25.04.2008 / Ostatní
Vladimír Bubeník, odchovanec šumperského fotbalu, je prvním brankářem v našem seriálu rozhovorů. S fotbalem začínal pozdě. Do olomoucké Sigmy se dostal přes Baník Ostrava. Za pět sezón odchytal v dresu Sigmy padesát dva prvoligových utkání. Fanouškům Sigmy se jistě vybaví i domácí pohárové utkání s IFK Göteborg. S reprezentací do 18 let byl na mistrovství Evropy v Anglii. V národním týmu si připsal šest startů v přípravných zápasech. Profesionální kariéru končil ve Slušovicích. Dnes stále chytá nižší rakouskou soutěž. V Šumperku trénuje brankáře a pečuje o tamní fotbalový areál. Obligátní otázka úvodem. Co se vám vybaví při větě „hrával jsem za Sigmu“? Že jsem toho moc neodehrál (smích). Byl jsem v Sigmě sice dlouho, ale moc jsem těch zápasů neodehrál. Ani jsem si nemyslel, že se někdy do nějakého takového mužstva dostanu. Když se vrátíme úplně na začátek. Jaké byly vaše fotbalové začátky? Vyrůstal jsem v Šumperku. Začal jsem s fotbalem docela pozdě. Tenkrát mě přivedl na hřiště táta. Víceméně jsem si stoupl okamžitě do branky. Nevím z jakého důvodu (směje se). Byl jsem docela vysoký, i když hubený. Stoupl jsem si do branky a docela mi to šlo. V patnácti letech jsem šel do Baníku Ostrava. V deváté třídě jsem šel na školu do Ostravy. Byl jsem i v reprezentaci do osmnácti let, měli jsme stříbro z Anglie. V tom ročníku byli třeba Míša Bílek, Roman Kukleta, Horváth z Baníku. V nějakém povědomí jsem trošku asi byl. Poté jsem šel na vojnu, ale tam se mi to moc nepovedlo. Šel jsem do Rudé Hvězdy Cheb. Ale dostal jsem se jen do divizní juniorky, která se zrovna zakládala. V podstatě jsem tam ani nechytal a dokonce tam mám za ně jeden divizní start v poli (smích). Druhý rok Baník své hráče hlídal, a když viděli, že nehraji, tak mě dali do Rudé Hvězdy Sušice. Tam jsem odchytal ve třetí české lize celou sezonu. Za mládežnickou reprezentaci jste nastřádal šest startů. Jak na ně vzpomínáte? Byla to slušná parta. Před námi byla Krbečkova éra. Ti byli na MS dvacítek. Prožili jsme krásné mistrovství Evropy v Anglii v roce 1983. To už samo o sobě bylo perfektní. Krásné zápasy, i když jsem byl jen náhradník. Přibylův náhradník, on byl zřejmě můj osud (smích). On byl jednička, já mu kryl záda. Pak se to stalo i v Sigmě. Trénoval nás…(zamyslí se).. Kvaček. Byla tam velká éra fotbalistů… Skuhravý, Kukleta, Staš z Ostravy, Horváth z Ostravy, Míša Bílek, Kabyl ze Sparty, Lojza Grussman ….Jen ty Slováky si moc nepamatuji…(přemýšlí). To byli výborní fotbalisti….Stano Baláž a další. Byli tam fotbalisté, kteří se prosadili i později. Působil jste krátce i v Bohumíně… Když jsem ukončil dorostenecký věk, dělal jsem ještě školu. Nemohl jsem jít na vojnu. Před maturitou jsem šel tedy na hostování do Bohumína. To byla taky pěkná etapa. Oni sice hráli jen třetí ligu, ale bylo tam dobré mužstvo. Tam jsem vlastně přečkal ten rok, než jsem dodělal školu v Ostravě a pak jsem šel na vojnu. Jak vedla vaše cesta z Baníku do Sigmy? Přeci jen je to neobvyklé… Pro mě je to taky záhadou. Šel jsem na dva roky na vojnu. I když s Baníkem jsem také komunikoval. V Baníku byl ale Mikloško a bylo těžké se prosadit. Mladých