Lepší rozloučení s kariérou jsem si nemohl přát, řekl Kerbr

30.05.2021 / A tým

Milan Kerbr zažil snové rozloučení s profesionální kariérou. V Liberci, kde léta působil, symbolicky naskočil na závěrečné minuty zápasu. I tak krátká doba mu stačila na to, aby proměněným pokutovým kopem rozhodl o vítězství Hanáků. „Hned po zápase mi psal táta, že je na mě hrdý a že jsem si lepší rozloučení nemohl přát. Na konec kariéry si spolu připijeme,“ prohlásil syn někdejšího útočného esa Sigmy Milan Kerbr ml.

Byla to pro tebe nejlepší možná rozlučka? Vstřelil jsi gól, zařídil jsi výhru Sigmy.

Lepší rozlučku s kariérou jsem si nemohl představit. Navíc v Liberci… Na jednu stranu jsem trošku smutný, že Liberec prohrál, protože klub mám moc rád a budu ho mít v srdci do konce života. Tak jako Sigmu Olomouc a ostatní týmy. Takovou rozlučku si ale budu pamatovat do konce života.

Jak těžké bylo rozhodnutí ukončit kariéru v 31 letech? Přemýšlel jsi o tom dlouho?

Po operaci zad jsem doufal v to, že se vrátím, že zranění odezní a budu moct hrát dalších pět nebo šest let. Ale po třech, čtyřech měsících jsem zjistil, že záda jsou pořád stejná, ne-li horší. Takže jsem se připravoval na to, že konec kariéry přijde brzo. A po dvou letech v Sigmě Olomouc jsem to definitivní rozhodnutí udělal. Bavil jsem se o tom i s rodinou… Zdraví mi prostě nedovolovalo hrát fotbal na nejvyšší úrovni, a tak jsem kariéru ukončil.

Co teď bude dál? Vracíš se na Slovácko?

Příští týden budu řešit s panem Minářem, jestli jsou nějaké možnosti zůstat v Sigmě nebo jestli to bude Slovácko. Nechávám to otevřené a příští týden se uvidí.

Budete společně s tátou vzpomínat na vaše fotbalová léta? Dáte si štamprli?

Přišel jsem po zápase do kabiny a viděl jsem od něj SMS, že jsem si ani lepší konec nemohl představit. Že je na mě hrdý a že je rád, že jsem to takto ukončil, navíc v Liberci. Až se potkáme, štamprli si dáme a u jedné určitě nezůstane (usmívá se).

Na který okamžik ze své kariéry budeš nejvíce vzpomínat?

Těch momentů je strašně moc. Budu vzpomínat na zážitky tady v Liberci, v Sigmě, ve Slovácku… Tyto zážitky mi nikdo nevezme.

Jak emotivní pro tebe bylo včerejší utkání? Byly tam emoce?

Emoce byly, držel jsem se. Byl jsem rád za reakci fanoušků, nevěděl jsem, co čekat. Byl jsem rád, že vyvolávali moje jméno, že mi zatleskali, když jsem nastupoval na hřiště. Za to bych jim chtěl moc poděkovat, protože v Liberci jsem nechal kus srdce. Jsem jim za to vděčný, vždy se do Liberce budu rád vracet.

Těšíš se na další fázi kariéry?

Těším se moc. Nějaký čas jsem se na to už připravoval. Strašně mě to táhne k trenéřině a ty tři měsíce, co jsem byl pod trenérem Látalem mě hodně naplňovaly. Nemůžu se dočkat dalších tréninků.

Včera se loučili také trenéři Látal a Neček, kteří Sigmu opouští po dvou letech. Bude nějaká rozlučka?

Rozlučka s trenéry už byla. Trenérům jsme pak s kluky předali speciální rozlučkový dres. Ale s trenérem Látalem jsme se bavili a budeme se vídat, kafe si určitě dáme, i když končí. Myslím si, že s trenéry budu v kontaktu i tak.

Když se ohlédneš za svou kariérou, splnil sis, co sis přál?

Vždycky říkám, že co se má stát, se stane. Možná malinko lituji toho, že když jsem šel na Kypr, nevydržel jsem tam déle. Byl to můj velký sen dostat se do zahraničí a zanechat i tam nějakou stopu. Je škoda, že to kvůli zranění vydrželo jen půl roku. Tohle je možná taková kaňka. Ale zranění bohužel bylo takové, že mi neumožnilo pokračovat. Teď směřuji k trénování. Doufám, že mám před sebou dobrou kariéru jako trenér.

Dokázal bys vypíchnout zásadní body ve své kariéře?

Určitě Slovácko za to, že mě dostalo do velkého ligového fotbalu. Za to jim moc děkuji. Další důležitá etapa byla, když si mě trenér Trpišovský vytáhl do Liberce, kde ze mě udělal levého obránce. Po sezóně se ze mě stal nejlepší levý obránce celé ligy, umístil jsem se v sestavě roku. Potom pro mě byl důležitý i ten můj vysněný přestup. A také samozřejmě přestup do Sigmy Olomouc, kde jsem chtěl navázat na tátu. Byl to pro mě velký klukovský sen zahrát si ve stejném týmu, kde hrál i táta. Jsem rád, že se mi všechny velké cíle, které jsem v kariéře měl, splnily.

Při rozloučení s tebou byla i tvoje rodina. Na hřišti jsi měl svou dcerku.

Jsem rád, že se mnou mohla být moje malá dcera, která se mnou byla i u předání dresů. Za deset let jí třeba budu ukazovat fotky, že tady jsem zažil nejlepší léta kariéry. Uvidí, že tam se mnou v ten moment, na tribuně byla i manželka. Navíc na závěr jsem dal i gól, nedokážu si představit lepší konec.