Trenér Václav Jílek po podzimní fázi sezony

13.12.2017 / A tým

Tým SK Sigma Olomouc zimuje na třetím místě pořadí HET ligy, se stejným bodovým ziskem jako druha pražská Slavia. Trenér Modré laviny Václav Jílek může být s podzimní dílem soutěžního ročníku spokojený.

Minulou druholigovou sezonou Sigma prošla suverénně, ale v mnoha zápasech jste ani tam soupeře tolik nepřehrávali. V čem je to jiné v první lize?
Nějaká zásadní proměna týmu není, spíš jde o ten způsob hry, který praktikují soupeři. Ve druhé lize se většina soupeřů zakopala před vlastní šestnáctkou a my jsme to museli dobývat. A ta herní atraktivita pak nebyla taková. S tím mají problém i týmy v evropské konfrontaci. V první lize s námi všichni od začátku hráli otevřenou partii. Čímž se zvedla herní kvalita. Hodně tomu také pomohlo, stoprocentně, zařazení Vency Jemelky a Lukáše Kalvacha, které považuju za jedny ze stěžejních bodů zlepšení herní kvality, jednoznačně. A spolu s Urošem Radakovićem to je trojice, která pro mě představovala základní kameny sestavy. Hlavně pro tu kombinační výstavbu, kdy jsme se díky nim byli schopni do soupeře dostat. A zároveň byli dostatečně silní do defenzivy. Takže to byla určitě tahle věc. A potom je to i otázka motivu. První liga se po roce zase vrátila, byli jsme na to zdravě drze nachystaní, sebevědomí. Hráči skutečně, hlavně v první polovině podzimu, předváděli výborné výkony. Byť pak možná došlo k nějakému částečnému poklesu, což bylo především způsobeno tím, že soupeři už byli připravenější na náš herní způsob a byli schopni eliminovat naše přednosti. Pak tady byly zápasy se Zlínem a se Spartou, kdy jsme kvalitu opět ukázali.

Zmínil jste defenzivu, Sigma odehrála osm zápasů s nulou, Jemelka a Radaković patří k nejlépe hodnoceným stoperům v soutěži.
Co se týče defenzivy, tak panuje velká spokojenost. Ať už s počtem obdržených branek nebo i s celkovou činností mužstva. Protože soupeři si proti nám nějaké extra množství šancí nevytvořili. Nebylo to jenom na Buchtičovi, aby nás podržel, byť byla i utkání, která nám určitě uhájil. Tam byl nadstandardní. Bavím se teda o defenzivě, protože v ofenzivě na něj mám vyšší nároky. Jinak si myslím, že to je asi výsledek toho, co po hráčích chceme. Byli schopni plnit základní obranné povinnosti. Mužstvo pracovalo velmi dobře po ztrátě míče. Hlavně jsem byl rád, v první polovině soutěže především, když jsme měli vynikající represinkové věci. Byli jsme hodně aktivní po ztrátě míče. V závěru se to malinko vytratilo, tam už jsme nebyli tak hladoví. To byla, myslím, jedna z příčin, že jsme se hodně zvedli v agresivitě a kvalitě hry celého mužstva po ztrátě míče. Protože to je pro soupeře vždycky hodně nepříjemné, když je rychle pod tlakem. Právě tohle nám absolutně scházelo v posledním utkání v Liberci. Tam jsme byli od soupeřů daleko, sebevědomí hráčů tam nebylo na potřebné úrovni. Druhá věc je nastavení hráčů na zodpovědnost. Asi každý viděl, že dneska tam není moc hráčů, kteří by po ztrátě míče někde stáli a nepracovali do defenzivy. Odpovědnost celého týmu byla vysoké úrovni a díky tomu jsme soupeře moc do brankových příležitostí nepouštěli.

Neobáváte se, že na jaře už to nebude tak jednoduché, že soupeři už na vás budou připravenější? Nebudou hrát tak otevřeně proti Sigmě?
Obava, to je asi silné slovo. To bych nemohl nejspíš trénovat, kdybych se bál toho, co na nás připraví soupeři. Ale samozřejmě spíš je otázka, abychom se připravili do takové míry, aby nás to nezaskočilo. Aby se náš herní projev tím pádem nezměnil natolik, že nebudeme úspěšní. Takže je potřeba, abychom byli sebevědomí, byli nastavení tak, abychom nečekali na to, co vymyslí soupeř. Byl bych rád, abychom od prvopočátku všech utkání, bez ohledu na to, jestli hrajeme doma nebo venku, proti výše nebo níže postavenému soupeři, abychom se snažili protivníkům vnutit náš herní způsob.

