Hrával jsem za Sigmu … Miroslav Baranek

10.11.2011 / A tým

Rubrika Hrával jsem za Sigmu …byla v zápasovém bulletinu Sigmafotbal pro duel se Spartou věnována útočníkovi, který v SK Sigma Olomouc odehrál jen dvě sezony, ale přesto na jeho kvalitní výkony fanoušci Modré laviny stále vzpomínají. Miroslav Baranek (1973) působil na Hané na jaře 1995 a v sezonách 1995/1996 a 1996/1997. Byl u dosud největšího úspěchu našeho klubu v nejvyšší soutěži, v ročníku 95/96 pomohl uhrát 2. místo. A dostal se do reprezentace. Za Sigmu odehrál 67 utkání, ve kterých dal 21 branek. Pak přestoupil do pražské Sparty, se kterou získal tři tituly v řadě. Právě dnes slaví osmatřicáté narozeniny, gratulujeme! Co se vám vybaví, když se řekne - Hrával jsem za Sigmu? Jedno z nejkrásnějších období vůbec mojí kariéry, kterou už nyní jenom dohrávám, hraju na nižší úrovni. Myslím si, že Sigma mě víceméně nastartovala do velkého fotbalu. Tam jsem poznal tu opravdovou českou ligu, pocit vítězství, jedno s druhým. Byl tady výborný kolektiv, výborné mužstvo, skvělé zázemí. Takže na Sigmu můžu říct jen samou chválu. Kde jste začínal s fotbalem? Začínal jsem v osmi letech nedaleko Havířova v obci Horní Suchá. K fotbalu mě přivedl táta. Měl jsem o dva roky staršího bráchu, se kterým jsme pořád do balonu kopali, byli jsme hodně aktivní. Tak nás odvedl na hřiště, tam jsme začínali. Takže fotbal vás chytil hned od malička, jak jste viděl balon, tak to bylo jasné. Víceméně ano. Byli jsme všichni sportovně založení, ale v klubu jsme začali až v osmi letech. Měli jsme určité pohybové vlohy, to asi rozhodlo. V Horní Suché jste byl tři roky, pak přešel do Havířova. Jak si vás vybrali? Byl nějaký nábor nebo jste dával hodně branek? Dával jsem hodně branek. Baník Havířov byl v okolí největší klub, hráli dorosteneckou ligu, vysokou soutěž v žácích. Ti mě přetáhli. Hrál jsem za Havířov. A tam jsem přešel i do mužů. Tehdy byl povinný start mladých hráčů, začal jsem hrát za muže v šestnácti. Jaké to pro vás tehdy bylo hrát hodně mladý za muže? Mě fotbal opravdu bavil, byl jsem do toho velice zapálený. Dával jsem maximum do zápasů i tréninků. Za dorost, za žáky jsem hrával za starší i mladší zároveň. Takže proti starším jsem byl zvyklý hrávat. Ale v mužích to byl úplně jiný fotbal. Zase na to chodili lidi. Byl jsem ohromně šťastný. A pan Vrba, trenér Plzně, byl tehdy můj spoluhráč. To je zajímavé. Jaký byl pan Vrba hráč? Co si na něj vzpomínám, tak ve mně zanechal jen samé dobré dojmy. Jak to bývalo staří mladí, tak nikdy nebyl takový ten přísný. Byl kamarádský typ, poctivý fotbalista, výborný obránce. Jak jsme byli věkově daleko od sebe, tak vztah mezi námi byl v kabině i na hřišti velice přátelský. Z Havířova jste se potom přesunul do Vítkovic, to byl tehdy prvoligový klub. Za muže a dorost v Havířově mě trénovali pánové Dunaj a Kalus. A když odcházeli do Vítkovic, tak si mě vzali s sebou. Byl to pro mě trošku skok, větší kvalita, lepší spoluhráči, všechno rychlejší. Ale měl jsem fotbal založený na rychlosti a technice, trenéři o tom věděli. Myslím si, že vstup do ligy se mi podařil. Pak se vaše kariéra nasměrovala na Hanou. Proč jste nezůstal ve Vítkovicích a šel do LeRKu Prostějov? Vítkovice spadly do druhé ligy, byly tam nějaké finanční problémy. Už v té době jsem měl nějaké nabídky, tuším z Plzně nebo Bohemians. Ale LeRK byl tehdy velmi ambiciózní, chtěli jít do ligy, postavili velmi dobré mužstvo. Koupili mě. Vydržel jsem tam půl roku. Hráli jsme výborně, s Opavou o postup. V té době jsem hrál výborně, dával jsem hodně gólů, hrál jsem v útoku. Hodně klubů se tam na nás jezdilo dívat. Sigma měla eminentní zájem, jsem rád, že jsem se v té době ze všech těch