Hrával jsem za Sigmu...Martin Kotůlek

17.09.2008 / A tým

...Martin Kotůlek (1969). „Snažil jsem se vždy odvádět fotbalu maximum,“ říká bývalý obránce klubu. Bývalý stoper Sigmy má za sebou přes čtyři sta prvoligových utkání. Hráčské zkušenosti sbíral nejen v Sigmě, ale i v Banské Bystrici, Brně a Opavě. Vyzkoušel si i reprezentační dres. S mládežnickou reprezentací okusil světový šampionát, s tou seniorskou potom stříbrné mistrovství Evropy v Anglii. V české nejvyšší soutěži odehrál 412 utkání. Na Andrův stadion se vrátil po osmi letech, tentokrát v roli asistenta trenéra Zdeňka Psotky. Tradiční otázka na úvod: jaké jsou Tvé první vzpomínky na dres Sigmy? Tak samozřejmě na ligový dorost. Dostal jsem pozvánku ze Sigmy a hned si mě tam nechali. Trénoval nás tehdy pan Štěpán. Po ukončení dorosteneckého věku, byl jsem na dovolené, přišel domů telegram, že se mám dostavit na Intertoto. Byl jsem z toho paf. Ale dojel jsem, dostal jsem nové kopačky a jel jsem hrát! (smích) A už jsem tady zůstal napořád. Kudy vedly Tvé první fotbalové kroky? K fotbalu mě přivedl táta, který pocházel a hrával fotbal za Chválkovice. Potom jsme se přestěhovali do Ústína. Tam žádný klub nebyl, tak jsme jezdívali hrávat do Těšetic. Já tam chodil i do školy. Začínal jsem na levé záloze. Potom jsem se v páté třídě přestěhoval do Náměště, kde jsem hrával za starší žáky. Potom dorost a krajský přebor za muže. Další kroky již vedly do dorostu Sigmy. S kým jsi v dorostu fotbalově vyrůstal? Ivoš Lošťák, Jarda Vodička, gólman Frigo (Frýdecký, poznámka), Tomáš Losert, Čapka….No bylo jich samozřejmě víc. Pavel Hapal byl již v áčku, Radek Látal odcházel po roce a já hned po něm. Jaký byl pro Tebe přechod do mužské kategorie? Já to ani moc nevnímal. Spíš jsem byl trošku překvapený. Za muže jsem hrával již v Náměšti, ale samozřejmě to nejde srovnávat. V Náměšti nás bylo pár, na střídání dva nebo tři. Ale dobrá partie (smích). V Sigmě, to byl profesionalismus. Ze začátku jsem jen koukal. Vzhlížel jsem ke starším spoluhráčům. To byli páni fotbalisti. Snažil jsem se vždy poctivě trénovat, odvádět fotbalu maximum. Abych se lepším spoluhráčům vyrovnal a mohl v Sigmě zůstat. Povedlo se. Dostal jsem nabídku k podpisu smlouvy. Zkus čtenářům přiblížit tehdejší hráčský kádr… Jirka Doležílek, Oťas Vyskočil, Mlejňas (Miroslav Mlejnek, poznámka), Malcev (Jiří Malík, poznámka), Honza Maroši, Roman Hanus, Drulin se Sedlem (Radek Drulák a Roman Sedláček, pozn.)…No parta výborná. Bylo se od koho učit! Jak vzpomínáš na trenéry? Samozřejmě pan Brückner. Jednak mě trénoval nejdéle, ale především svými trenérskými kvalitami. Přišel s novými věcmi, atak, agresivní napadání….Od nás to přebírali ostatní týmy včetně třeba Slavie. Protože to přinášelo úspěchy. Hráli jsme poháry….Byť se fotbal stále vyvíjí, čerpám z toho i nyní v roli trenérské. Já tehdy přišel z vojny a to už tady byl trenérem. Potom jsem zažil Radolského, Bokšu a Dana Matušku. Ale ti trénovali jen krátce. Zmínil jsi základní vojenskou službu. Ty jsi byl v Dukle, ale na rozdíl od Hapala s Látalem, v té banskobystrické… Byl jsem z toho překvapen. Šli jsme na výběr do Tábora. Pavel tam byl půl roku před námi. U Radka se také čekalo, že půjde do Prahy, protože byl reprezentant. Já počítal spíš s Chebem. Když mi pak řekli, že půjdu do Banské Bystrice, tak jsem z toho byl vyvalený. (smích) Bylo to trošku dál…Ale hráli také ligu, tak jsem tam šel. Ze začátku to bylo s problémy. Šel jsem nejdřív do béčka, protože jsem toho neměl až tolik v lize odehraného. Se štěstím jsem naskočil do áčka, když se zranil stoper. A už jsem tam zůstal. Stejně jako při svém prvním ligovém startu za Sigmu. Co Ty a zahraničí? Nula (smích). Důvod? Určitě jsi výkonnostně měl na zahraniční angažmá… Důvod? To nevím…Asi nebyly nabídky. Po mistrovství Evropy se ke mně nic nedostalo. První kontakt byl až po utkání s Olympique Marseille. To mi vedení řeklo, že se na mě přijel podívat na oba zápasy trenér Twente Enschede. Myslím, že jsem oba zápasy odehrál dobře. Možná jsem byl již starý…Vybral si na můj post svého