10.03.2008 / Ostatní
Rodák z Bruntálu začínal s fotbalem v Moravském Berouně. Z něj pro Oldřicha Machalu vedla pouze jediná cesta. Když přišla nabídka ze Sigmy Olomouc, splnil se mu velký klukovský sen. Rekordman v počtu prvoligových startů odehrál více než čtyři sta ligových utkání a vstřelil v nich osmnáct branek. Vše v dresu olomoucké Sigmy, svého vysněného klubu. Byl spoluhráčem Petra Uličného, vychovával však na hřišti s kapitánskou páskou i talentované hráče Heinze či Ujfalušiho. Vyzkoušel si jako jeden z prvních bundesligové angažmá a připsal si také jeden start na národní tým. Po skončení aktivní hráčské kariéry působí jako trenér. Dnes vede třetiligový tým SK Lipová. První dojmy na své působení v dresu Sigmy? Pro mě to bylo splnění velkého snu. Přestupoval jsem z Moravského Berounu. Když pro mě přijela Sigma Olomouc (důrazně), tak nebylo co řešit. Velký sen o první lize se splnil. Jak dnes vzpomínáš na spoluhráče, trenéry v Sigmě? Těch hráčů bylo strašně moc a co hráč, to pojem! Lauda, Příložný, Hapal, Látal, „Leon“ Kalvoda, Láďa Kučerňák, Jirka Vít…..Opravdu, co hráč, to pojem. Nerad bych na některé zapomněl. Jsi ikona věrnosti. Prošel sis kabinou jako „mladý“ i „starý.“ Kdybys měl jmenovat jednoho z těch starších hráčů z doby, kdy jsi začínal a jednoho z doby, kdy jsi byl „starý kozák“… Tak já, když jsem přišel, seděl jsem mezi Petrem Uličným a Jirkou Navrátilem…..To byla velká škola….(usmívá se). Kdybych měl jmenovat jednoho, tak by to byl Petr Uličný, kterého jsem znal ještě z působení ve Spartě. No a potom, když už jsem byl ten starší hráč, tak obrovský talent byl Jindra Skácel. Jenže on svůj talent……No, nevěnoval se tomu tak, jak měl. Dnes by byl úplně někde jinde. Ale těch talentovaných hráčů byla spousta. Třeba Pavel Hapal, který byl špičkový hráč nebo Radek Látal. Ale těch hráčů bylo v Olomouci opravdu hodně. Zmínil jsi s úsměvem Petra Uličného. Ten byl a je stále znám svými vtípky a srandičkami. Zažil jsi to jistě na vlastní kůži…. S Petrem? Samozřejmě.....Peťa si nepamatoval jména, takže měl na hřišti trošku problém (smích). Opravdu si pletl hodně jména… Těch příběhů s ním mám hodně, jen nevím, jestli se dají publikovat…..(smích). Peťa byl osobitý, měl rád vtípky a dělal si srandu ze všech. Byl to hráč, který nerad trénoval (smích). A teď sám vlastně chce po svých svěřencích, aby makali, byli výborní, výbušní…. To Petr neměl moc rád. Ale jako hráč byl skvělý a já na něho vzpomínám moc rád. Začínal jsi jako ofenzivní hráč. Také jsi hned v prvním utkání v lize dal branku. Jak jsi se dostal až na post stopera? No já jsem vždycky říkal, že až budu trošku starší, budu mít něco odehraného, tak se přesunu na libera, toho volného hráče. Takže já jsem s tím i tak počítal. Byla to pro mě dobrá průprava, když jsem hrál nejprve záložníka, že jsem uměl rozehrát nebo pracovat s míčem. Máš na kontě 414 zápasů v dresu Sigmy. Myslíš si, že v dnešní době je někdo schopen tuto hranici překonat? Nevím, jestli to někdo překoná. Ale mám dojem, že tam ještě někdo je, kdo má 360 zápasů….Myslím si, že by to mohl někdo překonat. Tady v Olomouci nevím, to asi těžko. Je jiná doba. Za naší éry se muselo zůstávat v domácí lize. Já chytil až tu poslední možnost, kdy se dalo odejít do zahraničí. Mně už bylo ale 28 let. Dnes ti kluci mají možnost odejít v tom, že pokud odehrají rok, stačí kolikrát tři nebo čtyři dobré zápasy v lize nebo se ukázat v pohárech, můžou se ukázat a odejít. Zajistit se ve špičkovém zahraničním klubu. Otázkou je, jestli neodchází někteří přiliš brzy… Pro ty starší je situace k odchodu určitě lepší. V první lize jsi odehrál 174 zápasů v řadě. To je také docela úctyhodné číslo. Jak se taková série narodí? Tak v první řadě je to zdraví. Samozřejmě jsem měl někdy problémy typu natažený sval, nemoc, ale vážnější věci se mi