Tipsport.cz

Aktuality

Poklad Sigmy? Archiv, který málem zničila povodeň

Poklad Sigmy? Archiv, který málem zničila povodeň

11.02.2021 / Ostatní

Nedílnou součástí Sigmy Olomouc a její historie je klubový archiv. Za ním stojí Antonín Nevrlý, který píše olomouckou fotbalovou kroniku již od 70. let 20. století. Na jeho obdivuhodnou práci úspěšně navazuje Martin Ponížil. Oba teď společně píší další kapitoly nesmírně zajímavého příběhu o sigmáckém archivu. Ten čítá přes 250 šanonů plných textů, výstřižků a fotografií.

Základy archivu stojí na dlouholeté mravenčí práci našich archivářů, pro které je shromažďování informací o Sigmě celoživotním koníčkem a zábavou. A také důkazem o neutuchající věrnosti a lásce k fotbalovému klubu. Posuďte sami.

Zakladatel sigmáckého archivu Antonín Nevrlý žil v Hejčíně nedaleko místního kostela. Z okna svého pokoje viděl na hřiště v Řepčíně, které má neodmyslitelné místo v historii klubu. Bylo tak jasné, že Antonín bude mít k fotbalu velmi blízko. „Na zápasy jsem chodil od svých 14 let. Pravidelně jsem klubu začal fandit od sezóny 1962/1963, kdy postoupil z krajského přeboru do druhé ligy. Tam už nastupoval třeba proti Slavii Praha, která zrovna sestoupila z první ligy,“ povídá archivář Sigmy Olomouc Antonín Nevrlý.

Tomu se vždy zamlouval anglický fotbal a to nejen kvůli jeho kvalitě, ale také tradici. „Fascinovalo mě propojení fotbalu s tradicí – 100 let stejné barvy, 100 let stejný název a logo. To u nás nebylo zvykem,“ vysvětluje Nevrlý. Právě tehdy se začal psát příběh sigmáckého archivu. „Postupem času ve mně uzrával obdiv tradic, vadilo mi třeba, že naše mužstvo nastupovalo pokaždé v jiných dresech, ale hlavně jsem přišel na to, že klub neměl ani čárku o historii, ani žádnou fotografii, proto jsem kroniku začal vést nejen směrem do budoucnosti, ale i do minulosti,“ popisuje a pokračuje ve vyprávění.

„Vedle tehdejšího Prioru bývala proslulá kavárna a cukrárna Dejmal. Jednou jsem v této cukrárně seděl s dcerou a přes ulici jsem viděl řadu vývěsních skříněk. V jedné z nich byl půl roku starý plakát na fotbalový zápas. Zašel jsem na sekretariát klubu, který byl shodou okolností pod radnicí, a požádal jsem o to, zda bych se o vývěsní skříňky nemohl starat. Nic nenamítali, protože to nebylo nic proti ničemu. Později jsem si k tomu přibral i výkladní skříně v Riegerově ulici. Tam se daly vystavit kromě plakátů i trofeje.“

Smysl pro pořádek a záliba v historii dovedla Antonína Nevrlého k vytvoření klubové kroniky. Její vznik se datuje do roku 1974. „Tehdy klub postoupil do nově vytvořené třetí ligy. Byl to můj mezník jako archiváře. Začal jsem psát klubovou kroniku, protože jsem zkrátka usoudil, že je to nutné. Prvně jsem psal do klasické knihy, brzy jsem ale zjistil, že kniha není úplně vhodná. Když jsem do ní začal lepit fotografie, stal se z ní vějíř, který nešel ani zavřít,“ vykládá úsměvnou historku Antonín Nevrlý, jenž pokračoval v hledání vhodné podoby kroniky. „Přešel jsem tedy na jednotlivé listy, kdy jsem si rýsovací papír nařezal do jednoho formátu. Papíry jsem vkládal do desek s mašličkami. Na nich bylo fajn, že jsem mohl cokoliv vyndat nebo vložit mezi další papíry.“

