19.03.2001 / Ostatní
Hrát v reprezentaci, přetáhnout přes hlavu dres nejcennější, je vrcholným okamžikem pro každého fotbalistu. Stejně hodnotné a důležité je pro každý fotbalový klub to, že jeho hráči se dostane cti reprezentovat. Cesty do národního týmu bývají spletité. V České republice musí hráč mimo republiku podávat dlouhodobě mimořádné výkony, pokud odejde do zahraničí, má cestu do reprezentace mnohem snazší. To je i případ Tomáše Ujfalušiho, posledního z řady olomouckých fotbalistů, kteří se objevili v národním týmu. „Je to vždycky dobré zviditelnění hráče na mezinárodní scéně a potvrzení jeho výkonnostní úrovně,“ tvrdí ředitel SK Sigma Olomouc Jiří Kubíček. Podle jeho názoru je v poslední době zřejmé, že hráče je možno rozdělit do tří kategorií. „V první jsou hráči, kteří jsou v zahraničí týden co týden konfrontováni s těmi nejlepšími. Ti mají největší šanci na reprezentaci. Potom ti, co jsou v naší lize nejvíce vidět. A to je v Praze, kde jsou pod dohledem novinářů hlavních médií. Ten, kdo je v Praze, má to nároďáku blíž. A pak ti ostatní talentovaní, kteří pokud nejsou v Praze, tak v reprezentaci nejsou,“ řekl Kubíček. Pro svá slova má potvrzení. „Příkladem mohou být třeba Ujfaluši a Heinz, kteří se do reprezentace dostali až v momentě, kdy začali hrát za věhlasný klub,“ dodal Kubíček. V mnoha případech není pro pozvánku do národního týmu rozhodující výkonnost hráčů. „Ujfaluši hrál výborně i v Olomouci, pokud by nebyl v Hamburku, nikdo by ho ani nepozval. Teď je v Hamburku přímo konfrontován s Fukalem, a je zřejmé, že horší není. Proto musí tvořitelé národního týmu vážit skutečnou kvalitu hráčů,“ poznamenal Kubíček. Pro potvrzení svých slov má další příklad. „Například kvalita Kobylíka a Urbánka je značná. Kdyby byli ve Spartě, tak i přes svůj nízký věk na reprezentační sraz k nějakému přátelskému utkání jeli,“ dodal Kubíček.
