Už před skončením minulého ročníku se vědělo, že trenérské duo Kolda-Trnečka bude v letní přestávce nahrazeno olomouckým patriotem, Karlem Brücknerem. Šlo o jeho třetí návrat na lavičku Sigmy a jak se později ukázalo, byl to od vedení šťastný tah. Jako asistenta si vybral Leoše Kalvodu, který si během podzimu začal dělat prvoligovou trenérskou licenci.
Kádr doznal malých změn. K týmu se přidal útočník Dalibor Slezák (po Onderkovi a Svědíkovi třetí přestup z Ostravy), naopak o žádné významné odchody hráčů základního kádru tentokrát nešlo.
Předzvěstí vydařené sezóny byl 1. ročník IF Cupu hraný v Olomouci, kterého se kromě Sigmy zúčastnila i Slavia Praha, Panathinaikos Atény a Austria Vídeň. Sigma miniturnaj vyhrála a spolu se Slavií navíc hrála pohledný fotbal. Ne nadarmo nakonec patřila těmto dvěma týmům po 30. kole v ligové tabulce první dvě místa. Ale pěkně popořádku…
Sigma měla těžký los. Začínala doma se Slavií, v druhém kole zajížděla do Liberce a doma vítala Brno. Hanáci v prvním kole Pražany porazili 2:1. Po zápase v Liberci došlo k menší kuriozitě – kouč Brückner neunesl vývoj zápasu a porážku a odešel přes hrací plochu do klubového autobusu. Byl to ale jen jeden z mála šedých momentů v tomto ročníku. V 8. kole dokázali Hanáci smést 3:1 i vedoucí Spartu, která navíc 11 měsíců neprohrála.
Pikantní bylo utkání v Jablonci, které skončilo prohrou Olomouce 2:4. Více než pět a půl tisíce diváků vidělo kromě mnoha gólů i potyčku hráčů, následně 4 červené karty (Vejprava – Mucha, Baranek, Hollý) a odchod rozzuřeného Brücknera na tribunu, kam byl vykázán rozhodčím Lenfeldem. Olomoučtí hráči Baranek a Hollý později dostali od vedení pokuty.
Po prvních patnácti kolech byla Sigma v tabulce druhá. Šlo o nejlepší umístění Olomouce po polovině soutěže v její dosavadní historii. Kouč musel chtě nechtě upravit své předsezónní plány. To, že se na jaře bude bojovat o poháry bylo stejně každému fanouškovi jasné. I přesto ale nedošlo k výraznému posílení, trenér spoléhal na osvědčená jména. Kromě pár návratů z hostování a přeřazení několika juniorů do A týmu přišel na Hanou jen záložník Vybíral (Ratíškovice).
První jarní kola byla kvůli nezpůsobilým terénům přesunuta a tak Sigma začínala s Libercem, kterému vrátila podzimní porážku a vyhrála 3:0. Čtyři dny nato se ovšem dohrávalo odložené 16. kolo a v něm byli Hanáci rozstřílení Slavií 4:0. Poté už ale hráči začali podávat stabilní výkony a z „čeření pohárových vod“ (slovy kouče Brücknera) se stal hon na suverénní Slavii.
Při spanilé jízdě porazili na Letné i Spartu. Už po 40 sekundách se trefil Baranek a Sigma nakonec zvítězila 2:0. Tým začal být přirovnáván ke staré „pohárové“ Olomouci. Včas ho ovšem zpátky na zem vrátila prohra s Plzní ve 25. kole. Díky vybudovanému náskoku si však Olomouc druhou příčku pohlídala. A to i přesto, že poslední tři kola hráče z lavičky nedirigoval Brückner. Podrobil se totiž menší operaci a jeho práci tak vykonával Kalvoda.
Když poslední tři duely Hanáci vyhráli nejtěsnějšími rozdíly, mohli se začít těšit spolu s fanoušky na los poháru UEFA.
Nejúspěšnější sezóna klubu v jeho dosavadních dějinách se podepsala i na tom, že se obránci Rada s Kotůlkem a útočník Kerbr vešli do nominace na EURO ´96 v Anglii. Machala byl deníkem Sport zařazen do ideální jedenáctky ročníku.
Navíc těšila i další fakta. Z Baranka se vyklubala pravá útočná posila a svými třinácti přesnými zásahy táhl tým k řadě vítězství. Další ofenzivní hráč, Onderka, dal deset branek. Díky atraktivní hře se konečně zvedly návštěvy a z Androva stadionu se opět stala nedobytná tvrz. Z patnácti týmů tu dokázal bodovat jen Žižkov. Na Hané se soupeřům podařilo skórovat jen sedmkrát. Sigmě se nevyhnuly ani ostudné výsledky (se Slavií 0:4, v Jablonci 2:4). Útěchou však může být, že šlo o týmy, které nakonec skončily na 1. a 3. místě.
Pro úplnost – v domácím poháru se Sigma dostala do 4. kola, kde vypadla s Kaučukem Opava (0:3)