kluků tam bylo hodně. Brankářů měli vždycky hodně. Když mě tedy kontaktoval pan Zeman, tak jsme se rychle domluvili na přestupu. Z vojny jsem se tak dostal přímo do Sigmy. Víceméně jsem měl štěstí, že jsem tam byl jako třetí mladý brankář po vojně. Byl tam Tulis a Laslop. Já tam byl na rozkoukání. Tulis si ale v českém poháru zlomil nohu, tak jsem se rázem posunul na druhé místo. Laslopovi to nešlo a já se dostal na post jedničky. Byl jsem hodně mladý a nezkušený. Odchytal jsem ale dost zápasů. Smůlou bylo, že to byla sezona, kdy se hrálo špatně a bojovalo se o záchranu. Když mužstvo nehraje, tak to ani ten brankář nemá jednoduché. Nakonec jsme se zachránili, odešel Brückner, přišel nový trenér Dunaj. Vrátil se brankář Doležílek ze Žiliny, kde se mu dařilo a já se posunul zase na dvojku. Chytal tedy on, jako zkušenější brankář, navíc po vydařené sezóně. Hráli jsme docela slušně, byli jsme okolo šestého místa, brankář chytal taky dobře. Celé ty dva roky, co tam trenér Dunaj byl, jsem odchytal minimum zápasů. V té jedné sezóně jsem dokonce neodchytal ani jeden, ale měl jsem stoprocentní docházku na tréninku! To byla rarita (smích). Já nastoupil v Trnavě, když Doležílek dodělával nějakou školu. To se moc nepovedlo. V novinách byl po zápase nadpis: Bubeník jako výletník (smích). Dlouho jsem tenkrát nechytal. Na utkání jsem byl připraven, snažil jsem se všechno zachránit, ale v utkání jsem byl všude a nikde. Prohráli jsme myslím tři nula. Takže to je utkání, na které vzpomínáte s největší hořkostí? Dneska už se tomu jen směji. Byl jsem naivní. Dva roky jsem nechytal ligu, sem tam jsem chytal v poháru, jinak hlavně za juniorku. Naráz jsem nastoupil a chtěl jsem všude být. Běhal jsem i mimo šestnáctku. Nevyšlo to. Potom jsem dostal druhou šanci a nastoupil jsem v Plzni. Tam už to bylo slušné. Pak přišel myslím trenér Cviertna, pod kterým jsem něco odchytal. Pak tu byl znovu Brückner…Já byl takový průkopník vybíhání mimo pokutové území. Někteří na to vzpomínají dodnes. Někteří ale s hrůzou (smích). A na které utkání vzpomínáte nejraději? Určitě vzpomínám na první zápas za Sigmu. To byl Český pohár, myslím s Bohemkou. Nastoupil jsem a docela se mi dařilo. Funkcionáři byli spokojeni a viděli, že jsem po vojně schopen do té branky stoupnout. Určitě vzpomínám taky na Goteborg. Pro někoho špatný a pro někoho výstavní gól. Byl to první zápas Sigmy v pohárech. A pro mě zároveň poslední. (smích). V té slavné éře jsem pak v mužstvu už nebyl, protože jsem byl ve dvojici s Přibylem. Tehdy mi říkali, že musí chytat Přibyl, protože se koupil, aby chytal. Mužstvo se chytilo, udělalo šňůru, takže jsem se do té branky zase nedostal. Brankář to má trošku těžší. Pak vedení zjistilo, že je zbytečné mít dva stejně staré brankáře, a poohlídlo se po novém. Našlo si Vaniaka, který přišel jako kdysi já – mladý a po vojně. Já jsem chtěl chytat, tak jsem se s vedením domluvil na Slušovicích. Mladším ročníkům Slušovice nic neříkají. Zkuste jim přiblížit tento tehdejší fenomén... Otáčela se doba…. Oni každý rok bojovali o ligu, ale já přišel v době, kdy to tam začalo haprovat a nebylo to ono. Měl jsem pech, že jsem přišel v