Hrával jsem za Sigmu…Antonín Fridecký (1943)

26.04.2007 / A tým

V dalším díle této rubriky se podíváme dál do klubové historie Sigmy. Stoper a později levý obránce Antonín Fridecký začínal v olomouckém klubu v roce 1962 pod vedením trenéra Josefa Krupky. V bráně chytal Antonín Kramerius, budoucí hráč pražské Sparty a reprezentace, v útoku nastupoval průbojný Karel Brückner a nadějný Miroslav Rödr, později hráč Dukly Praha. V klubu působil bez přestávky dlouhých jedenáct let. Dnes si užívá důchodu a navštěvuje fotbalová utkání všech úrovní. Pravidelně chodí i na stadion, kde hrával. Tehdy ovšem nesl klub název TJ Moravské železárny Olomouc… „Brali jsme dvě stovky za utkání, ale vážili jsme si toho,“ říká bývalý obránce Co se Vám vybaví při pohledu na fotky z doby vašeho hráčského působení? Pěkné mládí, skvělá parta. Hráli jsme s balony se šněrováním, které nechávaly otisk na čele (smích). Když jsme potom hráli druhou ligu v Řepčíně, tak vždycky přijel kropičák (pozn. kropicí vůz). Než dojel na konec, začátek byl suchý (smích). Jaké byly Vaše fotbalové začátky? Přišel jsem jako devatenáctiletý kluk z Černovíra, když tady byli hráči jako Kramerius, Rödr, Sirotný. Vybral si mě tehdy do „železáren“ trenér Krupka. Začínal jsem s fotbalem až v patnácti letech. Tenkrát tady byla sportovní škola dorostu. Na bývalém „Orláku.“ Tu potom zrušili a tak trenér Soldán vzal všechny registračky a protože byl Černovírák, dal nás všechny tam! Jen Červinka odešel do Hodolan. Zmínil jste slavná jména Kramerius, Rödr, Sirotný. Celou sestavu byste si dnes asi již nevzpomněl… Všechno nazpaměť! Ideální sestava číslo jedna: Sirotný, Fridecký, Čech (jedním dechem) - Brachtl, Sklenář, Přikryl, Brückner - Rödr a na levém křídle vždycky někdo alternoval, protože nás bylo deset. Buď Valčík nebo Karel Vaněk, co hrával ještě hokej, a Hrazdila. No a potom nastupoval ještě Franta Šuranský. Brankář Laďa Bradáč, jak se vrátil z vojny. Ten mě miloval. Vždycky na mě z brány volal: „už neuděláš chybu, že!?“ (zvýší hlas a usměje se) Kterého hráče byste z týmu vyzdvihl? Tak o Brücknerovi nebudeme mluvit (uznale). My jsme měli dobrou taktiku. Začátek hry jsme čekali. Karel Brückner držel míč a rozehrával. No a Mirek Rödr střílel. Ten měl takovou ránu, že to brankář buď pustil do sítě nebo to vyrazil. A Honza Přikryl to dorazil. Takže v desáté až patnácté minutě jsme vedli 1:0. My tak jednou hráli v Opavě. Rödr míč napálil z trestňáku do břevna, já hrál posledního a musel jsem utíkat zpátky, protože ten míč se odrazil až za mě! A to jsem stál na půlce. Takové on měl rány, ten Mirek Rödr. Ale i další musím jmenovat: Franta Šuranský, pravé křídlo, Faltýnek, levé křídlo, Lexa bojoval, „Bača“ Brachtl, Valčík,…Spolehlivý Ondra Sirotný, vždycky když jsem vyrazil, na mě volal: „som za tebú!“ On byl Slovák a když jsem vyrazil dopředu, jistil mě. Ivan Čech, Laďa Bradáč. To byl taky zlatý člověk, ten mě vždycky podržel, voják z povolání. Vždycky, když jsem udělal chybu, tak se mě ptal: „Toníčku, už to bude dobry?“ A já: „ano Laďo, už to bude dobry, už to bude dobry.“ (pokorně) Zmínil jste Karla Brücknera, současného reprezentačního trenéra… Výborný hráč a se mnou výborný kamarád do dnes. Měl jsem endoprotézu, vyměněnou, ale vypadla mi. Vždycky mě potká a ptá se: „tak co noha, dobry?