Hrával jsem za Sigmu … Michal Kovář (* 1973)

14.03.2012 / A tým

Pro další pokračování rubriky Hrával jsem za Sigmu … jsme vybrali Michala Kováře. A to proto, že v úvodu března je to dvacet let od památného zápasu SK Sigma Olomouc – Real Madrid ve čtvrtfinále Poháru UEFA. A to bylo utkání, ve kterém Michal Kovář naskočil místo zraněného Saši Bokije a tím začala jeho fotbalová kariéra. V dresu SK Sigma potom Michal Kovář odehrál 299 utkání, byl prakticky u všech slavných pohárových bitev, které náš klub hrál, s týmem Sigmy vybojoval stříbrnou a bronzové medaile v Gambrinus lize. „No, chybí mi jen ten titul,“ říká s nadsázkou Michal Kovář.

Na úvod obvyklá otázka – co se vám vybaví, když se řekne - hrával jsem za Sigmu?

Co se mi vybaví? No moje mládí. V Sigmě jsem začínal, v Sigmě jsem, dá se říct, skončil. Byl jsem zde od šesti let. Od benjamínků až po ligu, kterou jsem hrál přes deset let. Takže samozřejmě začátky, pak nějaký průběh, pan Brückner, který mě dostal do velkého fotbalu. Potom poháry, odchod do Německa. Krásné fotbalové roky.

Jak jste začínal s fotbalem? Kdo vás přivedl k fotbalu?

Začal jsem s klukama, jako každý, na plácku za barákem. Pak tam byl nějaký výběr do sportovní třídy. Vybrali mě, od páté třídy jsem byl ve sportovní třídě v Hejčíně. Tak jsem začal jakoby s tím lepším fotbalem.

Co jste tam měl za trenéry?

Když jsem začínal, tak tam byli pánové Vlček, Recman, trénoval mě i pan Chladil. Abych na někoho nezapomněl.

Kde jste tehdy trénovali?

V Řepčíně na škváře. Tehdy tam byla škvára, pamatuju si to dodnes, ještě mám z těch časů odřená kolena. Tam jsem začínal. Nikdy jinde v té době nebyla možnost trénovat. Škvára tam byla dobrá, chodili jsme tam do školy, vlastně jenom přešli přes cestu a byli na hřišti. Pamatuju si, jak jsme tam tu škváru předělávali na trávu. Místo tréninku jsme šli pracovat, kopat, vozit nějaké věci. Bylo to dobré.

To jste měli místo posilovny.

Dá se říct, že ano. Tehdy posilovna nebyla, pro nás určitě ne.

Potom po žácích jste šel do dorostu, ale tam jste se moc dlouho nezdržel.

To ne. Byl jsem v dorostu jenom chvíli, snad půl roku? Trénoval mě tam pan Jarolím, ale hodně brzy jsem pak šel do béčka. Přeskočil jsem to a šel hned do béčka.

To pro vás musel být trošku skok.

No byl, šel jsem mezi chlapy. A pak jsem byl za chvilku v áčku. Měl jsem štěstí. Pár kluků se tam zranilo, pan Brückner si mě vytáhl. A pak jsem začal vlastně hned hrávat. V tom jsem měl štěstí, bylo to strašně rychlé. Chviličku jsem hrál třetí ligu a pak byl v áčku. Možná jsem si takové to mládí, jít po jednotlivých dorosteneckých kategoriích, ani moc neužil.

Ale ještě v kategorii dorostu jste měl první velký úspěch v kariéře.

Ano. S Petrem Pižanowskim jsme byli v týmu, který vyhráli mistrovství Evropy šestnáctek. Tu zlatou medaili mám doma.

Začátek v áčku jste měl pěkně zprudka. V poháru proti Realu Madrid. Tehdy se o vás potom psalo jako o nejmladším liberu v Evropě.

Měl jsem v tomto štěstí. Saša Bokij se zranil. Já jsem do té doby s áčkem trénoval, ale nehrál jsem žádné zápasy. A šel jsem hned hrát ten pohárový zápas. Ani jsem nečekal, že by mě trenér hned do sestavy dal. Z ničeho nic si mě pan Brückner zavolal a řekl mi, že hraju. Tak říkám: já? Kdy? S kým? Byl jsem z toho trochu vytřepaný. No hraješ s Realem Madrid, odpověděl trenér. To bylo pěkné. A strašně rychlé.

Zápas s Realem, to byla pro Olomouc celkem událost, protože tehdy to byl skutečně to mančaft. A jeho hvězdy, třeba Butragueňo, to bylo něco jako dnes Messi, byli tam top hráči.

