Buchta: Rozloučit se vítězstvím bylo to nejlepší

28.06.2020 / A tým

Dnešní výhrou nad Karvinou uzavřel svoji aktivní hráčskou kariéru Miloš Buchta. Devětatřicetiletý gólman odchytal za SK Sigmu Olomouc 86 ligových utkání, v nichž vychytal 27 čistých kont.

Miloši, dnes jsi odehrál své poslední utkání v dresu Sigmy. Jak sis ho užil?

Užil jsem si ho velmi dobře, protože jsme po dlouhé době doma vyhráli. Diváci nám dnes tleskali. Jednou to prostě přijít muselo. Jsem rád, že to bylo tady v Olomouci, protože jsem se tady cítil doma. Mám to tady rád. Rozloučit se vítězstvím, to je to nejlepší, co si může fotbalista přát.

Celkem sis i zachytal. Byl to pro tebe těžký zápas?

V prvním poločase jsem řekl klukům, že jim velmi děkuju, protože soupeře do žádných šancí nepouštěli. Jen jedna střela, kterou jsem moc dobře neviděl, ale ta nebyla ani moc těžká. Ve druhém poločase se Karviná přeskupila, vytáhla dva útočníky a měli trochu více ze hry. Na nás bylo vidět, že trochu taháme nohy. Oni se do pár šancí dostali, dali gól po pěkné akci, škoda. Jsem ale rád, že jsem přispěl nějakými zákroky k tomu, že se to nezdramatizovalo. My jsme měli další šance, kdy jsme mohli rozhodnout a vyhrát vyšším skóre. S výsledkem 3:1 jsem spokojený.

Jaké jsi měl pocity, když diváci v závěru utkání vyvolávali tvé jméno?

Bylo to velmi těžké, byly tam slzy, to se musím přiznat. Bylo to emotivní. Ale děkuji divákům, kteří za mnou stáli. I když jsem jim ten poslední rok moc radosti neudělal. Ale takový je fotbalový život. A jak jsem řekl, ono by to jednou přišlo. Jsem rád, že jsem dostal šanci rozloučit se na hřišti. Je to sladší, než se loučit v pozici diváka. Abych se přiznal, byl jsem i celkem nervózní. Takhle nervózní jsem snad v životě nebyl. Nechtěl jsem zklamat diváky, kteří mi věřili, že chytat umím. Trenér gólmanů Lovásik mi poradil, ať se na to nesoustředím a chytám tak, jak nejlépe umím. Pár přihrávkami a jedním zákrokem jsem se pak dostal do pohody. Bylo vidět, že i mě síly docházely, byť se to nezdá. Ale bylo to o velké koncentraci. Jsem rád, že jsme zvítězili.

Když se ohlédneš za svým působením v Sigmě, jak bys ho zhodnotil?

Že jsem se vrátil, to byla trochu náhoda. Kdybych zůstal v Rumunsku, tak se snad do Olomouce ani nevrátím. Ale nějak to vyplynulo, že mi z Olomouce zavolali. Byl jsem rád, že se vracím do klubu, z něhož jsem do světa odcházel. Samozřejmě jako neznámý gólman. Ale za ty sezóny tady jsem si vybudoval nějaké renomé. Poslední rok nevyšel… Bohužel. Vyšly mi jiné sezóny. Jsou zde i jiní gólmani, kteří čekají na svoji šanci. Přiznám se, že jsem chtěl překonat Blažka. Nepovedlo se, ale stávají se horší věci. Poslední rok byl takový, jaký byl. Pořád jsem byl součástí mužstva. A dnešní zápas jsem si užil .

Co teď bude dál? Jaké máš plány do budoucna?