Jak velkým zájmem se vedení archivu pro Antonína stalo, dokládá počet hodin, který nad ním strávil každý den. „Nad kronikou jsem trávil 3 hodiny každý den. Přepisoval jsem a vystřihoval z novin všechno, co se týkalo klubu. Také jsem dohledával další informace z minulosti, začal jsem rokem 1973 a postupně rok po roce šel hlouběji do minulosti.“ Nejdříve zapisoval všechny informace ručně, poté začal psát na stroji a po 25 letech od počátku archivu přišel na řadu počítač. Za celou dobu fungování archivu vzniklo přes 250 šanonů. Logicky se tak pro klubový poklad muselo najít místo.

„Veškerý archivní materiál jsem měl uschovaný ve skříních na stadionu. Jednoho dne jsem přišel ke skříním a všechny šanony jsem našel na zemi, protože to police už neunesly. Nad skříněmi byly nástavce, a tak jsem šanony dal na ně. Jak se později ukázalo, byl to zásadní moment. Za dva dny přišla povodeň. Díky této náhodě jsem zachránil prakticky celý archiv včetně nejstarších fotek darovaných od pamětníků,“ rozpovídal se.

„Jak archiv rostl a rostl, vyčlenili mi další skříně v masérně. Po čase nestačily ani tyhle skříně, proto jsem zažádal vedení klubu o přidělení místnosti, kde bych zřídil archiv. Zrovna se stavěla jižní tribuna a vedení mi dalo najevo, že jsou ochotní jednu místnost vyčlenit pro potřeby klubového archivu. Za to jsem byl moc rád. Na základě rozměrů šanonů jsem si nakreslil regály, jaké potřebuji.“ V prostorách jižní tribuny se klubový archiv nachází doteď. Antonín Nevrlý také prozrazuje, z jakých zdrojů archiv doplňoval. „Využíval jsem možností Vědecké knihovny, čerpal jsem z novin, spoustu materiálů mi darovali pamětníci.“ Později se Toníček, jak mu na Andrově stadionu říkáme, zaměřil na uskladňování pohárů, které Sigma vyhrála. „Dříve to chodilo tak, že když se vyhrál nějaký pohár, první, kdo se k němu dostal, si ho obvykle vzal s sebou domů. Apeloval jsem na to, abychom poháry schovávali a díky tomu mohla třeba jednou vzniknout síň slávy.“

Za mnoho let prožil Toníček se Sigmou Olomouc nespočet zážitků. Mezi ty nejemotivnější řadí postup do první ligy, který Hanáci „vykopali“ v posledním zápase v Třinci. Ten byl pro sigmáky emotivní i kvůli úmrtí bývalého spoluhráče Pavla Beneše. „V Třinci jsem nemohl chybět. Na druhý den měl pohřeb náš velký kamarád Pavel Beneš. Pohřeb byl dokonce odložen ze soboty na neděli, abychom se všichni mohli s Pavlem rozloučit,“ vzpomíná.

Po zármutku ze smrti kamaráda ale postupně přicházelo nadšení z postupu do první ligy. Paradoxně na prvním zápase Sigmy v první lize Toníček chyběl. Proč? „První ligový zápas Sigmy, na který jsem čekal celý život, jsem neviděl, jelikož jsem si nešťastně naplánoval dovolenou. Na ni jsem odjel den po generálce s Apollonem Limassol.“ Dalším velkým zážitkem byla pro Toníčka výhra Sigmy 5:1 ve skotském Aberdeenu. „Byl jsem tam osobně. Velký zážitek,“ dodal. Se Sigmou také navštívil Moskvu, Kilmarnock, Moldavsko nebo Island.