vyhýbaly. Druhou věcí je stálá výkonnost. No a třetí podpora v rodině. Jde to je jedno s druhým. Nejdůležitější je asi zdraví. Zmínil jsi odchody hráčů do zahraničí. Ty jsi šel do ciziny právě v době, kdy Sigma jela památnou jízdu Pohárem UEFA. Nelituješ toho trošku, že jsi odešel právě v této době? Vůbec ne. Byl jsem tady dlouho a měl jsem slíbené, spolu s Romanem Sedláček, že můžeme odejít. My jsme uhráli pohár UEFA a až potom byla ta pohárová spanilá jízda. My už byli s Romanem v Rostocku, když Sigma dostala Hamburg. Vzpomínám si, že jsme jeli autobusem s týmem a spoluhráči si z nás dělali srandu, že Sigma lehce vypadne. My se jim smáli a říkali, že to dopadne obráceně, že Hamburg vypadne a ono to taky tak dopadlo! Byli jsme pochopitelně rádi. V Olomouci byly skoro každý rok poháry a bylo se na co dívat. Vy jste si neúčast v olomoucké spanilé jízdě potom částečně vynahradil pohárovým úspěchem v Rostocku… Ano, hráli jsme v Rostocku, tehdy ještě Pohár mistrů evropských zemí. První kolo a dostali jsme Barcelonu. Bylo to ten nultý ročník. My hráli na stadionu Nou Camp. Tam bylo snad 75 tisíc diváků! To bylo nejlepší mužstvo, jak sami říkali, éry Johana Cruyffa. A my jsme tam prohráli 3:0. Ale doma jsme je porazili 1:0! Velký zážitek pro nás byl již v tom, že Barcelona byla ubytována v hotelu, kde jsme byli ubytováni i my s Romanem Sedláčkem. Byli jsme s nimi potom i na kávě… Takže jsme si to trošku vynahradili. Ale po návratu do Olomouce, jsme taky odehráli dost dobrých zápasů v Poháru UEFA nebo Intertoto. Zažil jsi, jako jeden z prvních, bundesligové angažmá. Jak na něj vzpomínáš? Ano, já tam byl vlastně ještě v době, kdy odchody teprve začínaly. My jsme tam byli opravdu jedni z prvních. Byl tam myslím úplně první Petr Rada a Chaloupka, ten byl myslím v Düsseldorfu. Potom já, Roman Sedláček a Franta Straka. To byly takové ty začátky, kdy nás měli trošku za exoty, protože moc českých hráčů se tam tehdy neprosadilo. Myslím si, že jsem tam udělali docela dobré jméno. Pořád vychováváme špičkové hráče a je vidět, že se prosazují. Vrátil jsi se docela brzy, již po dvou sezonách. Proč? Já jsem měl možnost tam zůstat. Trenér, který odcházel z Oldenburgu, mě chtěl vzít na jiné angažmá v Německu aspoň na dva nebo tři roky. Ale také mi volal Jirka Kubíček a domluvili jsme se. Myslím si, že jsem udělal dobře, protože pokud bych zůstal v Německu další dva, tři roky, tak bych se vrátil vlastně jako starý hráč. Tady už bych nikdy ligu nehrál. Já si myslím, že to byl správný krok. Tady jsem odehrál ještě šest nebo sedm let. V reprezentačním áčku máš jeden start. A to celkem kuriózní. Debutoval jsi ve 33 letech a hrál jsi poslední minutu utkání. Jak na to vzpomínáš? No, tak to bylo na turnaji v Maroku. Hráli jsme ten velký turnaj, kde jsme se dostali až do finále. Určitě pozitivní, měl jsem radost aspoň z toho, že jsem nastoupil v reprezentaci. Navíc v roce 1996, kdy jsme byli vicemistři Evropy. Zvuk toho mužstva byl velký. Samozřejmě to byla pro mě také nová zkušenost. Připsal sis také celkem osm startů za reprezentační „21“. Vzpomínka na spoluhráče z tehdejšího týmu? Já vzpomínám nejraději na „Leona“ Kalvodu. My tam jezdili spolu. Leoš byl jako starší hráč. Tam mohli tehdy hrát dva starší. Já byl mladý, takže mi „Leon“ hodně pomohl. Po konci hráčské kariéry jsi se začal věnovat trenérskému povolání. Momentálně si trenér SK Lipová, ale již jsi prošel více klubů. SK Hranice, Kunovice, Bystrc. Zatím tedy ne moc veselé štace… V Hranicích to bylo hodně složité, ale jsem za ně rád. Aspoň jsem dělal v podmínkách, kde se fotbal dělá hodně těžce... Tam jsem byl tři roky. V podstatě jsem si musel dělat všechno sám. Musím ale zmínit jedno jméno. Velkou podporu jsem měl v Pavlovi Tichém (ředitel společnosti Sigma Pumpy Hranice – pozn.), který mi v Hranicích moc