Asi si dám nějaké prázdniny jako ve škole. Dvouměsíční volno a budu se pomalu ohlížet po něčem. Chtěl bych tchánovi pomáhat ve firmě. Chtěl bych oslovit i gólmany a nabídnout jim individuální tréninky. Popřípadě někde v nějakém klubu. Třeba Tatran Prešov, který hraje 3. ligu. Uvidíme, jestli by mě to vůbec bavilo. Je rozdíl hrát, nebo být trenérem. Pokud by mě to bavilo, a pokud by o mě byl zájem, tak bych v tom mohl i pokračovat.

Nepřemýšlel jsi o angažmá v nižší soutěži?

Nabídky jsem měl, dokonce i dnes. Všechno nižší soutěže. Druhá, třetí liga, dokonce i divize. Dokonce kamarád z Hranic na Moravě mi řekl, že do 45 mohu chytat u nich. Říkal jsem si ale, že je dobré se rozloučit na vrcholu, v nejvyšší soutěži a klubu, ke kterému mám vztah. Neumím si představit, že by to bylo v jiném klubu. Raději skončit takhle a mít dobré vzpomínky.

Je nějaký moment v tvé kariéře, na který vzpomínáš nejraději?

Champions league je asi nejvíce. Ale tam jsem byl jen v kádru, nikoliv na hřišti. Byly to pěkné zážitky. Zápasy proti Manchesteru United, Benfice a Basileji. Ale bohužel jsem nechytal ani jeden zápas ve skupině. Takže na prvním místě je Sevilla. To byl zážitek. Ukázali nám, jak se hraje fotbal. Při troše štěstí jsme mohli i postoupit. Evropská liga nám ukázala, že fotbal není jen o penězích. Přešli jsme přes kazašský Kajrat, který má velký rozpočet. My jsme je v obou zápasech dokázali přehrát a užili jsme si poté dvojutkání se Sevillou.

Pojďme ještě zpět k utkání s Karvinou. Hosté se zlobili, že jim sudí neuznal gól pro údajnou ruku. Jak jsi tu situaci viděl ty?

Já jsem si toho ani nevšiml. Myslel jsem, že sudí signalizoval spíše ofsajd. Ale byla to moje chyba, já to musím dohrávat. Kdyby to nepískl, tak je z toho gól a bylo to 3:2. My už bychom byli nervózní, abychom to dohráli do vítězného konce. Možná to ruka nebyla, ale musejí to všichni respektovat. Chyby dělají všichni. Hráči, rozhodčí… Všichni jsme jen lidé.

Co říkáš na výkon Kryštofa Daňka?

Je to super. Mohl by být můj syn. ( směje se) Dnes se na hřišti sešly dvě generace. Je vidět, že Sigma má silnou mládež, protože každý rok někdo vylétne. Ale s takovými hráči se musí speciálně pracovat, abychom je mohli posunout do lepšího klubu. Je vidět, že to Sigma dělá dobře. To se mi líbí. Dáňovi přeji úspěšnou kariéru. V sedmnácti nastoupit za áčko… A zvládl to velmi dobře. Doufám, že bude dál sbírat zápasy. Jsme ve fázi, kdy prakticky o nic nejde, takže vítám to, že mladí dostávají šanci. Aby si trenér ověřil, s kým počítat do další sezóny. Je to rozdíl, pokud hráč sedí často na lavičce, pak ztrácí motivaci. Bylo to tak i u mě. Motivace šla hodně dolů. Já musím smeknout před náhradníky, kteří vlastně vědí, že jsou náhradníky a musejí makat na 100%.

Bude těžké si zvyknout na život bez fotbalu? Bude ti hráčská kariéra chybět?

Samozřejmě. Každému by to chybělo, když to děláte celý život. Dnes je to snad přesně 20 let, kdy jsem v áčku Sigmy začínal pod trenérem Kalvodou. A po dvaceti letech končím. Chybět mi to určitě bude. Ale rodina se mi přizpůsobovala, když jsem hrál mimo domov. Manželka je Slovenka z Prešova, odešla se mnou do Rumunska i do Česka. Dcera jde do školy. Musím to teď rodině vrátit a držet s nimi. Olomouc mi bude chybět, ale rodina je pro mě na prvním místě.