Hrával jsem za Sigmu...Oto Vyskočil (1959)

07.05.2007 / A tým

Rodák z Olomouce začínal s fotbalem ve Chválkovicích. Přes mládežnické týmy Baníku Ostrava se dostal do Sigmy Olomouc. Tam se zařadil do slavné generace hráčů, která vybojovala historicky první postup klubu do 1. ligy. Byl součástí týmu, který zažil po roce pád do druhé nejvyšší soutěže. Byl ale také členem výběru trenéra Karla Brücknera, který famózním způsobem v sezóně 1983-1984 proletěl zpět do 1. ligy. Tam je Sigma nepřetržitě až do dnešního dne. Oto Vyskočil věří, že v klubu, kde hrával, tomu nebude jinak ani v dalších sezónách. Dnes Oto Vyskočil podniká v autodopravě a hraje stále za starou gardu Sigmy. Na utkání s námi jelo i přes dva tisíce fanoušků, říká bývalý hráč. Obligátní otázka: první dojmy při pohledu na fotky z doby, kdy jste hrával za Sigmu? Kúrnik, to není pravda! Tady chodilo lidí, co?! Dívej se! Mě přesvědčovat nemusíte, já si tu dobu pamatuji... Ale moje žena ne….(volá na manželku)…. Podívej se maminko, jak tady krásně vypadám! (oba se smějí a manželka si bere slovo). Teď tady mám místo jednoho tři! (naráží na váhový rozdíl mezi fotografií a současností). Takže Vaše první dojmy, když pomineme věkový a váhový rozdíl…..? Vybaví se mi postup do první ligy a divácká euforie. Oba dva postupy. Ale ten první byl ….no byl první. Ten druhý potom byl jakousi povinností se tam dostat zpátky. Než jste nastoupil za Sigmu, tak jste byl v ostravském Baníku. To tehdy byla extratřída. Jak jste do Ostravy dostal a jaká to pro vás byla zkušenost? Šel jsem do Ostravy do školy. Bydlel jsem na internátě. Hrál jsem nejdřív za žáky, potom i dorost. Po vojně mi slibovali, že budu hrát. Ta konkurence byla ale tak velká…. Tam bylo snad šest reprezentantů: Vojáček, Radimec, Rygel, Lička, Šrajner, Albrecht. A samozřejmě další vynikající fotbalisti. Já tam s nimi byl asi rok. Evžen Hadamczik, nebožtík, měl navíc perfektní tréninky. Opravdu málokdo měl šanci se v té konkurenci prosadit. Pro mě určitě cenná zkušenost, byť jsem si moc nezahrál. Ale i v těch tréninkách jsem v tomto mužstvu sbíral zkušenosti. Potom jsem ale odešel na hostování do Bohumína. Poté jste se přes Tábor a Bohumín dostal do Olomouce. Jak jste prožíval základní vojenskou službu? Abych ji nějak smysluplně využil, psal jsem si všechny tréninky (ukazuje diář z té doby). Podívej, třeba tady, soustředění v Kašperských horách. První fáze 40 x 400 m, druhá fáze hra 2 x 25 minut a třetí fáze 17 km fartlek! A druhý den dopoledne posilovna a odpoledne 10 x 1200 m na čas! To když dnes ukazuji mladým, tak říkají, že jsme nebyli normální (smích). V Olomouci jste zažil dva postupy do 1. ligy. Jak dnes vidíte hráčskou kvalitu obou postupových týmů Sigmy? Tak ten první postup jsme měli dobrou partu….(vzpomíná) …. Uli (pozn. Uličný), nebožtík Beneš, nebožtík Dostál, Laďa Jegla, Honza Chladil, …Druhá parta byla také vynikající….