20.02.2006 / Ostatní
Jako první z olomouckých fotbalistů přestoupil před touto sezónou do německého klubu Arminia Bielefeld. Řeč je o kreativním záložníkovi Davidu Kobylíkovi, který si svými výkony vybojoval místo v základní sestavě bundesligového týmu a který byl díky tomu čerstvě povolán do reprezentačního výběru Karla Brücknera. Po návratu z francouzského angažmá do Sigmy David hned naznačil, že je pro něj jasnou prioritou opětovně zaujmout hráčské agenty a manažery a opět co nejdříve odejít do zahraničí. „Loni v březnu jsem byl v Německu na třídenní zkoušce. Arminia mě už dřív viděla na videu, takže nešlo o klasické testy, ale spíš jen o seznámení s prostředím. Tehdejší manažer von Hessen o mně velmi stál, což mi určitě dost pomohlo. Takže se v létě vše doladilo a já rovnou z dovolené odletěl podepsat kontrakt na tři roky.“ Arminia je po 22 odehraných kolech na 12. místě bundesligové tabulky. „Před sezónou nás všichni tipovali na jasného sestupujícího, protože přišlo mnoho bezejmenných hráčů. Máme ale výborné mužstvo, které spoléhá na propracovanou taktiku a kolektivní pojetí hry, takže problémy se záchranou opravdu nejsou na pořadu dne,“ hodnotí kádr Kobylík. Navíc Bielefeld koncem ledna postoupil v domácím poháru do semifinále, když porazil druholigový Offenbach na penalty. Jednu z nich proměnil i 24letý záložník. „V semifinále hrajeme s Eintrachtem Frankfurt a když přes něj přejdeme a v druhém zápase vyřadí Bayern třetiligové St. Pauli, můžeme si příští rok zahrát i pohár UEFA, což by byl historický úspěch týmu,“ spekuluje. Sám David Kobylík může být se svým působením v kádru spokojen. První čtyři kola sice nehrál, ale pak se spolu s dalším exolomouckým fotbalistou, Radimem Kučerou, prosadili do základní sestavy. „Bohužel, Radim se zranil a na svou další šanci si bude muset chvíli počkat. V týmu je velká konkurence, ale věřím, že jak Radim příležitost dostane, chytne ji za pačesy. Dokáže to, vždyť před zraněním patřil k nejlepším hráčům týmu.“ V patnácti odehraných zápasech dal bývalý olomoucký záložník jeden gól; v půlce prosince se trefil do sítě 1. FC Köln a i díky tomu nakonec Arminia zápas vyhrála. Vítězné bylo i předposlední utkání proti VfB Stuttgart (2:1). „Tento zápas jsme i kvůli psychice potřebovali vyhrát. Byli jsme celou dobu lepším týmem a tři body jsou naprosto zasloužené. Nahrál jsem na jeden z našich gólů. Teď jsme hráli s Kaiserslauternem a opět potřebovali bodovat, neboť je to přímý soupeř v boji o záchranu. Bohužel jsme prohráli 2:0. Domácí dali gól hned z první akce a i když jsme celý zápas měli moře šancí, vyrovnat se nám nepovedlo. Na konci utkání jsme si navíc nechali dát hloupý gól, ale stejně už o nic nešlo,“ hodnotí poslední duely Kobylík. Německá nejvyšší fotbalová soutěž je podle něj úplně jiná než ta francouzská, z které má díky angažmá ve Štrasburku hromadu zkušeností. „Ovlivňují to hlavně cizinci. Zatímco ve Francii razí trend afričtí fotbalisté, takže zápasy jsou založeny na síle, dynamice a rychlosti, ta německá je podobná naší, trošku hravější a to mi vyhovuje. Možná i to je důvod, proč jsem se tady prosadil víc než při svém minulém angažmá ve Štrasburku.“ Fotbal je tu i sledovanější. Každý zápas natáčí televize, hned po utkání se všude vyrojí všelijaké analýzy, hodnocení, rozbory šancí. O divácích a atmosféře při zápasech mluví David jen v superlativech. „Máme sice trošku starší stadion, který nepatří k nejhezčím v Německu, ale skoro při každém domácím utkání se zaplní 20 000 bouřícími diváky. A když se vyhraje, tak je to nádhera. Každému bych přál něco podobného zažít.“ V začátcích pomáhal exolomouckému fotbalistovi další Čech, Petr Gabriel. Jak se v mužstvu David cítí teď? „V týmu se cítím výborně, s aklimatizací jsem neměl problémy. Jednak jsem už jazykově zběhlý, takže jsem se bez problémů domluvil a jednak je tu výborný kolektiv. Rozumím si se všemi, ale nejvíc se samozřejmě bavím s Čechy a pak taky se Schulerem, Finkem a dalším záložníkem Korzynietzem. Lidé mě sice na ulici poznávají, ale největšími a nejobletovanějšími hvězdami týmu jsou útočníci Zuma a Boakye.“ S Radimem Kučerou se navíc pravidelně navštěvují, doma nebo v kavárně blízko jejich čtvrti, kde „dělají nejlepší kávu“. „Abych byl upřímný, v sezóně není moc času a sil na výlety, navíc v Bielefeldu není moc památek na obdivování, takže spíš relaxuji.“ I přesto se ale pořád zajímá o dění v klubu, kde přičichl k velkému fotbalu. „Pořád jsem v kontaktu s Kenošem, Kovim nebo Bedynkou, navíc Radim komunikuje i s jinými hráči, takže jsme dobře informovaní o všech novinkách. Sám navíc obden prohlížím naše stránky.“ A hned to dokazuje na příkladu. „Mrzí mě, jak se někteří diskutující stavěli k případu Vacek vs. Sigma. Je vidět, že neznají všechna fakta, protože pak by o Kamilovi nepsali takové hlouposti. Jak by řekl trenér Uličný, ´je to krásný člověk´ a je velkou nadějí do budoucnosti. Určitě nechtěl Sigmu poškodit a já jsem rád, že je tu teď v Německu s námi.“ Ovšem v Sigmě se odehrály poslední dobou i jiné věci. „K výměně trenéra bych se nechtěl moc vyjadřovat, neznám úmysly vedení klubu. Čas ukáže, jestli je dobrá, nebo ne. Každopádně si trenér Uličný i díky letnímu Intertotu udělal dobré jméno, takže je možné, že nabídky se mu teď jen pohrnou. Já osobně jsem s ním měl normální vztah, jen jednou došlo v kabině před ostatními hráči k výměně názorů, ale v kabině by to mělo i zůstat. Každopádně přeji jemu, hráčům a celé Sigmě, aby na jaře získali co nejvíc bodů a dostali se třeba až do pohárové Evropy. Fandům touto cestou děkuji za podporu, které se mi na Andrově stadionu dostávalo, a vzkazuji jim, že jsem pořád fanouškem Sigmy! Nevím, jestli se do klubu ještě někdy vrátím, ale vždy budu chtít žít v Olomouci, kde je můj domov.“