V souvislosti se Sigmou padala na podzim slova jako překvapení, zázrak, vy sám jste po Spartě mluvil o pohádce. Jak to vnímá klub?
Alespoň co mám odezvy, tak je znát, že spokojenost je cítit. Trošku to zkalilo to poslední utkání v Liberci, tam možná někdo pomýšlel, že budeme úspěšní i tam a tím pádem se vytvoří ještě lepší pozice v boji o nejvyšší příčky, nechci to ještě přímo nazývat o ty pohárové. Pořád si myslím, že bychom měli zůstat nohama na zemi, byť nyní na těch příčkách jsme. Ale vnímám to hlavně i ze strany mediálního zájmu, ze strany fanoušků. Byť tam byly zápasy, kdy byl propad návštěvnosti malinko větší, ale myslím si, že se tady celkově nastavuje nějaká pozitivní atmosféra. A byl bych strašně rád, abychom to na jaře zvládli tak, aby nedošlo k nějakému poklesu, ba naopak abychom ten stav spíše vylepšili.

S kterým utkáním jste byl nejspokojenější a které naopak považujete za nejméně vydařené.
Myslím, že v první polovině podzimu to asi bylo domácí utkání s Brnem. První poločas, s tím byla, bez ohledu na to, v jaké situaci se soupeř nacházel, naprostá spokojenost. A určitě to pak byla poslední dvě domácí utkání – se Zlínem a se Spartou, která byla konfrontační, s kvalitními soupeři, a my jsme v nich obstáli. A zvládli je. Větší míru nespokojenosti s výsledkem a hlavně převedenou hrou není třeba hledat dlouho. Bylo to utkání na Bohémce a v Liberci. A nebylo to ani tolik o kvalitě, jako spíš to, že nejsme schopni se s tím dostatečně vypořádat mentálně. Nastavení hráčů, v takových utkáních by měli ukázat víc odvahy, víc odolnosti, abychom za soupeřem tak výrazně nezaostávali.

A jaké máte vysvětlení pro to, že po velmi dobrém výkonu doma proti Spartě se to v následujícím utkání v Liberci tolik nepovede?
Je to asi nějaká míra stability odolnosti, nevím, jak to úplně přesně nazvat. Nedovedu si úplně vysvětlit, proč hráč v domácím utkání proti Spartě ty dva kroky správným směrem a ve správné intenzitě udělá a potom ve stejné situaci ve venkovním utkání se chová jinak. To je spíš otázka pro nás, pro realizační tým. Abychom s tím pracovali. Vidím to jako jednu z nejdůležitějších podmínek pro to, abychom zůstali tam, kde dneska jsme. To znamená práce s hlavou, to, abychom ta těžká venkovní, ale také domácí, utkání na jaře zvládli. Přece jen tlak nějakého možného úspěchu tam určitě bude.

Kdo z hráčů podle vás udělal během podzimu největší progres?
Ty dvě devadesát pětky, Venca Jemelka a Lukáš Kalvach, myslím si – objev ligy, nováček ligy, vysoká výkonnost, jedni z nejlépe statisticky hodnocených hráčů Sigmy. Zvládli to výborně. Ale myslím, že tím jejich stav, jejich výkonnost nekončí. Je tam pořád prostor, aby svůj potenciál dál rozvinuli a byli ještě lepšími hráči. Zase to bude úkol a práce pro nás.

V minulé sezoně byl nejlepším střelcem týmu záložník Jakub Plšek. Jak jste byl spokojený s tím, jak zvládl podzim v nejvyšší soutěži? Třeba kondičně, rychlostně, tam mohly být nějaké obavy.
Tak to by musely být obavy třeba i u Lukáše Kalvacha. Ale nakonec se ukázalo, že tady všechny, v uvozovkách, handicapy, nebo tady ty dílčí neduhy, se dají nahradit fotbalovou chytrostí. Tím, že tam jsou hráči díky hernímu myšlení v těch situacích včas a dokážou trošku předvídat vývoj hry, což je případ obou. Kubu bych také hodnotil velmi dobře, i když tam měl v některých zápasech také svoje problémy. Ale myslím si, že hlavně v posledních zápasech patřil k našim nejlepším hráčům. A zvýšil výrazně penzum práce, kterou odváděl pro tým. Přece jen byl z druhé ligy spíše nastavený na střílení branek a ta defenziva mu nebyla tolik vlastní. V tom udělal velký progres. Zvládl o roli hrotového hráče, když do ní byl dosazen, takže spokojenost. Samozřejmě málokdo čekal, že Kuba nastřílí na podzim deset branek, že naváže na tu rychlostřelbu, co měl ve druhé lize. To asi bylo málo pravděpodobné. Ale svoji roli zvládl velmi dobře.

