Hrával jsem za Sigmu … Daniel Kaspřík (*1974)

06.03.2011 / A tým

S fotbalem začínal v doma v Polance, pak odešel do ostravského Baníku. První ligu si ale zahrál až v SK Sigma Olomouc. Ale nebylo to na dlouho. Útočník Daniel Kaspřík (1974) přišel do SK Sigma Olomouc v době, kdy byl kádr skutečně plný hvězd. A dostat se do sestavy přes Pavla Hapala, Stanislava Vlčka nebo Davida Kobylíka, to nebylo jednoduché. „Zažil jsem tady skvělý půlrok. Ale když jsem se neprosadil do základní sestavy, sám jsem chtěl odejít,“ říká Daniel Kaspřík. V SK Sigma má dva ligové starty, k tomu čtyři v Intertoto Cupu. To bylo v sezoně 2000/2001.

Co se vám vybaví, když se řekne: hrával jsem za Sigmu?

Myslím, že jsou to krásné vzpomínky. Bylo to období, ve kterém jsem se vrátil ze Slovenska zpět do Čech. Jsem odchovanec ostravské kopané, začínal jsem v Baníku Ostrava. Tam jsem prošel mládeží přes dorost do mužů. Pak jsem šel na vojnu do Kroměříže a vrátil se zpět do Baníku. A pak přestoupil do Nové huti. Ta tehdy postoupila do druhé ligy. Tam jsem hrál tuším čtyři roky. Potom jsem šel na Slovensko do Sence, kde jsem poprvé okusil první ligu. Tam se mi poměrně dařilo. Hrál jsem pod trenérem Jurkemikem. Tehdy se tam dělala reorganizace soutěže s tím, že ze šestnácti mužstev to spadlo na deset. Poté jsem přišel do Sigmy. Bylo to do mužstva, které bylo opravdu co do kvality hráčů na nejvyšší úrovni. Byli tady skoro samí reprezentanti. Tomáš Ujfaluši, Standa Vlček, Pavel Hapal, David Rozehnal, Radoslav Kováč, Míša Kovář, Radim Kučera, byl to neskutečný mančaft. Byli tam David Kobylík, Aleš Urbánek. Já jsem tady měl na pozici útočníka dva hráče, to byli Standa Vlček a Pavel Hapal, kterým se střelecky dařilo. Záda jsme ji kryli já a Luděk Zdráhal. Tolik příležitostí jsem nedostal, protože ti kluci hráli opravdu velmi dobře. Potom jsem ze Sigmy, protože jsem neměl místo v sestavě, odešel do Ostravy, za Vítkovice jsem pak hrával pět let. A posledních pět let jsem hrál v Rakousku, v podstatě před půlrokem jsem tam skončil, nyní hraju I. A třídu, ale fotbal už je jen koníčkem, posledních pět let se věnuju obchodní činnosti.

S fotbalem jste začínal doma v Polance nad Odrou. Jak jste se k němu dostal? Přivedli vás rodiče nebo kamarádi?

Vzhledem k tomu, že bydlíme dvě stě metrů od hřiště, tak jsem tam asi v sedmi letech začínal. Na hřišti jsem tam byl denně. Polanka, to je začátek celé mé fotbalové kariéry. Tuším v roce 91 se tam hrála divize, tam jsem v šestnácti debutoval v mužské kategorii. Pak jsem odešel do ligového dorostu.

Jaké to tam tehdy bylo?

Tam jsem nakoukl už do toho velkého fotbalu. Ze spoluhráčů si vybavím Drozda, Útratu, bratry Šťástkovi, Návrat, nebo Peťa Ruman. Z ligového dorostu jsem pak šel na vojnu. Vrátil jsem se zpět a trénoval pod trenérem Zacharem. To byla taková jedna z kuriozit fotbalu. Tam se to odehrávalo mimo hřiště v různých zátěžových intervalech. Bylo to zajímavé. Tenkrát jsem nosil na zádech Víťu Tumu, který měl přes sto kilo. Běhal jsem s ním délky tam a zpátky. Bylo to takové zpestření (směje se). Pak jsem šel do Nové huti, kde mou kariéru odstartoval trenér Milan Albrecht.

Nová huť Ostrava, to už mnoha fanouškům fotbalu dnes nic neříká.

Bylo to mužstvo, které bylo pod Novou hutí. Zázemí klubu v době, kdy jsem přišel, bylo na poměrně dobré úrovni. Hrála se třetí liga, všichni hráči byli profesionálové. Všechno fungovalo, jak by mělo. Až do doby, kdy v těžkém průmyslu došlo k určité krizi a fotbal samozřejmě nebyl prioritou. Ze dne na den se stoply všechny peníze, pak už se jen půl roku dohrávalo. Během toho půl roku jsem potom odešel do Sence.

