autor: Jiří Frelich / publikováno: 28.08.2005 Útočná smršť, Sigma přestřílela Slavii! Běžná ligová předehrávka? Kdepak! Na Hané se odehrál zápas, který se po všech stránkách vymykal normálnímu ligovému střetnutí. Utkání, které muselo každého fanouška vtáhnout do dění přímo na trávníku a které snad přiláká další fotbalové příznivce na tribuny, se spíše podobalo zápasům holandské Eredivisie než české Gambrinus ligy. Sobotní konfrontace dvou pohárových aspirantů přinesl útočný fotbal, sedm branek a další neproměněné šance. Souboj napínavý až do závěrečného hvizdu, co víc si může člověk přát? Úvodní poločas – klid před bouří Jestli bývá v zápasech naší ligy něco důležité, pak je to jistě vstřelení první branky. Sigma se však postavila proti této konvenci a zápas zahájila hodně lehkovážně, jako by snad ani nešlo o mistrovské utkání. Koncentrace zůstala někde na chodbě mezi šatnou a hrací plochou a Slávisté toho velice rychle a snadno využili. Běžela šestá minuta utkání, agresivní hosté zaforčekovali, Kovář zbytečně ztratil míč na velkém čtverci a Piták sám před Lovásikem nezaváhal – 0:1. Obrovská hrubice našeho kapitána, za kterou by se styděl kdejaký benjamínek, vybídla Pitáka do stoprocentní gólovky. Slávista vnikl do vápna, nezazmatkoval a mezi nohama vybíhajícího Lovásika poslal míč do sítě. Slávisty gól uklidnil, zatímco domácím evidentně podlomil kolena a vzal potřebné sebevědomí. Sešívaní vůbec nepřipomínali mužstvo, které mělo být po středečním vyřazení v kvalifikaci Ligy mistrů psychicky zlomené a odevzdané. Skoro to vypadalo, že si pátým neúspěšným kvalifikačním pokusem o tři dny dříve prošli hráči v modrých dresech, nikoliv červenobílí Slávisté. Olomouci se hra vůbec nedařila. Hráči zbytečně kazili lehké nahrávky, lehkovážně přicházeli o míče v nebezpečné vzdálenosti od své svatyně. Nervózní publikum začalo nadávat a hráči byli častováni místy výrazným pískotem. I to byl obrázek prvního poločasu, i tak se „povzbuzuje“ na Hané… V 15.minutě Sigma znovu velmi lacino přišla o míč, rychlý brejk táhl po levé straně Vlček, ale vůči svým bývalým spoluhráčům se zachoval solidárně a útok zazdil. Zápas plynul ve stále stejném stylu. Nervózní domácí kazili, nervózní publikum pískalo a nervózní hosté neměli potřebný klid v rychlých brejcích. Ve 30.minutě vypískaný, v 90.minutě oslavovaný... 25.minuta přinesla první klíčový moment utkání, byť to tak zprvu nevypadalo. Hanáci nakopávají dlouhý míč, za kterým sprintuje Gaucho. U balónu je však dřív Kozáčik a razantním odkopem jej posílá do bezpečí. Ovšem, Gaucho špatně došlápl, svalil se na zem a jeho debut na Andrově stadionu tak skončil dřív, než začal. Gaucho toho za úvodní půlhodinu moc nepředvedl. Snažil se, běhal, ale do žádné šance se dostat nedokázal. Za postranní čarou se rychle vysvlékl David Rojka a ve 30.minutě vběhl za zraněného Brazilce na hrací plochu. A reakce tribun? Ohlušující pískot, jako by to byl pražský klub, kdo byl v ten okamžik domácím týmem, jako by Sigma hrála na horké turecké či řecké půdě. David Rojka byl vlastním publikem sprostě vypískán, aniž by cokoli zkazil, aniž by kopl do míče. Opravdu neuvěřitelné. Možná si všichni ti „pískající odborníci“ neuvědomují, že Rojka je po Babničovi nejproduktivnějším útočníkem klubu. Babnič v lize skóroval osmnáctkrát, odcházející Bednář devětkrát, Rojka osmkrát a duo Hubník, Vyskočil zatím pětkrát. Je hodně smutné zjištění, že máme natolik „inteligentní“ diváky. Publikum, které místo toho, aby povzbudilo, na hráče píská nebo v lepším případě nadává soupeři. Publikum, které v době nejtěžší zápasové krize nového hráče vypíská… Závěr poločasu – Nedáš? Dostaneš! Poslední čtvrthodinka probíhala podle známého scénáře. Sigma se již sice dokázala otřepat z úvodního úderu, ale pořád jako by marně hledala svou tvář, optimální herní tempo. A tak udeřit mohli opět Slávisté. Nejprve ve 37.minutě Kovář neskutečně ledabyle ztratil míč ve vlastním vápně, Gedeonova rána z bezprostřední blízkosti byla naštěstí zblokobána a krásné, pohotové nůžky Karla Pitáka cíl minuly. Čtyři minuty nato měli Slávisté další