Hrával za Sigmu…Jiří Vaďura (*4.3.1965-26.12.2007)

22.02.2008 / A tým

Na tomto místě Vám, fanouškům Sigmy, přinášíme rozhovory s bývalými fotbalisty Sigmy. S jedním jsme ale rozhovor již nestihli. Někdejší opora prvoligového týmu SK Sigma Olomouc ve středu 26. prosince 2007 ve věku dvaačtyřiceti let podlehla těžké nemoci. Proto přinášíme vzpomínku jeho spoluhráčů, kamarádů, kolegů a příznivců. Jiří Vaďura, přezdívaný Džules, začínal v Nesovicích. Poté hrával celostátní dorosteneckou ligu za KPS Brno. Odtud odešel na vojnu do Dukly Praha. V lednu 1988 přišel do Olomouce. Hned se zařadil mezi opory hanáckého klubu. V modrobílém dresu debutoval v 16. kole proti Hradci Králové. V olomouckém dresu odehrál 222 utkání, pouze tři hráči byli Sigmě věrnější. Jiří Vaďura byl členem slavného týmu z úvodu devadesátých let. V sezonách 1990/1991 a 1991/1992 získal se Sigmou dvě třetí místa. Byl rovněž u největšího ligového úspěchu Olomouc, v ročníku 1995/1996 slavil se spoluhráči ligové stříbro. V Poháru UEFA byl u památných zápasů s Hamburkem (2:1 a 4:1) a Realem Madrid (1:1, 0:1) v sezoně 1991/1992. O rok později byl rovněž při slavné bitvě s Juventusem Turín. Hrával obránce či záložníka. Za Duklu Praha, Sigmu Olomouc a Drnovice odehrál celkem 252 utkání, ve kterých nastřílel 21 gólů. Působil také ve slovenském Interu Bratislava. Působil i jako trenér, vedl juniorku i prvoligového áčko Sigmy v sezoně 2001/2002. Trénoval také druholigový LeRK Prostějov a třetiligový Uničov. „Jirku jsem tenkrát přivedl z Dukly Praha. Stal se z něj hráč, který Sigmě obrovsky pomohl. Ty roky se nedají zapomenout, to bylo super. Vzpomínky na něj jsou krásné. Byl to komplexní hráč, vůdčí osobnost. Patřil k těm, kteří si dokázali vyřídit problém v kabině sami. Jako hráč byl vynikající. Byl to tvrdý, nekompromisní, rovný chlap. A měl obrovské předpoklady pro práci trenéra, mohl jako kouč udělat velkou kariéru. Je to smutné, moc smutné.“ Jiří Kubíček, sportovní ředitel Sigmy „Bylo to v roce 1992. Hráli jsme za dorost Lokomotivy Olomouc. Chodili jsme na Sigmu celá parta. Džuleš měl tehdy špatné období, prostě se mu nedařilo. Lidi na něj hrozně nadávali. My se ho zastávali, protože jsme věděli, co fotbal obnáší. Že se jednou daří, jednou ne… A po pár zápasech jsme přišli na fotbal s plachtou, kde bylo napsáno „Jirko Vaďuro do toho!“. Další zápas jsme již vytáhli druhou plachtu, kde bylo napsáno „Fanklub Jirky Vaďury.“ Potom si toho hráči Sigmy všimli a začali si z Jirku dělat srandu v šatně. Jirka si zjistil, o koho jde, zkontaktoval se s námi a pozval nás po jednom tréninku. Tak jsem se seznámili. Za naši podporu slíbil, že přijde podpořit i nás na naše utkání. Nakonec chodil na každý náš domácí zápas a když mohl, tak s námi jel i na venkovní utkání. Dokonce přišel i někdy na trénink a na té škváře s námi trénoval! (nevěřícně kroutí hlavou). To pro nás bylo neskutečné, když takový hráč, prvoligista, chodí na naše tréninky a zápasy župního přeboru…..Povzbuzoval nás a hecoval! Jednou jel s námi do Štěpánova na zápas. Lítal tam podél postranní čáry celé utkání a neskutečně to prožíval. Potom už nebylo daleko k zápasům v Nesovicích, odkud Jirka pocházel. My dali mužstvo dohromady a jelo se. Zrovna tam měli hody! Nebo jsme hrávali vždy po skončení podzimní a jarní části sezóny na hřišti v Řepčíně. Jirka pozval své spoluhráče. Tak s námi hráli další prvoligoví hráči, jako třeba Karel Rada nebo Milan Kerbr. I když hrával potom v Interu Bratislava, tak nás tam zval.“ Jiří Romanovský a Lukáš Sedláček, zakladatelé fanklubu Jiřího Vaďury „Poprvé jsem se setkal s Jirkou jako jeho spoluhráč, když jsem přišel do "A" mužstva Sigmy Olomouc v roce 1992. Působil na mě kamarádským dojmem. Vždy, když jsem potřeboval, mi poradil. Byl pro každou legraci. Jirka byl výborným levým obráncem, který se nebál zaútočit. Měl vynikající hru hlavou. Vždy jsem na něm obdivoval jeho zarputilost, chtěl vždy za každou cenu vyhrávat a dovedl k tomu strhnout vždy i celé mužstvo. K tvrdým zákrokům jak v zápase, tak v tréninku neměl Jirka nikdy daleko. Byl to prostě takový typ fotbalisty, tvrdý a nesmlouvavý. O jeho těžké nemoci jsem dříve neměl ani tušení. To, že byl Jirka tak těžce nemocný jsem se dozvěděl od Romana Sedláčka, který s ním byl v kontaktu a navštívil ho i v nemocnici.