23.08.2007 / Ostatní
Rodák z Doloplaz začínal v olomoucké Sigmě v dorosteneckém věku. Hráčskou kariéru ukončil až v jedenačtyřiceti letech v krajském přeboru na jihu Čech. Odtud to nebylo daleko do Českých Budějovic na post generálního ředitele Dynama. Se svými bývalými spoluhráči ze Sigmy se potkal teprve nedávno, téměř po dvaceti letech, při jednom utkání staré gardy. „Měli jsme problém se poznat. Někteří jsme dost přibrali na váze,“ směje se dnes setkání Zdeněk Kořínek. K rozhovoru jsme využili start nového soutěžního ročníku 2007 / 2008, který olomoucké Sigmě určil za soupeře právě českobudějovické Dynamo. Zdeněk Kořínek zavzpomínal na dobu, kdy hrával za Sigmu… Co se vám vybaví při pohledu na fotky z vašeho působení v Olomouci? Vybaví se mi éra postupu do ligy s touhle partou a vzpomínka na hráče, které tady vidím. S některými se setkávám dodnes, protože trénují jako Leoš Kalvoda, Vlasta Palička. Zdeněk Tulis dělá šéfa v Jihlavě a taky Jirka Doležílek, můj velký kamarád z Olomouce nejen na hřišti, ale i mimo něj. Těch vzpomínek je spousta. Bylo to krásné období, ale pak to skončilo a už jsou to jen vzpomínky. Poté jsem se po letech do Olomouce vrátil již jen jako funkcionář. Z jedné strany jsou to krásné vzpomínky, z druhé strany trošku nostalgie z toho, že jsem ve třiadvaceti odešel. A taky trochu hořkost. Hořkost? V čem spočívala? Byl jsem v letech, kdy jsem si myslel, že mě fotbalová budoucnost teprve čeká. Druhý rok v Chebu jsem začal pravidelně hrát ligu. Já přišel do Olomouce, kde to převzal trenér Dočkal. Tvořilo se mužstvo, spadli jsme z ligy. Střídalo se to tam a moc šancí jsem nejprve nedostával. Potom jsem začal hrávat pravidelně. V tom roce jsme i postoupili z druhé ligy zpátky. Byla to velká euforie, velké návštěvy. V tu letní přípravu si jen pamatuji, že jsem onemocněl na soustředění v Nymburce. Potom mě, pár dnů před mistrákama, poslali na hostování do Třince. Tím začala taková ta moje pouť. Hořkost byla v tu chvíli, ale teď převládají jen ty pozitivní vzpomínky. Ve fotbale to tak prostě chodí. Jak dlouho jste v Olomouci působil? V patnácti letech jsem přišel do dorostu, kde mě tenkrát trénoval Ivan Čech. V sedmnácti jsem přešel do mužů, kam mě vytáhl trenér Milan Máčala. Na svazu se totiž tenkrát udělala regule, že museli povinně nastupovat v mužstvu hráči do devatenácti let. Takže si pamatuji ty první zápasy, kdy jsem byl ve druhé, páté, desáté, patnácté minutě střídán. (smích) Na hřiště jsem nastupoval s vědomím, že tam mám vydržet a nic nezkazit. Když už jsem pak viděl kluky, jak se rozcvičují, věděl jsem, že budu střídán. Absolvoval jsem předzápasovou rozcvičku, přípravu na zápas a někdy jsem to měl v páté minutě už za sebou. Byla to pro mě zkušenost, protože tenkrát mě střídali hráči jako Petr Uličný, kluci Fialové, Vlasta Palička, Zdenek Čížek nebo Jirka Navrátil. Byla tam spousta kvalitních fotbalistů, kteří měli něco odkopáno. Měl jsem z nich velký respekt, ale po půl roce jsem těch šancí dostával víc a na tom hřišti jsem vydržel déle a déle. Nakonec jsem se propracoval