23.03.2007 / A tým
S novým rokem jsme připravili pro fanoušky novou rubriku nazvanou „Hrával jsem za Sigmu…“ Rubrika navazuje na dříve populární seriál „Z historie SK Sigma Olomouc“, který vycházel ve zpravodaji v letech minulých a který se věnoval dějinám našeho klubu sezónu po sezóně. Nyní bychom rádi připomněli, a těm mladším z Vás představili, jednotlivé fotbalisty, dnes již legendy hanáckého fotbalu. Výběr hráčů nebude probíhat chronologicky, ale měl by střídavě zasahovat jednotlivé hráčské generace. Seriál bude vycházet pravidelně v každém vydání bulletinu Fotbal INFO. Pro internetové příznivce olomoucké Sigmy rozhovor zveřejníme s odstupem času i na stránkách klubu. Každý, kdo si zakoupil při utkání s Baníkem Ostrava vydání Fotbal INFO č. 9, již ví, o čem a o kom bude řeč. Prvním v řadě měl být současný trenér a bývalý hráč Sigmy v jedné osobě, Vlastimil Petržela. Ten měl ale v prvním jarním čísle bulletinu rozhovor k aktuální situaci týmu a proto jsme zvolili jiného bývalého fotbalistu, Jiřího Fialu. Jak vzpomíná na své působení v olomoucké Sigmě a jak hodnotí současnou situaci klubu, najdete v řádcích níže. Hráčům dnes chybí patriotismus, říká bývalý útočník klubu. Nestává se příliš často, aby tři bratři hrávali pravidelně nejvyšší fotbalovou soutěž, jeden z nich dokonce za reprezentaci. Bratrům Jaromírovi, Janovi a Jiřímu z rodu Fialů ze Slatinic se to povedlo. Nejmladší Jiří (1958) bydlí opět v rodné vísce nedaleko Olomouce, stejně jako nejstarší bratr Jaromír (1955), a provozuje sportovní bar v Prostějově. Součástí výzdoby nemohou chybět ani dresy a klubové suvenýry klubu, za který hrával a který mu přirostl k srdci, olomoucké Sigmy. Oba si rádi zahrají fotbálek za starou gardu Sigmy či v rodných Slatinicích, kde s fotbalem začínali. Dnes zde pomáhají i funkcionářsky. Prostřední Jan (1956) žije a podniká v Praze. Při našem nedávném setkání si Jiří Fiala vzal do rukou černobílé fotky z doby svého působení v Sigmě a začal vzpomínat na dobu kdy hrával za Sigmu…. Když se na tyto fotky dívám, vybaví se mi hrozně příjemné vzpomínky. Ty nejlepší vzpomínky mám na dobu, kdy jsme hráli jen národní ligu. Nehráli jsme sice první ligu, ale byli jsme skvělá parta. Fotbal jsme si užívali, byla sranda. Dělali jsme jej s velkou radostí. Trénoval nás tenkrát Milan Máčala. Vidím tady tvého tátu, Otu Vyskočila, Laďu Kučerňáka a další. Celkově musím své působení v Sigmě zhodnotit suprově! Jsem prostě patriot. Určitě ale nebyla jen pozitiva...? Nejhorší období bylo za trenéra Dočkala. To byl trenér, který nás huntoval! Dřeli jsme jak koně. Třeba v pátek před mistrákem jsme měli kondiční trénink. Celkově ale své působení v Sigmě hodnotím velmi pozitivně. Jak se všichni tři bratři Fialové dostali k fotbalu? My to zdědili po tátovi, který fotbal hrával Slatinice. Hrával levé křídlo a byl hrozně rychlý. To jsme po něm s bráchou asi zdědili. Měl ale nabídku jít hrát do Prostějova. Ten hrál třetí nejvyšší soutěž. Moc se mu tam ale nechtělo. Takže my s ním chodili na hřiště ve Slatinicích. Chytlo nás to. Vánoční dárky byly