Melinho: Trpěl jsem, trpím a trpět budu dál

25.10.2007 / A tým

Výhru Sigmy nad Teplicemi v 10. kole Gambrinus ligy zařídil brazilský záložník Melinho (* 1980). Olomoucké diváky se mu podařilo rozehřát už ve 2. minutě, kdy prudkou ranou po zemi překonal teplického brankáře Slavíka. Byla to Melinhova desátá branka v české lize. Se zakončením neměl Melinho potíže. Větší problémy mu ale působí vlastní tělesná teplota a s příchodem podzimu pozoruje Brazilec teploměr s hrůzou v očích. Nahřišti oblékl jako jediný černé rukavice, a když po závěrečném hvizdu mířil zabalen v teplé bundě do kabiny, ucedil skrz drkotající zuby: "Zzzima," a doprovodil to nepublikovatelnou českou nadávkou. V˙očích mu ale hrály plamínky. Svou trefou zajistil Sigmě tři body a výhru nad druhými Teplicemi. Sigma dokázala vyhrát, ale výkon ve druhém poločase nebyl optimální. Zápas se vyvíjel přirozenou cestou. Dali jsme na začátku gól a v prvním poločase jsme byli lepším týmem. Po přestávce jsme se už spíše soustředili na udržení náskoku. Ten gól jste vstřelil vy, jak celá situace vznikla? Vyměnili jsme si balon s Hartigem a šel jsem sám. Vystřelil jsem a bylo trochu i štěstí, že mi míč tak dobře sednul. Vypadalo to, že vás gól střelecky naladil. Střílel jste pak docela často ze hry a zahrával jste i většinu přímých kopů... Povrch byl dost vlhký, střelba byla tedy asi to nejlepší, co se v těchto podmínkách dalo dělat. No, a taky se řídím pravidlem, že jen ten, kdo střílí, tak dává góly. Po prvních dvaceti minutách jste ale jakoby přestali hrát po zemi a dlouhými nákopy jste přišli o spoustu míčů, souhlasíte? Samozřejmě, chyby se dějí a mohly se dít i v tomto případě. Musíme se toho v příštích utkáních vyvarovat. Nechyběla tomu tedy právě ta vaše dirigentská práce? Ale na trávníku je přece jedenáct hráčů a kdokoliv z nich může hru dirigovat. S čím jste potom nastupovali do druhého poločasu? Trenér trochu změnil rozestavení. Michala Hubníka přesunul doprava a mě vysunul více dopředu. Ve středu zálohy jste měl vedle sebe nového spoluhráče. Místo distancovaného Rossiho nastoupil Marek Kaščák. V čem to bylo jiné? Bylo to úplně stejné a žádnou změnu jsem nepociťoval. Podle mého názoru byl Kaščák nejlepším hráčem na hřišti. Jako jediný hráč na hřišti jste měl rukavice. To už pro vás skutečně udeřila zima? Ani mi o tom nemluvte, zimami už začala. Když člověk vyleze před zápasem a má na sobě spoustu oblečení, tak to jde ještě přežít. Ale když jsme vylézali z kabiny po přestávce, tak jsem si říkal, že by určitě bylo lepší zůstat tam. (smích) Ale přece jen, už jste v Sigmě třetí sezonu a zažil jste i mrazy kolem minus patnácti stupňů. To jste si ještě nezvykl? Už jsem trpěl, trpím a budu trpět i dál. (smích) Sigma už pět utkání neprohrála, to se hraje hned jinak. Jsme samozřejmě rádi, že se nám teď daří. Série pěti utkání, ve kterých jsme neprohráli, je důležitá, ale musíme zůstat nohama na zemi a dál tvrdě pracovat. Jak dlouho může ještě trvat? Pracujeme na tom, aby byla co nejdelší. Ale dobře víme, že k fotbalu patří i porážky. Kde vidíte rozdíl mezi týmem, který loni bojoval o záchranu, a týmem, který je na podzim úspěšný? Nevím, co k tomu říct. Tým byl podobný a je to taková fáze vývoje. Takhle se to ve fotbale stává, že jednou se daří více a podruhé méně, i když je tým skoro stejný. Dobrým příkladem je třeba Liberec. Pokud tedy hovoříte o vývoji, myslíte, že vzestup musel zákonitě přijít? Samozřejmě. Má úspěšná série pozitivní vliv na sebevědomí mužstva? V minulosti, když jsme přišli na hřiště, jsme si mezi sebou říkali, že nesmíme za patnáct minut dostat branku. Teď jdeme na hřiště a říkáme si, že musíme do patnácté minuty vstřelit branku. To je asi ten rozdíl v sebedůvěře.