“ A já mu říkám: „Karle dobry, ale za nároďák už hrát nebudu…..“ Na kterém postu jste nastupoval? Když se hrálo na tři obránce, Sirotný-Fridecký-Čech, tak jsem hrál stopera. Pak se hrál systém na dva stopery. Když přišel Máčala z Vítkovic, tak hrál stopera a já s ním. Potom jsem se posunul vlevo na beka. A tam jsem také skončil. Jak byste srovnal fotbal obecně. Dnes a tehdy? Tehdy se bojovalo a hrálo se zápalem. Dnes je to o penězích a mně je těch kluků líto. Protože oni chodí do práce na fotbal a je to nemůže bavit. To my jsme se těšili na trénink. První jsem tady byl! Kdežto oni dnes? Každý den od rána na stadionu a trénují a v těch vanách se koupou (pozn. vířivá vana pro regeneraci). Jen píchačka jim chybí. Já si to teda myslím. Proto je to potom asi tak nebaví. Když se na ně člověk dívá při utkání, tak oni musí být tím fotbalem přežraní. Proto říkám chlapům, já bych to dnes nechtěl dělat! Zajistit z toho rodině peníze, třeba jít i ven hrát. Nedej bože, aby se jim potom ještě něco stalo. Co budou dělat? Teď vydělávají fotbalem peníze, ale co potom? Takže dnes je fotbal o něčem jiném. Zajistit rychle rodinu, protože potom už nepracují. To je můj názor. Kdybyste měl porovnat hráčskou kvalitu vašeho týmu a současného kádru Sigmy? To nevím. Bavíme se o tom s chlapama na fotbale….Jsou lepší oni, že hrají první ligu a jsou za to placeni nebo jsme byli lepší my v té druhé lize a divizi, protože jsme hráli jen za sodovku….Nedokážu to posoudit. Lidi říkají, že my hráli za sodovku a proto jsme byli lepší. Navíc jsme si museli nechat půl sodovky po zápase! Dnes se furt polívají vodou a pijí a pijí…To za nás neexistovalo. Jen Sklenář byl vždycky, jak to říct, takový „rozebraný“, tak mu povolili sodovky víc. (smích) Takže to je úplně jiná doba. My teda k té sodovce brali ještě dvě stovky za utkání, ale vážili jsme si toho. Dnes se hráči mají možnost věnovat pouze fotbalu. Jak jste vy skloubil fotbal s prací? Já musel z práce utíkat! A do práce taky. Ráno jsem odtrénoval a letěl jsem do práce, do kancelářských strojů. Přiletěl jsem se strachem tam, sedl za stůl, tekl ze mě pot proudem a dělal jsem. Přišel někdy mistr a ptá se: „kde tys byl, že si tak uřícený?“ A já: „nikde!“No a pak se to stejně provalilo a musel to přijít řešit Prejza (pozn. tajemník TJ). „Tak ať Toník chodí,“ rezignoval nakonec mistr. Ale musel jsem si tréninky nadělat. Opravil jsem si stroje dopředu a mohl jít na tréninky. Setkáváte se s hráči Vaší doby? Ne, ne, ne. Ondru Sirotného někdy potkám na nákupu. Ale ten je furt na chatě. Ivana Čecha potkávám. Bača (pozn. Jiří Brachtl) umřel, Eda Sklenář taky, Bradáč taky. To se jen doslechnu, že ten umřel a ten umřel….. S Karlem Brücknerem se občas potkám tady při utkání. Potkal jsem se jednou se Zdenkem Kindlovým. Trénoval béčko Mohelnice. Můj kluk trénoval tehdy Černovír, tak jsme se potkali na zápase. Za půl roku jej postihla těžká mrtvice. Lexa Krchlíků, toho někdy potkávám, Uničováka jednoho. Z těch mladších potom třeba Honzu Haníka. Jak jste spolu drželi mimo hřiště? Společenský život… …byl ideální! U Anči v Hejčíně! Já byl mladý, takže jsem ze začátku nechodil. Sklenáři mě tak jednou táhli s tou mou červenou Eskou, abych šel s nimi. Když jsme vybojovali tu druhou ligu v Bohumíně, 2:1 jsme tam vyhráli, já s roztrženým čelem, to je na těch fotkách vidět, tak jsme tam šli všichni a pan Púr, vážený starý pán v penzi, nám tam všem zaplatil guláš! Tak to jsme tam všichni poseděli a to byla naše oslava postupu do druhé ligy. Žádné bankety a vipy, to tenkrát nebylo. Potom jsme hráli ještě doma a všichni nás fotili! „Mužstvo hrálo krajský přebor a vedlo si dobře. V sezóně 1961 / 1962 obsadilo v tabulce velmi cenné druhé místo, když ze 24 utkání získalo 20 výher, 1 remízu a jen třikrát prohrálo, rovněž skore bylo velmi aktivní 102:21.