(zadívá se na fotografii)….Ježíši! (smích) Zdeněk Tulis, perfektní gólman, bez chyb. Tady Juřica, ten se vrátil ze Slavie….Krátce řečeno vynikající parta. To je zásadní věc pro postup. Musí být parta. Pokud jsou skupinky, je to špatné. Všichni musí táhnout za jeden provaz. Jeden za všechny, všichni za jednoho! A jeden z nejlepších hráčů, jestli vůbec nejlepší, byl Lauda. Diváci chodili na něj. To mi nikdo nevyvrátí. Byl tady potom Radek Drulák, který také dával branky, ale Lauda byl Lauda. Na něm bylo vidět, že pro něj je druhá liga něco jako malá kopaná dnes. To byl prvoligový fotbalista! Mezi první a druhou ligou jsou obvykle rozdíly. Bylo to tak výrazné i na začátku osmdesátých let? Ten rozdíl tam byl a je stále. Tehdy to bylo více o fotbalovosti, technice. Dnes je to víc o bojovnosti. Je to ale také dáno tím, že dřív dobří fotbalisti zůstávali, dnes odcházejí do zahraničí. Ta kvalita byla asi tehdy lepší. A myslím i ve druhé lize. Tehdy se navíc ještě hrávala celostátní druhá liga tzn. i se slovenskými týmy. Hodně dnešních prvoligových týmů hrávalo za nás jenom druhou ligu: Zlín, Teplice, Liberec, Mladá Boleslav, Budějovice. Tehdy trénoval Sigmu kouč Dočkal. Ten byl pověstný svým ne právě mírným přístupem k hráčům. Byl to skutečně takový ras? Myslím si, že to byla velká chyba a jedna z hlavních příčin, proč se sestoupilo z první ligy. Kdyby tady byl jiný trenér, tak se z ligy nesestoupilo. Samozřejmě i hráči nesli svůj díl viny, ale vedl nás trenér. Jeho podíl bych viděl tak na 40%. Jako člověk nebyl špatný, ale jako trenér nás toho moc nenaučil. Tam se ukázal ten rozdíl mezi první a druhou ligou. V první nám už nestačilo jen běhat a bojovat. My přišli do kabiny po utkání a nikoho nebolely nohy. To je špatné. To trenér Brückner nám potom říkal: „do kabiny musíte po zápase dolézt po čtyřech! Nikomu nebudu nadávat, když se nechá v závěru utkání vystřídat, že má křeče!“ A hráčská kvalita byla adekvátní první lize? Hráče jsme měli dobré. Zkušený tým doplněný mladými hráči. Z těch starších hráčů jsem tady byl já, Jarda Fiala, Uličný, Kučerňák byl ta střední generace, Kudyn. My ale hodně bodů ztratili v posledních minutách zápasů. A to i doma. Hned první utkání doma s Nitrou bylo v televizi. My vedli 1:0, ale asi pět minut před koncem vyrovnali na 1:1. Takže první prvoligové utkání si pamatujete. Co takhle poslední před sestupem? To si také pamatuji….(chvíli přemýšlí). Prohráli jsme v Prešově nebo Košicích…. V Prešově... Jo, prohráli jsme tam ….(opět chvíli přemýšlí)….2:0. Předtím jsme prohráli 3:1 v Košicích. Ještě si vzpomínám, že nám říkali, že když sebereme Prešovu body, pomůžeme k záchraně Brnu. Jenže my prohráli a Brno padalo s námi. A s Brnem jsme se potom mleli o postup zpátky! (smích) Říkáte, že kondice byla dobrá, že tým byl dobře poskládaný, ale nezvládali jste závěry zápasů. Většinou ještě v 70. minutě jste drželi dobrý výsledek, ale pak jste utkání ztratili. Čím to tedy bylo? Kondice špatná nebyla, ale špatná připravenost hráčů na mistrovská utkání. My jsme běhali a běhali, ale s míčem jsme téměř netrénovali. Jen běh a posilování. My šli z utkání a měli jsme sil ještě na další zápas. My běhali, ale pořád stejně, pořád pomalu. Neuměli jsme zasprintovat, všude jsme byli pozdě, v každém souboji. Za trenéra Brücknera, když přišel, jsme si mysleli, že budeme zase běhat, ale my trénovali převážně s míčem. Jeli jsme do Nymburka na soustředění a tam se trénovalo jen s balonem: centry, strandardky, kombinace. To jsme za trenéra Dočkala nedělali. To byl opravdu jen běh, skluzy a souboje. My se učili dělat skluzy i na škváře! Učil nás, že musíme všechny pokopat, že si máme představit, že soupeř je fašista. (smích) V tělocvičně jsme skákali do žíněnek, jako