16.10.2008 / Ostatní
...Jiří Malík (1961) Odchovanec litovelského fotbalu si splnil svůj sen, hrál za prvoligovou olomouckou Sigmu. Pinďa, jak mu přezdívali spoluhráči, měl svou výšku jakoby danou jménem. S malou postavou 165 cm však sváděl na hřišti velké souboje. V Sigmě strávil dlouhých osm sezón a nesmazatelně se tak zapsal do klubové historie. Zahrál si i v premiérovém startu klubu v Poháru UEFA. Zranění mu však ukončilo kariéru. Dle svých pracovních povinností si dnes rád zahraje za starou gardu Sigmy. „V Sigmě se mi splnil sen,“ říká bývalý hráč První dojmy, když se podíváš na fotky? Tak pro mě velké překvapení. Přišel jsem z malého města, z Litovle přímo do Olomouce. Z 1.A třídy! Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych mohl někdy hrát první ligu. Byl to ale můj sen a ten se mi splnil. Tvé fotbalové začátky? Začali jsme spolu s bráchou. Ten měl potom úraz a skončil. Já pokračoval sám. Jak trnitá byla cesta z Litovle do Olomouce? Tuším, že to bylo přes mládežnického trenéra Štěpána, který si mě v Litovli vyhlídl. Sigmu tehdy vedl trenér Dočkal. Zmínil jsi trenéra Dočkala. Takže jak vzpomínáš na trenéry v Sigmě? Hlavně jsem přišel a s otevřenou pusou koukal na vše okolo (smích). Byla to pro mě velká změna. Trenér Dočkal měl divné metody… Podobně jej hodnotili i Tví spoluhráči. Poté přišel trenér Brückner… Po stránce trenérské jsem nepoznal lepšího trenéra. Dal mi šanci a docela jsem i hrál. Jak vzpomínáš na hráčskou partu? Já osobně si Tě pamatuji jako velkého baviče… Parta byla dobrá. Ale já přišel do šatny a potkával se tam s hráči, na které jsem se chodil dívat z tribuny. Takže jsem z toho byl trošku hotový. Ale třeba Uličný. Z něj jsem měl velký respekt, ale on byl prvním, který za mnou v šatně přišel a řekl, bav se s námi normálně jako s každým jiným. Nemohu se nezeptat na Tvou výšku. Takže jak bys charakterizoval svou postavu? Šílená! (smích) Pro fotbal naprosto šílená. Měl jsem výhody i nevýhody. Samozřejmě nevýhodou byly hlavičkové souboje. Ale když si člověk trochu pomohl rukama, vyskočil vysoko (smích). Ale pamatuji si, že jsi i přes svou malou postavu měl velmi dobrý výskok… Říkám, jednak si člověk občas pomohl rukama, ale také jsme byli dobře trénovaní. Bylo třeba si výskok načasovat, třeba je také odrazové síly. Hlavně ale, všichni viděli, když jsem někoho přeskočil, ale že jsem dalších dvacet soubojů prohrál, to už nikdo neviděl (smích). Na mnoha fotkách jsi při nástupu týmu vedle obrovitého, o téměř třicet cm vyššího, Petra Mrázka… No, my to tak dělali schválně (smích). Mám někde fotku z utkání se Spartou. Procházka klečí, já stojím u něj a jsme skoro stejně vysocí (smích). Dal jsi někdy hlavou gól? Ne. Když byla standardka, tak mě poslali dozadu. Takže já se k bráně soupeře ani nedostal. O trenéru Brücknerovi se říkalo, že neměl rád malé hráče… Ano, ale když člověk měl výkony, tak hrál. Když to nebylo dle jeho představ, vypadl. Měl svých dvanáct hráčů a ty točil. Byl svéráz. Bylo těžké se do té dvanáctky dostat. Na jakém postu jsi hrával? Hrával jsem spíš v záloze, ale potom mě Brückner posunul do obrany a už jsem tam zůstal. Která utkání a soupeři Ti utkvěli v paměti nejvíce? Hodně vzpomínám na utkání se Spartou, kdy tady býval plný stadion. Také na souboje se Slovákama. Hlavně ze začátku ligy, kdy chodili diváci a plnili stadion. Potom určitě pohár v Göteborgu, kde jsem odehrál ale jen poločas. Jak jste v té době vnímali zájem lidí? Pozitivní i negativní… Stávalo se, že nás ve městě lidi zastavovali. Samozřejmě hráči jako Lauda to měli jiné…Nepříjemné zkušenosti nemám. Když se nedařilo, tak nám to samozřejmě diváci dali najevo a byli nepříjemní. Hlavně to byli ti, které jsme znali, kteří se k nám hrnuli na náměstí, ale tady za plotem nám nadávali. Ale to je asi všude. Tvou kariéru zastavilo zranění… Zranil jsem se v utkání za juniorku. Gólman Poštorné mi skočil na nohu a zlomil mi ji. Špatně se mi to hojilo. Snad rok a půl jsem marodil. Potom jsem odehrál jen pár zápasů. Nebál jsem se, ale Karas (Karel Brückner, poznámka) už nevěřil, že se do toho dostanu. Tak jsem odešel do Drnovic. Fotbal si ještě zahraješ? Chodíme od září do dubna s partou do tělocvičny. Když mi Laďa Kučerňák zavolá a já mám čas, rád si jdu zahrát za staré pány Sigmy. Jsem ale přes léto hodně pracovně vytížený. Jaká je Tvoje práce dnes? Dělám zkušebního technika v laboratoři pro Strabag. Na utkání Sigmy se zajdeš podívat? Moc ne. Jednak jsem opravdu pracovně hodně vytížený, ale také moc nemusím tribunu plnou trenérů…Když mám volný víkend, jezdím na chalupu. Děkujeme za rozhovor. Kluby, v nichž Jiří Malík (1961) působil: 1972-1982: Litovel 1982-1983: Olomouc 6- 0 1984-1985: Olomouc 7- 0 1985-1986: Olomouc 29- 0 1986-1987: Olomouc 22- 0 1987-1988: Olomouc 24- 0 1988-1989: Olomouc 21- 0 1989-1990: Olomouc 1- 0 1990-1991: Olomouc 9- 0 1991-1992: Drnovice (2. liga) 1992-1996: nižší rakouské soutěže 1996-1998: Dolany (krajský přebor) 1998-1999: Litovel (krajský přebor) 1999-2000: Červenka (1.A) V nejvyšší soutěži: 119 utkání/ 0 branek
