomenu.

 

Bylo vás víc, co jste přišli z Prahy. Dá se říct, že tu vaši kariéru Olomouc tak nějak osvěžila?

Takhle - já jsem měl ve Spartě obrovské problémy se Zacharem a musel jsem odejít. Ozvala se mi Zbrojovka Brno, a jelikož bývalá manželka byla z Brna, tak jsem tam chtěl jít. Jenže druhý den ráno se objevil ve dveřích pan Brückner s panem Spáčilem. Olomouc mi nabídla lepší podmínky, ale hlavně hrála oproti Brnu první ligu. Určitě to bylo dobré rozhodnutí. Jak už jsem říkal, výborná parta, byli tam dva kluci z Prahy, které jsem znal, Niki a Mirek Příložný. V Olomouci to byly opravdu báječné tři roky.

 

Říkáš skvělá parta. Určitě jste toho spolu spoustu zažili. Nebyla by nějaká historka?

Těch bylo hodně. Myslím, že se to může říct. Po zápase jsme si dali vínko, a když jsme se napili, tak jsme se bavili, diskotéky, holky. Všechno bylo. Holky nás měly v Olomouci rády…znovu říkám, nádherné tři roky.

 

V Olomouci jsi byl s bývalou manželkou. Kam jste nejraději chodili?

Nevím, jak se ta místa už jmenovala, ale určitě jsme se chodili bavit. Po vyhraném zápase, obzvlášť po zápase se Spartou, který jsme vyhráli 2:1. To dával Radek Drulák v 90. minutě na 2:1, první branku na 1:1 Honza Maroši. Tenkrát měl chytat za Spartu Honza Stejskal, ale Sigmu trenér Ježek nařkl, že ho otrávila polévkou, což byla blbost. Do branky šel Musil, kterému ten zápas nevyšel a trenér Ježek ho poslal v pondělí do ČKD.

 

Utkvěl ti v paměti nějaký zápas za Sigmu?

Těch je víc, ale nejlépe se vzpomíná na zápasy proti týmům z Prahy. Třeba když jsme porazili Slavii 3:1 a já dal gól, nebo když jsme porazili 1:0 Duklu a já dal znovu gól, Bohemku jsme porazili 6:3 a já zase přispěl brankou, nebo na Bohemce jsme hráli 2:2 a taky mi to tam padlo. Pražák, když dá týmu z Prahy gól a ještě vyhraje, tak to má samozřejmě jinou hodnotu, než porazit třeba Hradec. Vždycky mě strašně vyhecovaly zápasy proti Spartě, ale to taky i ostatní kluky. Sparta se Sigmou za ty tři roky co jsem v Olomouci byl, moc zápasů nevyhrála.

 

Byla nějaká motivační složka od vás z Prahy, když se hrálo proti Pražákům?

Samozřejmě. Byly šampusy, a když se tenkrát porazila 2:1 Sparta, tak jsme seděli do půlnoci v bazénu a popíjeli jsme. Vychutnávali jsme si to vítězství. To byla oslava fotbalu. To je pro každý tým svátek, když porazí Spartu. To se slaví všude.

 

Ty jsi byl v Olomouci tři roky. Proč jsi odešel?

Měl jsem smlouvu na dva roky, a jelikož se nám tam líbilo, tak jsem to prodloužil ještě na rok. V osmdesátém devátém roce se ozvala Bohemka, že by měla zájem a mě to už táhlo zpět do Prahy. V dohodě bylo, že naopak do Sigmy půjde Miloš Slabý.

 

V Bohemce jsi však dlouho nevydržel.

Já jsem měl ve smlouvě, že pokud se někdo ozve, tak mě pustí. Takže v devadesátém roce se mi ozval pan Pluskal, který byl šéftrenér Paralimni, to byla první liga na Kypru, a já se jim na dva roky upsal. Pak jsem byl v Rakousku tři roky a potom se mi ozval Standa Pelc z Ústí nad Labem, kde trénoval pan Plass. Že mají velké ambice a chtějí postoupit z divize až do ligy. Ústí vyplatilo Amaliendorf, já jsem nastoupil asi do šestého kola rozehrané divizní soutěže a hned jsme postoupili. Za další rok znovu postup do druhé ligy a tam jsme pak měli náskok šest bodů po podzimu, ale nesmyslně, což do dneška nechápu, vyhodili po podzimu trenéra Plasse, což bylo jako ve Spartě, když Franta Straka vedl ligu a taky ho vyhodili. Do Ústí přišel Jarda Dočkal a s postupem byl konec. Skončili jsme na šestém místě.

 

To byl stejný trenér Dočkal, který trénoval v Olomouci?

Přesně tak. V Ústí to stálo na starých hráčích. Na mě, na Sadílkovi, Fouskovi, Pelcovi a on tam přišel a všechny nás odrovnal. Začal tam cpát mladé hráče a ten luxusní náskok šesti bodů byl najednou pryč a padli jsme až na šestou příčku.

 

Bylo to díky jeho tréninkovým metodám?

