31.08.2007 / Ostatní
Ladislav Kučerňák začínal s fotbalem v Brně. Na svém kontě má i několik startů za reprezentaci Československa do 18 let. Výrazně se prosadil až v Olomouci. Za Sigmu odehrál dlouhých sedm sezón v nichž odehrál 87 utkání a vstřelil 10 branek. Byl u postupu do I. ligy a do paměti diváků, spoluhráčů i soupeře se zapsal především jako tvrdý obránce, který nedaroval nikomu nic. A také svým nenapodobitelným účesem. Usadil se v Olomouci a, stejně jako před lety v roli kapitána, vede i dnes své bývalé spoluhráče, „staré pány“. V příštím týdnu oslaví 53. narozeniny, využili jsme této příležitosti a společně zavzpomínali na dobu, kdy hrával za Sigmu… Tvé první dojmy při pohledu na fotografie? ….jo, dresy Benetton. Jako první v republice. Z toho jsme byli nadšeni. Měli jsme něco jiného než všichni ostatní. Vybavuje se mi druhý postup do ligy, Karel Brückner, Niki Lauda… Také se mi vybaví postupná výstavba tribun stadionu. Patříš ke generaci, která startovala olomouckou prvoligovou tradici. Jak na to období vzpomínáš? Já byl trochu rozporuplná postava. Někteří mě vynášeli do nebes, jiní mě zatracovali. Ani nevím proč. Asi tam byl nějaký osobní důvod. Když se ale s těmi lidmi po letech potkám, tak mluví jinak. Možná to bylo také proto, že jsem na hřišti bojoval….. Byl jsem tvrdý nejen ke spoluhráčům a protihráčům, ale i k sobě. Chtěl jsem si vždy prosadit svoje. Nechci říct, že to byla čestnost, i když svým způsobem byla, ale ta se tehdy spojovala s komunisty a já komunista nikdy nebyl. Nikdy jsem nebyl ve straně a myslím, že ani v pionýru….. Pro mnohé, včetně mě, jsi nejvýraznějším kapitánem tohoto období. Jak vzpomínáš na svou funkci kapitána? Vzpomínky mám perfektní. Pevná ruka někdy musí být. Nikdy jsem nebyl nejlepší hráč. Když jsem po letech vodil na Sigmu svoje syny, rodiče jejich spoluhráčů se mě ptali, jestli v tom jejich klukovi něco je. Já říkám: „Paní, já jsem nikdy nebyl nejlepší hráč, vždycky jsem byl tak čtvrtý, pátý. Vždycky přede mnou byli větší talenti. Oni ale pak odešli, přestoupili, neměli vůli. Ale ti, co jsou okolo toho pátého, šestého místa, ti pořád pokračují dál.“ V Olomouci jsem nikdy nebyl nejlepší hráč, byly tady hvězdy, ale ty jsem měl jako kapitán pevně v rukách. Pamatuji si, že když jsem v kabině zařval, byl klid, nikdo ani nešpitl. Teď mám na starosti staré pány, a kdybych tady nebyl, tak se nebudeme scházet a nebudeme dělat akce. Ať už společenské nebo sportovní. Je to starost. Musím domluvit čtyři, pět zápasů s chlapama, kteří už mají kolem padesátky. Nejhorší na tom ale je, že ta moje generace má okolo těch padesáti let. Mladší generace jsou zase hráči, kteří sem přišli na pár let a pak se vrátili tam, odkud pocházeli. Z mladší generace toho moc nezbylo a je těžší s nimi navazovat kontakt. Ale baví mě to. Když „Niki“ Lauda jednou střílel roh, zavolal na malého kluka v hledišti: „Chlapečku, dívej se, teď kopnu balón na hlavu toho kudrnatého pána a ten dá gól!“ Stalo se! Ten kudrnatý pán byl Ladislav Kučerňák. (Z knihy „SK Sigma Olomouc, 1 + 20 ligových sezón“) Jak dnes, po letech, vidíš nejvyšší československou ligu? Jak moc je jiná než ta dnešní? Hráli jste s týmy ze Slovenska, fotbalisté neodcházeli tolik do ciziny…. Několikrát jsme se o tom bavili se spoluhráči. Nevím, jestli to můžeme srovnávat. Je to přece jen dvacet let….