12.02.2010 / Ostatní
Nedávno jsme na těchto stránkách představili ZŠ Heyrovského. V závěru článku jsme vám slíbili rozhovor s ředitelem Gymnázia Čajkovského Radkem Čapkou, rodilým Olomoučákem z Hejčína, který na Čajdě učí již 15 let. Sám vystudoval gymnázium (Poděbradku- dnešní Slovanské gymnázium), poté Filozofickou fakultu na UP (dějepis-čeština). Také „Čajkárnou“ prošla celá řada sportovců a hráčů Sigmy. Kteří? To se dočtete v následujících řádcích. Pane řediteli, představte nám prosím vaši školu. Gymnázium Čajkovského funguje od roku 1992, to už je tedy také celkem solidní tradice. Vzniklo jako třetí státní gymnázium v Olomouci, dnes zřizované Olomouckým krajem. Byl to logický důsledek porevolučního vývoje, kdy v souladu s evropskými trendy stoupla poptávka po větším počtu středoškolsky vzdělaných lidí s maturitou a následně i vysokoškoláků. Myslím, že to je i velký přínos naší školy, že našimi absolventy jsou dnes mnozí i velmi úspěšní lidé, kteří by se na původní dvě olomoucká gymnázia nedostali. Jaké je zaměření vašeho gymnázia? Co se týká zaměření gymnázia, plníme i my základní funkci tohoto typu školy, tedy umožnit studentům velmi solidní všeobecné vzdělání a dát jim i dobré základy k vysokoškolskému studiu. Silnou stránkou našeho gymnázia a jistou profilací je velmi dobrá možnost i úroveň studia jazyků, včetně šance získat certifikované diplomy umožňující studium v zahraničí a samozřejmostí jsou také výměnné studijní pobyty a jazykové zájezdy. Tyto možnosti mají studenti němčiny a španělštiny, máme ale i několik vynikajících angličtinářů, stejně jako kantorů z jiných oborů. Za všechny bych chtěl jmenovat alespoň jednoho, kterého uznávám a obdivuji od samotného nástupu na gymnázium, je to Pan učitel Václav Zatloukal, fantastický profesor biologie a chemie, a co mohu soudit z vlastní zkušenosti i z referencí všech těch stovek a tisíců studentů za dlouhých 18 let školy, tak pro mě je to nejlepší kantor na Moravě nebo i v celé střední Evropě, a k tomu navíc a hlavně, skvělý člověk. Tohle konkrétní jméno jsem si moc přál uvést jako projev úcty i poděkování a stejně tak moc bych si přál, aby se mezi nás , třeba teď po jistém odpočinku, ještě mohl a chtěl vrátit. Jsme také školou s úspěšnou tradicí sportovních tříd a celou řadou skvělých studentů-sportovců. Dělá mi radost skutečnost, že všichni naši studenti jsou většinově úspěšní a společensky i pracovně velmi dobře zakotveni včetně těch, kteří už třeba VŠ ani dále nestudovali či ji nedodělali. Jaká je úspěšnost přijetí na VŠ z vašeho gymnázia? Úspěšnost přijetí na VŠ je poměrně vysoká a dosti podobná jako u dalších dvou gymnázií. Dnešní mladí lidé velmi dobře využívají pozitivní změny, za jejichž prosazení před dvaceti lety generace jejich rodičů plnila náměstí měst i auly studentských fakult, včetně Olomouce . Vznikly nové školy a obory a mají úžasnou možnost cestovat, studovat a pracovat v zahraničí a plně to využívají, což vidím právě i na našich studentech. Vnímám také rozdíl v tom, že jistě i díky těmto možnostem a životu v demokracii jsou dnešní mladí lidé sebevědomější. Kdo prošel Gymnáziem Čajkovského ze známějších osobností? Je složité vyzdvihovat konkrétní jména, protože nemohu jmenovat všechny a ocenění si zaslouží všichni, kteří jsou slušnými lidmi, poctivě pracují nebo dnes již vychovávají i vlastní děti. Přesto, pro ilustraci i jako zajímavý doklad úspěšné existence a významu naší školy, uvedu několik jmen z celé řady úspěšných studentů a dnes odborníků různých profesí nebo i velmi úspěšných podnikatelů. Vedle i níže zmiňovaného Jana Vojáčka v úspěšné rodinné doktorské tradici pokračuje, jako nadějný a dobrý ortoped, i jeho velký kamarád a spolužák, a také velký sportovec, Petr Neoral, a z velkého výčtu absolventů medicíny z řad našich studentů můžu