Z týmu se vyprofilovali dva reprezentanti – David Houska a Šimon Falta. Pozorujete na nich, že mají větší sebevědomí? Nebo na ostatních v týmu zase vyšší motivaci, něco jako aha, když se tam dostali oni, tak proč bych nemohl třeba také já?
Myslím, že prvořadý vliv na kabinu to mělo v tom finančním bonusu, který jako reprezentanti přinesli. Což byli v tu chvíli všichni asi nejraději. Za sebe jsem samozřejmě rád. Myslím si, že Sigma dodávala vždycky hráče do reprezentace, teď to dlouho dobu nebylo. Jsem strašně rád, je to ocenění práce celého klubu. A těch hráčů samotných. Musím říct, že na druhou stranu Šimon, když se vrátil po prvním srazu, kde nenastoupil, tak byl trošku vyměněný, trošku jsme se do něj nemohli trefit. Bylo tam pár zápasů, kdy byl v útlumu. A neřekl bych, že to bylo jenom tou nominací, ale možná se to tak zrovna sešlo. Po tom druhém srazu odehrál velmi dobrá utkání. Jsem rád i za Davida Housku, Kuba Plšek je v náhradnících. Jsou tady hráči, kteří dosahují určité výkonnosti, prokazují ji a podle mě byli zaslouženě v nominaci. Ale aby nedošlo u nich k mylné představě, že dosáhli vrcholu, to určitě ne. Zase tam byly situace pro to, že byli povolaní. Ale je to pro ně motiv a stimul do další práce. A je to motivace i pro další hráče, vidí, že to není až zase tak daleko.

Navíc David Houska má za sebou střelecky nevydařenější půlsezonu.
U Davida jeho potenciál znám, nebylo to pro mě překvapením. Byl určitě v útlumu, když se vracel po té anabázi, po hostování v Mladé Boleslavi. Nějaký čas to trvalo a nyní určitě patřil ke stěžejním hráčům. A naplno dokázal svůj potenciál v zápasech využívat. Byl jednou z opor a stabilních členů základní sestavy.

Co bylo na podzim největším problém?
Mužstvo je pořád hodně mladé, jsou tam vlastně jen dva starší hráči, takže by bylo potřeba, aby se tam vyprofilovali jeden dva tahouni týmu. Tak, aby za nimi mužstvo šlo. Mám dobrý pocit z toho, že někteří hráči se o to snaží, byť jim to možná není úplně vlastní. Takže doufám, že se nám z toho podaří vytáhnout ještě více.

Do týmu v létě přišli na hostování tři hráči – Michal Obročník, Zdeněk Linhart, Antonio Romero a Roman Polom. Proč se tolik neprosadili? Zklamali vás? Nebo neměli potřebnou výkonnost?
Myslím, že je potřeba ty hráče trošku oddělit. Tony Romero sem přišel spíš jen s vidinou, jestli je schopen se tady etablovat, jestli je schopen se aklimatizovat během tří měsíců. Což se nepovedlo. Nebyl tam žádný předpoklad k tomu, že by ten hráč měl být aktuálně přípravný do mužstva, byť do jednoho fragmentu zápasu. A u těch další tří to bylo tak, že jsme brali hráč s nějakou minulostí a s nějakým předpokladem, s nějakým potenciálem, který v minulosti ukázali. Linhart byl součástí jedenadvacítky, jevil se tam velmi dobře. Vzali jsme Poloma, který hrával ve Spartě, byl v závěrečném období rekonvalescence, takže spíš jsme vsadili na to, že během měsíce dvou připravíme ty hráče natolik, že budou konkurence schopní a zároveň, že by tady do budoucna mohli zakotvit. Bohužel se to asi úplně nepovedlo. Ale to není jen z důvodu sportovní výkonnosti. Zdena Linhart tady měl po celý půlrok velké zdravotní problémy, což asi těžko někdo může předpokládat, že z pěti měsíců nebude tři připravený. Roman Polom je připravený na úrovni ligové soupeře a v jiných týmech by hrál. Tady se přes výkonnost Vency Jemelky a Uroše Radakoviće nedostal. A utkání, ve kterém dostal příležitost, tak to mu úplně nevyšlo, to byl pohárový zápas s Jabloncem. Čímž se jeho pozice stala velmi složitou.