do soupeře. On přišel z Kypru a tam že se setkal s anglickou kopanou. Ale Anglie, to byla také technika s míčem a tu my nedělali vůbec. Trenéra Dočkala vystřídal trenér Brückner…. Po první sezoně v lize Sigma spadla do 2. ligy, ale zpět šla hodně razantním způsobem. Byli jste tehdy tak silný tým? Tak trenéři, to je sto a jedna! Projeli jsme druhou ligou jako nůž máslem. My ztratili jen jediný bod za remízu v Brně, jinak jsme všechno vyhráli. Doma jsme Brnu potom dali 5:0. Od té doby je Sigma v lize. A doufám, že bude i příští sezónu. Podle mého jsou jiní adepti na sestup, Příbram a Slovácko. Na podzim roku 1986 jste byl také u historicky prvního utkání Sigmy v evropském poháru. Tehdy v 1. kole Poháru UEFA proti IFK Göteborg. Musel to být pro vás, vaše spoluhráče, fanoušky i celý klub výjimečný zápas... Byl a my byli dost nervózní. První pohárový zápas Sigmy v historii a navíc krátce po postupu. Navíc jsme hráli s týmem, který soutěž nakonec vyhrál. Byl to favorit, který u nás hrál to, co potřeboval. Hrál tak, aby navnadil lidi na domácí utkání. My se snažili….(zamyslí se) a mohli jsme i vyhrát. Tenkrát brankář Bubeník boxoval místo pravou rukou levou a na míč nedosáhl. On chudák měl čočky, ještě do toho bylo šero, protože osvětlení tenkrát nebylo a on asi nic neviděl (smích). Doma teda 1:1. A u nich nás zatlačili, během deseti minut nám dali dva góly. Potom se hrálo normálně na dvě branky, ale v závěru nás znovu přitlačili, dali nám další dvě branky a bylo to 4:0. Proč jste tehdy švédský tým víc nepotrápili? Vaše sestava byla plná zvučných jmen, třeba Beznoska, Mlejnek nebo Příložný, to byly tenkrát hvězdy celé ligy... Byla tam velká nervozita. A nezkušenost. Proti nám hrálo poháry zkušené mužstvo. Dvě oslavy postupu a účast v Poháru UEFA. To vše během pěti let. Jak to s Vámi prožívali fanoušci? Celé město žilo s námi. Lidi nás povzbuzovali, v ulicích nás zastavovali a plácali po zádech. Ta euforie nebyla jen na stadionu, ale i ve městě. Do Vítkovic s námi jelo padesát autobusů! Vážně? Jasně. To už bylo za trenéra Brücknera, po druhém postupu, v sezóně 84-85. My jsme spali v hotelu Atom. Ráno jsme se probudili a plné parkoviště aut a autobusů s olomouckou espézetkou. Po cestě zpátky z Ostravy jely jen olomoucká auta. Přes dva tisíce lidí určitě. Na Inter do Bratislavy s námi jelo dokonce přes 2500 fanoušků! Na hlavní tribuně bylo 250 fanoušků Interu a na tribuně na stání bylo těch 2500 našich fanoušků! Opravdu… (volá na svého otce, bývalého hlavního pořadatele Sigmy)…pamatuješ, kolik bylo přesně diváků z Olomouce na Vítkovicích a na Interu? To si už nepamatuji, ale hodně (odpovídá souhlasně Oto Vyskočil starší). Ale pamatuji si, jak přišlo v Olomouci na Duklu 19000 fanoušků! (pokračuje otec) A to zavřeli hodinu před utkáním stadion, protože už nebylo místo. To tenkrát nebyla ještě tribuna na stání. Jen betonové stupínky a na nich železná konstrukce s dřevěnými stupínky. Jediná tribuna byla ta hlavní, takže všichni ostatní stáli nebo lezli po okolních stromech (říká syn) A to jsem měl jen 32 pořadatelů (doplňuje otec). To musela být bouřlivá atmosféra... To jo. My vyběhli na hřiště a připadali jsme si jako na domácí půdě! Třeba na tom Interu, když řvalo 250 Slováků a na ně z druhé tribuny 2500 Olomoučáků, tak to byl sakra rozdíl! My byli