Hrával jsem za Sigmu … Bohuslav Šnajdr (*1973)

28.10.2010 / A tým

Pro další díl rubriky Hrával jsem za Sigmu … padla volba na záložníka Bohuslava Šnajdra. Odchovanec SK Sigma Olomouc byl v kádru našeho týmu několikrát, mimo jiné i ve slavné éře na začátku devadesátých let minulého století. V první lize se ale výrazněji prosadil až v Bohemians, tedy týmu, který je dnešním soupeřem SK Sigma.

Obvyklá startovací otázka. Když se řekne - Hrával jsem za Sigmu, co se vám vybaví?

Nádherné vzpomínky, určitě. Byl jsem tam od sportovní třídy, takže určitě celé dětství. První fanouškovské stání v kotli se spoluhráči ze žáků a mladšího dorostu. Až po vrchol, kdy jsem se dostal do mužstva v době asi nejlepší olomoucké éry. Pan Brückner mě vzal do kádru před zápasem s Hamburkem. Jenom jsem to proseděl, nikdy jsem do žádného pohárového zápasu nenastoupil. Ale už je z hlediska toho, jací tam tehdy byli hráči, tak jsem byl šťastný, že v tom mužstvu můžu vůbec být a trénovat s nimi. Byl to takový můj sen a docela se mi splnil.

To jste tehdy byl ještě mladý a perspektivní.

(směje se). No, to ano. Ale bylo to i mnoho dalších zážitků. Určitě to bylo třeba sledování Nikiho Laudy. To jsem byl malý žáček, chodil jsem za bránu. Bylo to super, Lauda, Příložný, Roman Sedláček, s tím jsem se pak potkal v Holici. A spousta dalších. Vynikající úžasné trenéry jsem tady zažil, skvělé fotbalisty. Sigma je moje srdeční záležitost.

Za bránu jste chodil fandit nebo podávat balony?

Podávat balony a později i fandit, samozřejmě. To ještě byla klasicky dřevěný oblouk, chodilo strašně moc fanoušků, bylo to spontánní. Bylo to takové to pravé fanouškovství. Dneska se to zlepšuje, jsem za to strašně šťastný, že už ty kotle nejsou jen vyloženě o nějakých bitkařích. Kluci mi dělají strašně velkou radost, ale myslím si, že podpora diváků by měla být určitě větší.

Tehdy býval kotel divočejší, v zatáčce u Zory. Bylo drama sbírat balony v těch prostorech?

Ne, nebylo. Spíš byly obavy z těch sparťanských a baníkovských, protože ti mívali vždycky celý oblouk. Ale Sigmáků bývalo také hodně. Bývalo to super, když začal řvát kotel, tak se tribuny chytaly. Bylo to takové semknuté. Kdežto dneska kotel řev a až po chvíli se nějací diváci chytí. A to je špatně, vzhledem k tomu, jaký fotbal teď Sigma předvádí. Měli by ty kluky více zbláznit. Protože na to, že je tam tolik mladých kluků, je úžasné sledovat, s jakým hrají elánem, v jaké jsou pohodě. Je vidět, že práce, co Zdeněk Psotka začal, se projevuje. Jsem rád, že kvalitu Sigmy uznává více lidí a odborníků.

Dobře, pojďme zpět k vám. Začínal jste v SK Chválkovice. Fotbal jste si vybral sám?

Určitě jsem tam přišel, protože jsem chtěl hrát. Naše jediná cesta byla na hřiště ve Chválkovicích. Nic jiného nás nezajímalo. Do školy a pak na hřiště.

Trošku zase odskočíme – v SK Chválkovice jste znovu.

Jsem tam členem výboru. Naším velkým přáním by bylo, aby sem chodilo co nejvíce dětí. Chválkovice svého času, to byla líheň fotbalistů. Spousta kluků šla do Sigmy. Mimo mě to byl třeba Petr Pižanowski, Martin Dombi, ten hrával druhou ligu.

A z Chválkovic jste šel do Sigmy i vy.

Na Sigmě se dělaly nábory, byla tam spousta kluků. Z toho výběru jsem se dostal až do sportovní třídy. Tam nás bylo osmadvacet. Tehdy to byla první sportovní třída. Rok po nás tam chodili Miša Kovář, Peťa Pižanowski a Jirka Derco.