do základní sestavy a hrál jsem celý zápas. Na kterého hráče ze Sigmy z vaší doby vzpomínáte nejvíc? V té době se to hodně točilo okolo Nikiho Laudy, který byl výrazná osobnost na hřišti i mimo něj. Byl to člověk od pána Boha, lidi se něj chodili rádi dívat. Takoví hráči v dnešní době schází. Vynikající kopací technika. Zahrávání trestných kopů a standardních situací v jeho podání bylo neuvěřitelné. Těch kluků se tam ale během mého působení vystřídala spousta. Rád vzpomínám na Petra Uličného, který mi v začátcích hrozně moc pomohl. Leoš Kalvoda, bratři Fialové, Laďa Kučerňák….Bezvadní kluci. K tomuto bych dodal ještě Jirku Kubíčka, který chytal. Byla s ním hrozná sranda. Jirka studoval, dojížděl. Věnoval se víc studiu, než fotbalu a obdivuji na něm, že v pětadvaceti skončil a dodneška vydržel jako funkcionář. Není zkušenějšího člověka v naší lize, než je on. Olomouc je dneska stabilním účastníkem ligy. A je to také jeho zásluha. Lidí tam chodí dost. Sigma má obrovské zázemí a perspektivu do dalších let. Jak vzpomínáte na trenéry v Sigmě. První byl Ivan Čech, který mi toho v dorostu dal hrozně moc. Měli jsme tam výbornou partu a opravdu jsme ho respektovali. Ten dorost byl tenkrát v Sigmě moc dobrý. Poté byl kontakt s Milanem Máčalou, ale jen krátkodobě, protože odešel na jiné angažmá. Já potom šel na vojnu do Rudé Hvězdy Cheb. Po návratu Sigmu trénoval Dočkal, který ale spadl z ligy. Další sezónu, to jsme hráli druhou ligu, nás trénoval Vlastimil Zeman. No ale nejvíce si pamatuji na trenéra Brücknera. Ten mě ale v letním přípravném období poslal na hostování do Třince a tím moje kontakty s Olomoucí na dlouhá léta skončily. V Olomouci působilo plno uznávaných trenérů. Byl jste součástí kádru při sestupu. V čem osobně vidíte tehdejší příčinu pádu do druhé ligy? Mužstvo nebylo v lize stabilizované. Spousta hráčů přicházela, odcházela. Olomouc měla tehdy z věkového hlediska hodně zkušené mužstvo, bylo složené z hráčů okolo třiceti let. Těžko hodnotit, ale hodně zápasů jsme ve federální lize prohráli o gól. Na Dukle, na Slovanu 3:2, 1:0 a tak dále. Nezkušenost možná v té době sehrála roli. Mužstva v Praze a Bratislavě byla prošpikována reprezentanty. Ty oddíly byly prostě fotbalově o trošku výš než my. Když jste se vracel z vojny, neměl jste jiné nabídky, než jít do Olomouce? Tenkrát mě trenér Brückner oslovil za Brno, kde působil. Měl jsem dokonce dohodu s Vítkovicemi, které tenkrát budovaly mužstvo a rok nebo dva na to se staly mistrem republiky. Mohl jsem i zůstat v Chebu a podepsat smlouvu jako policajt z povolání, což moji kolegové jako např. Jarda Šilhavý udělali. Po mě tam byl z Olomouce ještě Radek Drulák. Já jsem se ale musel vrátit do Olomouce, protože ta postoupila znovu do ligy. Já jako její hráč jsem se musel dle regulí vrátit do mateřského oddílu. Ale nevadilo mi to, těšil jsem se domů. Tam problém nebyl. Jak jste se vy, rodák z Doloplaz, dostal na vysoké funkcionářské místo do Českých Budějovic? To je na delší vyprávění. Snad jen ve zkratce. Z Třince jsem šel ještě na dva roky na hostování