jasné, kopačky a kopačáky. Na svátky, narozeniny, to stejné. Byla jiná doba. Přišli jsme ze školy, práskli jsme doma s taškami a hned se šlo na hřiště. V zimě na hokej. Dnes, těch možností mají mladí mnohem více. Počítače, satelity, videohry…..My takové možnosti neměli. O to intenzivněji jsme se mohli věnovat fotbalu. Jak jste si rozdělili, kdo kde bude hrát? Vás si pamatuji v útoku a Jana s Jaromírem coby obránce. Jarda byl tvořivý záložník. Až na vojně z něj udělali obránce. Tady za trenéra Brücknera taky hrával v obraně. Byl rychlý, technický a přemýšlivý. Nemusel bojovat, skluzovat. Vždycky to vyřešil fotbalově. Ale nikdy nebyl hlavičkář. Když hlavičkuje, tak se mu i dnes musím smát! To Honza to byl rozený obranář. Ten už v žáčcích hrál obránce. No a já jsem byl malej, tak mě postavili do útoku. Abych nezavazel! A tam jsem už zůstal. Když mě náhodou dali na záložníka, tak to pro mě byla šichta, protože já nikdy nebyl běhavý typ, spíš rychlostní. A co dělají bratři dnes? Honza zůstal v Praze. Podniká v nemovitostech a daří se mu. Má trenérskou licenci. Před časem dělal asistenta v Jablonci Vlastovi Paličkovi, ale říkal, že už se k tomu nechce vracet. Jedině, že by se naskytlo něco v Praze, aby nemusel dojíždět. Jarda dělá v Olomouci u jedné firmy. Fotbalově se potkáváme ve Slatinicích a v týmu „starých pánů“ Sigmy. Ale je to čím dál těžší, protože protihráči jsou mladší a mladší! Není moc obvyklé, aby tři bratři z vesnice hráli celkem pravidelně první ligu, prostřední z nich byl dokonce jednou z legend československého fotbalu. Malovali jste si světlou fotbalovou budoucnost už od mládí? Samozřejmě jsme po tom toužili a chtěli jsme ve fotbale něco dokázat. A podřídili jsme tomu všechno. Zatímco naši vrstevníci chodili po zábavách, my byli stále na hřišti. Nejdál to dotáhl Honza. Ten byl z nás nejcílevědomější a nejtalentovanější. Měl i tu správnou drzost. Nebál se. Přece jen kluk ze Slatinic a skočil do Dukly Praha. Já, když přišel do Baníku, nebyl tak silný, abych se prosadil. Honza to nakonec dotáhl až na Fotbalistu roku. Na začátku osmdesátých let začal jít fotbal v Sigmě Olomouc pořádně nahoru. Vy jste šel do Ostravy. Nakonec jste se tam neprosadil. Jak na to vzpomínáte? Byli tam hráči jako Vojáček, Radimec, Válek, Daněk, Lička, trenér Evžen Hadamczik…. Odcházel jsem v době, kdy šel trenér Máčala do Slavie. Ten mě zrazoval od přestupu. Říkal mi, abych počkal, že si mě potom vezme do Slavie. Já se ale tenkrát v Sigmě nepohodl s panem Spáčilem. Kvůli prkotině. Opravdu to byla klukovina. A když do toho přišla konkrétní nabídka od Baníku, a oni mě hodně chtěli, tak jsem jim to podepsal. Potom jsem si to ale vyčítal…. Bylo to jiné než v Olomouci. Odchod do Ostravy byl uspěchaný. Ale aby to nevyznělo jen negativně. Nevzpomínám jen ve zlém. Na hráče vzpomínám velmi dobře. Radimec, výborný kluk a mistr ligy, Rosťa Vojáček a další. Nikdo se nad nikoho nepovyšoval, neshazoval. Šel jsem z Olomouce, kde jsme hráli druhou ligu, do klubu, který byl mistrem první ligy! Baník měl vybavení puma. Když jsem to