Hrával jsem za Sigmu…Miroslav Mlejnek (*1959)

16.07.2009 / A tým

„Krásné časy. Hezké město s příjemnými lidmi, útulný stadión s perfektními fanoušky, hodně dobrých fotbalistů a výborný trenér Brückner,“ tak začíná své vzpomínání bývalý stoper Sigmy Miroslav Mlejnek. Pro dnešní rubriku Hrával jsem za Sigmu…, jsme vybrali autora historicky první branky v pohárové Evropě, urostlého stopera s obrovským přehledem, důrazného v osobních soubojích, hráče s vynikajícím startem na míč, který dokázal výborně organizovat defenzivu a byl také díky svému výskoku nebezpečny při standardních situacích před brankou soupeře.

Mirku, tradiční otázka na úvod. Když se řekne „Hrával jsem za Sigmu“, co se vám vybaví?

Krásné časy. Hezké město s příjemnými lidmi, útulný stadion s perfektními fanoušky, hodně dobrých fotbalistů a výborný trenér Brückner. Hlavně v mé první sezoně v Olomouci jsme hráli dobry fotbal, uhráli 4. místo v tabulce a postoupili do poháru UEFA.

Pojďme na začátek. Jak jste se dostal k fotbalu? Kdo vás k němu přivedl?

K fotbalu mě přivedl otec a mi dva bratři, kteří rovněž v Třinci fotbal hrávali. Zde jsem prožil svá žákovská i dorostenecká leta a poprvé okusil soutěž dospělých v tehdejší 2. celostátní lize.

Olomouckým fanouškům jste se zapsal do paměti v sezoně 1983/84. Sigma hrála v Třinci, za který jste tenkrát nastupoval a našemu tehdejšímu brankaři Zdeňku Tulisovi jste brankou z penalty zastavil sérii bez inkasovaného gólu na 934 minutách. Srovnával jste na 1:1, ale Sigma nakonec zvítězila 3:1. Jak na tohle vzpomínáte?

Zdeněk mi před penaltou říkal, že by rad sérii prodloužil a že ji chytí, ale dopadlo to jinak, vybral si špatnou stranu. Sigma ale měla v té době výborné mužstvo, porazila nás a nakonec postoupila do 1. ligy.

Kdo vás oslovil a přivedl do Olomouce?

V roce 1985 mě oslovili tehdejší předseda klubu pan Gajda se sekretářem Jirkou Kubíčkem. Dal jsem tehdy přednost Olomouci před jinými kluby a s odstupem času můžu říct, že jsem se rozhodl správně.

Když jsme vybírali, koho oslovíme pro dnešní Fotbal INFO, někdo řekl, že by to měl byt autor první pohárové branky. Utkaní s IFK Göteborg (pozdější vítěz ročníku 85/86) vysílala televize, komentoval Vit Holubec…ve 40. minutě si na trestný kop od tehdy čerstvé tribuny východ nabíhá Miroslav Mlejnek a posila Sigmu do vedení.

To jsem rad, že mam v historii olomouckého fotbalu nějaký primát. V Olomouci jsme s Goteborgem sehráli vyrovnané utkaní, ale bohužel jsme nevyhráli.

Vláďa Šišma vzpomínal, že to ve Švédsku na debakl 4:0 vůbec nebylo. Jak jste to viděl vy?

Když to říká Vláďa Šišma, tak to bude pravda. Goteborg měl ale velice silné mužstvo s mnoha reprezentanty ze Švédska i jiných zemi a svou sílu dokázali tím, že vyřadili další evropská mužstva a stali se vítězi Poháru UEFA.

S kým jste si nejvíce rozuměl z tehdejšího tymu?

Myslím, že se všemi spoluhráči jsem si rozuměl, nerad bych na někoho zapomněl, a tak bych je tímto rád všechny pozdravil. Přesto zmíním Vláďu Šišmu, se kterým jsem býval při soustředěních na pokoji a Otu Vyskočila, se kterým jsme pak ještě nějaký čas hrávali v Žilině.

Více než dva roky jste hrál v Olomouci ve stoperské dvojici s Milošem Beznoskou. Měl jste v kariéře lepšího parťáka?

To záleží, zda myslíte na hřišti nebo mimo něj. Miloš byl ale dobry jak na hřišti, tak i po zápase za to uměl pořádně vzít. Pamatuju se, že narozeni mého druhého syna jsme slavili snad čtyři dny. Hrál jsem však s mnoha dobrými fotbalisty, jen těžko se vybírá, který byl nejlepší.

Na hřišti jste působil velice jistým dojmem. Hlava vždy nahoru, přehled. To se dá naučit, nebo se s tím člověk narodí?

Každý hráč se už rodí s určitými dispozicemi a ty je potřeba od mládí rozvíjet. Někdo má v sobě vice talentu na techniku, druhý zase více vrozené vytrvalosti a další je zase třeba rychlostní typ. Něco tedy musíte mít vrozené, něco se dá zase natrénovat, ne ale všechno. Např. kdybych chodil běhat celý den, nikdy bych neměl takovou kondici, jako kdysi Leoš Kalvoda.