krajana. Tuším, že trenér byl z Jugoslávie. Potom se ke mně již žádná nabídka nedostala. Ale ani mě to už nemrzelo, protože kluci byli již velcí a chodili tady do školy. A hrát nějakou čtvrtou ligu v Rakousku se mi již nechtělo. Jsem ten typ, kterému se nikdy nikam daleko nechtělo. Proto také Brno a potom Opava. Byl jsem doma, s rodinou a mohl trénovat kluky v přípravce Sigmy a to mě bavilo. Mimo ligový dres Sigmy jsi vyzkoušel i brněnský a opavský. Jaké na ně vzpomínáš? Pro mě ta změna byla překvapením. Brno mě koupilo a stavěli mě na pravého záložníka! Stopery totiž měli, takže nevěděli asi co se mnou (smích). Potom mě už stáhli do obrany. Přišel pan Večeřa, se kterým jsem si hodně rozuměl a který má podobný trenérský rukopis jako pan Brückner. Mužstvo klapalo a měli jsme úspěšnou sezónu. V Interpoháru jsme se také dostali hodně daleko. Diváci byli spokojeni. Pak přišlo omlazení týmu. Peťa Křivánek, jako odchovanec, dostal nabídku na prodloužení a se mnou se už nepočítalo. Když přišla nabídka z Opavy od Pavla Hapala, přijal jsem ji. Tam byla výborná parta, krásný stadion, skvělí diváci…Strašně rád na to vzpomínám, tam se mi fakt hrálo dobře. Jenže přišla korupční aféra a nám sebrali šest bodů, tím Opava spadla. To mě hodně mrzí, protože jinak by Opava hrála ligu do dneška. Je to fotbalové město. Tam se hrálo dobře i soupeřům. Jenže Opava spadla a když jsem dostal nabídku z Holice, přijal jsem ji. Okusil jsi i reprezentační kariéru… Tak ta se odstartovala až v mužské kategorii. Tehdy se tvořila reprezentační dvacítka do Saudské Arábie na mistrovství světa. V kádru byl i Radek Látal a Frigo, který do té doby naskakoval v mládežnických výběrech. Ve dvacítce byla ale silná brankářská dvojka: Tomáš Brernády a Slovák Šaňo Vencel. Po výběru jsem se do nominace dostal s Radkem i já a jeli jsme na mistrovství světa. Ve výběru do dvaceti jedna let jsem byl jen krátce. A v seniorské reprezentaci jsem se ocitl díky tomu, že měl Řepka karty a nemohl hrát. V Olomouci se hráli poháry, dařilo se nám. A také asi na doporučení pana Brücknera. Najednou jsme se v repre ocitli tři z Olomouce: já, Karel Rada a Milan Kerbr. Pro nás byla nominace na mistrovství Evropy velkým překvapením. Hlavně pro nás s Milanem, protože jsme si už plánovali dovolenou (smích). Po Euru jsem odehrál už jen jedno utkání. Přišla nová generace. Nová role Martina Kotůlka: trenér… Pro mě další překvapení. Myslel jsem si, že to bude trošku jiné….Zjistil jsem, jak časově náročné a těžké to je povolání. V Holici jsem tuto roli zkusil prvně. Navíc jsem musel skloubit hráčskou dráhu s tou trenérskou. Pro mě obrovská zkušenost, za kterou jsem vděčný. Dnes jsem v Sigmě, kde je samozřejmě jiné zázemí, ale čerpám z mé první štace. Vydali se synové v Tvých stopách? Jakub je v Sigmě odmalička stejně jako Martin. Viděl jsem oba fotbalově vyrůstat. Martin šel na přestup do Holice. Tam se rozehrál, tak šel zpátky na hostování. Teď, v šestnácti letech, se rozhoduje kde dál. Jakub má dvanáct a je stále v Sigmě. Jeden je útočník, druhý záložník. Naštěstí ani jeden není obránce (smích). Děkuji za rozhovor. Kluby, v nichž Martin Kotůlek (1969) působil: 1976-1979 SK Těšetice 1980-1986 TJ Náměšť na Hané 1986-1987 SK Sigma Olomouc 1987-1988 Dukla Banská Bystrica (vojenská základní služba) 1988-1989 Dukla Banská Bystrica (vojenská základní služba) 1989-1990 SK Sigma Olomouc 19/0 1990-1991 SK Sigma Olomouc 24/0 1991-1992 SK Sigma Olomouc 26/0 1992-1993 SK Sigma Olomouc 28/2 1993-1994 SK Sigma Olomouc 30/0 1994-1995 SK Sigma Olomouc 25/0 1995-1996 SK Sigma Olomouc 20/1 1996-1997 SK Sigma Olomouc 23/1 1997-1998 SK Sigma Olomouc 26/1 1998-1999 SK Sigma Olomouc 29/2 1999-2000 SK Sigma Olomouc 15/1 2000-2004 FC Brno 2004-2005 SFC Opava 2005-2008 HFK Bilance v nejvyšší soutěži: 412/12 Bilance v reprezentaci: 8/0 Hráčské úspěchy: čtvrfinále poháru UEFA (1990/1991), 3.kolo Poháru UEFA (1991/1992), 2.místo v 1.lize (1995/1996), 3.místo v 1.lize (1990/1991, 1991/1992 a 1997/1998), účastník EURO 1996 v Anglii (stříbrné medaile), účastník MS U20 Saudská Arábie