To ano, je to tak. Byl tam Butragueňo nebo Hugo Sánchez, v té době to byly velké hvězdy, obrovské.

Bylo pro vás jako mladého začínajícího hráče moc složité proti takovým hvězdám hrát?

Samozřejmě to bylo složité. Ale v tu dobu jsem to nějak moc neregistroval. Byl jsem mladý, vletěl jsem tam. Myslím si, že kdyby to přišlo třeba o dva tři roky později, tak bych z toho měl větší strach, než v té době. Pan Brückner mě do toho prostě hodil a ani jsem neměl čas nad tím přemýšlet. Jestli je to ten nebo ten, jestli hraje tak nebo tak. Věděl jsem, že musím, hrát, že budu hrát, že to nějak musím odkopat.

A možná to pro vás byl i dobrý začátek kariéry. Pak už vás jen těžko mohlo něco překvapit.

Asi ano. Bylo to fakt rovnýma nohama. Nebyl ani čas nad tím moc přemýšlet.

Jak vzpomínáte na ta dvě utkání proti Realu?

Krásně. Ten domácí zápas, to bylo super i pro lidi, byl plný stadion. A tam taky. Hráli jsme tam dobře. Na tu dobu, jaké měli jméno oni a my, tak každý čekal, že tam dostaneme pětku. A my jsme tam hráli deset minut před koncem ještě nula nula, bylo to celkem vyrovnané utkání. Tlačili nás, ale my jsme taky měli šance. Milan Kerbr měl vyloženou šanci. Gólman podběhl centr, mohl to dávat do prázdné, ale hlavou to dal vedle. Mohlo tam být i překvapení. Bylo to krásné. Hezký stadion. Tady byly dvě tribuny, místa na stání, tam jsme přijeli a velký kotel, všechno na sezení. Bylo to super.

Na tehdejší úspěchy našeho klubu měl velký vliv trenér Karel Brückner.

No největší. Jednoznačně. A samozřejmě i na mě. Kdyby nechtěl, tak mě tam nedá. A podržel mě. Když jsem pak začínal hrát ligu, tak byly zápasy, které se mi nepovedly, to je jasné. Ale on mě podržel, vždycky mi řekl, ať se toho nebojím, že ví, že když udělám chybu, tak že je to mládím, že to tak bere. I kluci z týmu mě vždycky podrželi, neměl jsem problém s nikým. I když jsem udělal chybu, ze které jsme pak dostali gól, tak že by mi někdo vynadal, to ne.

Dnešní mladí už moc neví, co to znamená hrát libero. Jak moc se lišila hra libera od toho, co se hraje v obraně dnes?

Hodně. Hrál jsem odskočený dva tři metry za předstopery, dá se říct, že tam nebylo tolik práce, jako nyní v té čtyřce. Tam jsem si jen počkal na balon. Když byl třeba dlouhý míč na Koťase, tak jsem věděl, že ho z devadesáti devíti procent má, že to vyhraje. Ale zase tam byla ta zodpovědnost, že jste tam jako poslední. Kdežto teď se to hraje ve čtyřce, zajišťují se navzájem. Je to jednodušší pro celou tu čtyřku. Ale tehdy to tak bylo, hrálo se to tak, v té době tak hrávali všichni. Nic jiného jsme neznali. Libero nebo předstoper. Teď se to hraje všechno v lajně, je to jiné. Ale v té době mě to bavilo, sedělo mi to, myslím si.

A teď jste v HFK v záloze. Zatímco třeba Olda Machala začínal na křídle a postupně se posunul až na stopera, tak vy se posouváte opačně.

No, jdu dopředu. Příští sezonu čekám, že půjdu na hrot (směje se). V záloze mě to baví. Když jsem byl mladý, tak jsem v záloze hrával. Tři čtyři roky jsem hrával zálohy. Byl jsem malý, tak mě dozadu nedávali. Není to pro mě úplně nové. Na stoperu jsem hrával až od dorostu, v žácích jsem hrával středního záložníka. A dával jsem i góly.

Góly, ty jste dával i potom za áčko. V Intertoto Cupu proti Kjustendilu dokonce čtyři, a všechny z penalty. Zažil jste pak ještě takovou raritu?

Jo, to je pravda. To jsme vyhráli myslím osm nula.

Ano. Osm nula. Čtyři góly dal Standa Vlček a čtyři vy.

To byl taky zápas. To si pamatuju. Tam jsme prohráli dva nula a pak doma vyhráli odvetu osm nula. A čtyři góly z penalt, to už jsem pak nezažil, to snad ani nejde. Ještě v Intertotu, čtyři penalty. Bylo to hodně veselé.