jmenovat třeba i dceru pana předsedy Sigmy, Jarku Gajdovou. Někteří naši studenti pracují na fakultách jako odborní asistenti, a to i na vědecké úrovni, např. jako skvělí chemici Mira Soural a Petr Fryčák, který pobýval studijně a pracovně i v USA, nebo Jan Petr, který jezdí přednášet po světových konferencích a působí na pařížské univerzitě, v oblasti nanotechnologií a vědy se pohybuje i Jiří Zbořil. Našimi absolventy jsou i herečka Jana Burešová, která působila i v olomouckém divadle a dnes dělá projekty i pro televizi, nebo novináři David Kresta a dřívější reportérka České televize Kateřina Eliášová, jež byla i parlamentní zpravodajkou... nebo úspěšní specialisté na IT technologie a počítače jako Jakub Lokoč, Zdeněk Eichler, Martin Spáčil, Ondřej Bláha a Ondřej Lehečka, který získal práci v Americe u slavného Microsoftu... Víťa Lukáš a Kuba Kolář pracují jako úspěšní právníci u prestižní advokátní kanceláře bývalých ministrů Sokola a Nováka a advokátkou je i Pavla Kosíková, která je navíc přední představitelkou i trenérkou oddílu olomouckých akvabel. Velmi zajímavou a úspěšnou pracovní kariéru dosáhl Eda Peč, bývalý aktivní fotbalista, který po studijním i pracovním pobytu v Německu působí jako sportovní manažer významné společnosti a mezi jeho klienty patří např. gólman Chelsea a reprezentace Petr Čech nebo rychlobruslařka Martina Sáblíková, stejně jako jeho kamarád a exolomoucký fotbalista a také náš absolvent Roman Hubník. A z úspěšných podnikatelů můžu zmínit například hokejového gólmana a juniorského reprezentanta Pavla Pekaře, který po hokejovém návratu z Ameriky rozjel úspěšné podnikání s prodejní a obchodní sítí mobilů, a je příjemné zajít na pivo do úspěšného a dobře provozovaného baru k našemu studentovi a velkému sympaťákovi Tomáši Vlašánkovi. Myslím, že uvedený výčet jmen je dostatečným příkladem toho, že jsme dobrou a úspěšnou školou. A přitom v tomto výčtu nevycházím ze žádných souhrnných a oficiálních materiálů, i kvůli místu, ale uvádím jen jména a působnost těch studentů, které já osobně znám, učil je anebo byl i jejich třídním učitelem. A co je pro mě osobně důležité, byli a jsou nejen velmi úspěšní, ale vesměs i fajn lidé. A ze sportovců? Máte přehled i v této oblasti? Jako fanda sportu i olomoucké Sigmy vám s potěšením sděluji naši dlouholetou a dobrou spolupráci. Vycházíme oddílu i klukům vstříc, aby mohli sportovat i studovat a uvádím výčet jmen hráčů Sigmy, kteří prošli naší školou a těší mě navíc ten fakt, že jsou mnozí doteď ke své škole i mnoha učitelům vstřícní: reprezentant Roman Hubník, reprezentant a juniorský mistr Evropy David Rozehnal, juniorský reprezentant a mistr Evropy do 21 let David Kobylík, juniorští reprezentanti Petr Kobylík a Tomáš Černý, další výborný gólman i student a jediný vrcholový fotbalista v republice, který dokázal vystudovat i medicínu, Jan Vojáček, Radim Nepožitek, Jiří Gába, Tomáš Glos, David Hodinář, Tomáš Večeřa, Radek a Tomáš Řehákovi, Milan Machalický nebo třeba i současný masér a fyzioterapeut Sigmy Jirka "Špacír" Procházka. Tak to je příklad a výčet fotbalistů, k tomu můžu doplnit hokejisty Luboše Korhoně a Petra Žajglu nebo i finalistu NHL-Stanley cupu za Carolinu, Jardu Svobodu, dále volejbalisté Jirka Koubek, dnešní úspěšný advokát, a Jarda Pavlas, vynikající profesionální hráč beach volejbalu včetně prestižních světových sérií. Mezi absolventy jsou i ligoví basketbalisté Jan Pavlík a David Hájek a jejich bývalý spoluhráč a dnes ligový rozhodčí Lukáš Kapaňa. Mezi studenty najdeme i skvělé vodáky, jako mistra Evropy na divoké vodě Jardu Nedvěda nebo výborné veslaře jako např. Teteru a Antoše. Z děvčat je velkou osobností například mnohonásobná reprezentantka v házené a vyhlašovaná nejlepší česká hráčka Lucka Fabíková nebo i Martina Šašková. Z volejbalistek