Radim Kučera už začal běhat

19.11.2010 / A tým

Obránce Radim Kučera (1974) se v létě 2010 vrátil po pěti letech v německé Arminii Bielefeld zpět do SK Sigma Olomouc. Znovu se zařadil do pozice tahouna týmu. Tu ale musel po šestém kole opustit. V zápase doma proti Brnu si přivodil zlomeninu nohy a ligový podzim pro něj skončil. Radim nyní rehabilituje a pomalu začíná dohánět tréninkové manko. A i když je to zatím jen na chvíli, chodí již na hřiště trénovat s týmem. Jak se vám daří? Je to lepší a lepší, ale trošku mám ještě problém s běháním. Jinak co se týče svalu, tak se vrací do normálu. Chybí mi akorát to, že nemůžu naplno běhat. Ale mám na to měsíc a půl, abych se dostal do kupy. Věřím, že do konce měsíce začnu pořádně běhat, pak doženu kondici a budu dobře nachystaný na přípravu. Takže potíže už nemáte? Nekulháte, noha vás nebolí? Pobolívá to, je to pořád zatuhlé kolem kotníku a achilovky, ale doktor říkal, že to je prý normální. Jen mě v mém věku bolí už úplně všechno, takže nevím, co mě vlastně nebolí. (směje se) To si musíte dávat budíka na dřív, abyste vstal nakonec včas, ne? Zatím ještě ne. Vstávám s dětmi, jezdívám na rehabilitace. V Olomouci je dobrá rehabilitace, je tady fyzioterapeut Pepa Urban. Beru to tak, že všechno probíhá tak, jak má. I když jsem čekal, že to možná bude trošku rychlejší. Hned po zranění vám vyjadřovali podporu fanoušci. A ne jenom Olomoučtí. Byla velká podpora od fanoušků Sigmy i s Bielefeldu. Tam se o tom dokonce i psalo v novinách. Samozřejmě to potěší, bylo to povzbuzení. Odehrál jsem nějaké roky tady i v Bielefeldu, jsem rád, že při mně fanoušci stojí. Je to potěšující, jsem rád, že ještě nepatřím do starého železa, že mě lidé podporují a přejí mi, abych se na trávník vrátil. Vy jste byl po tom zranění hodně zdrcený, dokonce jste mluvil o tom, že budete muset zvážit, co dál. Teď už je to dobré, ne? Už můžete plánovat, kdy začnete hrát. V tomhle věku je to těžké. Dobré to bude, až mě zase uvidíte na place. Do té doby budu pořád takový skeptický, nebude to nějak optimistické. Ale až začnu na trávníku, až zase vylezu na hřiště, tak to zase bude jiné. S přibývajícím věkem si hráč váží každého tréninku, který může trénovat a toho, že může hrát zápasy. A potom, když se mu stane nějaké zranění, ještě navíc vážnější, tak se to v hlavě různě honí. Ale pak se to vždycky smaže tím, že přijdete na hřiště, a tady s těmi mladými kluky si trošku zařádíte. Porazíte třeba Jablonec 4:1 a je to zase o něčem jiném. Ono se taky s vámi neprohrává. Bylo to pěkné, těch šest kol, užíval jsem si to. Ale nevěřím tomu, že kdybych na place byl pořád, že by Olomouc žádný zápas neprohrála. Bylo by to pěkné, ale nevěřím tomu. Kluci bohužel nějaké zápasy prohráli, ale ty by třeba prohráli i se mnou.