Jaké to bylo na Slovensku v Senci. Trenér Laco Jurkemik, to je velká osobnost československého fotbalu.

Určitě. Trenér Jurkemik byl velice tvrdý člověk a profesionál. Po lidské i sportovní stránce. Nebral si servítky vůbec s nikým, všichni byli na stejné startovní čáře. Pro mě byly tyto typy trenérů dobré. A u těch se mi dařilo. Tréninkové metody měl Jurkemik moderní, vyžadoval stoprocentní nasazení v tréninku i na zápasech. I na tréninku to šlo na krev. A hodně se to přeneslo i do hry. Po podzimu měl Senec tuším deset bodů. Když jsem tam v zimě přišel, tak to bylo nové mužstvo, z podzimu tam zůstal jenom brankář Pavol Kamesch. Tým byl založen na bojovných typech. A osvědčilo se to, uhráli jsme asi dvacet bodů, dostali jsme se na hranici desátého místa, kde se hrálo o udržení. Ale pak došlo k nestandardním krokům ze strany Petržalky. Došlo k něčemu, co si myslím nemá s fotbalem nic společného. Na Senec ovšem vzpomínám v dobrém. Dařilo se mi, byla to první liga. A možná proto, že jsme v přípravě absolvovali zápasy se Sigmou, tak jsem pak přišel do Olomouce. Trenéry tehdy byli Leoš Kalvoda a Jirka Vaďura.

Do Sigmy jste přišel v pro vás docela nevhodné době. Kádr byl plný hráčů velkých jmen.

Přišel jsem s tím, že ze sebe vydám maximum, abych se probojoval do základní sestavy. Což se mi nepodařilo. Ale zažil jsem tady půlrok, který byl výsledkově skvělý. Byli jsme druzí po podzimu, navíc jsem si zahrál finále Intertoto Cupu proti Udine. A tehdy se otvírala severní tribuna. To byl taky takový mezník. Celý život jsem hrál, nebyl jsem typ hráče, který seděl na lavičce. A ani tady jsem se s tím nesmířil. Chtěl jsem hrávat, bylo mi pětadvacet let. A bylo mi jedno, jestli je to první nebo druhá liga. Je pravdou, že když jsem odcházel ze Sigmy, tak ten vnitřní pocit nebyl úplně v pořádku. Zase jsem ale viděl, že můžou přijít nové nabídky. Byla tehdy možnost jít do Jablonce. Ale vsadil jsem na kartu Vítkovic. A tam jsem byl pět let. Odcházel jsem možná na vrcholu novodobé historie Vítkovic. Rozhodl jsem se tehdy, že s profi fotbalem skončím a šel hrát regionální soutěže do Rakouska. No a tam jsem dojížděl pět let, skončil jsem v polovině loňského roku. A vlastně těch pět let se věnuju obchodu.

Který vás přivedl zpět do SK Sigma Olomouc. Členové našeho Věrnostního programu dostávají k permanentce slevovou Sphere kartu, o kterou se staráte vy.

Jako společnost Efin jsme provozovatelé největšího věrnostního programu v České republice a na Slovensku. Sigma po marketingové stránce pracuje velmi dobře, má pro ně vytvořen vlastní program, který podporuje naše Sphere karta. Co do pokrytí Olomouce co se týče poskytovatelů výhod a slev je to tady velice slušné.

Takže každému fanouškovi doporučujete členství ve Věrnostním programu a k tomu kartu Sphere?

Karta je nástrojem k úspoře financí. Myslím si, že je nyní už v podstatě k dennímu používání. Při běžných nákupech, při volnočasových aktivitách, v restauracích, dá se použít i při nakupování přes eshop. Každý držitel karty u sebe má nástroj, který mu opravdu může naspořit na permanentku nebo cokoliv jiného. V katalogu na www.sphere.cz získá každý všechny informace. V podstatě se jedná o slevu z pultových cen, což je podstatné, člověk není odkázaný na zboží, které je zrovna ve slevě. Kdo chce ušetřit, ať si pořídí tuto kartu.

Daniel Kaspřík

Narozen: 9. 11. 1974

Hráčská kariéra: Polanka n. O.,

Baník Ostrava, Kroměříž,

Baník Ostrava, NH Ostrava, Senec,

SK Sigma Olomouc, Vítkovice,

regionální soutěže v Rakousku.