Začátek ligového ročníku byl (nejen) pro olomoucké hráče velmi netradiční. Moravou se totiž prohnaly povodně, které mimo jiné narušily kompletní přípravu na ligu. Na Andrův stadion dokonce zavítaly ryby (neplést s legendárními kapříky!). Mnoho fotbalistů bylo záplavou postiženo osobně, proto se vše řešilo za pochodu.
Kádr doznal velkých změn. Odešli matadoři typu Povišera (výměnou za Vlčka do Budějovic), Rady, Kerbra, Onderky (všichni do ciziny) a Barboříka (na hostování do Ostravy). Vaniak, který hrál na jaře pouze za rezervu, zamířil do Drnovic. Unikátní byl odchod Baranka do Sparty. Šlo o první přesun hráče z Hané do hlavního města od roku 1981, kdy do Prahy přestoupil Vlastimil Petržela.
Z Lince se naopak vrátil zkušený Drulák a z Brna Cupák. Trenérské kormidlo převzal po Karlu Brücknerovi, který ze své vůle skončil, ambiciózní Milan Bokša. Na dresy se vrátila Mazda.
Kvůli velké vodě bylo odloženo střetnutí s Teplicemi a první gól sezony tak padl až v utkání s Plzní. A rovnou vlastní (ve 3. minutě Kotůlek). Domů se Sigma vrátila dalším ligovým zápasem proti Žižkovu. Mladý brankář Skácel prokázal svůj talent, když čtyři zápasy v řadě nedostal gól.
Problémem celého podzimu bylo trefit se na hřišti soupeřů. Povedlo se to až ve 12. kole v Hradci, který to odnesl se vším všudy (padly zde jediné tři góly, které Sigma dokázala vsítit rivalům na jejich půdě).
Naopak Andrův stadion se opět změnil v nedobytnou tvrz. A protože zde Sigma vyhrávala (ztratila body pouze remízami se Slavií a Duklou, skóre 14:3), přezimovala na čtvrtém místě tabulky. Bokša, který v kádru ideálně skloubil zkušenost s mládím, vyvrátil prognózy odborníků, kteří Hanáky před sezónou řadili do klidného středu tabulky. Navíc se mu povedlo do hry zapojit 22 hráčů.
Na podzim měli diváci možnost vidět několik perliček. V zápase na Spartě olomoučtí „pomohli“ vstoupit Horstu Sieglovi do prestižního Klubu ligových kanonýrů, v utkání se Slavií se po roce trefil Vlček. Sigma darovala výhru Opavě, když si kuriózní první gól napálil do vlastní sítě Drulák. Ten koncem podzimní části vypadl se sestavy. Důvodem byla údajně špatná kondička, ale hráč (známý svou nízkou mírou sebekritičnosti) si to nemyslel. Závěr vydařeného podzimu si hráči zpestřili zájezdem do SAE. Tam sehráli zápas proti tamní reprezentaci, kterou vedl Milan Máčala.
Sigma měla v průběhu celého podzimu lepší druhé poločasy, což svědčí o dobré kondici a schopnosti rozhodnout zápasy. Přes zimu zůstal kádr víceméně stabilní, z velkých jmen odešel jen Hollý do Slovanu Bratislava.
Vstup do bojů o evropské poháry se podařil. Sigma porazila Teplice, ale pak hráči podali nejhorší dosavadní výkon sezóny a začalo se míchat se sestavou. Od začátku jarní části navíc zůstal na lavičce Skácel. Trenér avizoval, že dá šanci Pižanowskému. To se ovšem perspektivnímu Skácelovi nelíbilo. Navíc do některých zápasů opět nenaskočil Drulák, takže trenér musel řešit i otevřené projevy nespokojenosti…
Utkání proti Budějovicím bylo jubilejní pro Machalu – nastoupil ke svému 100. zápase v řadě bez přerušení. Po hladké výhře v suverénně posledních Lázních Bohdaneč si fanoušci na Hané mohli zajít na mezistátní utkání (ČR-Irsko). V základní sestavě se divákům představili exolomoučtí Rada a Látal.
První tři jarní domácí zápasy nedokázali dát olomoučtí gól ze hry. Zaslouženou výhrou nad Slavií si však hráči spravili pošramocené sebevědomí a zbytek soutěže absolvovali na výbornou. Ke konci soutěže se Olomouc rvala o třetí místo s tradičním rivalem z Ostravy, kterého nakonec skvělým finišem (porazila i Spartu) setřásla a skončila bronzová. K výslednému umístění výrazně přispěl Drulák, který se s 10 góly stal střelcem Olomouce a navíc dal důležitý vítězný (zároveň svůj 150. ligový) gól v Jablonci.
Sigma se mohla po skončení ročníku pochlubit několika fakty (což se ovšem nedá říct o domácím poháru, v němž vypadla už ve druhém kole s Krnovem). Na Andrově stadionu na jaře vyhrála jen Plzeň a Liberec, navíc Hanáci venku neokusili hořkost porážky. „Slušňák“ Bokša naučil své svěřence hrát čistě. Hráči dostali jen 44 žlutých (nejméně ze všech týmů). Ani jeden hráč navíc nebyl vyloučen a kromě Sparty byla Sigma jediným týmem, proti kterému se nekopaly penalty.
Možná, že letní záplavy nakonec dokázaly stmelit nově se rodící kolektiv a výsledkem byl jeden z nejlepších výkonů Sigmy v její historii.
