Hrával jsem za Sigmu….....Jan Haník (*1951)

17.05.2009 / A tým

Olomoucký rodák odehrál v dresu našeho klubu deset let. Jan Haník patří ke generaci, která toužila zahrát si první ligu, ale nikdy na ni nedosáhla. Zdravotní problémy přibrzdily i urostlého a všestranného sportovce Honzu Haníka, kterému však nikdo neřekne jinak než „Bombrs“. Autor mnoha krásných branek svůj klub podporuje aspoň v roli diváka. Tento velký fanoušek nevynechá téměř žádné domácí utkání. Je pravidelným návštěvníkem stadionu, kde hrával za Sigmu…

Jaké jsou Vaše první dojmy při pohledu na tyto fotky? Co se Vám vybaví, když se řekne, hrával jsem za Sigmu….?

Hrával jsem za Sigmu…..(na chvíli se odmlčí). Hlavně bych chtěl říci, že jsem hrával za Sigmu s dobrými fotbalisty! A jak se tady na ně dívám, tak bych mohl všechny vyjmenovat!

Tak zkuste….

(čte jedním dechem) Laďa Rajskub, Miloš Zavadil, Jan Vrba, Jan Tichý, Karel Brückner, Kamil Procházka, Standa Sprušanský, pan Lahola. Franta Rak, Milan Frank, Pavel Beneš, Jirka Vít, Honza Haník, Brix a Zdenek Novák.

A to jste nás strašil, že nemá cenu s Vámi dělat rozhovor, že si nic nepamatujete!

Na tuto sestavu hrozně rád vzpomínám…(zasní se, dívá se na další fotky a vyjmenovává další hráče). Tady je Milan Máčala. Toto je dobrá fotka, Karel Brückner…

…jaký byl Karel Brückner hráč, spoluhráč?

Jako hráč byl suverénně nejlepší. Měl přihrávky….(uznale). Hrál záložníka, stejně jako já.

Pojďme úplně na začátek Vaší fotbalové cesty…

V šesti letech jsem začal v Rudé Hvězdě na olomoucké Letné. Až do svých sedmnácti let. Chtěl jsem dávat góly, tak jsem začínal v útoku. A to se mi dařilo! Od žáků až do dorostu. Potom si mě vyhlídli ve Slovanu Černovír. I tam se mi střelecky dařilo. Poté jsem šel na vojnu do Dukly Olomouc. Ta hrála třetí ligu. Jak jsem skončil vojnu, stáhla si mě dnešní Sigma a začal jsem hrát záložníka. Až začal Brückner trénovat, já přešel na stopera. Když bylo ale třeba, hrál jsem opět v útoku či v záloze. Nejvíc jsem ale odehrál na levé záloze….

Kdo Vás k fotbalu přivedl?

No, přivedl….Já sám došel, na plácek za barákem a začal hrát fotbal! Jako většina kluků. Jako každý jsem to chtěl dotáhnout co nejdál…Ale i zdravotní stav nebyl dobrý. Přišly různé operace a tak jsem zakončil kariéru v nižších soutěžích na Olomoucku a malá kopaná. Kterou pískám do dneška, už dvacet pět let! Tím se bavím. Z fotbalu bych nemohl úplně odejít. Pamatuji si, to jsi tam hrával i Ty, když jsem v osmdesátém druhém trénoval benjamínky Sigmy. S Mirkem Recmanem, který trénuje do dneška. Toho tady musím pochválit, protože ten to dělá poctivě. Takže i mládež jsem si zkusil trénovat. A s Mirkem jsem strašně rád spolupracoval….To je odkud fotka?

Turnaj Kladno…

Ano….Vzpomínám si. Tady je „Kikin“ Kirschbaum a tady můj Honza.No, Kikin to z Vás dotáhl nejdál.

S kým jste si jako hráč nejvíce rozuměl?

Honza Chladil. A nebožtík Pavel Beneš. To byl střelec! Miloš Zavadil, Dan Matuška….Ale nejvíc ten Honza Chladil. Tady vidím Vybírala. To byl dříč! Karas (Brückner, pozn.) ho měl moc rád! On potom šel do Bohemky. Hrál s Panenkou. Tady je na fotce….Gomola, Frank a tvůj táta. To byla skvělá parta….Jirka Vít. S tím jsem bydlel na jednom patře, tak jsme si rozuměli a pomáhali nejen jako spoluhráči, ale i jako sousedé.