nabídek rozhodl právě pro tu ze Sigmy. Přišel jste do Sigmy, kterou tehdy trénoval Karel Brückner. Jak na něj vzpomínáte? Můžu říct jen samou chválu Obrovský trenér, taktika, disciplína, v kabině byl pořádek. On byl ten vůdce nad tím vším. Co řekl pan Brückner, to bylo svaté. Já jsem podle toho jel pomalu jako muzikant podle not. Věděl jsem, že tam je to dané, že on má kvalitu dát mi to nejlepší. Radil mi určité věci, co a jak. Nejen mě, ale i ostatním hráčům, podle toho jsme jeli. I díky tomu, že tady byl on, jsem se mohl zlepšovat a dostal jsem se tam, kam jsem se dostal. Hned první sezona se povedla nejen vám osobně, ale i celému týmu. Vy jste nastřílel třináct branek, Sigma skončila na druhém místě. Bylo to velmi dobře poskládané mužstvo, herní styl mi vyhovoval. Byli jsme pod Brücknerem fakt dobře připravení, věděli jsme naslepo jak hrát. Rukopis jsme měli daný. Další sezonu jsme hráli také výborný fotbal. Dařilo se mi, poprvé jsem se podíval do reprezentace, bylo to pěkné období. Po dvou sezonách přišel další zlom vaší kariéry, přestoupil jste do Sparty. Sigma mě chtěla za každou cenu udržet. Nabízeli mi nadstandardní podmínky. Měl jsem dvě srovnatelné nabídky, ze Sparty a ze Slavie, které jsem měl dlouhé noci před sebou a zvažoval jsem je, abych zvolil tu lepší variantu. I když jsem byl v Sigmě maximálně spokojený a mužstvo bylo výborné, tak jsem cítil, že chci odejít, věděl jsem, že chci hrát za reprezentaci, chci hrát evropské poháry. Podvědomě mě to táhlo do Sparty a jsem rád, že jsem se pro ni nakonec rozhodl. Ve Spartě jste pak získal tři mistrovské tituly za sebou. Ze Sigmy jsem byl nastartovaný, dařilo se mi. A ty výkony jsem dokázal přenést i do Sparty, dařilo se mi tam také. Získali jsme tři tituly, zahrál jsem si dvakrát Ligu mistrů, zápasy, na které člověk teď už může jen vzpomínat. A zaplať pánbůh, že ty vzpomínky jsou, nehraje se to jenom kvůli tomu, aby byly čárky za ligové starty. Viděli jsme to v úterý v televizi, Plzeň proti Barceloně. Já jsem si to prožil také, je to něco neopakovatelného. Při tomto angažmá jste zažil jako trenéra pana Jozefa Chovance, jako spoluhráče Martin Haška, současné kouče Sparty. Jak na ně vzpomínáte? Na pana Chovanec mám jen ty nejlepší vzpomínky. Hrával jsem pod ním stabilně, je to velká osobnost. Pana Haška jsem zažil jako hráče, pak jako trenéra. Zase velká osobnost, bývalý výborný fotbalista, dovedl to všechno přenést i jako trenér na hřiště. Po třech sezonách jste se vydal do německé bundesligy. Jaké to v 1. FC Köln bylo? Abych řekl pravdu, tak jsem měl několik nabídek, které jsem s manažerem řešil. Chtěl jsem opět další posun, jít do zahraničí, zkusit velký fotbal, vyprodané stadiony, zabezpečit se finančně. Ale myslím si, že ten Köln pro mě asi nebyl nejšťastnější řešení. V té době to byl nováček bundesligy. Nebyl jsem z toho zklamaný, bylo to nádherné, plné stadiony. Ale jako nováček jsme byli pořád na chvostu tabulky. A ten útočný styl, co jsem měl zažitý z Olomouce a Sparty, tak ten jsem tam nemohl ukázat. Bundesliga je velice těžká soutěž, je těžké se tam prosadit. Byl jsem tam dva roky, podle svých představ jsem se neprosadil. Myslím si, že jsem měl zvolit jiné nabídky, ty z klubů, které hrály ofenzivnější styl. A zase jste se přesunul do Sparty. Sparta v té době nezískala titul. V té době mě oslovil pan Pelta, který věděl o mé situaci. Oslovil mě, kývnul jsem na jeho nabídku. Sparta byla silná finančně i fotbalově, tehdy přišel i Karel Poborský. Chtěl jsem zůstat v zahraničí, ale nakonec jsem nabídku Sparty vzal. Tehdy už to pro vás nebylo tak ideální, jako při první angažmá a šel jste do Mladé Boleslavi. Musím říct, že tomu přecházelo moje mimofotbalové