Jakub Yunis: Pro návrat jsem udělal všechno. Teď chci hlavně zůstat zdravý

06.01.2022 / A tým

Do tréninku s A-týmem Sigmy od začátku zimní přípravy po dlouhých devíti měsících zapojil také útočník Jakub Yunis. Na vině bylo zranění kolena, které si vyžádalo operaci a pak osmiměsíční dlouhou cestu zpět. Nyní by ale měl být martýriu konec a pětadvacetiletý útočník věří, že na jaře bude odměněn za všechnu dřinu, která provázela jeho cestu zpátky.

Vítej zpátky, Kubo. Bez pár dní je to devět měsíců, co sis vážně poranil koleno, které tě vyřadilo ze hry. Vzpomeneš si na to ještě?

„Pamatuji si to úplně přesně. Stalo se to tady na dvojce 14. dubna při tréninku. Špatně jsem došlápl a ucítil lupnutí v koleni. Věděl jsem hned, že je něco špatně, i když do té doby jsem s koleny nikdy problémy neměl. Byl to takový šok. Druhý den ráno bylo koleno nateklé, šel na magnetickou rezonanci, kde se zjistilo, že jde o přetržení zkříženého vazu. Hned poté jsem šel na kontrolu k panu doktorovi Dittmarovi, který řekl, že je třeba udělat plastiku. Ta proběhla 10. května, naštěstí bez problému. Jakmile mi vyndali stehy, začala rehabilitace.“

Mnoho lidí si možná neumí úplně představit, co to obnáší. Čím vším jsi musel projít?

„Člověk, který si tím neprojde, tak podle mě vůbec netuší (usmívá se). Začalo to tím, že jsem na masážním křesle rozhýbával koleno, které bylo ztuhlé. Postupně jsem pak začal, nejprve bez zátěže, napínat stehna, aby se aktivovaly svaly. Jenže zde vznikl problém v tom, že se moje koleno v jednom místě zablokovalo. Doktorovi se to nelíbilo, a proto bylo třeba jej rozhýbat pod narkózou. Musel jsem tak znovu na sál. Od té doby začalo koleno normálně fungovat. Začal jsem s jízdou na rotopedu a zátěž se postupně přidávala. Hlavně zpočátku jsem ale cvičil mimo klub.“

Proč?

„Přiznám se, že mi nebylo úplně příjemně, když kluci přicházeli z tréninku, zatímco já s nimi být nemohl. Od začátku letní přípravy už jsem začal cvičit s našimi fyzioterapeuty. Jsem jim za to hodně vděčný. Cvičili se mnou každý den. Zpočátku to byl kondiční trenér Jirka Ostrý, poté Vojta Smolák a Víťa Hartmann. Díky nim se dostanu zpátky na hřiště. Nesmím zapomenout ani na moji rodinu, která mi zpočátku hodně pomáhala. Když jsem nemohl skoro nic dělat. Jen jsem ležel v posteli, nemohl jsem se pořádně ani hýbat, protože bolest byla strašná.“

Napadlo tě třeba, že už to třeba taky nikdy už nemusí být stoprocentní?

„První dny po operaci jsem přesně na tyhle věci myslel. Říkal jsem si ale také, že je to hodně o mentální stránce. Člověk si musí srovnat v hlavě, že jinudy cesta nevede. Že musí hodně obětovat náročné rekonvalescenci, aby se vrátil silnější a ještě lepší. Tohle byla moje vize. Mohu nyní prohlásit, že po osmi měsících jsem připravený a motivovaný zpět do práce.“

Šlo vše podle plánu?

„Já jsem si myslel, že mě zpomalí rozhýbání kolena v narkóze doktorem. Že to prodlouží rekonvalescenci. Ale doktor říkal, že naopak. Celý proces to urychlilo. Teď je to osm měsíců od operace, což podle doktora měla být minimální doba, kdy budu muset být bez zápasů. Teď máme ale od lékařů zelenou. S trenérem Jílkem jsem se o tom už bavil, jak by měla postupně vypadat moje zátěž, abych minutáž dostával postupně a neatakovali jsme rovnou maximální intenzitu. Věřím, že vše i nadále půjde tak, jak má.“

Start zimní přípravy byla si právě ta meta, kdy jsi chtěl být nachystaný na sto procent, že?

„Ano. Už na konci podzimu jsem s týmem absolvoval rozcvičky a jednodušší přihrávková cvičení bez nějakých kontaktních her. To bylo od listopadu do závěru podzimu. Nechtěli jsme nic hnát směrem k zápasům. Nechali jsme to doběhnout do začátku zimní přípravy, abych byl opravdu na sto procent připravený.“

Jaké teď před sebe stavíš cíle pro jarní část?

„Hlavním cílem je být zdravý, nabrat kondici a postupně se zlepšovat. Byl jsem v kontaktu třeba s Lukášem Provodem ze Slavie, se kterým se známe z mládežnických reprezentací, i s dalšími hráči, kteří měli ve stejnou dobu to samé zranění a všichni to mají stejně. Je potřeba jít krok za krokem.

Co jsi stihl zvládnout, když jsi byl dlouhý čas bez fotbalu?

„Snažil jsem se plně věnovat rekonvalescenci a dal jsem tomu opravdu všechno. Poctivý přístup, životospráva, odhodlání, díky tomu jsem se dostal tak rychle zpátky. Trénoval jsem tak, jak snad nikdy v životě, to se můžu přiznat. Od plavání, přes regenerace, až třeba po posilování, konkrétně svalů okolo kolena. To zabralo hodně času. Jsem toho názoru, že pokud chce jít člověk za návratem, musí tomu obětovat všechno.“

Jak se ti dívalo na podzim na spoluhráče?

„Přiznám, že když se klukům na začátku sezóny dařilo, zatímco já to musel sledovat pouze ze skyboxu na tribuně, tak to pocitově nebylo vůbec příjemné. Vzpomínám si například na vyrovnávací gól Florenta Poulola v poslední minutě při utkání proti Českým Budějovicím. Obrovská euforie, kluci se seběhli, naskákali na sebe, zatímco já na ně pouze koukal z tribuny… Moc mě mrzelo, že jsem to nemohl prožívat s nimi na hřišti a sdílet stejné pocity. Ale zase mě to více motivovalo.“

Jak si podle tebe Sigma povede na jaře?

„Myslím, že máme kádr na to, abychom byli do šestého místa. Věřím, že to odšpuntujeme hned od prvního zápasu a uděláme dobrou sérii. Kvalitu v týmu na to máme. V minulosti jsme to několikrát předvedli. Byť příprava není příliš dlouhá, tak věřím, že kvalitně potrénujeme, a v utkáních se to pak projeví.“