do Chomutova, kde mě z Chebu trénoval trenér Plaz, který pak Chomutov převzal. Hrál jsem tam druhou ligu. V osmadvaceti mě trenér Nevrlý oslovil, abych šel do Budějovic, kterým se nepodařilo postoupit do ligy. První rok jsme skončili někde uprostřed tabulky, druhý rok s trenérem Kotrbou a Tobiášem jsme postoupili do první ligy. Mě bylo v tu sezonu 3O let a rozhodl jsem se, jak bylo tenkrát moderní, jít do Rakouska. V třiceti jsem začínal nový život, fotbal byl samozřejmě horší. Naše generace si fotbalem moc nevydělala. Pozitivní bylo, že jsme nemuseli chodit do práce. Člověk nebyl ve třiceti letech opotřebovaný, lépe řečeno jenom fotbalem. V tom věku bylo ale těžší sehnat zaměstnání, protože reference o nás nebyly, moc jsme toho neuměli. Pokud někdo měl školu, zase mu scházela praxe. Většina těch kluků jako já jsme začínali znovu a to Rakousko bylo pro mě zkušeností. Poznal jsem, že musím začít úplně jinak. Vydržel jsem tam asi devět let. Po pěti letech jsem začal u německé firmy, pro kterou jsem dělal asi osm let. Získal jsem zkušenosti z úplně jiné oblasti. Nicméně před třemi lety přišla nabídka z Dynama, když tady končil Emil Kristek, s kterým se přátelím. Na pohovorech jsem uspěl, a jsem třetím rokem ředitelem. A trenérské řemeslo vás po aktivní fotbalové kariéře nikdy nelákalo? To ani ne, i když jsem v Rakousku jako hrající trenér působil. Tam to bylo samozřejmě na jiné úrovni. Nebyl jsem ten typ člověka, který by si psal poznámky, obsahy tréninků a plánoval si kariéru tímto směrem. Mě ta trenérská práce tolik nelákala, spíš mě fotbal baví všeobecně, než se zaměřovat na trenéřinu. Zkoušel jsem to i s mládeží, ale to je obrovsky náročná práce. Trenér ze mě už prostě nebude. (smích) Děkujeme za rozhovor. Kluby, v nichž Zdeněk Kořínek (1961) působil: 1968 – 1976 Doloplazy 1976 – 1978 SK Sigma Olomouc (dorost) 1978 – 1981 SK Sigma Olomouc (muži) 1981 – 1982 Rudá Hvězda Cheb – (vojenská služba) 8/1 1982 – 1983 SK Sigma Olomouc 13/1 1983 – 1984 SK Sigma Olomouc (II. liga) 1984 – 1986 Třinec (II. liga) 1986 – 1988 Chomutov (II. liga) 1988 – 1990 Dynamo Budějovice (II. liga) 1991 – 2000 nižší rakouské soutěže 2000 – 2002 Platan Protivín (krajský přebor) Bilance za Sigmu v lize: 13 / 1 Bilance v české lize: 21 / 2 Popiska k obrázku č. 1: TJ Sigma ZTS Olomouc, sezóna 1983/1984. Horní řada zleva: Palička, Kučerňák, Richter, Tulis, Doležílek, Kořínek, Schneider, Lauda. Prostřední řada zleva: trenér Brückner, Božík, Kalvoda, Juřica, Skříček, Novák, Jegla, masér Hořava. Dolní řada zleva: Jaromír Fiala, Jiří Fiala, Vyskočil, asistent trenéra Rak, Hajský, Malík, Muchka. Popiska k obrázku č. 2: Horní řada zleva: Lauda, Šindelář, Čížek, Kořínek, Mrázek, Schneider, Richter, Kučerňák. Střední řada zleva: Hořava (masér), Juřica, Knapp, Palička, Doležílek, Skříček, Vít, Fiala Jiří, Vyskočil, Navrátil. Dolní řada zleva: Jeřábek, Kalvoda, Brückner (trenér), Fiala Jaromír, Tulis, Hajský, Rak (asistent trenéra), Jegla, Malík. Ve FotbalINFO k sobotnímu zápasu s Mostem se můžete těšit na rozhovor s Ladislavem Kučerňákem.