Katka Zábranská, reprezentantka a kapitánka Prostějova Milada Spalová, Petra Chalczarová, Katka Fifková, Markéta Janečková, Lenka Oborná atd., nebo i ligová florbalistka a dnes prof. Slovanského gymnázia, Soňa Schaffnerová, stejně jako výborné atletky i studentky, sestry Vaidovy. Myslím, že uvedená jména dokládají tradici i úspěchy našich studentů-sportovců a k tomu můžu doplnit řadu vítězství v celorepublikových sportovních soutěžích SŠ. Tak to je pěkná řádka nejen úspěšných sportovců. Co vy a sport? Hrával jsem fotbal jako kluk a to právě i za Sigmu. V tu dobu se vlastně zakládala fotbalová škola v Řepčíně. Doteď si pamatuji rozbitá kolena plná škváry z tehdejšího hřiště. Vím, že dnes má Sigma pro mládež vynikající podmínky i areály a trenéry. Je to správná cesta a výsledky mládeže to dokládají. V mém ročníku mezi nejlepší fotbalisty patřili např. i dnešní sigmácký trenér mládeže Miloš Novotný, Roman Švancara, Ivo Kusý, Michal Kouřil nebo Petr Zmrzlý, byly to ovšem začátky pozdější slávy olomoucké líhně, Sigma tehdy teprve postupovala do první ligy. Dodnes si třeba vzpomínám na žákovský zápas na Baníku před mnoha tisíci diváky na Bazalech, protože ihned po nás následoval sledovaný ligový duel, což byl pro malé kluky zážitek a pamatuji si dodnes ten hukot tribun, když jsem od půle všem sice utekl, ale „sláva“ byla jen poloviční, protože jsem trefil pouze tyčku… Měl jsem rád i další sporty, hodně jsem jezdil na kole včetně výjezdů na Praděd a zpět a na starém favoritu jsem se z Olomouce dostal až do Polska, Německa a projel dunajskou cyklostezku od Pasova přes celé Rakousko až do Bratislavy. Jako kluka mě na škole "tahali" i do atletiky, na základě školských soutěží, nebo házené a basketu, všechny ty sporty dodnes sleduji rád jako divák. „Na fyzičku“ bylo dobré i spojení plavání a běhu a v jistém období nebyly problémem trasy mezi 10 – 30 km a myslím, že tehdy bych i maratón uběhl, ale moc zdravé, třeba na klouby, asi takové štreky mezi vesnicemi a na tvrdém asfaltu nebyly … Bavilo mě i fitko, tenis, squash, „pinec“ nebo badminton. Taky jsem televizní a stadionový fanda. O slavné éře Sigmy za Karla Brücknera, kterého velmi obdivuji a vždy jsem mu fandil, bychom si mohli dlouho povídat. „Niki“Lauda, Kučernák, Příložný, Malík, pak třeba Drulák, Machala, Maroši, Bokij, Hapal, Sedláček, Látal, Vaďura...Evropské poháry nebo boje se Spartou a v hledišti 14 000 diváků, kdy se lidé nevešli na stadion a viseli i na stromech... Bylo by fajn, kdyby se to vrátilo, ten „plný kotel“, a zažili to i dnešní mladí... Jaké jsou plány vašeho gymnázia a co je potřeba zlepšit? Tak přáli bychom si lepší stav budovy i hřiště, lepší prostředí pro naše studenty a snad by si to škola i vzhledem k uvedenému výčtu úspěšných absolventů i zasloužila, věřím, že současné vedení Kraje v následujících letech nám v tomto pomůže. Vnímám pozitivně, v rámci možností, snahu o zlepšení současné situace a za to bych chtěl poděkovat vedoucímu OŠMT panu Mgr. Mirku Gajdůškovi, který je vlastně stejně jako já také velkým příznivcem olomoucké Sigmy. Jde o celkový stav budovy i sportovních možností a sportovního areálu, který vzhledem k tradici a úspěchům našich studentů-sportovců je nedostatečný a ve špatném stavu. Velkou naději a počáteční úspěch spatřujeme v tom, že se nyní uskutečnil převod budovy z Města Olomouc na Kraj jako zřizovatele, za což chci všem odpovědným vyjádřit velký dík, neboť šlo o první potřebný krok. Chci zvýraznit i jistou prezentaci a propagaci školy. V tomto smyslu právě děkuji i Sigmě a konkrétním lidem, panu Skácelíkovi a Rakovi, ve kterých jsem poznal velká „sigmácká srdce“ a lidi na svém místě, velmi dobrá spolupráce je i s šéftrenérem mládeže Michalem Coufalem a všem patří díky za jejich vstřícný a profesionální přístup a postoj. Stejně jako