Kolik z vašich tehdejších spolužáků z premiérové sportovní třídy se dostalo až do ligy?

Jenom já. Nebylo to sice bůhví co, ale jsem za to šťastný. Od začátku to bylo mým snem. Trošku mě mrzí, že se mi to nepodařilo v Sigmě. Ale těšilo mě, že druhý start v lize jsem hrál tady na Sigmě.

Po sportovních třídách následoval dorost. Tehdy to bývala Tréninková střediska mládeže.

Ano. Bývaly společné testy, sjížděli jsme se na jedno místo. To hrával za tehdejší Gottwaldov Tomáš Řepka. Jako dorostenci jsme hrávali předzápasy před ligou. A když jsme měli doma Spartu, tak jsem tuším vyhráli 2:1, góly jsme dávali já a Peťa Kirschbaum. Bylo tam už přes pět tisíc diváků, ti křičeli, když jsme dali gól.

Potkal jste v dorostu ještě nějaké jiné zajímavé spoluhráče?

Za Hradec hrával Lokvenc, za Spartu chytal Poštulka, hrál tam Votava, Berger, za Baník Galásek nebo Čížek, z olomouckých třeba Pižanowski, Kirschbaum nebo Balcárek. Ty ročníky 73 a 74 byly fakt silné. Rád na to vzpomínám, je to spousta kamarádů. V jednom týmu jsem byl se současným trenérem Sigmy Zdeňkem Psotkou.

Za dorostem následuje béčko.

Pak jsem šel do juniorky za trenérem Chladilem. To jsem poznal, co je to fotbalový dril (směje se) Ale zpět na to vzpomínám, bylo to super. Řadím ho jako jednoho z nejlepších trenérů, které mě kdy trénoval. Byl jsem z něj sice kolikrát úplně vyřízený, ale možná díky tomu, že nás tak trošku péroval, se tolik kluků prosadilo. Navíc na něm bylo obdivuhodné, že to, co po nás chtěl, nám také dokázal ukázat. Toho jsem si vždycky na trenérech vážil. Samozřejmě nemůžou být jen trenéři, kteří hráli výtečně fotbal, ale vždycky, což myslím potvrdí každý fotbalista, když mu trenér něco ukázal, tak k němu měl daleko větší respekt.

Pak jste se pomalu začal přesouvat naplno do mužské kategorie.

Asi třikrát jsem byl v áčku na přípravě, trénoval jsem s ním, ale hrával jsem za juniorky. Pak jsem hrával druhou ligu v Třinci, tam si vzal mě a Martina Šavrňáka trenér Palička, zase jsem se vrátil do přípravy s áčkem, pak šel do Chrudimi. A potom se mi ozval pan Dostál z Holice. Tam jsem zažil hodně postupů, zažil jednu z nejlepších part. Byli jsme tak skoro všichni bývalí kluci ze Sigmy. Pak přišli Roman Sedláček, Jirka Vaďura nebo Radek Drulák.

Proč vám nevyšlo prosadit se výrazně do áčka Sigmy?

Jednak musím přiznat, že tam byli lepší fotbalisti. Jsem na sebe pyšný, že jsem si všechno vydřel. Ale více jsem možná nedokázal pro to, co o mě řekl trenér Borovička.

To jsem si všiml. Prý jste na fotbalistu moc hodný.

Ano, možná tam sehrála svojí roli moje kamarádská povaha. Několikrát jsem na to dojel.

Z Holice jste se potom přesunul do Bohemians.

Šel jsem tam na zkoušku, týden jsem tam trénoval a trenér Petržela mi řekl, ať tam zůstanu. Byl jsem dohodnutý, že čtyři dny budu tam a na čtyři půjdu do Hradce Králové. Nakonec jsem tam zůstal.

Byla Bohemka dobrá volba?

Vynikající. Tam jsem poznal, co je to klubismus, tam jsem poznal, co je to pravý kotel, opravdu. V zázemí nemůže bohemka sigmě konkurovat. Minulý týden jsem byl zrovna v Praze. Potkal jsem tam fanoušky, hned mě poznali, přihlásili se ke mně, šel jsem se s nimi podívat, jak chystají choreo.