Vždy se ptáme na nějakou historku pro zasmání. Cokoliv.

Historek bylo hodně a většinou takové, které se nedají publikovat. Ale když už jsme u Poháru UEFA, tak nás na cestu do Švédska vystrojili, dle tehdejší mody, do šedivých kalhot a modrého takzvaného „klub“ saka, na letišti se nás pak ptali, jestli jsme výprava železničářů… Ten vlak nám v Goteborgu stejně ujel.

Máte dva tituly se Spartou. Je to asi to nejvíc, co jste fotbalově dosahl. Co doporučite mladým fotbalistům, aby to třeba dotáhli k titulu, nebo někam dal.

Dnes se před mladými fotbalisty otevírají veliké možnosti, o kterých se nám kdysi mohlo jen zdát, ať už se to týká materiálního vybavení nebo hřišť. Už žádná škvára, ale přírodní nebo uměla tráva, v zimě i větší haly. Mladým fotbalistům bych doporučil se do toho pořádně zakousnout, oni sami se musí snažit neustále se zlepšovat, k tomu je nepřivede sebelepší trenér. Je to jen na nich, jak tím naloží a kam to až dotáhnou.

Co trenéři? Kteří vám dali nejvíc?

Jednoznačně trenér Brückner. On měl fotbal přečteny do všech podrobnosti vždy, když něco řekl nebo udělal, tak to mělo hlavu a patu, uměl si vybrat hráče a sestavit z nich dobré mužstvo. Rovněž s národním mužstvem dokázal mnoho, jen těžko někdo jiny dosáhne podobných úspěchů. Rád vzpomínám i na trenéry Ježka a Jarabinského, se kterými jsem se sešel na Spartě, naopak někteří se nedají nazývat trenéry.

Byl nějaký útočník, kterého jste neměl rád, když hrál proti vám?

V naší lize se nedá říct, že bych měl nějakého neoblíbeného útočníka, všeobecně ale platilo, že jsem nemusel ty menší hráče s krátkýma, hodně kmitajícíma nohama. Se Spartou jsme ale hráli PMEZ s bulharským Levski Sofia, kde v té době hrál Christo Stoičkov, a to byl fantasticky útočník. Později přestoupil do FC Barcelona a i tam patřil k nejlepším.

Váš největší fotbalový neúspěch, chyba, omyl?

Chyby a neúspěchy k fotbalu patří, samozřejmě nevyhnuly se ani mně. Vzpomínám si, že v derby Sparta – Slavie jsem si dal vlastní gól, ale naštěstí jsme vyhráli.

Naopak, na co se nedá zapomenout?

Nedá se zapomenout na působení ve Spartě, kde jsem měl možnost hrát s výbornými fotbalisty, vesměs reprezentanty, dále na získaní titulů mistra ligy a zápasy v PMEZ. Rad vzpomínám i své působeni v Rakousku, nebylo to už o nějakých velkých úspěších, ale o kamarádství a pěkných hřištích.

Jestli se můžu zeptat. Žijete přímo v Praze? Rodina? Děti a sport? Čím se zabýváte? Koníčky, volny čas.

Ano, žiju v Praze, synové fotbal nehrají, starší syn je ale mistrem republiky ve stolním fotbale. Prostě se mu nechtělo běhat, tak si zmenšil hřiště a hraje to rukama. Když je volny čas, tak si v zimě chodíme zahrát fotbal s bývalými fotbalisty a v letě jezdíme hrávat se starou gardou internacionálů ČR nebo Sparty po městech i vesnicích utkaní, aby bylo vidět, jak jsme se (ne)změnili.

Tento rozhovor píšeme v době, kdy ještě Sigma nezná soupeře v poháru. Bude to velšsky TNS a nebo islandsky Fram Reykjavík. Máte zkušenost s ostrovní kopanou? Jak na ně?

Mužstva z těchto zemi vždy oplývala bojovností, a tak to nebudou lehká utkaní. Asi budou více hrát dlouhé míče a tlačit se do šestnáctky, proto na ně zřejmě bude platit kombinační hra a chytrost. Jsem přesvědčen, že to Sigma zvládne a bez problémů postoupí dál.

Mirku, díky za všechny fanoušky za rozhovor a přeji vše dobré.

I já děkuji. Chtěl bych pozdravit všechny fanoušky, kteří byli v Olomouci vždy skvěli a popřát Sigmě jak v lize, tak v pohárech hodně štěstí a úspěchů.

Kluby, v nichž Miroslav Mlejnek (*1959) působil.

77-78: Třinec

78-79: Bohemians

79-80: VP Frydek-Mistek

80-85: Třinec

85-86: Olomouc 30- 6

86-87: Olomouc 27- 2

87-88: Olomouc 24- 3

88-89: Olomouc 4- 0

88-89: Žilina 20- 8

89-90: Sparta 28- 0

90-91: Sparta 22- 1