nafasoval, tak jsem byl jak u vytržení. Ostrava jako město je úplně jiné než Olomouc, ale zvykl jsem si. Trenér Hadamczik dával dost najevo, že by mě podržel, ale já neměl tu sílu a vůli se porvat o místo. Takže jste nevydržel v Baníku ani jednu sezónu? Chtěl jsem se hrozně vrátit do Sigmy, takže mé ostravské angažmá trvalo jen půl roku. Přestoupil jsem, ale po tom půl roce jsme se dohodli na ročním hostování do Sigmy. Poté se hostování změnilo v přestup. Asi Vás hodně mrzelo, že jste chyběl u postupu Sigmy? Já to pochopitelně sledoval. Jak kluci hráli, jak to prožívalo celé město. Ale na utkání jsem z časových důvodů nechodil. Klukům jsem nezáviděl, ale taková lítost ve mně byla. Teď je trošku jiná doba. Určitě se ve fotbale hodně změnilo a podmínky pro nejpopulárnější hru planety jsou někde jinde. Dávali jste vy před těmi třiceti čtyřiceti lety fotbalu víc než dnešní mladí hráči? Nebo je to stejné a musí se tomu teď i tehdy věnovat skutečně maximum. Aby se hráč prosadil na delší čas v první lize. Já myslím, že ano. Určitě životospráva byla lepší. Šidilo se to taky, ale tenkrát nebylo tolik lákadel jako je nyní. Ti mladí kluci to mají dnes jinak nastaveny finančně. Mizí patriotismus. Teď je třeba v Sigmě, za půl roku jde do Slavie a za dalšího půl roku do Liberce! Pro ně je to práce jako každá jiná. Kde nabídnou lepší podmínky, tam jdou. To dřív nebylo. A myslím si, že je to škoda. Je to ale dnešní trend a s tím se nedá nic dělat. Fotbal se vyvíjí, je stále rychlejší. Dá se vůbec srovnat ten za vašeho působení a dnešní nebo jsou to, s nadsázkou, jiné sporty? Přece jen styl hry i vybavení, míče, kopačky, hřiště, to je všechno někde naprosto jinde. Nechci shazovat kvalitu hráčů. Fotbal dnes je rychlejší, bojovnější, dynamičtější. Takže na techniku už dnes není mnoho času. Kolikrát stačí, že hráč bojuje, je důrazný a umí hlavičkovat. A je v lize. Samozřejmě hráči jako Nedvěd či Rosický jsou kvalitou jinde a proto jsou tam, kde jsou. Za nás si myslím, že hra byla fotbalovější. Ale byla jiná doba. Na druhou stranu, tehdy bylo pro klub lepší, že hráči po pár sezonách neutíkali do zahraničí za lepším. Je to dané dobou. Za nás ty možnosti nebyly. Řada hráčů naší doby by dnes hrála na daleko vyšší úrovni, než tenkrát hráli. To tehdy třeba nešlo. Sledujete pravidelně zápasy Sigmy Olomouc? Potkáváte se na Andrově stadionu s bývalými spoluhráči? Hrozně rád na to vzpomínám a vždycky, když se sejdeme bývalí hráči, tak na tu dobu vzpomínáme všichni. Teď když přijdu na stadion, a chodím pravidelně na utkání Sigmy, a vidím, jak tam se všechno mění….Ale už se na fotbal dívám s nadhledem a užijeme si tak i spoustu srandy. Já konkrétně mám rád, když si na fotbale dám páreček a pivečko. Rád tam chodím. Ta parta, která společně hrávala, se opět dala dohromady. Teď nás ale opustil Rosťa Dostál, kterému jsme byli na pohřbu. Byl to bezvadný člověk. Proč je v této sezoně tým tak dole v tabulce? To je těžké. Já nemůžu a ani bych si nedovolil to hodnotit. Sešlo se mnoho okolností. Někdo řekne, že je kádr příliš úzký. Ale ve fotbale Vám