“ (Z almanachu k 60. výročí TJ Sigma ZTS Olomouc 1919 – 1979) Jak vzpomínáte na olomoucké diváky? Já hrával ještě před dřevěnou tribunou. To byli naši z Hejčína, stáli tady za zábradlím. Taková domácí atmosféra. Neměl jsem problém bavit se ve městě s kýmkoliv. Dnes všichni vzpomínají, jak jsme hrávali…(zasní se) Když se nedařilo, dávali hráčům svou nespokojenost najevo? Tak oni věděli. Jeden rok jsme se tak tak zachránili. Jenže my jsme vybojovali druhou ligu a někteří hráči odešli. Kramerius pryč, Mirek Rödr do Prahy…. Tady zůstalo takové torzo. Ten první rok se s nadšením ukopal. Na Slavii se vyhrálo 2:1. To tam tenkrát diváci trhali permanentky! Přiletěli tenkrát z Chile, Lála a další. Byli tak namistrovaní a tak útočili, že zapomněli na Valčíka a ten jim dal gól. Potom se hrála třetí liga, divize….Díky různým reorganizacím jsme naráželi na různé soupeře: Baník Ostrava „B“, Horní Suchá, Dolní Suchá a tak. Mám výstřižek z novin: „Fridecký ranou do doubravy….“ Jak jsem dal gól z voleje z rohu vápna do protější šibenice. V životě jsem dal dva góly, tady ten a v Napajedlech! (úsměv) Pak jsme tam zase přijeli, ukazovali si na mě a šuškali si: „toho držte, toho hlídejte.“ Jenže já už gól nedal. (úsměv) Z dobových fotek jsou patrné slušné návštěvy… Tady ta tribuna byla vždycky plná a naproti, na schůdkách u tenisových kurtů, tam stál velký kaštan, tam bývalo taky plno. Pod hodinami taky. V Řepčíně, kde jsme potom hráli druhou ligu, tak tam vždycky táhly davy lidí! Hráčsky jste působil jen v Olomouci. Zůstal jste věrný i dnes? Mohl jsem jít do Sparty. Mě chtěl trenér Korský. Když kupoval Krameria, ptal se i na mě: „kdo to je ta trojka?“ A trenér Krupka mu říká: „toho nechte, ten je ještě mladej!“ Tenkrát ty přestupy nešly jako dnes. Zapletal mě táhl do Sokolova, ale já nechtěl. Ve třiceti jsem se vrátil do Černovíra. Dvakrát jsme zachránili 1.A třídu. Potom jsem tam i trénoval. Trenérské žezlo jsem předával Milanu Máčalovi. Já jsem potom stavěl barák a už nebyl na fotbal čas. Ale podívat se na fotbal chodím nepřetržitě! To je věrnost nad věrnost! Děkuji za rozhovor Kluby, v nichž Antonín Fridecký působil: 1958-1962: Černovír 1962-1973: TJ Moravské Železárny Olomouc 1973-1975: Černovír Vysvětlivky: doba, klub Martin Rak Popisky k fotkám: Foto č. 1 – TJ MŽ Olomouc 1963 - Horní řada zleva: Melka, Bradáč, kpt. Sirotný, Rödr, Šuranský. Dolní řada zleva: Brachtl, Sklenář, Valčík, Čech, Snášel, Fridecký. Foto č. 2 - TJ MŽ Olomouc 1964 - Horní řada zleva: Václavek (vedoucí týmu), kapitán Sirotný, Brückner, Kindl, Pohlídal, Brachtl, Bicek. Dolní řada zleva: Sklenář, Fridecký, Ketman, Kroupa. Foto č. 3 - TJ MŽ Olomouc 1970 - Horní řada zleva: Pohlídal, Rak, Krupka, Dvorský, Hamal, Tichý, Sprušanský, Brückner, Holý, Lahola, Neudík, Koutný. Dolní řada zleva: Ovčačík, Valenta, Šimek, Beneš, Borek, Fridecký, Frank, Polách.