10.03.2010 / Ostatní
V podzimním Fotbal INFO před utkáním s Jabloncem, jsme si pozvali k rozhovoru do rubriky "Hrával jsem za Sigmu," Radima Königa. „Sigma je prostě klub, který mám v srdci,“ říká bývalý hráč SK Sigma Olomouc Radim König. Hrával jsem za Sigmu…Radim König (*1977). Dnes jsou soupeřem hráčům SK Sigma Olomouc fotbalisté FK Jablonec. Vybrat spojení obou klubů nebylo až tak složité. Za oba si zahrál odchovanec Uničova, bývalý záložník, nebo obránce našeho klubu, Radim König. Sympaťák a výborný společník, kterému kariéru přibrzdila zranění, si s námi více než hodinu povídal o svém působení nejen v Sigmě Olomouc.
Když se řekne…Hrával jsem za Sigmu, co se ti vybaví?
Dobré i špatné. Já jsem tady prožil největší úspěchy když jsem byl mladší a hráli se tu poháry. Potom, když jsem se vrátil, hrálo se s Dortmundem a Hamburkem. To byly moje největší úspěchy v kariéře. Takže když se řekne Sigma, je to klub, kterému fandím. Jsem z Olomouce, dívám se na každý zápas a s klukama jsem stále v kontaktu. Je to prostě klub, který mám v srdci, to je jasné. Vyrostl jsem tady, prožil tu nejkrásnější roky, takže cítím radost a hrdost, když se Sigmě daří, nebo něčeho dosáhne a já to čtu v novinách.
Tvoje fotbalové začátky?
K fotbalu mě přivedl táta. Byl velký fanda a jezdil se mnou na všechny zápasy. V Uničově byl ještě trenér, Řek Stratos Ameridis. Strašně moc nám toho dal v takovém tom období, kdy se hráč nejvíc rozvíjí a může se hodně naučit. Dělal s námi různé věci a vštěpoval disciplínu. Když někdo dělal binec tak ho poslal domů. Ten si to pak už nikdy nedovolil. Každý chtěl přijít na trénink a makat. Byl to výborný trenér, který mi hodně dal.
Jaký byl přechod z Uničova do Sigmy?
Přišli jsme sem tři z Uničova a dalších přibližně dvanáct hráčů odjinud. Tvořil se nový kolektiv a myslím, že to bylo úplně v pohodě. Tady jsem chodil na školu a každý den jezdil domů vlakem. Dorost jsem prošel strašně rychle. V 16-ti letech si mě Olda Štěpán vytáhl a odehrál jsem pár zápasů za osmnáctku. Pak si mě vzal pan Chladil do juniorky. V dorostu jsem byl strašně krátce. Pamatuji si první zápas v juniorce proti NH Ostrava. To bylo ještě na tehdejším Spartakiádním stadionu. Vše bylo oproti dorostu o hodně rychlejší. Byl to obrovský skok. Pana Chladila jsem měl také rád. Fotbalově mě hodně naučil a byla s ním sranda. Dbal na kopací techniku, zpracování míče a techniku všeobecně. To si myslím, že bylo pro mě ohromně důležité. Každý odehraný míč jsme se snažili dát přesně, soustředili jsme se na to. Byl jsem pod panem Chladilem krátce, ale určitě mi to hodně pomohlo.
Ty jsi Radime ročník 1977. Tvoji vrstevníci byli také hodně dobří fotbalisté.
Tomáš Ujfaluši je ročník 78, Mara Heinz je 77 a Jirka Krohmer je tuším také 78.
To tady byla za vás ideální kombinace staří-mladí.
Přesně. Byl tady Olda Machala, Pepa Mucha. Perfektní parta a pamatuji si, že nám to tenkrát, za trenéra Bokši, výborně fungovalo i na hřišti. Byl jsem v jednadvacítce u trenéra Brücknera. Pak jsem si však přetrhl křížový vaz po utkání s Marseille, v ligovém zápase s Brnem, tady v Olomouci. To jsem rok a něco stál. Ten návrat byl trochu komplikovanější. Potom už jsem se do toho tak nějak pořádně nedostal. Snad až při hostování v Jablonci jsem se cítil docela slušně.
Ty jsi dal společně s Jirkou Krohmerem zapomenout na „létající křídla“Hapala s Látalem. To byl rok právě před tím zraněním. Bylo to tvoje nejlepší období?