já jsou toho názoru, že již dlouhodobě výrazná spolupráce klubu a školy by si zasloužila těsnější vzájemnou podporu a propagaci této dobré spolupráce, což teď tímto činíme a je dobře, že i v naší škole má prezentace klubu nyní své místo a plánujeme i společné akce, jako besedy v naší škole a návštěvy našich studentů v klubu, mnozí sportovní fandové jistě ocení možnost zhlédnout interiéry a chod klubu zblízka... V rámci větší prezentace školy bych u nás chtěl pořádat i besedy s našimi úspěšnými absolventy a dnes již i zajímavými osobnostmi, kteří budou motivací pro ty dnešní, ať už jde o známé sportovce a fotbalisty, tak o další zajímavé absolventy a dnes třeba úspěšné specialisty na fakultách, lékaře a všechny inteligentní a schopné lidi, kteří mohou být vzorem dnešním studentům stejné školy... Mnozí úspěšně podnikají nebo pracují v zahraničí, cestují, a to vše je pro besedy zajímavé a motivační a také to posiluje pocit té sounáležitosti a hrdosti ke škole. Mám osobní radost z toho, že když je oslovím já jako jejich bývalý učitel, tak že bývají i velmi vstřícní a ochotní, jako třeba teď i Roman Hubník s Davidem Kobylíkem, kteří nám všem, studentům i učitelům, udělali radost, když i přes svůj nabitý program přijeli na předvánoční besedu a darovali nám podepsané reprezentační dresy Hubníka a Rozehnala, které jsme zarámované ve škole vystavili samozřejmě společně i s kompletním dresem olomoucké Sigmy. Mám také radost z toho, že většinově i samotnými studenty je naše škola hodnocena pozitivně, co se týká přístupu ke studentům i celkové atmosféry jak ve škole, tak i na akcích jako jsou např. různé kurzy, výlety nebo naše maturitní plesy. Přál bych si, aby tomu tak zůstalo i nadále a aby i studenti mezi sebou měli dobré a přátelské vztahy a chovali se k sobě co nejlépe, myslím, že i o to by se škola měla, vedle svých hlavních úkolů, snažit. Co ředitele školy může nejvíc potěšit a co naštvat? Tak potěší právě uvedené úspěchy. Ať už školy celkově i kohokoli z našich studentů, dnešních i minulých, já je totiž beru pořád za naše! Každý, kdo s naší školou spojil roky života, studenti i učitelé, k nám už prostě patří. Mám radost z každého lidského a přátelského setkání a jsem rád, že mnozí naši studenti se i nadále rádi za námi zastaví, že se rádi ke své škole i bývalým učitelům hlásí. A co mě naštve...i toho bude více, ale třeba lidská blbost, sobectví, škodolibost, pomluvy, faleš, lži, prostě zbytečné problémy a komplikace, které by nemusely být navíc k těm vážným a opravdovým problémům, kterých už tak je v životě až moc, tak proč si, mezi lidmi navzájem, přidávat další a zbytečné. V práci samotné a nejen na naší škole, ale všude a ve všech oblastech, by prospělo, kdyby se omezila přebytečná a zatěžující byrokracie, pro ředitele i učitele, aby se mohli soustředit na to hlavní, totiž učení a osobní přístup a na práci se studenty. Přál bych si také, aby učitel v naší zemi nebyl frustrovaným podhodnoceným outsiderem, který se bojí, že nezaplatí složenky nebo nemůže cestovat ani tolik jako mnozí jeho studenti, nic z toho není dobré ani pro výuku, vždyť přece cestování i pobyty v zahraničí znalosti i nadhled posilují, ani pro jeho autoritu a sebevědomí. Neberte to jako nářky učitelů, není to přece špatně jen pro ně, ale pro celou společnost, přece i neučitelé a všichni rodiče jistě chtějí, aby jejich děti učili a formovali opravdové osobnosti, aby ve školách právě jejich děti učilo co nejvíce kvalitních lidí, kteří se na práci mohou plně soustředit. Všechny vyspělé země to dávno vědí, i na tom byl třeba založen obrovský rozvoj Irska po vstupu do EU, právě do lidí, do vzdělání, do škol a do vědy šly velké finance, asi věděli proč… Co byste tedy našemu školství poradil? Celé společnosti pomůže, budou-li se na vzdělání i výchově budoucích