Aktuality

Můj klub, moje město: Dušan Romanovský

Můj klub, moje město: Dušan Romanovský

20.03.2019 / Ostatní

V nové rubrice Můj klub, moje město vám představíme životní příběhy Sigmáků starající se o chod a fungování našeho klubu. Jsou to lidé, kteří pracují na Andrově stadionu dlouhé roky a bez kterých si to těžko dovedeme představit.

Prvním z nich je hlavní trávnikář DUŠAN ROMANOVSKÝ. Dušan pracuje v Sigmě už 26 let. Spolu se svými kolegy z technického úseku se každé ráno od 7 hodin a za každého počasí stará slovy klasika: ,,o naši hanáckou fotbalovou katedrálu“ a o celý její areál.

Kdy se začal psát tvůj příběh v Sigmě Olomouc?

Můj příběh v Sigmě začal v 6 letech, kdy jsem tady nastoupil do přípravky jako malý fotbalista. Hrál jsem tady do 18 let, takže s klubem jsem spjatý od roku 1982. Po fotbalové kariéře jsem zde nastoupil jako pomocný pracovník a postupem času jsem se vypracoval na pozici hlavního trávníkáře.

Bylo tehdy běžné, že se mladým hráčům nabídla jiná forma spolupráce, když se nedostali do A týmu?

V té době to bylo běžné. Klukům, kteří byli po škole a neměli zrovna zaměstnání, bylo nabídnuto dočasné místo v technickém úseku, než si najdou jiné zaměstnání. Pan Chladil si mě tehdy vybral, nechal si mě tady a toho si moc vážím.

V klubu jsi 26. rokem. Jak bys popsal každodenní pracovní rutinu v době, kdy jsi tady začínal, s dnešní pracovní rutinou třeba na základě vývoje techniky?

Když to dnes vidím, dá se říct, že to byl tehdy pravěk. Tenkrát jsme neměli žádné stroje. Byla tady jen jedna sekačka a všechny činnosti na hřišti jsme dělali ručně. Dosypávalo se ručně, tráva se vyhrabávala ručně, dokonce se ručně i hnojilo a selo. V dnešní době nám hodně pomáhá technika. Technologie se posunuly neuvěřitelně dopředu.

Když jsi nastupoval tehdy, kolik vás bylo v technickém úseku a kolik vás je teď?

Dříve nás bylo 10 kmenových zaměstnanců a k tomu nám pomáhali tři dorostenci, což byl neskutečný počet. Pravda je, že jsme se tehdy starali i o spartakiádní stadion. Musely se sekat okolní plochy, kterých bylo víc. V současnosti je nás pět, protože technologie se posouvala dál a dnes nám výrazně pomáhají stroje. Samozřejmě některé věci na hřišti stále děláme ručně. O stadion se momentálně staráme tři. Dva chlapi o budovy, elektřinu prostě o takové technické věci. Když je potřeba vzájemně se doplňujeme a klidně se zapojíme všichni na jednu potřebnou činnost. Staráme se o tréninková hřiště, ale třeba i o reklamy, o pořádek na stadionu i mimo něj.

Jaká konkrétní činnost tě v práci baví nejvíce?

Baví mě celá ta práce. Nejvíce spokojený jsem, když je hřiště nachystané na zápas. Sekačkou udělám pruhy a nalajnujeme ho. Krásný pocit.

Když jsme u zápasu, mohl by si nám popsat váš zápasový den?

Záleží na tom, v jaký den se hraje. Většinou má áčko den před zápasem trénink na hlavním stadionu v čase výkopu. Po tréninku musíme hřiště projít, zpravit a načesat. Záleží na tom, jak je poškozené. V den zápasu hned ráno hřiště zase projdeme a vyčistíme. Pak se samozřejmě musí hřiště posekat, aby pruhy pěkně vypadaly, tak musíš sekat do dvou směrů. Umíme dělat čtverce i pruhy. Nakonec se hřiště nalajnuje. Pak se dělají další věci, co třeba moc lidí neví. Třeba zkontrolovat sedačky, jestli jsou toalety v pořádku, dát ven cedule, aby lidé věděli, kde můžou parkovat a spoustu dalších věcí. Neustále jsme nachystaní na telefonu, přece jenom každý zápas pro nás znamená velký den.

Nedávno jsi obdržel ocenění trávnikář roku. Příjemná záležitost, co?

Samozřejmě jsem byl rád, ale vnímám to spíše jako ocenění celého technického úseku i našeho manažera pana Chladila. Děkuji vedení našeho klubu, že nám vůbec umožnilo mít takovou mechanizaci. Kupují nám potřebné stroje a bez toho by to nešlo. Nestojí to zrovna malé peníze.

Máte stanovený nějaký cíl, kterého chcete dosáhnout, co se týče třeba kvality trávníku nebo výbavy?

Vždycky říkám, že trávník se neustále vyvíjí. Dnes je moderní trend hybridní trávník, což je kombinace umělé trávy s přírodní. To je třeba nová zajímavá cesta. My máme technologii Fibresand, která je taky super. Jsme rádi, že ji tady máme od roku 2006. Další vize je, aby to v Čechách fungovalo, jako v zahraničí. To znamená, že na hlavním hřišti se jen hraje a na tréninkovém se jen trénuje (usmívá se).

Často jezdíte na zahraniční stáže sbírat zkušenosti a nové poznatky. Kdo je tvůj zdroj inspirace?

Pro mě je vzor každý dobrý trávnikář. Samozřejmě mám i konkrétní vzor. Je to borec z Arsenalu, Steve Braddock, který se na vlastní žádost přesunul z Emirates Stadium do tréninkového centra, protože je mu to bližší a chtěl zkoušet nové věci. Výborný je také trávnikář z Realu Madrid Paul Burges, kterého Real koupil právě z Arsenalu.

Je náš trávník porovnatelný s těmi, které si viděl v zahraničí?

Rozhodně. Náš trávník je srovnatelný s trávníky v nejlepších klubech světa.

 

Foto: Ivo Spisar, Olomoucká Drbna


dsc-0279.jpg
dsc-0293.jpg
dsc-0329.jpg
dsc-0389.jpg
dsc-0403.jpg
dsc-0265.jpg








OLTV.cz
Hanackyvecernik.cz
Rádio Haná