Určitě. Po fotbalové stránce jsem se v tomto období cítil nejlépe. Byl jsem mladý, všechno před sebou. Po tom zranění je už všechno těžší. Musíš mít alespoň ten rok, aby ses dostal zpět do formy a pohody. Já jsem si přetrhl ten křížák, šel jsem do Blšan a tam jsem si zase urval meniskus. Vždycky, když už to vypadalo, že bych mohl navázat, tak přišlo něco, co mě přibrzdilo. Pak přišel Jablonec. První rok jsem se rozkoukával. Mladé mužstvo, hráči, které nikdo neznal. Martin Čížek se pak prosadil v Rusku, Ondra Herzán šel do Sparty a udělali si jméno. Tam jsme tenkrát vytvořili dobrou partu. Taky to chvilku trvalo, ale začalo se dařit. Byl jsem delší dobu zdravý a poslední sezónu před návratem do Olomouce jsem hrál výborně a myslím, že se mi dařilo. Byl jsem tam spokojený a chtěli mě tam, ale já jsem si vybral Olomouc.
Jak vzpomínáš na kabinu. Představ si, že jdeš teď na trénink…
Byli jsme taková parta s Jirkou Krohmerem, Ujfim a Marou Heinzem. Drželi jsme spolu. Do té kabiny když přijdeš, tak je to super. Když totiž s fotbalem skončíš, tak se musíš jinak starat. Čím dřív si to uvědomíš, tím lépe. Já už jsem byl na to tak trochu připravený. Je to obrovský skok. Vím, že fotbal je velká dřina, i když lidé si to neuvědomují a nedokážou si to představit. Nejen fyzicky, ale také obrovsky psychicky. Různé tlaky, jako když se teď třeba klukům nedaří. Musí se zvednout, musí získat body a když ráno přijdou do kabiny tak to prostě cítí. Není to ono. Je to jiné, než když přijdeš do práce, odděláš svoje a jdeš na pivko. Když se naopak daří, tak je samozřejmě život fotbalisty hezký. Má spoustu času na různé jiné věci. Nechci říct, že všichni budou studovat, ale když jsou starší, tak se musí připravovat na to, že budou dělat něco jiného. Čím dřív si to uvědomíš, tím je to lepší. Já si vlastně tohle všechno uvědomil taky díky těm zraněním. Naučil jsem se anglicky, udělal jsem si trenérskou třídu a začal plánovat co bude až skončím. Když chceš mít firmu a v něčem podnikat, musíš vědět o co jde a pohybovat se v tom. Při fotbale to dost dobře nejde, ale učit se zvládneš. Ta kariéra není dlouhá a pokud jsi jen fotbalista, tak je to špatně.
Co v kariéře stavíš úplně nejvýš?
Asi ten domácí zápas v poháru UEFA s Marseille. Byl hodně povedený. Je to však už taková doba, že nemám nějakou tu zpětnou vazbu, abych to posoudil s nějakým jiným zápasem. Oni měli v týmu hromadu reprezentantů a my je doma hodně potrápili. U nich už to bylo o něčem jiném. Asi dostali strach a pěkně nás tam seřezali. Dugary dal první gól rukou, otáčení faulů, ani v kabině nám nerožnuli, když jsme tam přijeli, klimatizace nefungovala. Pamutuju si, jak se rozhodčí smál. Dlouhý centr si na zadní tyči Dugary stáhl rukou a dal to do prázdné. My se jen na sebe dívali a nezmohli nic. Přitom jsme nehráli špatně. Na úvod jsme měli dvě obrovské šance, jednu měl Kuča, kterého vychytal gólman a druhou vytáhli na brankové lajně. Kdybychom tohle dali, tak nevím co by se dělo. Rozhodčí zápas neprohraje, záleží jak ten mančaft hraje. Stačí ty šance co jsou neproměnit a když pak dali dva góly, tak to bylo jasné. Oni měli velmi kvalitní tým na to, abychom s tím ještě něco udělali.
Jak vzpomínáš na trenéry?
Určitě nad nimi ční pan Brückner. Byl jiný než ostatní trenéři. To co s námi trénoval, herní situace, presink... Vím, že teď to trénuje asi každý, ale on to měl všechno do detailu. S jiným trenérem jsme trénovali nějaké posuny, ale s ním to bylo až neuvěřitelné jak to měl propracované. Každý v tom tréninku měl nějakou svoji roli. Já jsem tam jen tak nahlížel, protože jsem většinou střídával. Měl svoji jedenáctku a já byl mezi těmi mlaďochy. Pamatuji si, že Jirka Povišer říkal, že tohle pokud nás naučí, tak převálcujeme každého. Ten půlrok, 14 výher, jedna remíza se Žižkovem, do dvacáté minuty 2:0. To bylo neuvěřitelné. Za trenéra Bokši jsme potom měli úspěchy, to už jsme hráli i my mladí. Pak jsem měl v Jablonci trenéry Paličku a Radu. Každý trenér je nějakým způsobem svůj, každý je jiný. Většinou to hráč posuzuje podle toho, jestli se mu daří, nebo ne. Jestli pod ním hraje. To jsou takové subjektivní věci.Záleží na tom, jestli má úspěch s týmem. Podle toho to hráč taky cítí. Mě se třeba hrálo dobře v Jablonci za trenéra Rady. Hodně jsme tenkrát trénovali, makalo se a já se pak cítil výborně i na hřišti.
