Hrával jsem za Sigmu...Roman Sedláček

19.12.2008 / A tým

"Hrát ligu byla pro mě obrovská čest," říká bývalý útočník. K dalšímu dílu „Hrával jsem za Sigmu“, jsme si do klubové prodejny Fan shop pozvali mistra kliček, míčového kouzelníka s fantastickým zrychlením a nezapomenutelnou postavu našeho klubu, hráče s číslem 7, Romana Sedláčka(*1963). Pustili jsme si video sestřih ze zápasů z jeho doby, prohlédli fotografie, výstřižky z novin a vrátili se v čase zpět. Dozvíte se něco o fanynkách, koho ze spoluhráčů neměl rád, o Karlu Brücknerovi, o skalpu Barcelony a řadě jiných záležitostí, nejen fotbalového života. Když se řekne Sigma, co tě napadne? Napadne mě, že jsem tady hrával ligu. Já jsem Brňák, takže jsem vždycky fandil hlavně Zbrojovce. Že jsem se objevil v Sigmě, to byla víceméně shoda náhod, ale jsem za to rád, usadil jsem se tady a hlavně – byla to pro mě obrovská čest, hrát ligu. Tenkrát to bylo opravdu něco. Hráči neodcházeli do zahraničí, takže byla daleko větší konkurence. A tvoje první fotbalové krůčky? Začínal jsem v rodných Těšanech. Tam jsem hrával až do svých šestnácti let. Po té jsem přešel do KPS Brno, vojna Jindřichův Hradec, po vojně jsem pak zamířil do Vítkovic, půl roku jsem byl ve Zlíně, no a pak už Sigma. Půl roku ve Zlíně? Ano. To bylo v sezóně, kdy Vítkovice získaly titul. Na podzim jsem hrál za Vítkovice, pak mě vyhodili a já šel do Zlína. Takže máš půl titulu To možná mám, ale nedostal jsem ani medaili, ani diplom (smích) Co tvoje kariéra po odchodu ze Sigmy? To jsme odešli s Oldou Machalou do Hansy Rostock. Tam jsem byl rok, protože jsme sestoupili z ligy. Potom jsem se docela toulal. Třeba ve druhé lize v Braunschweigu. Po návratu do Česka to byl rok v Jablonci, Zlín a Holice. Jak vedla tvoje cesta do Sigmy? Trenér Brückner si mě ve Zlíně vyhlídl a přivedl mě sem. Obligátní otázka – co povíš o trenéru Brücknerovi? Vynikající praktik. Není to prototyp vědce, ale je to veliký praktik. Když odhadne, co ten tým potřebuje, dokáže to potom na hřišti proměnit ve vynikající výsledky. Dnes o tom spousta trenérů umí pěkně mluvit, ale on to umí do těch hráčů dostat. A nějaký jiný trenér, který by se „Karasovi“ přiblížil? Třeba v mládežnických kategoriích? Trénovalo mě hodně trenérů, ale po té fotbalové stránce se mu nepřiblížil asi nikdo. Takže platí, že z jiných trenérů si hráč vezme 8%, zato z Brücknera 80? Jednoznačně. Myslím, že když hráč projde Brücknerovou školou, nemůže říct nic jiného. Myslím, že by se našlo jen málo lidí, kteří by řekli opak. Zažil jsem spoustu trenérů, kteří mluvili o nějakém presingu, o ataku, ale nikdo to neuměl dát do toho tréninku tak, jako Karel. Někdy se jedna věc trénovala, jak se říká, až do zblbnutí. Skoro se to zdálo zbytečné, ale v zápase jsme pak přesně věděli, kdo má kam běžet, kdo se má jak postavit… To vidím i dnes u Sigmy. Jako divákovi se mi lehce kritizuje, ale kolik vychovala Sigma útočníků? A začíná to právě tréninkem mládeže. Bez kvalitních trenérů, kteří zapracují na technice a individuální kvalitě těch hráčů, to prostě nejde. Vždycky jsi