18.08.2021 / Ostatní
V minulém díle jsme si připomněli začátek soutěže, kdy Sigma po druhém kole držela neporazitelnost a nyní se dostáváme k zápasům 3. a 4. kola.
3. kolo 30. 8. 1981
Ve 3. kole čekal na Sigmu soupeř, který měl velké ambice se opět vrátit do 1.ligy – Sklo Union Teplice. Zápas skvělé úrovně vidělo 6000 diváků. Sigma byla nebezpečnější v prvním poločase, kdy jí rozhodčí dokonce neuznal regulérní gól. Po změně stran se karta obrátila a jen skvělý výkon brankáře Doležílka udržel Sigmě remízu. V závěru zápasu mohla obě mužstva vstřelit vítězný gól, ale jak Teplice (břevno) tak i Sigma (tyč) vždy trefili jen konstrukci branky.
Sklo Union Teplice – Sigma ZTS Olomouc 0:0
Sigma: Doležílek – Skříček, Dostál, Mrázek, Nekuda, Kučerňák, Navrátil, Jaromír Fiala, Jiří Fiala, Juřica (83. Čížek), Frýdl (25. Uličný)
4. kolo 5. 9. 1981
Po cenné remíze v Teplicích hostila Sigma mužstvo ze spodních pater tabulky – ŽD Bohumín. Na hřišti to, ale nebylo v prvním poločase poznat. Sigma hrála nudný fotbal a hosté se v klidu bránili nepřesným útokům. V druhém poločase vidí 3500 diváků úplně jinou Sigmu. Hlavní zásluhu na zlepšeném výkonu měl Ladislav Kučerňák, který nastoupil do druhého poločasu a připravil svým spoluhráčům první a druhý gól. To přineslo klid na kopačky Sigmy, která potom přidala ještě další dvě branky.
Sigma ZTS Olomouc – ŽD Bohumín 4:0
Branky: 59. Juřica, 61. a 84. Jiří Fiala, 64. Uličný.
Sigma: Doležílek – Skříček, Dostál, Mrázek, Nekuda – Uličný, Navrátil, Jaromír Fiala – Jiří Fiala, Juřica (85. Čížek), Frýdl (46. Kučerňák).
Představujeme hráče: Jan Chladil
Jan Chladil se k týmu Sigmy připojil před startem sezóny 1975/76, kdy přestoupil z Vítkovic. Zkušenosti měl i z angažmá v pražské Slavii. V Olomouci strávil nejdelší část své kariéry. V práci pro klub pracuje i nadále, protože zastává pozici technického manažera. Byl členem týmu, který vybojoval 1. ligu, v níž si za Sigmu zahrál ve 13 utkáních. Na postup do ligy vzpomínal následovně:
„Mužstvo svou kvalitou začalo stoupat v tabulce a po utkáních v Xaverově a Jablonci jsme začali v hloubi duše věřit, že by to mohlo s tím postupem vyjít. Na rozdíl od většiny moravských mužstev, jsme předváděli technický kombinační fotbal, což pozitivně hodnotili diváci soupeřů především v Čechách. Památný postupový zápas v Třinci byl tenkrát nejen pro mě tím největším fotbalovým zážitkem. Po většinu utkání lilo jako z konve, my jsme měli několik velkých šancí bez efektu, narůstala nervozita, ze které nás „vysvobodil“ Čermák vítězným gólem. Následovaly oslavy v kabině, v autobuse, kterého předjížděli naši fanoušci v autech s vlajkami. Krásný pocit. Samozřejmě zlatá tečka za úspěšným dnem nemohla skončit jinde než v naší „stálici“ s naším profesionálním přístupem! Bohužel, naše radost byla poznamenána smutnou zprávou o úmrtí našeho bývalého spoluhráče a vynikajícího útočníka Pavla Beneše, který měl den po postupu pohřeb. Myslím si, že to byla tenkrát dobrá parta, zažili jsme spoustu příhod, na které při našich setkáních rádi vzpomínáme. Mnoho historek již bylo několikrát publikováno. Zmíním jen pro osvěžení paměti něco málo ze zimního soustředění v Bystřici pod Hostýnem s trenérem Zemanem. Vzhledem k tomu, že jsme byli ubytovaní v hotelu Podhoran, jehož prostředí jsme z předchozích soustředění dobře znali společně s dalšími hosty, uhlídat takové „matadory“ byl pro tehdejší realizační tým téměř nesplnitelný úkol. Po večeři zůstala „základna“ do večerky s kofolou nebo džusem na stole a pod ním něco na „relax“, protože na masáž se všichni stejně nedostali. Trenér poslal občas formální kontrolu, která nikdy neshledala žádný přestupek! Na kouřku jsme chodili postupně pod schodiště hotelu do malého kutlochu, kde fungovala spolupráce s recepční mající službu. Totéž platilo o doplňování „tekutých vitamínů“ s využitím bočního vstupu do šenku a služby výčepního. Myslím si, že pan Zeman o tom částečně věděl, ale velkoryse to přešel i proto, že vše probíhalo relativně „v mezích“. Každý den po celou dobu soustředění nás ale čekal třífázový trenink, který v rámci zimní přípravy ještě před odchodem vypracoval trenér Máčala. Dodnes při různých setkáních nechápeme, jak jsme to mohli přežít, byli jsme ještě mladí! Krásně se na tu dobu i po letech vzpomíná.“