fakt jako doma…..dnes jezdí nějaký autobus s fanoušky? Autobusem výjimečně, spíš auty či vlakem. Ale třeba teď na Slovácku bylo z Olomouce určitě 150 diváků…Kde vidíte příčiny současných nízkých návštěv na fotbalových stadionech? I když se klubu daří, tak návštěvy nejsou nijak vysoké... Já si myslím, že lidi jsou fotbalem nabaženi. Konkrétně tady jsou uspokojeni, protože liga se tady hraje už 23 roků. Předtím se na 1. ligu 40 let čekalo. My ji vybojovali a euforie z očekávání pokračovala. I když jsme prohrávali a potom spadli, tak lidi v té euforii chodili dál. Dnes je navíc jiná doba, lidi mají jiné zájmy. Za totality nebylo jiné vyžití. Když nebyla liga v Olomouci, jezdili do Brna či do Ostravy. Dnes už fotbal tady prostě tak netáhne. Já si Vás pamatuji jako obránce. Byl to vždycky Váš post? Já jsem přestupoval z Baníku do Sigmy jako útočník. To mě „dělal“ pan Spáčil (pozn. sekretář klubu) a trenér Máčala. I poté jsem hrával v útoku, ale už jsem to střídal se zálohou, střední a pravou. Ale potom se stala taková věc….(směje se)….no, byl jsem vyloučen za trenéra Máčaly v utkání 2. ligy ve Vítkovicích. Dostal jsem šest zápasů distanc, že jsem nadal sprostě rozhodčímu. Vzpomenete si na jméno? Ne, už ne. Ale byl to poslední zápas v sezóně a já měl nějaké problémy s hráči soupeře. Tak mě trenér Máčala střídal. Jak jsem šel kolem pomezní čáry, tak jsem řekl něco pomeznímu rozhodčímu, ten si zavolal hlavního a uviděl jsem ještě červenou kartu. No a po těch šesti zápasech mě trenér Máčala postavil v Plzni na beka, já se chytil a už jsem tam zůstal. Máčala za mnou před utkáním přišel a říká: „Místo pro tebe v útoku nemám, budeš hrát v obraně. Ty jsi rychlý, je tam dobrý útočník, tak ho hlídej!“ No a mě to bavilo, protože jsem si v obraně kdykoliv zaútočil. To říkám i mladým. Jako bek si zaútočíš, potom si spočneš pět minut vzadu. Ale jako záložník jezdíš nahoru dolů. Když jsem trénoval tady kluky ve Chválkovicích, tak jsem je to taky učil. Máte pokračovatele fotbalové tradice. Jeden Váš syn hraje v obraně, druhý v útoku. To jste jim určil vy? Od začátku mě tlačili, abych vedl kluky k fotbalu. Ale to já nechtěl. Nechal jsem tomu volný průběh. Když sami projevili zájem, tak jsem si řekl, že začnou s fotbalem ve Chválkovicích jako já. Jenže v 1. třídě byl výběr a oni je vybrali do Sigmy hned. A od té doby tam zůstali. Oba už v Sigmě nejsou, myslíte, že to je dáno tím, že odchovanci to mají vždycky těžší? Martin hraje ve Zlíně, Michal ve Fulneku. Určitě to mají odchovanci těžší. Jedna stránka je ta, že když se koupí nový hráč, tak by měl hrát. Ten má potom určitou výhodu. Samozřejmě záleží na talentu odchovance, ale i na trenérovi a jiných okolnostech. Takže na fotbal asi jezdíte stále... Chodím na Sigmu, ale když je v televizi, tak zůstanu doma. Už jsem pohodlný (smích). Jezdím do Fulneku a do Zlína samozřejmě. Co jinak dnes děláte? Stále určitě hrajete za starou gardu Sigmy. Jak často se setkáváte s bývalými spoluhráči? Zrovna dnes mě manželka nutila dělat na zahradě! Tys mě ale zachránil! (smích) Jinak podnikám v autodopravě a za staré pány Sigmy si rád zahraji. Pravidelně se scházíme. Když pominu každoroční zimní oslavu ve V.I.P. prostorách Androva stadionu, tak sehrajeme v létě pět nebo šest zápasů. Někdy se setkáváme i s manželkami. Někdy taky bez