Během jeho působení v olomouckém klubu se spřátelil s několika jeho osobnostmi. „Kamarádil jsem se s Jirkou Vaďurou. Hráči v době volna chodili obvykle na kafíčka, Jirka mě upoutal tím, že chodil na procházky, v jedné ruce tlačil kočárek, ve druhé měl knížku a četl si. Na fotbalistu dost nezvyklé. Také mě pojí přátelství s Tondou Frídeckým, Frantou Rakem nebo Jirkou Vítem.“

Další etapa archivu ve spolupráci s Martinem Ponížilem

Antonín Nevrlý se stále významně podílí na chodu našeho archivu. Pracuje také na souhrnu jednotlivých roků, kdy z každého roku existence klubu sepisuje jeho důležité události.

Od roku 2007 se aktivně zapojil do fungování archivu také Martin Ponížil. „Jak já, tak i Sigma měla velké štěstí v tom, že mě jednou Martin kontaktoval. Nikdy předtím jsme se neviděli. Potřeboval se mě na něco zeptat ohledně vlastní sbírky zpravodajů a později se to vyvinulo ve spolupráci. Při oslavách 100 let klubu odvedl skvělou práci, za to mu musím poděkovat,“ říká Nevrlý o svém následníkovi.

„Jakmile mě pan Nevrlý vzal do archivu, kde jsem viděl články z roku 1919, chytlo mě to,“ vzpomíná Martin Ponížil, který je celoživotním fanouškem Sigmy a také vášnivým sběratelem zpravodajů a vstupenek z jejich zápasů. „Vybavuji si přátelák s kyperským Apollónem Limassol. Byl to můj první a zároveň poslední zápas Sigmy před prvním prvoligový zápasem v její historii. Vyhráli jsme 5:0. Od první návštěvy mě chytly zpravodaje a vstupenky. I když jsem třeba na nějakém zápase chyběl, poprosil jsem známého, aby mi ho koupil. Tak se zrodila má sběratelská vášeň,“ vypráví Ponížil.

Ten si vzal na starosti postupnou digitalizaci všech fotografií, což velmi pomáhá klubové redakci při tvorbě zápasového bulletinu Sigmák. V něm od začátku aktuální sezóny najdete rubriky „80 let Androva stadionu“ nebo „Hrálo se v …“. Právě díky práci archivářů můžeme tyto rubriky pro vás připravovat.

A jak probíhá práce archivářů v covidové době? „Svým způsobem nám tato zlá covidová doba pomohla. Národní knihovna totiž zveřejnila všechny časopisy na web a díky tomu se nám podařilo s Toníkem sehnat informace o dalších 250 zápasech před začátkem druhé světové války. Prakticky ke každé sezóně máme všechny naše výsledky z mistrovských zápasů. Aktuálně to chronologicky sestavuji do excelové tabulky, jsem u roku 1993 a zatím jsem zaznamenal už 3500 zápasů,“ popisuje Ponížil.

Co dále v budoucnu chystá? „Rád bych jednou sestavil digitální kalendář s událostmi týkajícími se klubu,“ přeje si.

Na závěr Martin Ponížil požádal olomouckou fotbalovou veřejnost o spolupráci. „Pokud někdo z fanoušků Sigmy vlastní dobové fotografie nebo předměty, a byl by ochotný nám je poskytnout, neváhejte nás prosím kontaktovat na e-mailové adrese redakce@sigmafotbal.cz.“

SK Sigma Olomouc by touto cestou ráda z celého srdce poděkovala Antonínovi Nevrlému a Martinovi Ponížilovi za usilovnou a nezištnou práci pro klubový archiv!


dsc03769-2.jpg
dsc03780-2.jpg
dsc03787-2.jpg
dsc03788-2.jpg
dsc03791-2.jpg
dsc03799-2.jpg
dsc03805-2.jpg
dsc03806-2.jpg
dsc03811-2.jpg
dsc03816-2.jpg
dsc03819-2.jpg
dsc03821-2.jpg
dsc03825-2.jpg
dsc03831-2.jpg
dsc03832-2.jpg








OLTV.cz
Hanackyvecernik.cz
Rádio Haná