Jak vzpomínáte na trenéry? Jaký jste měl s nimi vztah?

Tak mimo Karla Brücknera, to byl suverén, musím zmínit černovírského trenéra….Nevzpomenu si teď na jméno. V Prostějově jsem měl trenéra Nenála. Potom mě trénovali společně s Brücknerem. A Milan Máčala pochopitelně. S tím jsem i hrával….(zasní se). To byla sestava! Máčala, Brückner, Beneš, Rak, Frank, Chladil, Honza Tichý! To byl poctivec! To je nejpoctivější hráč, jakého znám. Jednou měl zápal plic, on si vzal tři bundy a šel to vyběhat, aby mohl hrát tady za Sigmu! Klobouk dolů! A vztahy s trenéry? No, já nebyl, jak bych to řekl, moc hodný…(úsměv).

V čem byl jiný fotbal tehdy a dnes?

My si hráli fotbal. Myslím, že byl hezčí, pohodový….Dnes? Hodně tělo na tělo, tvrdší….

Myslíte, že i tehdy fotbal diváky víc bavil?

Bavil? Já říkám, že kdo má fotbal rád, bude chodit tehdy i dnes. Já budu chodit stále! Když nebudu na jednom zápase, tak to je moc!

Vidíme Vás vždy za střídačkou hostů a jste znám svými dialogy s trenéry soupeře….

Mně se líbí, jak jsou nervózní, jak nadávají. Velice dobře jsem si rozuměl s Radou….Ale s některýma se nedá vůbec mluvit.

Je někdo ze současných prvoligových trenérů, kteří byli Vašimi protihráči?

Hrál jsem proti Chovancovi, přátelské utkání se Spartou.

Jaké utkání Vám utkvělo v paměti?

Tak s Duklou Olomouc jsme hráli stále o záchranu ve třetí lize, tak tam není na co vzpomínat….Vzpomínám na přátelské utkání doma s Frýdkem-Místkem. Byl tehdy kandidát na postup do první ligy. Vyhráli jsme tři jedna. Trénoval je Zachar. Známý trenér. Především svým tvrdým přístupem. Oni jeli ze soustředění a já jim dal tři góly. Ale zdůrazňuji, že jeli ze soustředění, byli unaveni a já si s nimi dělal co chtěl! A ten Zachar o mě projevil zájem. Ale já si řekl, že bych pod ním nemohl trénovat a nabídku jsem odmítl.

Chcete říci, že se Vám nechtělo tvrdě trénovat….? Jaký byl Váš přístup k tréninku?

No, nebyl takový, jaký by měl být….Každý fotbalista má jinou silnou stránku. Někdo z mužstva byl rychlostní, jiný vytrvalostní….Běhat třeba s Honzou Chladilem, to přece nejde…. Já nebyl typ běhavého záložníka. Já byl tvořivý…

Takový Melinho…?

No, Melinho se mi líbí moc! Ale to jeho padání…Někdy mu to sudí pískne, ale většina rozhodčích mu to už nebaští. Ale ta jeho fotbalová chytrost se mi líbí opravdu moc!

A jsme u současné Sigmy. Váš pohled?

Chodím na každé utkání. Jsou utkání, které se mi hrozně líbily. Můžou prohrát, ale musí být pěkný fotbal. Ne jako Kladno, Budějovice… To se mi potom nejde s veselou domů. Ale já mám vztah ke sportu obecně, takže chápu i neúspěch. Já byl úspěšný ragbista!

Prosím?

Já jsem hrál úspěšně ragby. V sedmnácti letech jsem hrál za národní mládežnický tým. Tady na Spartakiádním stadionu jsme hráli s Anglií a proti Walesu. Já nebyl ale takový, že bych do všeho vletěl. Já hrál chytře, věděl, kdy tu šišku pustit (smích). Ta všestranná sportovní orientace byla pro naši generaci typická. Já mimo boxu snad zkusil všechno. Tehdejší Gottwaldov mě chtěl jako ragbistu koupit! Já jim řekl, že jsem fotbalista a ragby hraji jen ve volném čase. Tak mě nechali být.