(zamyslí se). Hrávali jsme dobře, rádi na to vzpomínáme. Ten náš fotbal se zdá být lepší, než ten momentální, který Sigma produkuje. Poslední dva tři roky je to špatné, ale to je normální. Myslím, že za nás byl fotbal o něčem jiném. Dnes je všechno rychlejší, hráči mají méně času. Vždy ale říkávám, že kdybych já trénoval s takovými míči, které mají dneska a ne s nějakým medicinbalem, kdybych trénoval na umělé trávě a ne na škváře v Řepčíně, tak mé kvality jsou jednou takové. Fotbal není jenom v rychlosti, vytrvalosti a síle, ale také v myšlení. Někteří naši hráči ho mají špičkové. Kdybych dneska trénoval na Sigmě, tak bych byl možná ještě lepší než jsem byl. Trénoval bych dvanáct měsíců v roce na trávě. Za mě se končilo s kvalitním trénováním v listopadu. Poté se někde běhalo a trénovalo se na bahně.V dubnu, květnu byly kvalitní terény, ale pak byla zase letní přestávka. Trénovat se dalo ještě v září, říjnu a to byl konec. Věřím, že tehdejší dobří hráči by byli dobří i dnes. Kvalita jako celková je pro mě zklamání. Většina dobrých hráčů je venku. Nedá se to tedy srovnávat. Řekl bych, že polovina lidí, kteří hrají první ligu, by hrála druhou ligu a ta druhá by dělala náhradníky. Zdá se mi, že současní fotbalisté přicházejí k některým věcem příliš snadno. Někteří si neuvědomují, co mají. To není jenom Sigma, ale nároďák, cizina. Většina si to nedovede zhodnotit. Kluby by měly být v počátku na svoje žáky a dorostence tvrdší. Neměli by mít své cestičky tak zametené. Chybí mi tady ta zarputilost, boj o vítězství na tréninku, v přáteláku i v mistráku. Pocit, že nechci prohrát, a ne že je mi to jedno. Fotbal tehdy táhl, na Sigmu chodily spousty diváků. To vaší generaci dnešní hráči mohou jen závidět. Kde vidíš hlavní příčiny? Těžko se mi to říká. Nejsem trenérem, takže nevím, jestli do toho kluci dávají všechno. Sám za sebe můžu říct, že jsem xkrát po odpískání devadesáté minuty byl naprosto vyřízený. Tady se mi to nezdá. Každý divák to vycítí. Kdo kdy dělal nějaký sport, pozná, jestli ten hráč na hřišti nechal sto procent. To se nedá ošidit, nedá se hrát alibisticky a schovat se za tým. S tím souvisí divácká kulisa. Když lidé přijedou a vidí nula gólu a žádnou bojovnost, tak si řeknou, že mohli zůstat doma v Bouzově a jít na fotbal tam. Tehdy byla v Olomouci báječná parta. Po sestupu se liga hned vykopala zpět a pak se začalo dařit. Má, jak se říká ta správná parta, skutečně takový vliv na výkony a výsledky? Vždyť třeba v cizině jsou v týmech hráči z různých koutů světa a moc družbu nedrží. Venku jsou to ti opravdoví profesionálové. U nás jde podle mě jen o pseudoprofesionalismus. U nás, když mám solidní plat, tak musím svůj výkon odvést. Platí mě klub a já to tomu klubu musím vrátit. A i když se mnou bude hrát někdo nepříjemný, tak za něj zaskočím. To je profesionální přístup. My jsme to nahrazovali větší bojovností, kamarádstvím. Bylo to logické. Několik nás přišlo z Prostějova. Znali jsme se s některými hráči tři čtyři roky, pak jsme spolu další tři čtyři roky hráli. Přišli vždycky dva tři hráči, kteří zapadli. Ať už byli z regionu nebo kluci, co už za něco stáli jako Lauda, Příložný a další. Kolektiv se vždycky nějak utvořil, nebyla mezi námi závist. Ta tam nesmí nikdy být. „Když skončil v Sigmě, odešel s ním jeden z posledních aktérů někdejšího postupu do první ligy, robustní obránce, kapitán a organizátor hry mužstva.