nich (směje se a pátrá pohledem po manželce). Je to dobře. Vím, že tak se moc týmů neschází. Brňáci jednou za rok maximálně. Tím jen potvrzujete slova o vynikající hráčské partě… To poznáš ještě v dnešní době při oslavě narozenin. V kádru bylo 18 hráčů. Vždycky se stane, že dva, tři, z nějakých důvodů nepřijdou, ale ta patnáctka tam vždycky je. O tom to je i dnes. Ten mančaft musí držet pohromadě. A občas se domluvit a udělat akci, aby vypadli z toho stereotypu. Ale aby přišli všichni, ne jen polovina. Sednout a vyříkat si to. Ale nic se nesmí přehánět. Já říkám, že fotbal je ideální koníček, je placený. To není práce. Když se daří, můžeš chodit v pohodě. Když ne, nemůžeš se nikde ukazovat. Musíš tomu fotbalu něco obětovat. A nikdy to není jen o talentu. Ani Jágr, Šebrle nebo Neumannová nemají to, co dokázali jen díky talentu. Oni si to museli také vydřít. Když budeš mít talent, ale budeš k tomu chlastat, budeš průměrný hráč. Třeba se v jednom zápase ukážeš, ale pak spadneš zase do průměru. Děkuji za rozhovor. Na závěr našeho rozhovoru donesl Oto Vyskočil starší bohatý archiv, který vytvořil svému synovi během jeho aktivní fotbalové kariéry. Fotky i výstřižky z novin dokládají pravdivost slov o divácké euforii na Hané. Dnes vytváří stejný archiv svým vnukům. Kluby, v nichž Oto Vyskočil (1959) působil: 1966–73: Chválkovice 1973-76: Baník Ostrava 1976–77: Dukla Tábor (II. liga, základní vojenská služba) 1978: Baník Ostrava (I. liga) 1979–80: Bohumín (II. liga) 1980-81: Sigma Olomouc 1981-82: Sigma Olomouc 1982-83: Sigma Olomouc 26- 0 (první prvoligová sezóna) 1983-84: Sigma Olomouc (II. liga) 1984-85: Sigma Olomouc 26- 2 1985-86: Sigma Olomouc 27- 1 1986-87: Sigma Olomouc 23- 0 1987-88: Sigma Olomouc 7- 0 1988-89: Žilina 1989-90: Uničov 1990-95: nižší soutěže v Rakousku Vysvětlivky: doba, klub, počet utkání, branky Statistiky Poháru UEFA - Sigma Olomouc, 1. kolo: 1. utkání: Sigma Olomouc - IFK Göteborg 1:1 Olomouc 17.9.1986, Türe (Turecko), 7.000 diváků. Olomouc: Bubeník - Beznoska, Mrázek, Mlejnek / 32./, Vyskočil - Machala, Kalvoda, Šišma - Sedláček, Příložný (73. Koukal), Muchka (46. Popovec). Tr. K.Brückner. Göteborg: Wernersson - Nilsson, Hysén, M.Carlsson, Fredriksson - Johansson / 66./, Andersson, Tord Holmgren (80. J.Carlsson), Mordt - Ekström, Bjur (64. Rantanen). Tr. G.Bengtsson. odveta: IFK Göteborg - Sigma Olomouc 4:0 Göteborg 1.10.1986, King (Wales) Göteborg: Wernersson - Nilsson, Hysén, M.Carlsson, Fredriksson - Larsson, J.Carlsson (54. Johansson), Andersson / 40./, Tord Holmgren (85. Mordt) - Ekström / 85., 88./, Rantanen / 14./. Tr. G.Bengtsson. Olomouc: Laslop - Beznoska, Mlejnek, Mrázek, Vyskočil - Malík (46. Muchka), Machala, Šišma, Rychtera - Příložný, Sedláček (53. Jiří Fiala). Tr. K.Brückner. Popiska ke kolektivní fotografii: TJ Sigma ZTS Olomouc před premiérovou prvoligovou sezónou 1982-1983. Horní řada zleva: Losenický, Slaný, Dvořák, Jarolím V., Kratochvíl, Pučálka, Nekuda, Machálek, Kalvoda, Jegla. Prostřední řada zleva: Hořava (masér), Plný (místopředseda oddílu), Skříček, Dostál, Vít, Čížek, Kořínek, Doležílek, Kučerňák, Kudyn, Spáčil (sekretář oddílu). Dolní řada zleva: Rak (technický vedoucí týmu), Chladil, Navrátil, Juřica, Uličný, Dočkal (trenér), Palička, Fiala Jar., Fiala Ji., Vyskočil, Matuška (asistent trenéra).