S bývalými spoluhráči se potkáváte?

Tak Jirka Vít dělá tady, stejně jako moje manželka. Honza Chladil je tady. Tak tyto dva potkávám na stadionu. Další potkávám nepravidelně. Fotbal si už zahrát nemůžu. Jsem po třech operacích páteře, mám cukrovku…Nohy by chtěly, ale nepohnou se z místa.

Jak vzpomínáte na diváky?

Když byla tady ta tribuna plná, tak to byla paráda. Za nás byli spokojeni. Na divizi jich moc nechodilo, to raději šli na Duklu. S třetí ligou totiž jezdili atraktivnější soupeři. Ale postupem času si našli cestu. A byli spokojeni. Potom v Prostějově, kde jsem také hrál, chodilo sedm, osm tisíc diváků. Vynikající byli!

Vzpomeňte nějakou veselou historku….

To nejde. To se nedá napsat (smích). Jak jsem četl rozhovor se Standou Skříčkem a zmínku o Laudovi, trenéru Dočkalovi….No, já je také znal. V době, kdy oni tady působili, já tady pracoval v technickém úseku. Jednou jsem potkal trenéra Dočkala, jak šel na trénink a jen tak prohodil: dnes jim dám, dnes budou potit krev! Pak jsem je viděl, jak tam lítali, kroužili. Já bych letěl z tréninku jako první! To byly dvoustovky, čtyřstovky….Já jen hleděl a nohy mě bolely za kluky. Ti byli hotoví! A to byl ranní trénink. Pak ještě odpolední…

Čeká nás utkání se Zlínem. Jaké byly souboje s tehdejším Gottwaldovem?

Tak to si vzpomínám na jedno utkání. Trénoval nás Karel Brückner a my prohrávali dva nula. On se asi deset minut před koncem sebral a se slovy, že se na nás nedá dívat, opustil lavičku. Osm minut do konce, mě to nějak trefilo do hlavy a dva jedna. Poslední roh, Beneš jej kopal. A mně opět na tu palicu a dva dva! Konec zápasu. My dojdeme do šatny a Karel začal řvát. A on když začal řvát, tak to bylo lepší se někam schovat. Pavel Beneš, kapitán, mu říká: ale Karle, my hráli dva dva. Honza Haník dal dva góly. On tomu nechtěl věřit a řval dál. Potom se šel ven zeptat. Jednou jsme také hráli doma s Kroměříží. Najednou sedmá minuta, koukáme a střídá se. Tak se rozhlížím, kdo je zraněn, nikdo. Najednou vidím číslo šest. To měl Jirka Jiskra. Tak mu říkám: to jsi ty! Tak pohádali se pěkně. Po čase si to vyříkali. Vystřídal ho proto, že se za těch sedm minut ještě nedotkl balonu (smích).

Nikdo Vám neřekne jinak než „Bombrs“? Jak tato přezdívka vznikla?

Tak to nevím, jak vznikla… Vymyslel to Honza Chladil, tak se zeptejte jeho.

Pozn. Jana Chladila: my proti sobě s Honzou Haníkem hrávali už v žákovské a dorostenecké kategorii. Takže jsme se znali hodně dlouho. Už si přesně nepamatuji, jak ta přezdívka vznikla, ale zřejmě od slova bombarďák. Byl talent, urostlé chlapisko, dával krásné góly, ale měl zdravotní problémy a musel skončit. V té době byla jiná mluva, dnes by byl bomber, za nás bombrs.

Váš nesplněný fotbalový sen?

Chtěl bych si zahrát ligu. Aspoň deset, patnáct minut. Bylo to pěkné, ale chtěl jsem si ligu zahrát…Tady či jinde. Nevyšlo to. To mi chybí…

Kluby, v nichž Jan Haník (1951) působil:

1957-1968: Rudá Hvězda Olomouc

1968-1970: Slovan Černovír

1970-1972: Dukla Olomouc (vojenská služba, divize)

1972-1982: TJ Sigma MŽ Olomouc

1982-1985: Železárny Prostějov

1985-1988: nižší olomoucké soutěže