Jak tréninkové metody, tak přístup k hráčům. Zachar s Dočkalem pro mě jako trenéři nic neznamenali, a myslím si, že nikomu z těch mladších hráčů nikdy nic nedali. Dovedl jen křičet, zesměšňovat a podrývat hráče. Hrůza.

 

Prošel jsi pěknou řádkou trenérů, takže jsi měl možnost si z každého něco vzít. Trénoval jsi až po skončení kariéry?

Už když jsem hrál v Rakousku ve dvaadevadesátém, tak jsem dělal asistenta trenéru Hlouškovi v Bohemce. Ten mi dal vlastně trenérský výuční list. Jeho tréninky byly také super. Nejvíc jsem si vzal z Ježka a Brücknera, ale jeho si také moc vážím. Hloušek mě přivedl do toho velkého fotbalu v roli asistenta a já pod ním strávil osm let, než jsem se osamostatnil a než jsem začal dělat sám fotbal.

 

Jak zápasy prožíváš na střídačce?

Já jsem byl vždycky bouřlivák a zůstalo mi to i na lavičce. Musím tým koučovat, neustále komunikovat. Když se mi něco nelíbí, tak jsem schopný i láhev na pití nakopnout. Když chytnu magorismus, tak to lítá. Proto dbám na disciplíně, a pokud se na něčem před zápasem domluvíme, tak po hráčích chci, aby to plnili. Když se prohraje a oni všechno splní, tak nic neřeknu. Ale pokud neplní moje pokyny na hřišti, tak to potom lítá.

 

Nejen v obraně Sigmy, ale také na lavičce v Hradci Králové jsi se potkal s Leošem Kalvodou.

S Leošem jsme dodnes velcí kamarádi a on si mě vzal jako asistenta do Hradce. Myslím si, že jsme spolu zažili krásné tři měsíce, ale já jsem byl strašně rychle odvolán, možná úplně nejrychleji odvolaný asistent v historii ligy. To byl takový paradox, že vyhodili asistenta a ne trenéra, ale mě se nelíbili metody pana Vody a jednou jsem se na tom výboru trošku odvázal a řekl jsem mu to, co si myslím a on mě okamžitě odvolal. Od Mirka Pelty jsme měli slíbené hráče ze Sparty, kteří by byli v Hradci hvězdy a on si tam vzal hráče Pilného a Šmardu na posty, které jsme měli dobře obsazené. Ale ty posty, které nám chyběly, neakceptoval. Po prvních čtyřech kolech jsme měli dva body a já mu to řekl na plné pecky a on mě vyhodil.

 

Uvažoval jsi o trénování v době aktivní kariéry?

Nikdy. Mě to chytlo až pod panem Hlouškem, když si mě vzal do Bohemky. Tenkrát mě to chytlo, a i když teď netrénuji nějakou vyšší soutěž, tak mě to baví. Mám nejvyšší trenérské vzdělání, profilicenci UEFA, kterou jsem si udělal a prošel jsem od první ligy až po první A třídu. Jestli jsem v lize, nebo v A třídě, tak se tomu věnuji na sto procent a dávám do tréninku pořád velký zápal a moc mě to baví.

 

Když jsem tě na jaře zval na květnové Utkání hvězd na Andrův stadion, tak přeložili tvému týmu SK Nusle termín zápasu a nemohl jsi přijet.

Hráli jsme o postup s Prahou 1999, což je vlastně béčko Krče a ten zápas jsme zremizovali a postoupili. I když jsme prohrávali ještě v 90. minutě 2:3, tak si pak dali vlastence a postup do I. A třídy byl náš. Mám tam tým hráčů, kteří hráli maximálně divizi, čili to je mužstvo neznámých hráčů. 

 

Máš syna, který se také věnuje fotbalu.

Syn je v brance a už šestou sezónu chytá v Rakousku nižší soutěž. Taky jsem ho vodil na Spartu, ale začal chytat na Bohemce, takže je to její odchovanec.

 

Rozhovor pro tuto rubriku chystáme na utkání se Spartou. Jak podle Miloše Beznosky dopadne a komu bude fandit?

Řeknu to upřímně, moje srdíčko je pořád sparťanské. To říkám na rovinu. Na druhou stranu si myslím, že Sparta v Olomouci nevyhraje. Olomouc sleduji, a i když trenéra Psotku neznám, tak je to určitě kvalitní trenér. Je dobře, že ho tenkrát neodvolali, protože Sigma hraje moderní, atraktivní a útočný fotbal. Moc se mi její styl líbí. Každé utkání je však jiné. Viděl jsem Spartu v Brně, tam zahrála výborně, pak jsem ji viděl v Praze a chtěl jít v půlce domů. Myslím, že dnes může klidně Olomouc atakovat první flek v lize. Vůbec bych se nedivil, kdyby Sigma vyhrála ligu. Určitě bude v Olomouci skvělá atmosféra, věřím, že bude vyprodáno a kdybych si vsadil, tak budu věřit Olomouci.