V pohárech jste odehrál za Sigmu většinu těch duelů se slavnými soupeři. Největší vzpomínky jsou na ten první proti Realu nebo vám třeba nějaký utkvěl v paměti víc?

Určitě je to ten Real Madrid, to bylo tak nejvíc. A pak i Juventus Turín. Tam byly ty hvězdy, tam jsem viděl ty hráče, na které jsem se předtím díval jen v televizi. Ještě mám doma dresy, Real Madrid od Huga Sáncheze, z každého západu mám dres. Ale všechny ta utkání byla pěkná. I ke konci, jak jsme hráli Intertoto proti Dortmundu, krásné zážitky.

Jsou ty zápasy v pohárech skutečně tak rozdílné jak se říká? Je to podle vás opravdu pro české hráče něco jiného?

Myslím, že ano. Je to úplně něco jiného, nedá se to vůbec srovnat. Je tam úplně jiná atmosféra, lidi tě strhnou, je to jiný fotbal. Kdybys jel hrát na Slovensko, tak je to jako doma. Ale když jedeš třeba do Německa, tak je to úplně jinak.

Což vy znáte, v Německu jste působil.

Jsou tam jiní lidé, jiná mentalita. Oni prostě fandí. A klidně i hostům, když vidí, že hrají dobře, tak je ocení.

Jak se vám v Německu líbilo?

Byl jsem spokojený. Jak jsem řekl, lidé jsou tam jiní, než tady, bohužel. Oni prostě fandí, celý zápas dokážou fandit, i když se nedaří. Mělo by to tak být. U nás to je takové, že lidi v tom pořád hledají jen ty peníze. Je to taková česká závist. V Německu to není. Chtějí po hráčích nějaké výkony, to je jasné. Ale když se třeba nedaří, tak nenadávají, jako u nás. Někteří ano, ale většina fandí. U nás když přijde čtyři a půl tisíce diváků a z toho tři a půl nadává, tak je to prostě horší.

Nemyslíte, že jste se vrátil zpět domů brzy?

Je to možné. Mohl jsem tam možná ještě zůstat. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne. V Olomouci mě chtěli. Dcera chodila do školy, bylo to složité rozhodování. Ale nelituju toho, že jsem se sem vrátil, to ne.

Pak jste byl v Sigmě jenom chvíli.

To je pravda. Ale zase jsem poznal jiné lidi. Ve Fulneku jsem byl strašně spokojený.

Nešlo tehdy v Sigmě zůstat?

Asi by šlo. Ale měl jsem neshody s trenérem a chtěl to rychle vyřešit.

Trenér potom paradoxně skončil. A když pak tým převzal pan Petržela, tak ten proti vám nic neměl.

Když pan Petržela přišel, tak už jsem byl rozhodnutý a dohodnutý, že odejdu. Bylo to do třetí ligy, ale vzpomínám na to v dobrém. Mám teď ve Fulneku strašně moc známých, jezdím tam co čtrnáct dní. Nelituju toho. Možná byla chyba, že jsem z první ligy odešel, když se zpětně ohlédnu, tak jsem mohl ještě tři čtyři roky první ligu hrát.

Slavných zápasů jste odehrál dost, medaile z Gambrinus ligy máte taky, takže moc důvodů litovat nemáte.

Ano. Medaile mám, za druhé místo, za třetí místa. Akorát chybí ten titul, ale to už asi nedám.

Co myslíte, dočká se Sigma v dohledné době třebas dalšího zápasu ve čtvrtfinále evropského poháru?

To je těžká otázka. Věřím v to. Ale je to obtížné. Konkurence je velká, ale samozřejmě to Sigmě přeju. Bylo by to super pro Sigmu i celý region. Musí kluci makat. Určitě nejsme horší než jiné mančafty, je to v psychice. Když se teď podívám na Sigmu, tak má výborný mančaft. Ale loni to bylo o psychice, to je jasné. Někdy to tak prostě je, když to nejde, tak to nejde. Doufám, že teď už to klukům půjde. Myslím si, že na Slovácku hráli dobře, šlo to nahoru. První poločas to bylo výborné. Byly tam náznaky, že by to mohlo být dobré. Mají tam nového tahouna, Honzu Schulmeistera.

Michal Kovář

Narozen: 8. 9. 1973

Post: obránce, záložník

Bilance v 1. lize: 299 utkání/10 branek

Dosavadní působiště: SK Sigma Olomouc (1980 – 2001), SSV Reutlingen (2001 - 2002), FC Hansa Rostock (2002 – 2004), SK Sigma Olomouc (2004 – 2006), Fulnek (2007 – 2010), 1.HFK Olomouc (od 2010)