“ (Z knihy „SK Sigma Olomouc, 1 + 20 ligových sezón“) V současné době jsi také v roli trenéra. Jak vzpomínáš na trenéry v Sigmě? Ať si říká kdo chce, co chce, ať se mu dneska třeba nedaří, ale nejlepší trenér je Brückner. Před pětadvaceti roky přinesl spoustu novinek. Na to, že jsme byli většina druholigoví nebo divizní fotbalisté, hráli jsme velice dobrý fotbal. Dovedl nás moc dobře připravit. Neměli jsme samozřejmě takovou kvalitu. Pro mě je to prostě nejlepší trenér. Ať už beru přístup před zápasem, nachystat boty, terén a vše, co k tomu patří nebo naladění a přemýšlení o zápase. Karel měl vždycky úspěchy, když mu mančaft věřil. Moje parta jeho taktickým pokynům věřila a šla za ním. Věřila mu i generace Hapal, Látal a ostatní a taky to šlo. Bohužel když narazil na nějakou skupinu, kdy tam byli fotbalisté, co něco dokázali a Brückner byl pro ně provinční trenér a nešli za ním, tak to tam haprovalo. Jeho první roky v nároďáku byly výborný. Ta parta Nedvěd, Poborský mu věřila a s jeho fotbalovým myšlením dosáhli úspěchu. Generace se pak mění, ztrácí se a hráči si začnou myslet, že by to mělo být jinak. Přeji jim, aby tu kvalifikaci zdárně dohráli. Takže opakuji, pro mě je a byl Brückner nejlepší trenér. Půl roku nás trénoval také Milan Máčala. Ten byl trochu jiný, kamarádštější. Ale ten byl podle mě o krůček níž po taktické stránce než Brückner. Ostatní trenéři….(zamyslí se)… těžko říct. Vzpomínám také na pana Zemana z Prostějova, který dosud chodí na každý zápas Sigmy. A jak si vedeš na trenérské dráze ty? Jako hrající trenér jsem již působil v Rakousku, kde jsem se potkal s bývalými spoluhráči Kořínkem a Mlejnkem. Poté následovala malá epizodka v Holici, půl roku. Byli jsme tam s panem Gajdůškem, ale byli jsme odejiti…. Ne, že bych na to nerad vzpomínal, ale je to poučení. Nezhodnotili jsme dostatečně hráčskou kvalitu, zázemí a ostatní věci. Protože mě to baví, tak pomáhám kamarádovi v Dubu. Nejradši bych hrál, ale musím si už hlídat zdraví. Zmínil jsi, že vedeš bývalé hráče tzv. starou gardu Sigmy. V průběhu roku hrajete různá utkání. Proč nejsou častější exhibiční zápasy. Třeba přímo v Olomouci. Nezvažujete se spoluhráči, že by stará garda sem tam udělala třeba předzápas před nějakým ligovým utkáním? Když vidím tu krásnou rovnou plochu, hned bychom si tam zahráli. Kdyby nám někdo řekl jen půl hodiny před zápasem, že třeba nedojel soupeř nebo že je málo hráčů Sigmy, tak na sto procent jdeme! (směje se) Závěrem se nemohu nezeptat…Pro mnohé fanoušky a jistě i fanynky jsi byl výraznou postavou i díky svému účesu. Vlasy byly nakroucené od přírody. Prostě vždycky moje. Byť mi hromada lidí říkala, že nosím trvalou (směje se). Postupem času mi začaly bělat a ve třiceti jsem byl už šedivý. My to máme v rodině, táta je taky šedivý a brácha taky. Ale máme štěstí, že nám to nevypadalo. Některým to vypadává, nám to šediví (s úsměvem). Děkujeme za rozhovor. Kluby, v nichž Ladislav Kučerňák (1954) působil: 1962-72: Zbrojovka Brno 1972-74: Železárny Prostějov (3. liga) 1974-76: Rudá Hvězda Cheb (2. liga) 1976-77: Železárny Prostějov (3. liga) 1977-79: Vsetín (3. liga) 1979-80: Sigma Olomouc 1980-81: Sigma Olomouc 1981-82: Sigma Olomouc 1982-83: Sigma Olomouc 26- 2 1984-85: Sigma Olomouc 26- 4 1985-86: Sigma Olomouc 23- 3 1986-87: Sigma Olomouc 12- 1 1987-88: Slušovice 1988-89: Slušovice 1989-90: Prostějov 1990-91: Prostějov 1991-2005: nižší rakouské soutěže Vysvětlivky: doba, klub, počet utkání, branky Popiska k fotkám: Kolektiv: TJ Sigma ZTS Olomouc, sezóna 1983/1984. Horní řada zleva: Palička, Kučerňák, Richter, Tulis, Doležílek, Kořínek, Schneider, Lauda. Prostřední řada zleva: trenér Brückner, Božík, Kalvoda, Juřica, Skříček, Novák, Jegla, masér Hořava. Dolní řada zleva: Jaromír Fiala, Jiří Fiala, Vyskočil, asistent trenéra Rak, Hajský, Malík, Muchka. Jedenáctka: Nástup Sigmy k domácímu ligovému utkání na jaře 1987. Zleva: kapitán Kučerňák, Laslop, Kalvoda, Beznoska, Koukal, Machala, Rychtera, Kocfelda, Mlejnek, Příložný.