byl srdcař. Štve tě prohra i dnes, když třeba hráváš za starou gardu? Já nikdy neuměl prohrávat. Někdy jsem kvůli tomu třeba i trochu švindloval, ale dnes už je to lepší. Už se tolik nehádám. Spíš mě naštve, když někam přijedeme, máme obranu s věkovým průměrem 60 let a oni na nás pošlou mladý kluky, aby si něco dokázali… Dnes už hlavně vzpomínám. Byli jsme super parta, na pokoji jsem spával s Oldou Machalou, spoustu jsme toho zažili a užili si hodně srandy. Měl Roman Sedláček oblíbenou branku? Určitě tu pod hodinami. Když se hrálo druhý poločas na tuhle branku, to se mi tak nějak líp dařilo. Aspoň si to myslím. (smích) V minulém rozhovoru se Jirka Doležílek vyznal, že měl rád penalty a že v nich byl doceka úspěšný. Co ty a pokutové kopy? Tak já jsem se k penaltám dostal až v Holici. Až jsem pořádně vyzrál. (smích) Jinak jsem se k tomu nikdy moc nehrnul. Radši jsem k tomu pouštěl zkušenější hráče. Pro Sigmu jsi pomohl vybojovat Pohár UEFA. Nemrzelo tě někdy, že sis s tím týmem nezahrál proti Realu, nebo Juventusu? Mrzelo, nemrzelo… Já byl tenkrát rád, že můžu jít kopat do Německa. Bylo mi 29, byl jsem rád, že o mě vůbec někdo stál. Zase jsem si zahrál s Rostockem Ligu Mistrů, tehdy teda PMEZ a hráli jsme proti Barceloně. Na Nou campu jsme prohráli 0:3, ale doma jsme je 1:0 porazili, takže zase můžu říct, že jsem vyhrál nad Barcelonou. A byl to pro nás tehdy zážitek. Když se řekne – dvorní nahrávač Radka Druláka. Sedí to na tebe? Rozhodně jsem nikdy nebyl typický střelec – zakončovatel. To Drulák, Lauda, to byli ostrostřelci. Věděl jsem, že když to Radkovi nahraju, tak ten gól dá. U sebe jsem tu jistotu necítil. Už jsme probrali střelce, dvorní nahrávače, co tahoun týmu? Myslím, že jsme nějakého vyloženého jednoho tahouna neměli. Byli jsme dobrá parta, táhli jsme za jeden provaz a dokázali jsme se vyhecovat. Když někdo něco zkazil, dokázali jsme si v kabině vynadat, ale nikdo to nebral tak, že by se urazil. Ale jednoho jediného tahouna toho manšaftu, to bych asi nedokázal vypíchnout. Tak jak jsme se dokázali vyhecovat, dokázali jsme se pohádat a kolikrát se po zápase i „ožrat.“ (smích) Ale to byla jiná doba. Drželi jsme víc při sobě. Taky nebyly žádné bulvární plátky a ve Varně byla větší tma. Říkal jsi, že tady byla skvělá parta. Byl někdo, koho jsi „nemusel?“ Byl. Příložný. Klidně tam napište, že jsem ho nesnášel. Ale to byl jediný případ. Jinak jsem s nikým neměl problém, naopak. Kdysi jsem mu nahrál a on dal gól, po zápase za mnou přišel a povídal: „Vidíš, mladej, takhle to bude. Ty budeš nahrávat, já budu dávat góly.“ Odpověděl jsem mu něco jako: „To by se ti líbilo, co, Pražáku.