období, kdy už Slušovice zhasínaly. Pěkný areál, dostihová dráha… začalo to chátrat. JZD (Jednotné zemědělské družstvo, pozn.) bylo rozporcované… víceméně Slušovice uhasínaly. Až nakonec zhasly. Měli jsme sice slušné podmínky k trénování, ke všemu, ale už to nebylo to, co ti starší znali. Ještě jsme ale skončili na špici druhé ligy. Za rok klub rozprodali a já jsem zůstal bez angažmá. Od Sigmy jsem velkou pomoc necítil. Stále jsem byl hráčem Sigmy. Zůstal jsem tedy ve Slušovicích další sezonu, v krajském přeboru. Jak se říká: sejde z očí, sejde z mysli. Byla to asi moje chyba, že jsem šel do toho krajského přeboru. Po revoluci jsem se začal orientovat na zahraničí, chtěl jsem se dostat do Rakouska a najít si tady nějaké normální zaměstnání. V dresu Slušovic jste se potkal v Českém poháru právě se Sigmou. Vzpomínáte? Ano, ano. To jsme prohráli. Góly dal myslím Vaďura hlavou a potom Bokij. Byl jsem nachystaný, kdybych chytal, tak jsme Sigmu porazili (směje se). Byl to ale vyrovnaný zápas, 2:1 jsme myslím prohráli. Už jsem se chystal na penalty, ale dali na 2:1. Jak jste vycházel se spoluhráči? Vždycky se našel nějaký okruh lidí, s kterým si člověk víc rozuměl. V té době to bylo ještě hodně rozdělené – staří, mladí. Staří málo pouštěli mladý mezi sebe. Nejsem konfliktní typ, takže jsem se snesl s každým. Všude dobře. Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči? Na fotbale jsem se potkával s Pepou Muchou, to byl můj kamarád i mimo fotbal. Rudolf Muchka, Janošťák… sem tam na fotbale potkám i jiné spoluhráče. Takže na Sigmu jezdíte... Je to trošku dál ze Šumperka. Navíc toho času moc není. Když mi vyjde nějaký termín, tak se zastavím. Moc jsem toho ale letos neviděl. Pořád ještě hraji v Rakousku, mám své zápasy. K tomu trénuji děcka v Šumperku. Za starou gardu si někdy zahrajete? Asi na mě zapomněli. Bavil jsem se s Peťou Mrázkem i s Laďou Kučerňákem. Říkali, že hrají, ale asi na mě ztratili kontakt. Už jsem dal telefon Peťovi Mrázkovi. Zatím jsem nehrál ani jeden zápas, což mě docela mrzí. Určitě bych si rád zahrál, pokud budu mít čas. Sice ještě pořád chytám a všechno mě bolí, ale v té brance to není tak strašný. Dnes jste opět v Šumperku. Máte třeba brankářského potomka? Mám dvě děti, kluka a holku. Kluk začal s fotbalem, chytal, ale neměl do sportu velkou chuť. Fotbalu se věnuje pouze okrajově. Teď studuje vysokou školu v Olomouci. Dcera je ještě malá, má dvanáct. Snaží se taky sportovat, ale vrcholový sport to nebude. Já v Šumperku trénuji brankáře a mládež. Přípravku a mladší dorostence. Starám se o chod a zázemí klubu. Děkujeme za rozhovor. Kluby, v nichž Vladimír Bubeník (*1965) hrával: 1977-1980 LP Pramet Šumperk 1980-1983 Baník Ostrava 1983-1984 Bohumín (hostování - 3. liga) 1984-1985 RH Cheb (základní vojenská služba - 1. liga) 1985-1986 RH Sušice (základní vojenská služba - 3. liga) 1986-1987 SK Sigma Olomouc 19/0 1987-1988 SK Sigma Olomouc 0/0 1988-1989 SK Sigma Olomouc 3/0 1989-1990 SK Sigma Olomouc 17/0 1990-1991 SK Sigma Olomouc 13/0 1991-1992 Slušovice (2. liga) 1992-1993 Slušovice (krajský přebor) 1993-1994 Velké Losiny (1.B) 1994- TSU Martinsberg (nižší rakouská soutěž)
