Po loňské vydařené sezoně a po EURU, kde česká reprezentace dokráčela až do finále, začal další ročník naší fotbalové soutěže.
Ještě před jejím začátkem hostila Sigma svého soupeře v poháru UEFA – polský Hutnik Krakow. Utkání se odehrálo před prázdnými tribunami, což byl trest od mezinárodní organizace za poslední pohárové výtržnosti domácích fanoušků.
Z výrazných jmen přibyl do kádru Šmarda, z cest se vrátil Hanus. Vaďura odešel do Interu Bratislava.
Sigma začala ligu remízou s Libercem, v následujícím domácím utkání nastřílela bývalému Šmardově klubu, Hradci Králové, pět gólů. Po těchto dvou zápasech jeli hráči k odvetnému pohárovému utkání do Polska, kde prohráli 1:3, čímž pro tento rok skončilo účinkování Olomouce v pohárové Evropě.
Mírná psychická deka z vyřazení ležela na hráčích i v lize. Probuzení přišlo až v šestém kole s Viktorií Žižkov. O třech bodech se rozhodlo během osmi minut (1x se trefil i Kerbr, který se do ligy vrátil po letním zranění). Jenže to bylo na delší dobu vše. Hráči měli problémy v koncovce, nepomáhaly ani pověstné standardní situace. Hanus se nedostával do základní sestavy a mnohdy nestálo při Sigmě potřebné štěstí (v zápase s Budějovicemi zapískal neskutečně špatně rozhodčí Amler, v utkání s Teplicemi pustil gólman Vaniak jedinou střelu hostů na bránu atd.). To vše vedlo na konci podzimu ke spekulacím, zda je trenér Brückner schopen i nadále vést své svěřence.
Zpestřením během podzimu bylo sehrání přátelského zápasu fanoušků Opavy a Sigmy před ligovým derby soupeřů z těchto měst.
V zimě několik hráčů prodloužilo s klubem smlouvy. Jen Onderka s Vaniakem ne. Proto dostali od klubu volnost, čehož útočník využil k odchodu do druholigového německého Uerdingenu na hostování. Po sezoně v Německu zůstal a podepsal tam profesionální smlouvu.
Sigma byla po patnácti kolech na desátém místě, ale klub nevzdával své cíle dostat se po skončení ligy do pohárů. Trenér vyznávající útočný styl hry byl nespokojen především s koncovkou (Sigma dala na podzim 19 branek). Důkazem, jak jsou na tom Hanáci se střelci bídně budiž fakt, že nejlepším kanonýrem zůstával obránce Karel Rada se čtyřmi góly (a to tři z nich dal z penalty). I proto byl kádr před jarní polovinou soutěže doplněn z B týmu o hráče Königa s Krohmerem.
Zimní pauza znamenala i jednu ránu do srdcí fanoušků. Vyšlo totiž najevo, že v létě Sigma ukončí v určitém rozsahu spolupráci se svým hlavním partnerem, Sigmou Lutín.
Vstup do jarní části se vydařil. V prvních dvou zápasech hráči zvítězili, narazili až v domácím utkání s Brnem. Pak ale vyhráli v Opavě, což znamenalo zápisné pro střelce obou branek Ujfalušiho a Königa (ten se tak trenérovi odměnil za první šanci hrát v základní sestavě).
Ve 20. kole se trefil i Kerbr, který ukončil svůj čtrnáct zápasů trvající střelecký půst. Jenže výkony byly pořád nemastné, neslané, Sigma se neustále pohybovala okolo sedmého místa a párkrát i herně vybuchla, např. v domácím utkání s Bohemians. Ke konci soutěže hráči sedmkrát v řadě nevyhráli. Nadělili sice Jablonci čtyři góly, ale ročník zakončili s vyrovnanou bilancí 10 – 10 – 10.
Jedinou příležitostí, jak se přes léto podívat do pohárové Evropy tak zůstal jen domácí pohár. Hráči dokráčeli do semifinále. Už v osmifinále měli namále, když až na penalty porazili Třinec. Stejně těsně prošli ve čtvrtfinále přes Brno (poprvé po deseti letech hráli pohár na svém hřišti). Jejich cesta skončila až na Julisce, kde je porazila druholigová Dukla.
Protože Hanáci nepostoupili do pohárů a smlouvy s velkými sponzory skončily, rozpočet se musel naplnit prodejem hráčů. Navíc několik z nich už potřebovalo vyměnit mužstvo, protože na Hané působili dlouho. Už po 28. kole bylo jasné, že Rada po konci soutěže přestoupí do Trabzonsporu (v té době jeden ze čtyř nejlepších tureckých týmů). Kerbr uzavřel smlouvu s Fürthem, nováčkem druhé bundesligy. A Jiří Povišer byl vyměněn za Stanislava Vlčka z Českých Budějovic.