“ On mi pak začal nadávat a od té doby jsem ho neměl rád. Byl jsem týmovým hráčem, takže jsem mu samozřejmě nahrával, ale vždycky mě to trošku štvalo, že to musel být zrovna on. Co nějaká příhoda? No, jednou jsme hráli v Žilině a byla tam šílená bouřka. Oni ještě neměli osvětlení a jediné, co tam svítilo, byly hodiny. A Mira Kouřil nosil kontaktní čočky. A ke konci druhé půlky na mě začal halekat, ať se stáhnu do zadu, že vůbec nic nevidí. Jestli měl ty čočky zarosený, nebo co. No, vyhráli jsme, takže to dobře dopadlo, ale pak jsme si ho vždycky dobírali, ať si radši vezme čočky, co kdyby zase zhasli. Co fanynky, v té době? Fanynky? No, těch bylo habaděj. Takže to bylo stejné jako dnes. To tedy nebylo. (smích) Fanynky byly daleko věrnější. Ne, že bych věděl, jak to teď chodí, ale když vidím ty mladé holky… Za nás byla Varna, Jednota a my jsme se vlastně všichni znali. Teď je těch podniků strašná spousta, čtrnácti, patnáctiletá holka vypadá na dvacet a jde na diskotéku lovit fotbalisty… Měl jsem jednu, co mi vystřihovala články a fotky, ale nic víc v tom nebylo. A ty sis vzal slečnu, co tě obdivovala jako fanynka? Nene, já se ženil na vojně a se svou manželkou jsem dodnes. Ale nevím teda, jestli mě nějak zvlášť obdivuje. (smích) Ale já jsem spokojenej. Co pokračovatelé rodu? Mám dvě holky. Hrají fotbal? Tak to vůbec. (smích) Já je do sportu nenutil. Jedna hrála volejbal, druhá házenou, ale spíš s tím jen tak koketovaly. Té mladší jsme nakonec koupili koně, takže jezdí na koni a starší dělá v Praze u British Airways. A tvůj po fotbalový život? Já mám teď bar Čím to je, že tolik sportovců podniká v pohostinství. Chtějí něco dohnat? Nevím, jak to je u ostatních, ale já jsem vyučený v oboru, takže se věnuju tomu, co jsem se učil ve škole. Asi se tím nechci živit pořád, zkouším i něco jiného, ale je to takový základ co mě uživí a dokážu zabezpečit rodinu. Trenérství tě třeba neláká? Já se tomu věnuju. Už pár dní trénuju Protivanov. Ale nějaké vyšší ambice, že bych někde trénoval profesionálně, to nemám. Chci se tím hlavně bavit. Když sleduji současné trenéry, tak jim vůbec nezávidím. Kdyby ses mohl vrátit v čase, udělal bys to? Jéje, kdo by to neudělal, že? Ale ne, já ničeho nelituju, že bych třeba něco udělal jinak. Měl jsem nabídky ze Sparty i ze Slavie, ale nešel jsem tam a neudělal bych to zase. Mrzí mě, že nemám titul, ale holt jej nemůže mít každý. Můj sen byl hrát za Zbrojovku Brno. Nechápu, když Moravák řekne, že je jeho snem hrát za Spartu, nebo za Slavii. Pochopím, když tam někdo jde za titulem, nebo zahrát si poháry, ale když čtu o Kováčovi, že Sigmě děkuje, ale klubem jeho srdce je Sparta… Nevím, no. Díky za rozhovor Tomáš Ostřanský, Miroslav Skácelík Kluby v nichž Roman Sedláček (*1963) působil. 1969-79 Sokol Těšany 1979-83 KPS Brno 1983-84 VTJ J. Hradec 1984-86 TJ Vítkovice 1986 TJ Gottwaldov 1986-87 SK Sigma Olomouc 24/5 1987-88 SK Sigma Olomouc 23/4 1988-89 SK Sigma Olomouc 26/4 1989-90 SK Sigma Olomouc 29/6 1990-91 SK Sigma Olomouc 22/6 1991-92 Hansa Rostock 1992-93 Ramscheid 1993-94 Braunschweig 1994-95 FK Jablonec 1995 FK Zlín 1996-97 Uherský brod 1997-2002 HFK Olomouc Za Sigmu – 124/25 V lize - 153/25 Reprezentace - 5x 29. 8. 1990 Finsko - ČR 1:1 (1:0) - první poločas 30. 1. 1991 ČSFR - Australie 1:0 (1:0) - od 78. minuty za Kuku 6. 2. 1991 ČSFR - Australie 2:0 (0:0) - první poločas 25. 9. 1991 ČSFR - Norsko 3:2 (1:1) - celý zápas 16. 10. 1991 ČSFR - Albánie 2:1 (2:0) - v Olomouci - druhý polo‹as Kvalifikace na OH - 2x