matchball. Švento zasprintoval po levé straně, vyškolik Hubníka a předložil míč na stříbrném podnose Krajčíkovi. Jeho bomba z hranice šestnáctky však pouze zatřásla břevnem a tak přišel zákonitý trest. V nastavení poslal do vápna krásný oblouk Laco Onofrej, přetažený míč stihl na brankové čáře Randa, vrátil jej do ohně, Rojka přiťukl Melinhovi a ten v pohodě zametl míč do brány – 1:1. Slávistům se pochopitelně nelíbilo nic. Zaprvé: Gól přišel v nastavení. Ale to, že Kozáčik u každého výkopu prozdržoval v prvním poločase desítky sekund, je nezajímá. Velmi četné bylo v prvním poločase i ošetřování na hrací ploše, či dokonce nosítka na trávníku. A nesmíme zapomínat ani na jedno střídaní, při kterém má rozhodčí povinnost přidat půlminutu… Zadruhé: Randa míč vracel z outu. Žádný záběr televizních kamer toto tvrzení nedokázal a pravděpodobně ani dokázat nemůže. Randa totiž s největší pravděpodobností míč stihl ještě ve hřišti. Nezbývá než věřit asistentovi, který měl celou situaci před sebou jako na talíři a jistě rozhodl v rámci svých schopností dle regulí, čili jestliže míč není celým svým objemem za brankovou čárou, je ve hře. Zatřetí: Rojka hrál rukou. Rojka skutečně rukou zahrál. Ačkoli byla hodně nechtěná, akce měla být přerušena a poločas ukončen. Ovšem ani rozhodčí není robot a pakliže udělá v zápase chybu, jistě není řešením přestat hrát a začít se rozčilovat. Rozložená Slávie – zdrcující ofenziva Hanáků Slávisté byli z vyrovnání evidentně zničeni a psychicky zlomeni. Sigma začala hrát chytře a postupně začala leptat slávistickou obranu. Publikum již nadšeně aplaudovalo a Hanáci se připravovali na rozhodující úder. V 52.minutě nacentroval z rohu Melinho přímo na hlavu Andreje Pečnika, ale slovinský reprezentant ve vyložené šanci minul. Slávisté toto varování vážně nevzali a Sigma tak mohla udeřit. V 54.minutě Pečnik házel out. Narazil si se Schulmeisterem, poslal milimetrový centr mezi slávistické obránce a David Rojka rozjásal tribuny – 2:1. Famózně trefená hlavička lízla vzdálenější tyčku a nádherně zaplula do sítě. Rozčarovaní Slávisté se soustředili na všechno možné, jen ne na hru. A pykali za to o další dvě minuty později. Onofrej přelstil tragického Holeňáka, z brankové čáry poslal vysoký míč přes celé brankoviště až na zadní tyč, kde naskočil Hudec a poslal míč za záda Kozáčika potřetí – 3:1. Sigma ovládla hru, hrála v euforii, ale chyb v obraně se ne a ne vyvarovat. Běžela 63.minuta, Krajčík poslal nepříjemný centr mezi naše obránce, Lovásik si pro něj nedošel, a tak Dušan Švento pohotovou rybičkou zavěsil – 3:2. Olomoucký gólman při centru trochu zaváhal, stejně jako celá obrana, která nechala Šventa úplně volného, velká hrubka celé defenzivy Sigmy Olomouc. Slávisté poté mohli dvakrát srovnat gólový účet. Poprvé v 65.minutě, kdy Piták chytře pustil přízemní centr na Jarolíma, ale ten přestřelil. Trenér Uličný výrazně posílil obranou fázi nasazením Rýdela za Schulmeistera. Rýdel se postavil do středu zálohy a na hrot se vysunul Melinho. V zápětí byl stažen Pečnik a nahradil ho přece jen defenzivnější Glos. Ani to nepomohlo a Slávisté podruhé sahali po vyrovnání. V 76.minutě však po obrovském závaru v šestnáctce domácích nepropálil obranný val ani Piták, ani Gedeon a Sigma znovu vyučovala z efektivity. Filip Rýdel si vzal na půlce míč, prošel přes tři hráče soupeře a krásně předložil do stoprocentní gólovky Rojkovi – 4:2. David Rojka, rázem miláček tribun, propasíroval míč skrze vyběhnuvšího Kozáčika a zdálo se být po zápase. Jenže ouha. Nevinná hra Slávie přece jen přinesla další kontaktní branku. Minutu před koncem si na krásný centr Pešíra naběhl Hrdlička a nechytatelnou hlavičkou snížil – 4:3. Hrdlička si naběhl mezi olomoucké stopery a přesně tam přistál Pešírův oblouček. Víc už však Slávisté nevymysleli. V 90.minutě Onofrej krásnou kličkou ponížil Holeňáka, ten jej stáhl za dres a po druhé žluté mohl do sprch. Sigma chytře držela míč u vápna Slavie, přesto přišel ještě jeden zoufalý výpad hostů. Rána Pešíra však byla zblokována a když byl odvrácen i následný roh, bylo stominutové utkání na konci.