Aktuality

Můj klub, moje město: Tomáš Lovásik

Můj klub, moje město: Tomáš Lovásik

17.10.2019 / Ostatní

Do Sigmy přišel ještě jako hráč. Brzy po svém příchodu se postavil do brány při památných utkáních s Borussií Dortmund v Intertoto Cupu. Dnes je trenérem brankářů A-týmu i B-týmu. S trénováním začínal už během aktivní kariéry, protože ho inspiroval jeho tehdejší trenér Vencel starší. Nositel dobré nálady na Andrově stadionu Tomáš Lovásik.

Začněme od tvého působení v Sigmě jako hráče. Kdy došlo k tvému přesunu na Hanou?

Celkově jsem tady zhruba 15 let. Ještě když působil v Jablonci, hráli jsme tady v Olomouci. Vždy před zápasem se jdou hráči podívat na stadion na trávník a už tehdy mi blesklo v hlavě, že by bylo krásné, kdyby mi vyšlo angažmá v takovém klubu jako je Sigma. Za pár let se to splnilo. Jsem za to rád, protože Olomouc je krásné město a zároveň je blíže mému rodnému Slovensku.

Kdo z klubu ti tehdy u nás nabídl angažmá?

Sigma hrála v Jablonci. Přišel za mnou trenér brankářů Jiří Vít a zeptal se mě, jestli bych měl zájem přestoupit do Olomouce. Tehdy odcházel Martin Vaniak do Řecka, takže jsem souhlasil a dopadlo to nejlépe, jak mohlo.

Po příchodu sis hned zachytal velké utkání v Intertoto Cupu.

Ano. Štětín, Dortmund a Hamburk. Vždycky jsem snil, že si takové zápasy na krásných stadionech zachytám, splnilo se mi to hned po příchodu do Sigmy, za což jsem jí vděčný. Byly to krásné zápasy a dodnes na to velice rád vzpomínám.

Krásné vzpomínky. Tím ale tvůj příběh v Sigmě neskončil. Po ukončení hráčské kariéry ses v klubu uplatnil jako trenér brankářů.

Vzniklo to tak, že k týmu přišel trenér Psotka a oslovil mě, jestli bych nechtěl být hrající trenér brankářů. Tehdy chytal Petr Drobisz, kterému jsem kryl záda, a zároveň jsem byl trenér brankářů. Tehdy se pan Kubíček ptal trenéra, co s tím uděláme, protože jsem ještě k tomu začal pravidelně chytat, trenér to nechal tak, jak to bylo. Chytal jsem a trénoval zároveň.

Jaké to bylo?

Trénování mě vždycky bavilo. V Trnavě mě vedl trenér Vencel starší (Vencelové jsou brankářský rod) zaujalo mě, jak k trénování přistupoval a v té době ve mně přeskočila taková ta jiskra. Trénoval jsem děti, už když jsem chytával v Německu nebo v Jablonci. Po příchodu do Sigmy jsem chodil trénovat žáčky na ZŠ Heyrovského. Rád jsem si tak vyplňoval volný čas.

Co konkrétně tě na tréování nejvíce baví?

Baví mě práce s mládeží, ale i s dospělými. V jeden čas jsem trénoval několik kategorií najednou. Teď už je nás tady více – Martin Bláha v Regionální fotbalové akademii a Martin Vaniak u dorostu. Když jsem dostal nabídku trénovat i děti, musel jsem se dovzdělávat, protože trénovat děti a dospělého chlapa v áčku je rozdíl.

V čem je největší rozdíl mezi trénování dětí a dospělého brankáře?

U přípravek je důležité, aby tréninky byly hravé. Děti z toho prostě musí mít radost. U mužů je hodně důležitá silová příprava, to samozřejmě u dětí nejde trénovat. Do tréninku se snažím co nejvíce dostat zápasové situace - přesuny, vyražení balónu, dorážky.

Do klubu jsi přišel ještě jako hráč nahradit Martina Vaniaka. Teď spolu v Sigmě pracujete. Jak probíhá vaše spolupráce?

Ano, spolupracujeme a komunikujeme tak, jak je potřeba. Martin přišel před začátkem sezóny k dorostu, takže ode mě potřeboval informace o mladých brankářích, které jsem znal. Myslím, že vzájemná spolupráce funguje úplně v pohodě.

Kam bys své trenérské řemeslo chtěl ještě posunout?

Stále se snažím vzdělávat. Zatím se mi to nepodařilo, ale rád bych vyrazil na stáž do zahraničního klubu. Obdivuji německou brankářskou školu. Jejich gólmani jsou nejlepší na světě. Neuer nebo ter Stegen mají zákroky neskutečně nacvičené, dbají na techniku chytání, proto bych chtěl vidět jejich tréninkový proces.

Jak probíhá tvůj klasický zápasový den?

Zápasový den začíná rozcvičením. Poté máme společný oběd. Už během týdne sleduji hráče a gólmany soupeře. Tyto informace se pak snažím předávat našim brankářům, připravit je na situace, které v zápasech mohou nastat. Útočníkům se zase někdy snažím poradit, co by mohlo platit na brankáře soupeře. 

V Olomouci žiješ dlouhé roky, cítíš se už jako Olomoučák, nebo se chceš jednou vrátit na Slovensko?

Všichni se mě ptají, jestli se stále cítím jako Slovák nebo už jako Čech. Já říkám, že jsem se narodil jako Čechoslovák (směje se). Jako rodina se tady cítíme moc dobře. Děti tady chodí do školy, máme tu bydlení. Doopravdy jsme tady spokojení.

Máš nějaké oblíbené místo v Olomouci?

Rád jezdím na kole, takže si rád vyjedu do kopců směrem na Svatý Kopeček a Nízký Jeseník.

Během Zápasu století, který se konal u příležitosti oslav 100. výročí našeho klubu, sis opět zachytal v dresu Sigmy. Užil sis to?

Bylo to nádherné. Když jsem vyšel z tunelu na čestné kolečko, měl jsem husí kůži. Uvědomil jsem si, že já chlapec z vesnice, jsem byl pozvaný na takový zápas, byla to pro mě velká čest. Potkal jsem se se sigmáckou elitou, krásný zážitek.

Tomáši, děkujeme za rozhovor, ať se ti daří!







OLTV.cz
Hanackyvecernik.cz
Rádio Haná