Ve sportu pracuje úctyhodných 30 let. Pracoval ve fotbale i v hokeji, byl u mistrovských titulů Vsetína. Kamil Skopal je člověk, na kterého hráči A-týmu nedají dopustit, díky tomu, že se o ně stará jako o vlastní syny. V Sigmě začal jako masér svou sedmou sezónu.

Kamile, kdy se začal psát tvůj příběh v Sigmě Olomouc?

V Sigmě jsem od začátku sezóny 2013/2014, takže letos jsem začal svou sedmou sezónu.

Jak ses ocitl na Andrově stadionu?

Bylo to díky Radimovi Kučerovi, kterého znám ještě z doby, kdy hrál ve Frýdku-Místku. Dlouhou dobu jsme se neviděli. Když jsem působil tehdy ještě v druholigovém MFK Karviná hráli jsme přátelské utkání proti Sigmě. Radim byl tehdy v pozici asistenta trenéra, dali jsme se do řeči a dozvěděl se od něj, že od nové sezóny hledá Sigma maséra. Poté slovo dalo slovo, Radim mě doporučil a tehdejší sportovní manažer Zdeněk Psotka mě přijal do Sigmy.

Kde jsi působil před angažmá v Sigmě?

Letos je to 30 let, co se věnuji této práci. Je to velký kus mého života. Začínal jsem ve fotbalovém klubu VOKD Poruba, který hrál krajský přebor. Docházel jsem tam hned po vyučení. Vyučil jsem se jako spojový montér, ale táhlo mě to ke sportu, proto jsem si udělal kurz sportovního maséra přes Atletický svaz ve Vítkovicích. V té době nebylo tolik kurzů, takže jsem si musel brát dovolenou a dojíždět až do Chebu. Po práci jsem tedy chodil masírovat do Poruby, kde jsem měl štěstí v tom, že jsem potkal Roberta Grofa. On byl hráč druholigového Ostroje Opava (dnešní SFC Opava) a řekl mi o výběrovém řízení na pozici maséra. Z několika uchazečů vybrali mě a v 19 letech jsem dostal první profesionální smlouvu.

Po angažmá v Opavě jsem se přesunul do Válcoven Frýdek-Místek, kam mě stáhli trenéři Žemlík a Cviertna. Potom jsem obdržel nabídku od Františka Černíka - tehdejšího manažera hokejových Vítkovic, jelikož jsem bydlel v Ostravě a vítkovický hokej byl pojem, kývnul jsem na nabídku a začal pracovat v hokeji. Z Vítkovic jsem se po několika sezónách nechal zlákat znovu do Opavy, ale tentokrát k hokeji. Tehdy se vybojoval postup do extraligy. Tam jsem měl zase štěstí, když jsem potkal hráče Zbyňka Mařáka, který byl v Opavě na hostování ze Vsetína a řekl mi, že se ve Vsetíně bude rozšiřovat realizační tým. Byla to velice lákavá příležitost. Uspěl jsem v přijímacím řízení a nastoupil do HC Vsetín, kde jsem zažil nejslavnější éru, byl jsem u dvou mistrovských titulů a ještě u jednoho finále extraligy, takže je na co vzpomínat. Z rodinných důvodů jsem se chtěl po letech vrátit do Ostravy, nakonec jsem našel angažmá v nedalekém extraligovém Havířově, odtud jsem přestoupil do HC Oceláři Třinec, kde jsem působil 6 let. V roce 2010 jsem tam skončil a přestoupil do MFK Karviná. Odtud už vedly moje kroky do Sigmy.

To je velice bohatá kariéra. Zkus nám prosím říct, jaká je tvá pracovní náplň?

Pracuji v týmu s kolegou masérem Markem Elekem a fyzioterapeutem Víťou Hartmannem. Máme na starosti chod A-týmu od přípravy nápojů, masírování, tejpování až po věci týkající se přípravy na zápas. Hodně nám pomáhá vedoucí mužstva Aleš Škerle, často spolupracujeme i s kondičním trenérem Vojtou Smolákem. Spolupráce s nimi je vynikající, můžeme se jeden na druhého spolehnout a navíc si užijeme i hodně srandy. Při venkovních zápasech a soustředěních plníme i roli kustodů, chystáme hráčům oblečení a vše, co je potřeba.

Co tě na práci nejvíce naplňuje?

Vždycky jsem chtěl pracovat ve sportu, což se mi povedlo. Nejvíce mě naplňuje to, že se každý den těším do práce, která je zároveň mým koníčkem.

Jaký byl tvůj nejtěžší moment v práci?

Nepříjemné situace nastávají, když se v zápase kluci srazí hlavami. Od střídačky nikdy nepoznám, jak je to vážné. Poznám to až v okamžiku, kdy k hráči doběhnu. To jsou pro mě nejtěžší momenty.

Mohl by si nám prosím popsat tvůj zápasový den?

Ráno se s kolegy sejdeme a naplánujeme si, co je nutné udělat. Musíme připravit pitný režim a celou kabinu. Následuje dopolední rozcvičení, po něm jdeme s hráči na oběd. Nově se zavedlo, že i při domácích zápasech jsou kluci na hotelu, takže během té doby chystáme každému jednotlivě dresy, suplementy, pitný režim prostě vše, co hráč potřebuje na zápas. Při domácích zápasech nám pomáhá s dresy a oblečením kustod Petr Spurný s manželkou Soňou, která má na starosti prádelnu. Hodinu a půl před výkopem přichází hráči, začíná se masírovat a tejpovat. Poté odchází na rozcvičení. Během zápasu jsem připravený ihned vyběhnout na trávník v případě zranění. Kluci, kteří do utkání nezasáhnou, mají po zápase trénink. Ti, co hráli, jdou vyklusávat a poté do regenerační linky, kterou je také potřeba nachystat. Samozřejmě se věnujeme hráčům, kteří mají po zápase nějaké šrámy tak, aby byli co nejdříve zase připraveni do tréninku.

Co ty a Olomouc? Už ses tady zabydlel?

Dojížděl jsem z Ostravy, ale před dvěma roky jsem se tady usadil. Olomouc je krásné město, líbí se mi nádherný stadion, všude je blízko, všude se dá dojít pěšky. Areál Androva stadionu nám spousta klubů může závidět. Tréninkové hřiště máme hned u stadionu, nemusíme nikam dojíždět do tréninkového centra.

Máš oblíbené místo v Olomouci?

S partnerkou Jitkou nás učarovalo Horní náměstí a celkově centrum města. V zimě tam rádi navštěvujeme vánoční trhy, které jsou jedny z nejlepších v republice.

Tvůj největší zážitek v Sigmě?

Postupy z druhé ligy zpátky do první. Sestupy vždy hrozně bolely a návraty do ligy byly velkou úlevou a byly velmi emotivní. Pravda ale je, že postupy už nechci zažít. A pak úchvatné zápasy v kvalifikaci o Evropskou ligu. Škoda, že se nám přes Sevillu nepodařilo postoupit. Kdyby nám vyšel domácí zápas a podařilo se nám skórovat, mohli jsme se v Seville poprat o postup. Také jsou pro mě speciální zápasy s Baníkem Ostrava, protože jejich masér Michal Čaja je můj dobrý kamarád a vždy se navzájem hecujeme. Celkově jsou pro mě zážitky zápasy, kdy hrajeme proti Baníku, Spartě a Slavii a Andrův stadion je zaplněný.