Jaké máte informace o výkonnosti hráčů, kteří jsou v juniorce, dorostu nebo byli na podzim na hostování. Například o Surzynovi?
Těch hráčů je více. Informace si samozřejmě vždycky po ligovém kole sbíráme. Ať už formou obrazovou, případně i formou rozhovoru, komunikujeme s těmi trenéry. Neřekl bych, že dneska tam máme úplně velké množství hráčů, kteří budou hned připraveni na konkurenceschopnost, na první ligu. Na druhou stranu velmi dobrou výkonnost prokázal hlavně Michal Surzyn v Pardubicích. Měl jsem možnost s ním mluvit na posledním srazu jedenadvacítky. A musím teda na rovinu říct, že předpoklady ten hráč má, ale je potřeba, aby je naplňoval a rozvíjel. Trošku možná zpohodlněl, měl tam v Pardubicích takovou jistotu. Nehrál ani v té pozici, ve které bych ho rád viděl, tedy spíš z té pravé strany, nebo levé, obrany. Na druhou stranu odehrál prakticky všechna utkání, což mu určitě dodalo nějakou herní jistotu, zkušenost a sebevědomí. A je to jeden z hráčů, kterých se bavíme, že bychom byli rádi, abychom mu tu příležitost dali. Kuba Yunis toho odehrál velmi málo, tuším dva a půl zápasu. Jednou skóroval. Moc příležitostí tam nedostal. Uvidíme, co se vymyslí dál, domnívám se, že tohle asi není cesta pro hráče, který v mládežnických reprezentacích patřil k oporám a měl, myslím si, velmi dobře do ligového fotbalu našlápnuto. Tam se určitě budeme bavit o nějaké cestě. Potom z těch dalších, asi Voleský, pro kterého ten půlrok nebyl v juniorské soutěži takový, jako v dorostenecké, alespoň tak jsem to viděl já. Takže je zase potřeba, aby spíš dostal možnost se konfrontovat s dospělým fotbalem. Stejně tady tou cestou bychom chtěli jít i u dalších hráčů, aby měli půlrok konfrontaci s dospělým fotbalem. Ne jenom s Juniorskou ligou, tam to působí hodně mládežnicky. Pak tam je ještě Honza Kotouč, na toho šly z Vítkovic také dobré reference, i když vzhledem ke zranění nenastoupil k tolika utkáním. Ale když hrál, tak ten zápas zvládl. To je také jedna z možností, která se nabízí k řešení. No a na dorostence se chodím dívat, mám z toho dobrý pocit. Myslím, že tady z té generace by zase mohlo vyjít pár hráčů, kteří by se v dohledné době mohli do mužstva dostat.

Pravidelně nastupovat, to mladí hráči potřebují. Co například Jan Štěrba? Ten ještě před časem hrával, ale nyní už tolik příležitostí, vzhledem ke stabilní formě stoperské dvojice, nedostával.
Honza na druhou stranu zaslouží absolutorium za ten přístup. Vždycky říkám, že to není jen o hráčích, kteří kvalitou nabízejí radost divákům, to znamená o té základní jedenáctce, ale tým je o všech hráčích, o dalších osmi deseti, kteří také mají svoji roli. A teď je otázka, jak ji dokážou plnit. Byť nedělají to, co je jim vlastní a co by dělat chtěli. To znamená nastupovat v základní jedenáctce. On se s tím vypořádal velmi dobře. Myslím, že jeho výkonnost ještě nebyla úplně na takové úrovni, jakou bych si představoval. Takže těch příležitostí tolik nedostal. Na druhou stranu je potřeba to brát tak, že je to tady pořád jeden ze stoperů, kteří v minulosti kvalitu prokázali, několikrát. Za sebe musím říct, že pokud by na něj nějaká příležitost, nebo nabídka, přišla, a my jsme měli ty pozice nějakým způsobem alternované, tak bych byl rád, kdyby na ten půl rok dostal nějakou možnost. Protože každý hráč potřebuje, aby dostal nějaký impuls, dostal se do jiného prostředí, možná by to i Honzíkovi v této chvíli pomohlo.

Je vyřazení s MOL Cupu největší kaňkou podzimu?
Když člověk vidí to čtvrtfinálové složení, tak ho to mrzí ještě možná o to více. Ta cesta k úspěchu tady byla daleko blíže, než v jarní části soutěže, kde přece jen těch zápasů bude daleko více. Pro mě vnitřně určitě. Jsou to dva zápasy – Jablonec a Liberec. Ta utkání jsme nezvládli a tahali jsme v nich určitě za kratší konec. Takže pro mě osobně, i klubu, byl cílem tak, abychom se do jarních bojů dostali. A to jsme nesplnili.