nevyjdou dva, tři zápasy a jste tam. Mužstvo je psychicky dole. A zase obráceně. Dvakrát vyhrajete, dáte čtyři branky a jste psychicky nahoře. Věřím, že je to jen přechodné období. Kádr není určitě špatný. Je potřeba se chytit v několika zápasech a půjde se zase nahoru. Sigma se pravidelně pohybuje podle hesla jednou jsi dole jednou nahoře. Je to podle vás tím, že klub hodně sází na vlastní odchovance, takže občas trvá, než získají zkušenosti? Asi jo. Ale na druhou stranu je určitě správné dát odchovancům, kteří si v klubu prožili delší časovou etapu, šanci. Je potřeba mít trpělivost. Potom se to klubu i těm hráčům vrátí v podobě zajímavého zahraničního angažmá. V této souvislosti se hodně hovoří o sportovním řediteli Jiřím Kubíčkovi. Že brání hráčům v odchodu a tudíž v jejich fotbalové kariéře. Jak Vy na něj vzpomínáte a jak vnímáte jeho současné postavení v klubu? S Jirkou Kubíčkem jsme v podstatě vrstevníci. My jsme spolu jako „mladí“ hráli. Zažili jsme spolu hodně srandy. Jirka hodně času věnoval škole, na úkor fotbalu. Ale bylo to dobře, teď toho využívá. Někdo na něj může nadávat, ale někdo může třeba také říci: kdyby nebyl Jirka v klubu, tak Sigma není tam, kde je. Ono zabezpečit chod klubu, aby hráči a zaměstnanci měli pravidelně na výplatu, to není žádná sranda. Nebo pan Gajda. To je to stejné. Ti lidi tam udělali kus práce. Někdo na ně může nadávat, někdo ne. Je to právo každého na názor. Ale pokud tady hrál někdo dva roky, vydělal tady slušné peníze a potom odešel někam jinam a začal plivat a nadávat na Jirku Kubíčka a celou Sigmu, tak to není správné. Sigma má dlouhou a úspěšnou historii. To souvisí s tím, co jsem říkal. Je to o tom patriotismu. Pánové Gajda a Kubíček, trenér Brückner, Honza Chladil (pozn.: vedoucí technického úseku), Zdena Haníková (pozn.: kustodka mládeže) a další. To jsou lidi, kteří v klubu dělají dvacet, dvacet pět let! A to je jejich zásluha. Dnes i kluboví manažeři kolují po klubech. Dostanou nabídku a jdou jinam. Nezáleží jim na klubu, chybí jim ten patriotismus. Na závěr se nemohu nezeptat. Má klan Fialů fotbalové pokračovatele? Syny máme všichni. Ten Jardův hraje v Rakousku. Má dnes už 26 let. Hrával i v Sigmě za juniorku. Ale neprosadil se, tak se přes Slatinice dostal do Rakouska. Honza má taky kluka, který hraje nižší soutěž v Praze. Můj syn Jirka se o fotbal přestal zajímat. Snažil jsem se, když jsem trénoval v Sigmě přípravky, ale neměl správné fotbalové předpoklady. Trénoval vždy poctivě, ale tréninkem pro něj fotbal skončil. Ale má jiné zájmy. Věnuje se astronomii, škola ho také baví, takže jsem rád. Děkuji za rozhovor Kluby, v nichž Jiří Fiala působil: 1965-75: Slatinice 1975-77: Uničov 1977–79: Hradec Králové 1979–81: Sigma Olomouc 1981-82: Ostrava 1982-83: Sigma Olomouc 20/1 1984-85: Sigma Olomouc 27/2 1985-86: Sigma Olomouc 19/2 1986-87: Sigma Olomouc 12/0 1987-88: Sigma Olomouc 4/0 1988-89: Drnovice 1989-90: Senica 1990: Uničov 1991-2005: nižší soutěže v Rakousku Vysvětlivky: doba působení, klub, počet utkání, branky Příště rozhovor s Vlastimilem Petrželou