pomáhal. Kunovice....tam to začalo velmi dobře, ale po asi třech nebo čtyřech měsících tam začaly být problémy s penězi. I když, nakonec jsme to dohráli docela dobře si myslím. No a Bystrc...to je další taková zkušenost….K tomu bych se nerad vracel, protože tam těch problémů bylo daleko víc. Jako trenér si znám tím, že nechceš bránit náskok v utkání jen defenzivou… K tomu musí mít trenér i vhodné hráče. Samozřejmě ty hráče to jde i naučit. Když jsem působil v těch třech klubech, tak jsme se všude snažili hrát fotbal, který jsem jako hráč zažil v Olomouci. Tedy soupeře honit, napadat, pořád jsme hráli presing... Hráli jsme takový ten atraktivní styl hry. Já nejsem zastáncem bránění výsledku. Od začátku musíte být aktivní, musíte soupeře donutit k chybám. To je můj způsob vidění hry, každý je jiný trenér a já prostě mám představy takové, že pokud začínáte pasivně, tak to nikdy dobře nedopadne. Způsob hry je dostávat soupeře pod tlak a vytvářet si šance, ale samozřejmě musíte mít k tomu podmínky a hráče. Kluby, v nichž Oldřich Machala (1963) působil: 1969–81: TJ Granitol Moravský Beroun (žáci, dorost) 1981-82: Sigma Olomouc (dorost) 1982-83: VTJ Tábor 1983-84: VTJ Jindřichův Hradec 1984-85: Sigma Olomouc – 27/2 1985-86: Sigma Olomouc – 30/2 1986-87: Sigma Olomouc – 30/4 1987-88: Sigma Olomouc – 26/1 1988.89: Sigma Olomouc – 27/2 1989-90: Sigma Olomouc – 30/4 1990-91: Sigma Olomouc – 27/2 1991-92: Hansa Rostock 1992-93: VfB Oldenburg 1993-94: Sigma Olomouc - 29/3 1994-95: Sigma Olomouc - 29/0 1995-96: Sigma Olomouc - 30/1 1996-97: Sigma Olomouc - 30/0 1997-98: Sigma Olomouc – 30/0 1998-99: Sigma Olomouc – 30/0 1999-00: Sigma Olomouc – 30/0 2000-01: Sigma Olomouc – 9/0 Vysvětlivky: sezóna, klub, počet utkání, branky Bilance v 1. lize: 414 utkání/18 branek 1. ligový zápas: ročník 84/85. 1. kolo: Petržalka - Sigma 1:1 (0:1). Branky: 65. Pochaba - 6. Machala. Rozhodčí: Hošek. Sigma: Tulis - Skříček, Palička, Kučerňák, Vyskočil - Machala, Šišma, Kalvoda - Příložný, Lauda, Jiří Fiala (82. Jar. Fiala). 100. ligový zápas: ročník 87/88. 13.kolo: Sigma - Dukla Praha 1:1 (1:0). Branky: 2. Kouřil - 76. Korejčík. Rozhodčí: Stiegler. Sigma: Doležílek - Janošťák, Mlejnek, Beznoska, Malík - Machala, Maroši, Kalvoda - Kocfelda (70. Sedláček), Drulák, Kouřil. 200. ligový zápas: ročník 93/94. 3. kolo: Sparta - Sigma 2:1 (0:0). Branky: 50. a 62. Siegl - 82. Vaďura. Rozhodčí: Wencl. Sigma: Přibyl - Kotůlek, Kovář, Vaďura - Pivarník (71. Barbořík), Machala, Maroši, Hanus, Látal - Fujdiar (61. Balcárek), Kouřil. 300. ligový zápas: ročník 96/97. 15. kolo: Jablonec - Sigma 3:1 (1:0). Branky: 45. Hromádko, 69. Holub, 76. Vejprava (pen.) - 82. Pagor. Rozhodčí: Duda. Sigma: Vaniak - Rada, Machala, Kotůlek - Kovář, Mucha, Barbořík, Ujfaluši (46. Hollý), Povišer (46. Šmarda, 70. Pagor) - Baranek, Kerbr. 400. ligový zápas: ročník 99/00. 25. kolo: Sigma - Viktoria Žižkov 2:0 (1:0). Branky: 3. Mucha, 71. Heinz. Rozhodčí: Handlíř. Sigma: Bureš - Machala - Kováč, Kovář, Ujfaluši - König, Zbožínek (85. Kobylík), Mucha, Kučera (79. Urbánek) - Vlček, Heinz (79. Krohmer). Reprezentace: 1 utkání: 11. 12. 1996, turnaj O pohár krále Hassana II v Maroku. Česká republika - Nigérie 2:1 (1:0). Branky: 11. Drulák, 74. Wagner - 87. Fatusi (pen.). ČR: Mikloško - Kubík - Rada, Kotůlek - Lerch (42. Čížek), Frýdek (66. Slončík), Zůbek, Dostálek (45. Bejbl), Hašek - Drulák (69. Verbíř), Wagner (90. Machala). Popiska ke kolektivní fotografii: SK Sigma Olomouc (2000-2001). Horní řada zleva: Zbožínek, Kotrys, Jordánek, Kaspřík, Bureš, Ujfaluši, Urbánek, König, Glos. Prostřední řada: vedoucí mužstva Jarolím, Kučera, Kováč, Zdráhal, Buchta, Kamesch, Rozehnal, Špiláček, Gába, MUDr. Krupa. Spodní řada: Barbořík, Kovář, Hapal, asistent trenéra Vít, trenér Kalvoda, asistent trenéra Vaďura, Machala, Mucha, Vlček.
