Rychle to uteklo, říká Radek Látal o letech v Sigmě

17.12.2020 / A tým

Radek Látal včera oslavil 23. narozeniny. Narodil se sice v Olomouci, ale první roky života prožil v Německu, kde jeho táta a v současnosti trenér našeho áčka hrál za Schalke 04. Tam pochytil základy němčiny, na vlastní oči viděl tréninky populárního bundesligového celku, svůj první fotbalový trénink ovšem absolvoval až v Olomouci, kde působí dodnes.

První roky svého života jsi strávil v Německu, kde hrál tvůj táta za Schalke. S fotbalem jsi začal tam nebo až v Olomouci?

Začal jsem až v Česku. Narodil jsem se v Olomouci v roce 1997 a v roce 2001 jsme se vraceli domů. První trénink jsem si zkusil až tady na Sigmě.

V Německu jsi začal chodit do školky. Pro české dítě asi nic jednoduchého. Vybavuješ si některé momenty?

Přímo ze školky si tolik věcí nevybavuji. Vzpomínám si na náš byt, a jak jsem jezdil s tátou na tréninky Schalke, kde mají rodinní příslušníci přístup prakticky na každý trénink. Panuje tam rodinná atmosféra. Více zažila v Německu spíše moje sestra, která je o něco starší.

Jak jsi na tom s němčinou?

Německy umím dobře. Pochytil jsem tam toho spoustu. Když jsem v Česku začal chodit do školy, byl jsem v hodinách němčiny o něco napřed, protože už jsem měl slušné základy.

Co tvůj první trénink na Sigmě?

Ten si moc dobře pamatuji. Tehdy tady stál spartakiádní stadion, kde trénink proběhl. Musím říct, že od prvního tréninku to strašně rychle uteklo. (směje se)

Nejsi jediný odchovanec, který to tvrdí. Jaké okamžiky z mládežnických kategorií se ti vybaví jako první?

Poslední měsíce v U17. Měli jsme tam výbornou partu. V té době U18 nebyla, takže hodně kluků muselo jít potom na hostování jinam, takže se náš ročník 1997 po sezóně rozdělil. Vybavuji si Memoriál V. Marečka, který se hrál v Teplicích. Postoupili jsme do finále a zahráli si na hlavním stadionu. Sice jsme prohráli, což bylo smutné, ale celý ten rok byl skvělý. Se spoluhráči jsme si jej užívali do poslední chvíle. Věděli jsme se, že to je náš poslední turnaj, než se rozdělíme.

V dorostu jsi pravého obránce nehrával, že?

Hrával jsem křídlo, někdy podhrot, ale spíše jsem byl vychovaný jako křídlo. Teď jsem krajní obránce, což vzniklo v době, kdy jsem hostoval v Pardubicích. Měli jsme zápas a všichni obránci byli zrovna vykartovaní a musel jsem tam zaskočit. Na tomto postu už jsem pak zůstal. Cítím se tam dobře. Hru mám více před sebou.

A pořád je to post na kraji hřiště.

Přesně. V dnešní době jsou stejně požadavky na moderního krajního beka velmi podobné záložníkovi.

Co ti daly hostování v Pardubicích a Vyškově?

Především hostování v Pardubicích mi neskutečně pomohlo. Poprvé jsem se dostal mimo Sigmu. Bylo to pro mě něco nového. Bydlel jsem se spoluhráči v bytě, musel jsem se o sebe starat – prát, vařit, uklízet. Už to nebylo to, že mám všechno pod rukou. Podmínky k trénování jsme měli skvělé, ale i přesto šlo vidět, že jde o skromnější klub, co se zázemí týče. Pardubice mi rozhodně pomohly po fotbalové i životní stránce.

Pomohla ti také sezóna v olomoucké juniorce, se kterou jsi získal mistrovský titul?

Určitě. Jádro týmu tvořili skvělí kluci z ročníku 1999. Předtím vyhráli Celostátní dorosteneckou ligu, zahráli si UEFA Youth League. Byl jsem rád, že jsem k nim zapadl a celé jsme to vyhráli.

Teď už jsi pevnou součástí áčka. Jak těžké bylo zvyknout si na ligovou úroveň?

Bojoval jsem s tím delší čas. Říkal jsem si, že je to snad jiný sport. Bylo to rychlejší a agresivnější. Na hřišti nebylo na nic čas. Teď už jsem si na to zvykl.

Pojďme k našim posledním dvěma zápasům před přestávkou. Baník i Jablonec nabrali dobrou formu, co?

Oba týmy jsou nesmírně kvalitní. Baníku karanténa jakoby pomohla, po ní vyhrál třikrát po sobě. Vezou se na vítězné vlně, takže bude těžké proti nim hrát. Nám ale nahrává, že nebudou mít takovou podporu ve fanoušcích, na jakou jsou v derby zvyklí. Na Baníku bývá neskutečná atmosféra. A Jablonec je vždy těžký soupeř.

Jako kovaný sigmák vnímáš zápas s Baníkem o něco víc speciálněji?

Beru to tak, že největší derby na Moravě bylo a vždy bude Sigma – Baník. Pro mě osobně je to ještě o něco víc, protože tam táta hrával a znám tam některé lidi z klubu.