Tam tehdy vládl trenér Vlastimil Petržela.

Ano, měl tam vládu ve všem. Co řekl, to bylo. Co se týče hráčů, neměli jsme bůhvíjaké zázemí nebo peníze. Museli jsme třeba kolikrát jezdit trénovat do Nymburku. To bylo padesát kilometrů, museli jsme tam být v osm ráno a nezajímalo ho, jak se tam dostaneme. Všechno jsme si platili sami, nebo jsme se střídali s auty, abychom mohli trénovat a být tam. A spousta kluků je za to vděčná. Vlasta Petržela mi dal příležitost v lize a za to jsem mu vděčný.

Ale ještě před příležitostí v lize byl postup.

Bylo zvláštní, že to jsem poprvé v životě zažil dva postupy zároveň. Po podzimu jsem odešel z divize do Bohemians, kluci v Holici to zvládli a my s Bohémkou postoupili do ligy. Takže dvojnásobné oslavy. Jeden z dalších zážitků bylo soustředění s Bohémkou ve Francii. Tam jsme si otestovali, co je člověk schopen vydržet. Tam jsme hráli za pár dní šest nebo sedm zápasů. A drtivou většinu z nich jsme vyhráli. Tehdy se v té sezoně stal Racing Lens mistrem a my jsme je porazili. Když jsme odjížděli ze stadionu, tak stál kordón lidí tak dva kilometry a tleskali. To jsou ty chvíle, které si hráči nejvíce přejí, aby ve fotbale zažili.

A jaký byl trenér Petržela, kromě toho, že byl tvrďák?

No, když jsem ho poznal tehdy a potom v Sigmě, tak to bylo sto a jedna. Nevím, jestli to byl důkaz té nemoci, co měl. Tam byl na nás tvrdý, nedal nám nic zadarmo, tréninky byl strašně moc náročné, nikdo si nedovolil nic říct. Hlavně měl neskutečný respekt, když přišel do kabiny, tak tam by bylo slyšet spadnout špendlík. Jako člověk tak trošičku blázen a podivín. Ale on nás naučil, co to je touha vyhrávat a nechat na hřišti všechno. On říkával: končete tak, abyste se mohli fanouškům podívat do očí. To bylo pro nás hrozně důležité. Zázemí a finance nebyly bůhvíjaké. Až na pár kluků to byl soubor poskládaných z kluků z nižších soutěží, kteří byli vděčni za šanci a nechali na hřišti opravdu všechno. A v sezoně 2000/2001 nebýt toho, že došly peníze a museli se prodávat hráči, tak jsme mohli hrát do posledního kola o titul. Byla to úžasná doba. Nakonec jsme skončili čtvrtí. Ale v posledním kole jsme doma porazili Liberec, který hrál o titul a potřeboval bodovat. Po zápase byla taková oslava fanoušků, jako bychom vyhráli ligu.

Dnes hraje doma Sigma proti Bohemians. Komu budete fandit?

Dobrému fotbalu.

To je diplomatická odpověď.

Přál bych si jednu věc. Aby Sigma hrála dál tak, jak hraje. Protože to je něco nádherného. A aby se lidi konečně probudili a začali chodit. Na ten hezký stadion ne v pěti tisících. Lidi musí zapnout. Fanoušci se začínají chytat, to se mi strašně libí. Ale nejde jen kritizovat hráče, musí tam být impulz i od diváků. Když vidí, že se moc nedaří, tak musí pomoci. To jsem zažíval v Bohémce, strašně to pomůže. A co se týče Bohémky, tak té přeju, aby se našel někdo, kdo do toho klubu vstoupí a vzhledem té fanouškovské obci pomůže. Takže ať zvítězí dobrý fotbal.

Kluby, v nichž Bohuslav Šnajdr (*1973) působil a působí

SK Chválkovice (1978 – 1982)

SK Sigma Olomouc (1982 – 1995)

Třinec (1995)

Chrudim (1996)

HFK Olomouc (1996 – 1998)

Bohemians (1998 – 2000)

HFK Olomouc (2000 – 2001)

Bohemians (2001 – 2002)

HFK Olomouc (2002 – 2006)

SVU Mauer (2006 – 2008)

Raabs (2008 – 2009)