“ Ivo Lošťák, bývalý spoluhráč „Jirka Vaďura byl mým velkým kamarádem, stále je a bude fotbalovým vzorem. Když jsme se poprvé setkali osobně, naše povídání se protáhlo na 5 hodin. Měl obrovský zápal pro sport a hlavně fotbal. Každé naše setkání mi dalo moc radosti a síly. Byl to člověk s velikým srdcem, skromný a obětavý. Uměl naslouchat druhým. Byl velkým člověkem. Moc mi chybí.“ Michal Krejčí, fanoušek Sigmy “Poprvé jsem se s Jirkou potkal v útrobách stadionu Sigmy, kam jsem chodil na návštěvy ať už trenérů nebo starších spoluhráčů. Od otce jsem věděl, že jsme skoro rodáci. Působil na mě úplně normálním dojmem. Byl to fotbalista s velice dobrou levačkou a vynikající hlavou. Měl v sobě ohromnou sílu strhnout zápas a přitom použít i trochu tvrdší hry - na hranici únosnosti. I když byl mezi námi velký věkový rozdíl, zahráli jsme si spolu v SK Nové Sady a pamatuji si na zápas 1.A. třídy ve Staré Vsi. Pamatuji si, že zvolili taktiku "Obsaďte ty dva stary." Jirka se dlouho trápil vzadu a pak to nevydržel a utekl na hrot. Mě jenom řekl: „dávej mi to co nejrychleji na hrot nebo na hlavu.“ Myslím, že jsme vyhráli 2:0 a Jirka dal oba góly. Už ani nevím, kolik nám bylo let, ale dost. Po zápase jsem viděl na Jirkovi jakou měl z toho zápasu radost a jaké cítil vnitřní uspokojení. O jeho nemoci jsem věděl dlouho ať už od svého otce nebo od některých kamarádů.“ Ladislav Kučerňák, bývalý hráč Sigmy „Jirky jsem si všimnul ještě v Dukle, když hrála poháry. Dukla byla pojem a tak když Sigma ohlásila v zimě 87/88,že přijde Jiří Vaďura do Olomouce byla to docela bomba.První možnost vidět Jirku, byl turnaj na UP hale. Šel jsem tenkrát jako fanda na Sigmu, ale hlavně podívat se na novou posilu. Několik sezon jsem si pak nedokázal představit sestavu bez něj. Jestli bude mít někdy Sigma svoji síň slávy, musí tam mít Jirka svoje místo.“ Miroslav Skácelík, fanoušek a speaker Sigmy „S Jirkou jsem se poprvé setkal v roce 1988 po přestupu z Dukly Praha. Byl kvalitní obránce s dobrou kopací technikou. Uměl dát gól. Nechtěl nikdy prohrát a nebál se nikdy trenérovi říci svůj názor. O jeho nemoci jsem věděl asi rok.“ Oldřich Machala, bývalý spoluhráč a trenérský kolega „S Jirkou jsem se poprvé setkal coby spoluhráč za trenéra Dunaje. To se vrátil z vojny z Dukly Praha. Tehdy přišel i Honza Maroši. Když přišel, byl tichý, ale na hřišti odváděl vždy 100 %. Jako hráč byl výborný. Vítězný typ. Takových je málo. On by pro vítězství udělal všechno. On by i protihráče snad zabil (úsměv). Oceňoval jsem na něm tu zarputilost a touhu po vítězství, být vždy první. Na tréninku byl nekompromisní. Někdy to odnesl tím, že byl vykázán z tréninku. Spolu jsme toho zažili hodně. Já odcházel, on tady zůstal. Potom odešel i on. Když se vrátil, začal jako trenér juniorky. Potom jsme trénovali spolu. Zažili jsme vynikající sezónu, kdy jsme skončili třetí, dařilo se nám. Potom přišly nějaké nesrovnalosti, ale musím říct, že Jirka byl pracovitý, ctižádostivý….O jeho nemoci jsem nevěděl. Ať jsme si co jsme si, tohle člověk nikomu nepřeje. Bylo to hodně tvrdé… Leoš Kalvoda, bývalý spoluhráč a trenérský kolega Kluby, v nichž Jiří Vaďura (*4.3.1965 - 26.12.2007) působil: 1972 – 1983 – Medovice 1983 – 1986 – KPS Brno 1986 - 1987 – Dukla Praha – 18/0 leden 1988 – SK Sigma Olomouc - 13/0 1988 - 1989 – SK Sigma Olomouc - 17/0 1989 - 1990 – SK Sigma Olomouc - 29/2 1990 - 1991 – SK Sigma Olomouc - 29/3 1991 - 1992 – SK Sigma Olomouc - 27/2 1992 - 1993 – SK Sigma Olomouc - 27/4 1993 - 1994 – SK Sigma Olomouc - 27/4 1994 - 1995 – SK Sigma Olomouc - 27/4 1995 - 1996 – SK Sigma Olomouc - 27/2 1996 - 1997 - Inter Bratislava – 25 zápasů 1997 - 1998 - Drnovice – 12/0 1998 - 1999 – LeRK Prostějov (2. liga) – 12/1 Vysvětlivky: doba, klub, počet utkání, branky Více fotografií najdete v sekci Fanzona / Galerie.