 

A to říká Sparťan…

Já to beru tak, že i když je ve Spartě kvalita hráčů velká, tak pokud vidím hru Olomouce, musím uznat její současné kvality. Její mužstvo vyzrálo a myslím si, že Sigma vyhraje.

 

Proč to Spartě nejde?

Samozřejmě mi to taky občas vrtá hlavou. Určitě má nejlepší obranu v lize. Až se uzdraví Kušnír, tak ta obrana bude bez konkurence. Kušnír, Brabec, Řepka, Pamič, takovou obranu nemá v lize nikdo. Má taky gólmana. Ale Sparta potřebuje pořádného špílmachra a k Wilfriedovi ještě dalšího kvalitního útočníka. Já, když jsem měl ten sparťanský dres na sobě, tak to pro mě bylo něco. Jak říkal Tomáš Řepka, že za Spartu můžou hrát jenom vyvolení. S tím souhlasím. A hráči, jako Pepík Chovanec, Honza Berger, to když jsme si navlékli dres Sparty, tak jsme věděli, že tam necháme duši. Do zákulisí nevidím. Vím, že se Pepa Chovanec furt propírá, ale pokud by tam nebyl, tak to je asi ještě horší. Znám ho jako hráče a vím, že si to tam umí nastavit. Ti hráči se nevydají. Oni si myslí, že hrají za Spartu a ten soupeř se porazí sám. Dneska se ty mančafty vyrovnaly. Ve Spartě postrádám větší srdíčko a nasazení.

 

Že máš syna, to už víme. Co vnoučci?

Mám desetiměsíční vnučku Sofinku, jsem rozvedený, bydlím teď u maminky ve Strašnicích. Tam kde jsem se narodil. No a náhoda tomu chtěla, že jsem v baráku našel přítelkyni. Mám teď krásnou, milou a mladou přítelkyni, která se jmenuje Jitunka. Věřím, že spolu strávíme krásné dny a na jaře bychom se měli brát.

 

Když ti to nevyšlo letos v květnu na utkání bývalých hráčů, přijedeš příští rok?

Samozřejmě. Pokud nebudu mít zápas, tak přijedu moc rád. V Olomouci už jsem nebyl hodně dlouho a moc rád bych viděl kluky. Pokecat a dát si dobré moravské vínečko.

 

Miloši, za všechny v Olomouci přeji vše dobré a díky moc za rozhovor.

Samozřejmě taky pozdravuji, přeji všem také jenom to dobré. Nikdy na fantastické fanoušky v Olomouci nezapomenu. I když se mi první půlrok v Olomouci nepovedl a křičeli na mě, ať táhnu zpátky do Sparty. Ale pak se to ve mě zlomilo, protože trenér Brückner mě stavěl na pravou obranu a já jsem to v životě nehrál. Dal mě potom na libera a toho dalšího dva a půl roku jsem pro Olomouc odvedl dobrou práci. Díky dobrým výkonům jsem se také dostal do širšího kádru reprezentace. Opakuji znovu, že pro mě byly ty tři roky nezapomenutelné. Všechny moc pozdravuji a přeji co nejvíc radosti z fotbalu a taky samozřejmě v životě.

 

Kluby, v nichž Miloš Beznoska (*1959) působil.

1965-86 Sparta Praha

1986-89 TJ Sigma ZTS Olomouc

1989-90 Bohemians Praha

1990-92 Paralimni (Kypr)

1992-95 Amaliendorf (Rakousko)

1995-97 Ústí nad Labem

 

V lize odehrál 249 utkání, ve kterých vstřelil 28 branek.

Za Sigmu nastoupil k 78 zápasům a vstřelil v nich 9 branek.

V dresu reprezentační jednadvacítky odehrál 16 utkání.

 




A tým - další aktuality:

Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 09.12.2016
Všechny týmy SK Sigma jsou po podzimu v popředí tabulekVšechny týmy SK Sigma jsou po podzimu v popředí tabulek
| 06.12.2016
Program zimní přípravy týmu SK Sigma OlomoucProgram zimní přípravy týmu SK Sigma Olomouc
| 05.12.2016
Exolomoučtí hráči v zahraničíExolomoučtí hráči v zahraničí
| 05.12.2016
Víkendový program týmů SK SigmaVíkendový program týmů SK Sigma
| 02.12.2016
Brankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkouBrankáři SK Sigma uzavřeli podzim besídkou
| 30.11.2016
Začal předprodej permanentek na jaroZačal předprodej permanentek na jaro
| 29.11.2016
Tým SK Sigma i po konci sezony trénujeTým SK Sigma i po konci sezony trénuje
| 29.11.2016
Vyjádření SK Sigma Olomouc, a.s.  k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnesVyjádření SK Sigma Olomouc, a.s. k článku zveřejněného deníkem DNES a iDnes
| 28.11.2016
Exolomoučtí hráči v zahraničíExolomoučtí hráči v zahraničí
| 28.11.2016



OLTV.cz
TravelSlevy.cz
Rádio Haná