Sigmu čeká utkání s Jabloncem.
Sleduji oba dva týmy. Z hráčů, se kterými jsem byl v Jablonci už je tam jen brankář Špit a asistent Jožka Weber. Realizační tým je v podstatě stejný, ale kádr se úplně vyměnil. Já na Jablonec vzpomínám v tom nejlepším. Pro život perfektní město. Takové sportovní. Uprostřed přehrada, všude kolem lesy a ty tři roky tam pro mě byly úžasné i mimo fotbal. Mám pořád v Jablonci plno kamarádů, se kterými jsem v kontaktu. Nezapomenu na moji první procházku kolem přehrady, kdy proti mně jeli dva starší lidé na kolečkových bruslích a drželi se za ruku. Tam je snad každý sportovně založený a každý prostě něco dělá. Je to bohatý region, kde se pořád něco děje.
Komu budeš v neděli fandit?
Olomouci, to je jasné! Stále jsem v kontaktu s klukama co jsou tady, občas zajdeme na kafe a pořád jim hrozně fandím. Dokážu se teď vžít do jejich situace, že ty body potřebují a je nutné to prostě zlomit. Přeskočit zase ten střed tabulky a hrát víc v klidu, protože dole je to ohromně složité. To mužstvo kvalitu určitě má a myslím si, že bude hrát proti týmům z těch vyšších pater úplně jinak, než proti těm jako je Kladno.
Tvůj tip na dnešní výsledek?
Olomouc potřebuje nutně vyhrát a já si myslím, že to zvládne. Herně i výsledkově. Herně to zvládli zatím vždycky kromě Kladna. Teď ještě ty výsledky. Jako fanoušek budu rád, když vyhrají, protože vím, že to ti kluci potřebují. Chce to 3 body, a zvládnout to třeba i na úkor fotbalové krásy. Věřím, že Olomouc vyhraje 1:0, nebo 2:1.
Jak to za vás fungovalo v kabině, když na tým padla nějaká ta deka?
To funguje různě. Někdy si jdeš sednout, ale neříkám, že to pomůže. Každý musí začít u sebe. Ono se to zdá jako fráze, ale každý se musí soustředit na ten svůj výkon a nechat tam všechno. Není to jednoduché. Je to o výsledku. Vyhraješ doma, venku bod a ten tým to nastartuje. Ti zkušení hráči tomu musí pomoci. Tady byl Kučera a když to nešlo, tak vyrazil do útoku a dal gól, ani pomalu nikdo nevěděl jak (smích). Radim byl výborný v kabině i na hřišti. Borec s charakterem. Bavíme se tady o nějaké dece, ale prohrálo se s Kladnem. No a co? Na jaře se taky s Kladnem prohrálo a pak výhra v Brně a už to zase šlapalo.
Co fotbalová budoucnost?
Fotbal mě baví. Musím z něj mít radost, jít se na hřiště pobavit, udělat něco pro zdraví a držet se v kondici. Dál budu chodit na fotbal. Doufám, že Sigma bude mít nějaké úspěchy a třeba ta Evropská liga se tady bude zase hrát, protože si myslím, že by si to Olomouc zasloužila. A lidi by na to chodili. Teď, ať Sigma hlavně zvládne ty zápasy, co je čekají v nejbližší době, i když to bude mít strašně těžké.
Kluby, v nichž Radim König (*1977) působil.
83-91 Uničov
91-94 Olomouc-dorost
94-95 Olomouc 1- 0
95-96 Olomouc 15- 0
96-97 Olomouc 7- 1
97-98 Olomouc 13- 0
98-99 Olomouc 8- 0
99-00 Olomouc 11- 1
00-01 Olomouc 7- 1
Blšany 3- 0 01-02
Jablonec 24- 0 02-03
Jablonec 23- 2 03-04
Jablonec 15- 0
04-05 Olomouc 21- 1
05-06 Olomouc 14- 0
06-07 Olomouc 1- 0
07-09 Šardice
Za Sigmu v lize 98-4 V lize celkem 163-6
