22.09.2006 / A tým
Když se rozběhl brněnský fotbalista směrem k Romanu Hubníkovi (* 1984), jako by odbočil na slepou kolej. Na jejím pomyslném konci totiž Roman sklapl svoje závory a hostující hráč neodvratně přišel v lepším případě o míč. V tom horším i o rovnováhu, což nacházelo svůj konec v neodvratném pádu na trávník. Na prohru Hubníka v souboji jednoho proti jednomu by v neděli nevypsala kurs žádná sázková kancelář. Romane, za celý zápas jsem u vás nezachytil snad jediný prohraný souboj... Na začátku jsem se chytil, když jsem pár soubojů vyhrál. Myslím, že jsme ale hráli dobře především jako kolektiv. Měli jsme i několik pěkných akcí a chytli jsme si i diváky. Brno mělo snad jen jednu dvě šance v závěru utkání. Takže s výkonem jste naprosto spokojený? V obraně jsme až na pár drobných chybiček hráli výborně. Ještě ale musíme zapracovat na koncovce. Měli jsme docela dost šancí, ale dali jsme jen jeden gól. Už od začátku celý tým agresivně napadal a bylo vidět, že Brno bude utkání hodně bolet. Kde se vzalo takové odhodlání u posledního týmu tabulky? Na tréninku teď často hrajeme staří- mladí a den před zápasem jsme my mladí konečně vyhráli. To bylo díky tomu, že jsme pořádně jezdili i na tréninku. V zápase se to projevilo, a zaplať pánbůh, že jsme vyhráli. Můžou tedy fanoušci i v dalších utkáních čekat, že to bude ze strany Sigmy zase s maximální bojovností? Určitě. Myslím, že tomu napomohl Lukáš Hartig, protože to je jezdič. I když mu o poločase odešly síly, tak se domluvil s trenérem, že to vydrží ještě deset patnáct minut. Odvedl velký kus práce.