generací, které převezmou otěže celého státu, vedle rodiny, která dnes navíc často zcela nefunguje a každá druhá nebo třetí není kompletní, spolupodílet kvalitní a sebevědomí učitelé, kteří budou dětem vzorem a kteří se budou moci plně věnovat své práci právě ve prospěch dětí, a neřešit existenční starosti a běhat po brigádách. Myslím, že je to evidentní a pokud to může být bráno jako samozřejmé ve většině zemí kulturní Evropy nebo i u nás v jiných vysokoškolských profesích, nebo dokonce v některých resortech, kde VŠ není ani třeba, tak opravdu nevím, proč ne v této důležité oblasti. A právě tohle by byla ta vůbec největší, nejlepší a nejdůležitější reforma školství a přinesla by největší efekt pro úroveň škol a pro studenty i celou společnost a budoucnost našeho státu. Snad se toho někdy dočkáme stejně jako třeba ve sportu konečně i ligového titulu Sigmy nebo vítězství naší „repre“ na vrcholné soutěži, rád bych znovu zažil tu elektrizující atmosféru jako v době Nagana 1998, tu sounáležitost celého národa, studentů i učitelů. Vidím to jako včera, v době vyřazovacích zápasů se popravdě ani moc neučilo a všichni jsme sledovali "naše kluky" a škola byla plná našich státních vlajek a hrdosti na naši zemi...tak i tohle bych si přál a i k tomu by škola a učitelé měli přispívat, totiž k pocitu hrdosti a sounáležitosti. A co byste si přál do budoucna? Přál bych si, aby studenti byli hrdi na svou školu, aby byli hrdi na svou rodinu, na svůj sportovní klub, na své město a region, aby byli hrdi na svou zemi, a hodně o ní i její historii věděli..... Já například moc rád vzpomínám na studia a na to, co jsme tam zažívali, včetně atmosféry zlomových událostí roku 1989. Dojemné vzpomínky mám např. na Krylův první koncert a na to, jak on byl dojatý, že v narvané hale mladí lidé, kteří ho nezažili, znali jeho texty, do té doby navíc zakázané. Moc hezká atmosféra a doba, bohužel ale platí i to, že mnohé se ne zcela povedlo a naplnilo a i samotný osud Kryla byl nakonec smutný. Dodnes jsem přesvědčen, že osobnost jeho formátu, autority, odvahy a zásad, koneckonců i velkého podílu na pádu totality, si zasloužila daleko větší ocenění a vliv, podobně jako ho po právu měli, v blízkosti Václava Havla, třeba Tigrid nebo Medek. Jako jeden příklad za všechny, kdy evidentně není něco v pořádku a mě osobně to zneklidňuje, uvedu skutečnost, že naši největší hrdinové, ochotni jako nemnozí za vlast nasadit i život, jako např. naši piloti za války v Británii, měli nejen za komunistů, ale i po revoluci menší důchody než jejich věznitelé z padesátých let nebo i všichni pozdější členové STB… Všiml jsem si, že vaši školu navštěvují také tělesně postižení studenti. Ano, náš gympl, jako vůbec jediný v Olomouci, má i bezbariérový přístup pro handicapované studenty. Dáváme možnost už několika těmto lidem u nás studovat integrovaně s ostatními a ve veselejším a pozitivnějším prostředí, než aby byli někde separováni zvlášť. Mám radost, že se k nim ve třídách spolužáci chovají dobře a mnozí jim i pomáhají. Myslím, že je to pozitivní pro obě strany. Ti šťastnější-zatím zdravější, si uvědomí, co je v životě opravdu důležité a že nic není samozřejmé. Víte, i o tom je škola, nejen o učení a písemkách a strachu z nich. Škola má být taky o přátelství a solidaritě , o kolektivu a hledání si místa v něm, o všech těch společně prožívaných zážitcích a akcích, ale i o prvních láskách a někdy i těch velkých a osudových. Například i ex-sigmácký fotbalista a dnešní reprezentant Roman Hubník u nás ve škole nezískal pro život jen vzdělání a maturitu, ale i dnešní manželku, svou bývalou spolužačku…Právě všechna ta lidská setkávání a spousta zážitků, ve škole i na akcích mimo školu, to je na škole to výjimečné a důležité a na to se vzpomíná i po dlouhých letech, vlastně celý život.