zranění, kdy jsem měl autonehodu a byl víceméně tři čtvrtě roku bez fotbalu. Dlouho jsem rehabilitoval, připravoval jsem se tak, abych se mohl vrátit. Ale samozřejmě ten tlak ve Spartě je tak silný, přicházeli mladší hráči, výbušnější. Mě návrat trval strašně dlouho, proto jsem ztratil místo v sestavě. A řešení bylo to, že jsem šel na hostování do Mladé Boleslavi, kde byl cíl udržet ligu, což se podařilo. V té době už byl pan Pelta v Jablonci. Věděl o mně, a dostal mě do Jablonce, kde jsem působil další léta. Byl jste v Jablonci spokojený? Nehráli jsme v popředí tabulky. Ale celkově ten klub je takový rodinném duchu, je tam strašně příjemné prostředí. Hráli jsme finále poháru, to jsme se Spartou prohráli, kdyby to dopadlo jinak, tak by to hodnocení bylo veselejší. Chtěl jsem Jablonci pomoci, jestli se to podařilo, nebo ne, to už je otázka spekulací. Pak začali pan Pelta s panem Komňackým budovat nový tým, takže jsem s předstihem věděl, že budou sázet na mladé hráče. Seriózně jsme se domluvili, a přesunul jsem se do Rakouska. Hrál jsem druhou ligu za Admiru Vídeň, pak jsem se přesunul do nižších soutěží. Rakousko, to je pro české fotbalisty oblíbená destinace. Byl jsem tam spokojený. Jednání rakouských klubů a funkcionářů je velice příjemné. Váží si fotbalistů, vědí, co ti hráči, kteří tam jdou, dokázali. Nějaká nenávist nebo závist, to tam není. Konkurence je samozřejmě veliká, cizinců je tam dost, ale na Rakousko vzpomínám jenom v dobrém. V průběhu podzimu jste se přesunul do Prostějova. Nechtěl jste hrát ještě někde výš, než v divizi? Je tam hezké zázemí, což je podstatné pro to, aby byl člověk spokojený a fotbal ho bavil. To byl první předpoklad, když mi z vedení klubu volali po ošklivém zranění Petra Papouška. Oslovili mě, dostal jsem se z Rakouska do Prostějova. Jsou tam další dva kluci z Prahy, Hunal a Janoušek, tak jsem to vzal a jsem zpátky. A že je to divize? Když se podíváte na mé datum narození, tak už je to odpovídající. Bude mi osmatřicet. Nechtěl bych hrát první nebo druhou ligu za každou cenu, chci, aby mě fotbal bavil. Fotbal je dnes atletika a v osmatřiceti už to člověk hraje jiným způsobem. Vidím to, co mladí ne, umím hrát pozičně, technicky je to stále v pořádku, ale rychlost a výbušnost, to, co mají mladí kluci, to už tam není. Sledoval jste po odchodu z Olomouce, jak se klubu daří? Zůstala vám trošku v srdci Sigma? Ano. Sigma mi určitě zůstala v srdci. Mám plno bývalých spoluhráčů a kamarádů, kteří Sigmou prošli. Tomáš Ujfaluši, Radek Kováč, se kterými jsem v kontaktu. Za Radkem jsem byl několikrát v Anglii, teď se za ním chystám do Švýcarska. A s panem Vítem jsem se potkával na srazech reprezentace, když jsem byl za klukama. Sleduji tři týmy v České republice – Spartu, Sigmu a Jablonec. Tento rozhovor vyjde v bulletinu při utkání Sigma – Sparta. Kdo podle vás vyhraje? No, to jsem chytil na závěr tu nejlepší otázku (směje se). Nejkrásnější období kariéry jsem prožil ve Spartě, ale na Sigmu strašně rád vzpomínám. Je těžké odpovědět tak, abych někoho neurazil. Sigmě přeju, aby se dostala po těch odpočtech co nejvýše v tabulce, Spartě, aby získala titul a hrála Ligu mistrů. Miroslav Baranek Narozen: 10. listopadu 1973 Post: útočník Bilance v I. lize: 299 utkání/60 branek Bilance v bundeslize: 37 utkání/3 branky Dosavadní působiště: TJ Horní Suchá (1981 – 1984) Baník Havířov (1984 – 1992) Vítkovice (1992 – 1994) LeRK Prostějov (1994 – 1995) SK Sigma Olomouc (1995 – 1997) 67 utkání/21 branka Sparta Praha (1997 – 2000) 1.FC Köln (2000 – 2002) Sparta Praha (2002 – 2004) Mladá Boleslav (2005) Jablonec (2005 – 2008) Admira Wacker Mödling (2008 – 2009) ASK Kottingbrunn (2009 - 2011) Prostějov (2011)